Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Osudová - Prolog + 1. kapitola


Osudová - Prolog + 1. kapitolaTato povídka mě napadla jednou večer, když jsem si na balkoně vychutnávala klid po těžkém dni. Ihned jsem sedla k notebooku a napsala prvních dvanáct stran. Příběh mě úplně pohltil, tak jsem se rozhodla o něj s Vámi podělit. Tradičně je o Belle a Edwardovi. Bella se stěhuje do Forks, ale ne kvůli tomu, aby její máma mohla být se svým manželem. Ona utíká. Najde v tomto deštivém městečku klid a osudovou lásku? A co s tím má společného starý deník, který leží na půdě ve Phoenixu?

Prolog:

Rok 1915

Dívka s karamelovými vlasy slavila dvacáté narozeniny. Od svých rodičů dostala kožený deník se zlatou přezkou. V ten samý večer do něj poprvé něco napsala. Popisovala průběh oslavy, která se konala na její počest. Rozhodla se, že si bude zaznamenávat jen důležité okamžiky svého života.

 

Rok 1917

Dívka v bílých šatech stála před zrcadlem ve svém pokoji. Na tváři jí hrál smutný úsměv. Dnes je její svatební den. Přála si být učitelkou a odejít na západ. Místo toho jí otec zaslíbil synovi rodinného přítele.

 

Rok 1920

Žena s vypouklým bříškem svírá v rukou deník. Její tělo zdobí modřiny. Strach z manžela ji donutil jednat. Deník vložila do tašky k těm málo věcem, které měla. Utekla.

 

Rok 1921

Dětská postýlka stála v pokoji vedle postele, na které ležela plakající žena. Postýlka byla prázdná jako ženina náruč. Dítě umřelo. Zoufalství a žal ji dohnali k jedinému. Rozhodla se odejít za svým miminkem.

 

Současnost

Kožený deník leží v krabici na půdě jednoho rodinného domu. Dívka, která zde žije, neví, že se jednoho dne setká s majitelkou tohoto zápisníku. A už vůbec netuší, že tak najde i svoji Osudovou lásku.

 

 

1. kapitola

Bella:

Vystoupila jsem z letadla. Pohled mi hned zavadil o jeho policejní uniformu. Ach jo, to se nemohl obléknout do civilu? Ještě že byl na letišti frmol a nikdo si nás moc nevšímal. Rozešla jsem se k němu. Čím blíže jsem mu byla, tím více se jeho úsměv rozšiřoval.

„Ahoj, tati.“

„Ahoj, Bells.“

To byla jeho jediná slova. Moc dobře jsem věděla, že by mě nejradši objal a schoval ve svém náručí, jako když mi bylo pět. Vlastně i já bych to ráda udělala. Ale těch třináct let mezi námi vytvořilo propast, kterou se teď budeme snažit překonat.

Můj táta se jmenuje Charlie a je šéfem policie ve Forks. To je místo, kde budu bydlet. Opět. S mámou jsme se odtud odstěhovaly, když mi byly čtyři. Ale teď jsem se rozhodla vrátit zpět a dát mámě a Philovi volný prostor. Mimo jiné. Táta mi vzal tašky a vedl mě ke svému služebnímu autu. Skvělé. Hned budeme středem pozornosti. Zavazadla jsme natlačili do kufru a vyjeli směr můj staro-nový domov.

Cesta měla trvat celou hodinu. Nevěděla jsem, o čem si mám s Charliem povídat. Co říkají dcery svým otcům, když se k nim stěhují a oni vlastně ani neví proč? Byla jsem mu vděčná, že pustil rádio a nenutil mě do rozhovoru, kterému se stejně nevyhneme.

Po dvaceti písničkách a jedněch dopravních zprávách jsme zastavili před naším domem. Vypadal pořád stejně. V přízemí se skrývala malá kuchyňka s jídelnou a o trochu větší obývací pokoj. V podkroví dvě ložnice a jedna koupelna.

Vystoupili jsme a Charlie mi odnesl kufry do mého pokoje, který se za ta léta moc nezměnil. Světle žlutá výmalba, parketová podlaha, pracovní stůl pod oknem, dubová šatní skříň a houpací křeslo v rohu místnosti. Jedinými novinkami byly kožená kancelářská židle a postel, která nahradila mou dětskou postýlku. Celkově ten pokoj vypadal neobydlen.

„Pokoj jsem nechal takhle, aby sis ho mohla dovybavit podle sebe.“

Aha, to vysvětluje ta prázdná místa podél zdí. Jednoznačně mi tu chybí knihovna a noční stolek. Jen jsem přikývla. Charlie chvíli přešlapoval na místě, a když viděl, že ze mě nic nevypadne, tak odešel. Z obýváku jsem slyšela, že si zapnul televizi. Kufry jsem položila na postel a rozepnula je. Otevřela jsem skříň a své věci si do ní vyskládala.

Za dvacet minut jsem neměla co dělat. Tak jsem si vzala toaletní taštičku a z komody na chodbě vytáhla osušku. Vydala jsem se do koupelny, abych se po šesti hodinách strávených v letadle vysprchovala. Po sprše jsem se převlékla do flanelového pyžama, které mi koupila máma těsně před mým odjezdem. Sama měla zkušenost se zdejším počasím, tak moc dobře věděla, že i když je březen, tak teploty ve Forks zdaleka nedosahují ke dvaceti stupňům jako ve Phoenixu. Sešla jsem dolů do obýváku a sedla si k Charliemu.

„Objednám pizzu. Víš, já normálně večeřím v bistru, a ani nevařím, takže…“

„To je dobrý, tati. Zítra zajedu nakoupit a byla bych ti vděčná, kdybys mi nechal kuchyň na starosti.“ Aspoň něco by mi tu připomínalo domov. Milovala jsem ty chvíle, kdy jsem ve Phoenixu vařila pro mámu a Phila. Reneé moc ráda experimentovala s jídlem a já s jejím manželem jsme si z ní dělali legraci. Jednoho dne už naše vtípky nesnesla a odmítla se ke kuchyni jenom přiblížit, takže to zbylo na mně.

„Bello, nemusíš…“

„Ale já chci,“ stála jsem si za svým. „A kdy pojedeme dokoupit zbytek věcí do mého pokoje?“ změnila jsem téma.

„To záleží na tobě. Mohli bychom jet v sobotu. Dopoledne mají v Port Angeles otevřeno a není tam ani moc lidí.“ Jen jsem přikývla na souhlas. Budu si to muset všechno pořádně rozmyslet a napsat seznam.

„Na jakou pizzu máš chuť?“ zeptal se a šel k telefonu.

„To je jedno. Objednej podle sebe.“ Něco si zamumlal a vytočil číslo jediné pizzerie v tomto městě. Objednávku jsem neslyšela, protože jsem se vydala zpět do svého pokoje.

Zpod postele jsem vytáhla kufr a z něj školní tašku. Do ní jsem si vložila rozečtenou knížku, poznámkový blok a kožené pouzdro se třemi propiskami a dvěma tužkami. Pak jsem si nachystala oblečení na můj první školní den na forkské střední. Sotva jsem položila věci na židli, tak se zespoda ozval zvonek.

„Bello! Večeře je tady,“ zavolal na mě Charlie. Šla jsem dolů a po dvou kouscích farmářské pizzy a sklenici mléka jsem se vydala do koupelny. Vyčistila jsem si zuby a pak zalehla do postele. Dlouho jsem se ještě převalovala. Rušil mě zvuk dopadajícího deště na okenní parapet.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Osudová - Prolog + 1. kapitola:

 1
12.08.2011 [23:53]

TerisekkŽe by ten deník byl Esmin? Emoticon Vrtá mi hlavou, proč a před čím/kým Bella utíká, jak si napsala v perexu. Emoticon

27.05.2011 [14:44]

MatikEsmeCullenJe to pekne, ale zatial ma to velmi nechytili. Ale kedze je to prva kapitola, nieje sa comu divit. Ja idem dalej a asom zvedava, co sa stane Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!