Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Osud nebo hra? 5

12.12.2009 (17:30) • NikkiR • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1168×

5.Kapitola

,,Jasně, ty vždycky Rose, ale nechápu co ty tady.“ Určitě jí něco řekl  Emmet, můžu jenom doufat. Nechci aby věděla že si myslím že mě nenávidí, třeba se tak chovala protože…

,,Mohly bychom si promluvit.“ Sedla si vedle mě, netušila jsem proč přišla.

,,Nejspíš bych měla začít od začátku, samozřejmě že tě mám ráda, oblíbila jsem si tě hned jak jsme spolu měly hodinu, ale všechno je komplikované.“ Podívala se mi do očí, ty její byly tak krásně zlaté.

,,Rose můžeš mi to říct na rovinu, nebude mi to vadit, ty jsi nádherná a nevím co ještě, takový lidi se semnou nepřátelí.“ Ne tak oblíbení jako ona, jenom ti šprti, stejní jako já.

,,Bells tohle neříkej! Mám tě ráda, ale prostě nejsem taková jaká si myslíš, ale přátelit se budeme dobře?“ Najednou zase ano, už to vidím, nejlepší kamarádky Haleová a Swanová.

,,Neříkala jsi že se nesmíme přátelit? Možná máš pravdu Rosalie, neměly bychom to dělat, každá jsme jiná. Nebudu ti přidělávat starosti, Emmetovi řekni že to nebylo pěkné ti všechno říct.“ šla jsem ke dveřím abych ji mohla říct aby šla.

,,Emmet je můj man… přítel, říkáme si všechno.“ Zdálo se mi to nebo chtěla říct něco jiného?

,,Rosalie, do vašeho světa nepatřím, možná moje sestra by se tam hodila víc.“ Přešla jsem k oknu, na nebi zrovna padala hvězda. Přála jsem si abych mohla být oblíbená, aby se všechno změnilo, nenáviděla jsem tohle všechno. Jediný kdo mě má rád je Jacob, ale já po něm ani trochu netoužím. Možná je skvělí, ale moje srdce blázní po jiném.

,,Jak jsi myslela ten náš svět?“ zeptala se potichu, nevěděla jsem kdy ale stála těsně vedle mě. Dívaly jsme se společně z okna, byl to nádherný pohled.

,,Prý jste bohatý, ale takový lidi bývají většinou dost namyšlení.“

Vždycky to tak bývalo, proč by se to najednou mělo tak měnit? Člověk se nezmění za jeden den.

,,Tak jsme bohatí, záleží na tom?“ zeptala se ostře.

,,Můžeme mít cokoliv budete chtít, řekni mi kolik vlastníte aut?“

,,Čtyři, Jasper má motorku.“ Nejsou jako mi… ostatní.

,,Jasně, Rose myslím že už je docela pozdě, potřebuji spát.“ Přikývla a šla ke dveřím, ještě než vyšla popřála mi dobrou noc. A já doufala že bude bez snů, nebo spíš nočních můr.

Rosalie:

Docela jsem Bells nechápala, samozřejmě není jako mi ale je skvělá. Myslela jsem že bude kamarádky, ale nějak se to všechno zkomplikovalo.

Hlavní viník je můj bratr, prý se bojí aby ji něco neudělal. Voní mu prý velice nádherně, že se až bojí, aby to monstrum v něm nevyhrálo.

Dívá se na ni ale tak jinak, nevím jak bych to měla popsat. Nejspíš to vidím jenom já, nikdo jiný si toho nevšímá.

Velice moc se ale zaměřil na Melisu Swanovou, její sestra je přesný opak Belli.

Běžela jsem k domu, stála jsem ale slyšela v myšlenkách její slova, nepatří do našeho světa…

Z jedné stránky má pravdu, není upírka ale… jsme stejné. Přála jsem si být její kamarádka, hned jak vešla do školy, naše první hodina, oblíbila jsem si ji, neztratím ji. To nedovolím.

Doběhla jsem domů, všichni byly před televizí. Kromě Carlislea který byl v pracovně, šla jsem tam poprvé za ním. Nikdy jsem ho nechtěla rušit, ale potřebovala bych si všechno rozmyslet. Edward si čte určitě moje myšlenky, nesmím mu to říct, teda myslet na nic víc.

Zaklepala jsem na velké bílé dveře, po chvíli jsem slyšela hlas svého otce, že můžu dovnitř.

Vypadal také překvapený, že jsem zrovna já přišla.

,,Rosalie, co tě sem přivádí?“

,,Asi jsi slyšel o Bella a Melanie Swanových, Bella je moc milá ale straní se nám.“

,,Nebude to tím že to dělají všichni? Obvykle se s vámi nikdo nebaví.“ Zapomněla jsem že to musím povědět jinak, Bella se s námi baví ale… dělá jako by to bylo trestné, teda spíše se mnou se baví a Emmetem.

,,Baví se semnou a Emmetem, ale drží si odstup, že prý jsme bohatí asi se neumíme chovat.“

,,Rose, ty jsi byla bohatá i ve své době, nedokázala by jsi žit s toho co mají normální lidi.“

Myslím že má pravdu, samozřejmě Carlisle se nemýlí, ale jak to můžu změnit? Jak jí můžu ukázat že chci patřit do jejího světa?

Není jako holky ze školy, které s námi se chtějí bavit kvůli oblíbenosti. Je milá, laskavá ale bojí se mít svůj názor.

,,Máš pravdu, ale jak mám udělat aby mi začala věřit?“

,,Skus se chovat obyčejně, bavit se s normálními lidmi, otevřít se. Samozřejmě nikomu neříkej že jsme upíři.“

,,Mám se začít chovat jako… člověk?“ Myslím že tohle nepůjde jenom tak snadno, bude to chtít trénink.

,,Víš že to nemusíš dělat, ale pokud je to tvoje rozhodnutí…“ přerušila jsem ho.

,,Podpoříš mě?“

,,Rozhodně Rose, myslím že děláš správnou věc.“ Přikývla jsem, přišla jsem k němu a objala ho. Byla jsem ráda že někdo bude na mojí straně, Emmet mě určitě také podpoří, je před se můj manžel.

Šla jsem do svého pokoje, rozebrala jsem celou skříň abych našla něco lidského. Nakonec něco málo v ní bylo, ale chtělo by to nákupy. Ale Alice by semnou určitě nešla, na to ji znám moc dobře. Než jsem se nadála byla už příšerná tma, podívala jsem se na hodiny a bylo pět minut do jedné.

Po chvíli přišel Emmet, čekal že dneska v noci budeme dělat to stejné jako každé, ale spletl se.

,,Emmete dneska ne!“ chudák, ale taky na tom nemusí být závislí, budu se chovat lidsky, nemůže to být tak těžké. Sice mi srdce netluče, ale můžu to předstírat, budeme nejlepší kamarádky.

,,A proč ne miláčku? Za to může Isabella že ano? Co ti pověděla?“

Kdyby byl člověk nabíral by červenou barvu, nechápala jsem změnu v jeho chování.

,,Nic co bych nevěděla, ty to také pochopíš Emmete, neboj.“ Usmála jsem se na něho a vyskočila otevřeným oknem. Běžela jsem dlouho a daleko, chtěla jsem si pořádně zalovit a popřemýšlet. Měla jsem totiž drobné mezery v mém plánu.

* * *

Když jsem byla do slova plná běžela jsem domů, běžela jsem kolem Bellinýho domu. Nedala mi to a musela jsem se jít podívat, Bella ležela neklidně na posteli a pořád se převracela.

Měl špatné sny, to jsem poznala ihned. Chtěla jsem jít za ní, ale bylo něco kolem šesté hodiny, každou chvíli se musí probudit.

Běžela jsem domů se převléct, měla jsem v úmyslu si půjčit nějaké auto. Nebylo to špatné, běžela jsem do jedné půjčovny aut, řekla jsem že bych to auto potřebovala na delší dobu, nechaly mi ho za pár korun, prý ho tady mají už věčnost.

Nastoupila jsem do svého NOVÉHO autíčka a jela do školy.

Autor: NikkiR (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Osud nebo hra? 5: