Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Ostrov mého života - 24. kapitola

rob a kris


Ostrov mého života - 24. kapitolaLoď se blíží k pobřeží a na palubě se situace vyhrocuje. Prozře žalem zlomená Bella? A dokáží Cullenovi něco vymyslet, než Mathias odveze Bellu do Itálie, nebo budou ve svém hladovění příliš slabí? Příjemné počtení vám přejí Marketik a ZabZa

Bella zůstala s Mathiasem na palubě, slepá a hluchá ke všemu, co se kolem ní právě dělo. Nevnímala znatelné pookřání všech trosečníků, tedy alespoň těch, které Mathias nepoužil jako vlastní svačinku, ani to, že Edward a zbytek jeho rodiny zmizeli do podpalubí.

Nemohla tomu uvěřit. Prostě nemohla. Jak jí mohl něco takového udělat?! Po tom všem, co na ostrově zažili, jak se navzájem poznávali a zjišťovali, jak moc je to k sobě táhne. Kolik toho mají společného a jak je jim v přítomnosti toho druhého dobře a lehce. A to dokonce i poté, co se provalilo, co jsou Edward a jeho rodina vlastně zač.

Tohle celé jí připadalo absurdní. Nemohla Mathiasovi věřit, ani kdyby Edward řekl cokoliv. I kdyby se třeba stavěl na hlavu, nemohl jí přimět, aby do rukou toho vypočítavého bezcitného hajzla vložila byť i jen kousek důvěry.

Po odeznění první vlny zmatku, rozhořčení a lítosti jí však cosi matně svitlo v hlavě. Bylo to všechno tak rychlé, tak nečekané, tak prudké, tak... plánované.

To je ono, pomyslela si náhle. To je to, co se jí na celém Edwardově kostrbatém proslovu nezdálo. Neznělo to pravdivě, ale spíše jako úskok. Stejně jako když jí tehdy musel ještě zapírat, co je vlastně zač. Stejně jako ve chvíli, kdy se jí pokoušel vysvětlit, proč celé dny tráví v pralese a vracejí se až večer. Byla to lež a ona konečně prozřela.

Ale proč to sakra dělal?! V očích se jí rozzářil plamínek vzrušení, který nahradil dřívější bolestnou otupělost. Rozklepaly se jí prsty, proto si je raději promnula, aby si Mathias ničeho nevšiml.

Rychle, překotně přemýšlela. Nevěděla toho o jejich druhu příliš mnoho, ale jedno jí bylo jasné – všichni i se svými dary byli vysílení, zranitelní, slabí. Nebyli schopni útoku proti někomu tak silnému a mocnému jako byl Mathias. Tak co kuli za plány?

Netušila, a snad by ani nechtěla vědět, co se právě v tu chvíli odehrávalo v podpalubí…

 

--------------

 

„Vím, zní to šíleně, ale…“

„Ne, bráško,“ přerušil Edwarda Emmett a pokývl směrem ke Carlisleovi. „Je to dobrý nápad, jde jen o to, jestli je to technicky možné.“

Carlisle na Edwarda ještě chvíli hleděl, pak si zamyšleně podepřel bradu rukama. „No… nejspíš ano. Nikdy jsem to nezkoušel a ani nevím, jestli někdo někdy vůbec, ale z fyziologického hlediska by to mělo vyjít. Nebude to sice úplně stoprocentní, ale myslím, že pro tvůj záměr to bude až až.“

Edward si oddechl a rozhlédl se po ostatních. „Takže co myslíte? Jdeme do toho?“

První se ozvala Alice. „Sice nic nevidím, i když jsem se snažila, ale nic lepšího už nejspíš vymyslet nestihneme.“

Pak stiskla Jasperovu ruku a přitiskla si ji na vlastní hruď, tam, kde by normálně bilo její srdce. Ale pro ně dva jako by skutečně bilo – jen pro sebe samé.

Emmett pohladil vysílenou Rosalie, opírající se o zeď, po zádech, přivinul si ji k sobě a opět promluvil.

„Brácho, myslím, že není potřeba o něčem hlasovat. Jiné řešení momentálně asi fakt není a my už nemáme času nazbyt. Ani moje síla není, co bývala, ale budu se snažit být ti co nejvíc nápomocný.“

Esme i přes svůj hlad a slabost jako jediná stále nervózně přecházela po kajutě.

„Neříkám, že je ten plán špatný,“ zašeptala, ale i tak ji všichni velmi dobře slyšeli, „ale nelíbí se mi, že se takhle vystavíte nebezpečí. Že se my všichni vystavíme nebezpečí, protože Mathias, ať už je to nadutec nejvyššího kalibru, je monstrum. Nemůžeme odhadnout jeho sílu ani to, co udělá. Nikdo neví, jak bude reagovat. A tu dívčinu navíc drží vlastně jako rukojmí. Nechci, aby to odnesl kdokoliv jiný než ten zatracený parchant.“

Carlisle k ní natáhl ruku a tím jí bezděky donutil se posadit vedle něj. Byla ustaraná, stejně jako on. Jejich dětem hrozilo nebezpečí, kterému se vystavovali jen kvůli ní – slabé lidské dívce, která měla ale dostatek síly a odvahy na to je zachránit tím, že na sebe uvrhla osud, o kterém ještě ani sama netušila.

„Emmett má pravdu, Edwarde. My ostatní proti tomu v zásadě nic nemáme, i když z toho všeho samozřejmě radost nemám. Ale jde tu hlavně o Jaspera. Pokud do toho půjde on, půjdeme všichni. Je to tak?“

Rozhlédl se po ostatních. Všichni po vteřině zaváhání přikývli.

Kromě Jaspera. Jeho dlaň sice stále pevně držela Alice ve své, ale jako by jí nevnímal. Díval se zarytě do země, rty pevně sevřené, v očích směs strachu, pochyb a vlastního rozhořčení. Už se  rozhodl, šlo jen o to, aby se srovnal s vlastním svědomím.

„Zvládnu to,“ prohlásil po chvíli do ticha pevným hlasem. Jen šumění vln a jejich narážení do kýlu lodi byly v tu chvíli svědky jeho šepotu, určenému jen a pouze pro Alice.

„Alespoň doufám.“

 

---------------

 

Vzdálená světla města, ke kterému se blížili, začaly problikávat tmou. Bella je sledovala se strachem a podivným pocitem, že se něco stane. Od doby, co Edward odešel, skoro nezměnila polohu, stejně jako Mathias.

Ten nemluvil, jen s tvrdým, potměšilým úsměvem sledoval zářnou budoucnost, kterou už před sebou zřejmě viděl.

Bella netušila, proč vlastně byla jeho podmínka právě odjezd do Itálie. Bylo jí ale jasné, že o dovolenou s válením se na pláži a usrkáváním koktejlů tu nepůjde. Ale musela to udělat. Když je viděla za hradbou plamenů, ty krásné bledé tváře, jeho tvář… Prostě musela.

Pořád jí však vrtalo hlavou, co má Edward v plánu. Prokoukla ho příliš jistě na to, aby to mohla hodit za hlavu. Ale pobřeží už bylo tak blízko, loď byla plná lidí a situace tak pevně daná…

Náhle pocítila v zátylku něčí pohled. Byl to jen pocit, ale natolik silný, že ji donutil se otočit.

A Mathias to zřejmě vycítil také, protože se otočil směrem ke středu lodi s ní. Oproti překvapení v její tváři však v té jeho byla jen zlost a bezbřehý vztek. Ale, jak musela Bella uznat, i náznak šoku. Nikdo nemohl tušit, co se to děje.

Všichni Cullenovi totiž vyšli v podvečerním soumraku zpátky na palubu, bok po boku, pár po páru, a ruku v ruce se rozestavili vedle sebe. S tvrdým, pevným svitem v černých, temných očích. Kromě Jaspera…

 

Marketik

ZabZa



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Ostrov mého života - 24. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!