Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Osudová romance - Prolog


Osudová romance - PrologJaké to je, když i mezi upíry je jedna výjimka?
Valentina Volturi.
Dívka s neobjasněným a nevyzpytatelným talentem. Uvnitř zmítaná vášnivou přitažlivostí ke svému stvořiteli. A co teprve, když se setká se svou osudovou láskou? Láskou, která jí má být zapovězena, protože oba jsou odedávna nepřátelé.
Jak bude Valentina čelit svému osudu a jeho nástrahám?

Prolog

 

Poprvé v životě někoho litoval. S každým dalším výkřikem její bolesti sebou cuknul. Když se podíval do její tváře zmučené tím strašným ohněm, nenáviděl se. Když ho prosila o smrt, měl co dělat, aby jejímu přání nepodlehl.

 

Trpěl.

 

Ale už teď viděl, že stvořil bohyni. Měnila se s každou hodinou.

 

Dívka znovu vykřikla a pár vteřin se zmítala na lůžku, jak se snažila utéct své bolesti.

 

Nikdy mu na nikom nezáleželo. Byl upír. Byl Volturi. Nemohl si dovolit, aby byl ovlivňován city. Ale teď je všechno jinak…

***

Aljaška, Denali

„Tak povídej, co je nového, Jaku,“ vybídla ho Bella a šťastně se usmála. Byla ráda, že se její nejlepší přítel stavil na návštěvu.

„Trochu nuda od té doby, co jste se odstěhovali,“ zašklebil se Jake.

„A co ta tvoje poslední známost?“ popíchla ho Alice.

„To víš nebylo to přesně ono,“ zasmál se Jacob.

„Možná, že bys měl zvětšit rádius.“ Pohladila ho Bella po rameni.

„Mně se nikam nechce,“ zamumlal Jacob.

„Ale jak...“ začala Bella větu.

Jake jí skočil do řeči: „Bells, o mě si nedělej starosti. Zatím nikoho k sobě nepotřebuju.“

„Bude ti sedmadvacet,“ zamračila se Bella.

„No a?“ Pokrčil Jake rameny.

„Možná, že bys mohl začít přemýšlet,“ odpověděla.

„Nechci rodinu.“ Oplatil jí zamračení Jacob. „Všechno počká. Já nestárnu, Bello, stejně jako ty. A navíc mně ty moje románky zatím stačí.“

Bella dotčeně zalapala po dechu.

„Přestaň se o mě už starat, Bells,“ řekl smířlivějším tónem.

„Promiň,“ zamumlala.

„Jednou mě taky čeká ta láska, jako tebe,“ ujistil ji a zašklebil se na stojícího Edwarda.

Itálie, Volterra

„Pane, já se nudím,“ postěžovala si Jane.

„Zrovna jsi se vrátila z výpravy, Jane, tak mlč,“ osočil se na ni Caius.

Aro zakroutil hlavou. Ve Volteře se toho poslední dobou opravdu moc nedělo. Za hranicemi města ano… ale tady bylo podivně klidno.

„Jane, drahoušku, uznávám, že je tu poněkud mrtvo,“ usmál se Aro unaveně.

Caiovy rty se roztáhly do škodolibého úsměvu. „Aro,“ oslovil svého bratra, „už dlouho jsme nedostali nějakou zajímavou posilu do gardy.“

Jane zasyčela na protest.

„Klid, miláčku,“ pousmál se Aro, aby Jane zklidnil. Caiův nápad se mu zamlouval. Sám si už hodně dlouho pohrával s myšlenkou najít nějaký další talent.

Caius pochopil, nad čím Aro přemýšlí. „Jane, dojdi pro Demetriho,“ rozkázal.

Jane po něm šlehla pohledem. Nebylo to tak dávno, co se s Demetrim dostala do sporu při jedné z výprav. Sice Jane vyhrála… ale i přesto se mu snažila vyhýbat. Štval ji, vytáčel ji.

„Pane, prosím,“ zvedla k němu prosebný pohled.

„Dobře, dobře,“ zamumlal Caius. „Alecu!“

„Jistě, pane,“ přikývl Alec a odešel.

Za chvíli se vrátil a s ním přišel Demetri.

„Pane,“ řekl tiše směrem k Arovi.

„Demetri, mám pro tebe úkol,“ usmál se Aro na svého nejlepšího stopaře.

„Ano, pane?“ zeptal se.

„Pamatuješ, jak jsi před těmi mnoha lety vystopoval Eleazara?“ vzpomínal Aro.

„Ano,“ přikývl Demetri.

„Demetri, zkus svůj bravurní kousek zopakovat. Měsíc, dávám ti měsíc. Pak bych od tebe rád slyšel nějaké zprávy.“

„Ano, pane,“ lehce se Demetri uklonil.

„Hodně štěstí,“ zašklebil se na něj Felix, když kolem něj Demetri procházel. Věděl, že nedostal lehký úkol. Vystopoval Eleazara úplnou náhodou. Teď doufal, že bude mít větší štěstí. Potřeboval najít někoho schopného a talentovaného… co nejdříve.

Anglie, Londýn

„Jimmy, přestaň si cpát tu kachničku do pusy.“ Valentina se káravě podívala na svého mladšího bratra. Ten seděl ve vaně a snažil se spolknout žlutou kachničku, se kterou si předtím hrál.

Chlapeček se na ni zářivě zazubil. „Ne, ne.“

„Jime, myslím to vážně,“ usmála se na něj.

Její skoro dvouletý nevlastní bráška k ní natáhl ruku s hračkou. „Na, tady.“

„Díky, Jimmy.“ Vzala si ji od něj a položila na kraj vany. „Teď zavři oči, ano?“

„Proč?“

„Aby se ti šampón nedostal do očí, ty trdlo,“ ušklíbla se Valentina.

Jim ji poslechl a nechal si vymýt mydlinky z vlasů. Pak k ní natáhl ručičky, nechal se vyndat z vany a zabalit do ručníku.

Dveře od koupelny se otevřely a dovnitř strčila hlavu Linda. „Tak co, už jste hotoví?“ Natáhla se po chlapečkovi. Přitiskla si ho láskyplně k sobě. „Tak co, Jimmy, už jsi zase čisťounký, viď?“

Jimmy jí vlepil pusu na tvář a zazíval.

„Už je pozdě, dáš ho do postele?“ zeptala se Valentina.

„Jasně, Tino, dám,“ přikývla.

„Dík, půjdu si udělat něco k večeři,“ usmála se.

„Tino.“ Ukázal Jim ke své druhé sestře.

Valentina mu dala pusu na čelíčko: „Dobrou noc, Jimmy.“

„Pá pá,“ oplatil jí pozdrav klouček a ještě zamával. Valentina se kolem svých sourozenců protáhla, v kuchyni si vzala jablko, popadla svou knížku a běžela do obývacího pokoje, kde se schoulila v křesle a dychtivě se ponořila do čtení.

„Tohle že je večeře?“ zeptala se Linda, jen co vešla do dveří a objevila svoji mladší sestru s jablkem v ruce.

„Co?“ Zmateně vzhlédla Valentina od stránek.

„Ptala jsem se, jestli to je večeře?“ zašklebila se Linda. „To jsi dospělá? Kdyby dneska byla máma doma, tak normálně večeříš.“

„Promiň, když ta knížka je tak zajímavá,“ zamumlala.

„Dojdu ti něco udělat, jen mi řekni… co to čteš?“

„Něco o Římě.“

„Takže tě ten tvůj nápad jet do Itálie neopustil,“ povzdechla si.

„Ani náhodou, Lindo, víš, jak se to říká, ne? Vidět Neapol a zemřít,“ zašklebila se Valentina.

„Nerouhej se.“ Přimhouřila oči Linda. „Takže průvodce Římem?“ Střelila pohledem ke knížce.

„Ne, je to celkově o antickém Římě. O celém antickém světě, je to až neuvěřitelné, kolik toho je… Neapol, Pompeje, Řím…“ horovala nadšeně.

„Jsi blázen, sestřičko, máma ti neměla dovolit studovat tu historii,“ ušklíbla se Linda.

„Dej pokoj.“ Zamračila se na ni. „Pojedeš se mnou, viď?“

Linda našpulila rty. „Ještě si to rozmyslím.“

Valentina se na svou o dva roky starší sestru zářivě usmála. Věděla, že vyhrála. Nebylo to ještě tak dávno, co ji přemlouvala a ona si zatvrzele stála na svém, že nikam nepojede. Teď si Tina mohla být jistá, že do Itálie začátkem srpna s Lindou odjede.

 

 


 

Kapitola 1 - Pocit

Shrnutí



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Osudová romance - Prolog:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!