Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Osudová romance 11 - První

30.09.2010 (21:15) • Fluffy • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2307×

11. První

„Jsou tu pravidla, Valentino,“ zopakoval.

„Nejsem jedna z těch, kteří by je chtěli dodržovat,“ zamračila jsem se na něj.

„Jsi tak… umíněná,“ ušklíbl se.

„Ty se divíš?“ dotčeně jsem se na něj podívala.

„Já ti nevím,“ pokrčil rameny.

„Zabila jsem svoji sestru. Lin je mrtvá. A jen kvůli mně,“ zavrčela jsem.

„To ale neznamená…“

Skočila jsem mu do řeči: „Co to neznamená? Demetri, poslouchej mě. Jsem vrah a dnes večer jím ještě budu. A právě proto chci být samostatná. Nebudu poslouchat někoho, kdo dovolil, abych to udělala…“

„Musíš dodržovat pravidla, Val,“ zopakoval.

„Nechci,“ zasyčela jsem, „a proč bych taky měla?“

„Nechci, aby tě zničili,“ zašeptal.

„Zničili?“ vyjekla jsem.

„Když nebudeš dodržovat pravidla, Aro tě zničí,“ řekl tiše.

„Myslíš? Tak proč tě pro mě posílal přes celou Evropu?“ opáčila jsem.

Demetri si povzdechl. Věděl, že jsem vyhrála. Aro se mě nezbaví. Alespoň ne do té doby, kdy se můj talent bude vyvíjet.

Plameny v mém krku se znovu ozvaly.

„Demetri, pojďme už lovit, prosím,“ dotkla jsem se jeho ramene.

„Běž za mnou, dovedu tě tam,“ usmál se a zmizel.

Bylo jednoduché sledovat jeho stopu, cítila jsem jeho mámivou vůni, která se vznášela nad místy, kudy proběhl.

Nevím, jak dlouho jsme běželi. Ta rychlost byla opojná. Stejně jako jeho přítomnost.

Cítila jsem se jako lovec. Jako šelma.

A ten pocit se mi zamlouval… Chtěla jsem být jiná. Jiná než jsem bývala. A tohle byla ta správná cesta k mé vnitřní přeměně.

Stáli jsme nad svítícím městem. Tibera odrážela světlo města i hvězd. Byla to výjimečná chvíle. Za chvíli tam dolů sestoupí dva krvelační netvoři, aby utišili svou žízeň a narušili klid hlavního města.

„Hai sete?“ zeptal se Demetri italštinou.

Hlavou mi probleskla nová scéna. Dravá predátorka se ladně přemístila a pak skočila před procházejícího muže, téměř jsem cítila, jak po chvíli už ochutnává jeho krev…

„Ano,“ vydechla jsem odpověď.

„Jak víš, na co jsem se tě ptal?“ pousmál se.

„Nevím,“ pokrčila jsem rameny, „jen jsem si to domyslela.“

„Ptal jsem se, jestli nemáš žízeň,“ lehce mi přejel prsty po paži.

Plameny v mém krku se na chvíli utišily vidinou blízkého lovu.

„Samozřejmě, že mám,“ zašeptala jsem.

„Jen pár slov… Musíš být ostražitá, opatrná,“ šeptal také.

„To vím, dokážu si domyslet tahle pravidla,“ odpověděla jsem.

„Budu blízko u tebe,“ slíbil mi.

„Grazie,“ šeptla jsem jedno z mála italských slovíček, které jsem znala.

„Tak pojď,“ vybídl mě a rychle jsme seběhli k městu a ztratili se ve stínech ulic na kraji Říma.

Nenechala jsem se ovládnout žízní, soustředila jsem se na svůj talent. Od lidí vystřelovaly podivné šedivo - modré linie.

Ulice se vyprázdnily. Demetri byl tak o pět metrů za mnou, pohyboval se pomalu, sledujíc každý můj pohyb.

Najednou proti nám spěchala dívka. Nemohlo jí být víc než mně… A na první pohled vypadala, že je mimo tento svět, zakopla a spadla na dlažbu.

Na konci linie se udělal uzel a tam vazba s osudem končila…

Krev, která se vyřinula z ran na rukou… V tu chvíli jsem neviděla nic jiného. A nic necítila.

Demetri mi pevně stisknul paži. Otočila jsem se na něj a zavrčela.

„Valentino, neublížíš jí,“ zašeptal.

„Ona má dnes zemřít,“ sykla jsem.

„Jak chceš,“ pustil moji dlaň a mně stačil jediný skok, abych dívku uvěznila ve svých pažích a prokousla jí krční tepnu.

Krev tišila tu neskutečnou bolest v mém hrdle, hladila, zpívala… I když chutnala zvláštně. Nebyla tak čistá, jako Lindina…

Když jsem dopila, odhodila jsem dívčino tělo pár metrů od sebe.

„Co bylo v té krvi?“ zeptala jsem se tiše.

„Drogy,“ odpověděl jasně, „možná, že jsi měla pravdu… Měla jich tam tolik, že by nejspíš během pár dní opravdu zemřela…“

Náš odraz se zaleskl ve výloze zkrachovalého obchodu. Překvapeně jsem se zvedla a postavila se před sklo.

„To jsem já?“ zašeptala jsem a prohlížela si tu půvabnou predátorku, která věděla dřív než já, co má udělat.

Moje oči zářily jako právě vyleštěné rubíny. Vypadala jsem jinak a přece jsem to pořád byla já.

„To tělo uklidím, Val,“ vyrušil mě, „přichází někdo další…“

Jednoduše jsem vyskočila na parapet u horního okna. Tiše.

Vysoký muž procházel rychle ulicí. Ucítila jsem znovu drogy… Bylo jednodušší se soustředit na to, co jsem znala.

„Signorina?“ zavolal. Sháněl se po té dívce, kterou jsem před chvílí zabila…

Bylo jednoduché seskočit ze střechy. Chtěla jsem si s ním hrát.

„Valentino,“ zasyčel Demetri ze stínu.

„Nech mě, vím, co dělám,“ odpověděla jsem stejně tiše.

Muž se překvapeně zastavil. Zářivě jsem se usmála.

„Copak jsi chtěl té slečně?“

„Nic, krásko,“ odpověděl sebevědomě.

Lidské linie se zdály být čitelnější… Jako kdybych se probírala knihou o minulosti. Jako kdybych mohla v jejich osudech číst.

„Ty drogy, cos jí včera večer prodal? To je nic?“ udělala jsem k němu krátký krok.

„Chtěla je sama,“ bránil se.

„Dnes ji ale sháníš pro to samé, nemám pravdu?“ zaleskly se moje zuby v hrozivém úsměvu.

Muž couvl. Pak krátce kývl.

„Řekla jsem, že nebudu zabíjet nevinné,“ potřásla jsem hlavou, „a ty rozhodně vinen jsi.“

Stačil drobný odraz od dlažby a za chvíli se mužova krev rozlévala po mém ledovém těle. Byla o něco lepší než ta dívčina. Neměl v sobě tolik omamných látek, krev chutnala čistěji.

Jen, co jsem dopila, ucítila jsem Demetriho dlaň na svých zádech.

Otočila jsem se a stoupla si. „Promiň,“ šeptla jsem provinile.

Na nic nečekal, prudce si mě přitáhl do náruče a políbil mě.

Touha v mém novém těle se rozeběhla až po konečky prstů. Tiskla jsem své rty k těm jeho.

Připadalo mi to správné. Teď. Jen pro tuhle chvíli…

„Musel jsem to udělat,“ zašeptal, když se ode mě oddálil.

„Mně to nevadí,“ pokrčila jsem vesele rameny a tentokrát jsem to byla já, kdo si jeho hlavu přitáhl blíž a spojil naše rty v polibku.

Krev teď nebyla to nejdůležitější.

„Za hodinu se tu sejdeme, jdu lovit, běž taky…“ zašeptal.

„Dobře,“ přikývla jsem.

Propustil mě z objetí, přehodil si obě mrtvá těla přes ramena a zmizel.

Autor: Fluffy (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Osudová romance 11 - První: