Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Ostrov mého života - 22. kapitola


Ostrov mého života - 22. kapitolaLoď se blíží ke spásné pevnině, ale Cullenovi ani Bella nemají tušení, co je tam čeká. Edward se rozhodne vzít rozhodnutí na svá bedra, i když to znamená zradit tu, kterou miluje, i vlastní důstojnost. Postačí to ale ke skutečné záchraně? Příjemné počtení přejí Marketik a ZabZa

Nastal pátý večer, podle kapitána zřejmě poslední soumrak jejich cesty. Celou dobu bylo stále slunečno, takže se Edward ani nikdo z Cullenů přes den na palubu nedostal. Nořili se do mlčení v přidělené velké kajutě, kde stále s úspěchem předstírali mořskou nemoc, aby se vyhnuli zbytečným otázkám ostatních.

Teď se ale opět stmívalo a oni tak zase mohli vyrazit na čerstvý vzduch. Carlisle se, jako každý večer na lodi věnoval těm, kteří stále ještě trpěli následky pádu letadla, a oceňoval připravenost a obsáhlost lodní lékárničky, velikosti solidní skříně. Měl tak pocit, že může pomoci alespoň někomu.

Obavy o Bellu však neopouštěli nikoho. Snažili se v blízkosti Mathiase příliš na nic nemyslet, ale nebyl to až takový problém, protože v těch vzácných chvílích, kdy kolem sebe procházeli, jim hněv natolik pohlcoval mysl, že všechny jejich myšlenky byly jen záplavou krve.

Navíc měli hlad. Pět dní už bylo přeci jen dost i na ně a oni tu neměli šanci se pořádně nakrmit. Po večerech se jim v nestřeženém okamžiku podařilo chytit pár racků, ale ti nestačili skoro ani pro jednoho, natožpak pro všechny. Dělili se tak o každou kapičku krve jako pravá rodina a snažili se příliš si svůj hlad nepřipouštět.

Nyní se roztrousili mezi těch pár trosečníků a námořníků, kterým se ještě nechtělo spát. Byl teplý večer a tak spousta lidí spala přímo na palubě, protože na takové množství lidí nebyla tato loď zjevně stavěná.

Mathias s Bellou stáli blízko přídě, on ležérně opřený o zábradlí, ona schoulená mezi smotaným lanovím. Byl na ni smutný pohled, jak tam tak zkroušeně seděla, nohy přitažené k bradě, v očích bezvýrazné temno.

Ve chvíli, kdy spatřila Edwarda, se však rozzářila jako ta nejjasnější hvězda. Povzbudivě se na ni usmál a pak s kamennou tváří počkal, až se k němu její tichý věznitel otočí.

Mathias se ušklíbl. „Chápu, chceš se mnou mluvit. Drahoušku,“ zacukroval na Bellu u svých nohou, až se otřásla odporem, „běž se zatím dívat na vlny tamhle naproti. Ale sama. A ať na tebe vidím,“ zasyčel nakonec.

Edward měl sto chutí mu za tohle jednání skutečně utrhnout hlavu. Byla tak zranitelná a tolik se kvůli nim obětovala, i když to ona sama zřejmě ještě ani netuší…

Pozoroval ji, jak poodešla několik metrů naproti, kde zaujala stejnou pozici, jen tváří k moři. Polkl, aby se donutil alespoň trochu uklidnit, a opět upřel pohled na toho vlka v rouše beránčím.

Ten se na něj potměšile usmál a ležérně se opřel o zábradlí s rukama na prsou.

„Co chceš? Zuříš tak, že ti pořádně nevidím do hlavy. Nebo jsi mi přišel říct něco nového? Třeba, že už pocházíte hlady?“ Pak zavrtěl hlavou. „ Co si myslíš, ty troubo? Že ta stará paní předevčírem opravdu umřela na následky pádu letadla? Bože, ty jsi tak naivní…“ S těmi slovy se obrátil opět tváří k moři. Edward zaujal místo vedle něj, takřka ve stejné, lehce předkloněné pozici, takže vypadali jako dva kamarádi pozorující vlny.

„Hajzle,“ procedil Edward skrz vzteky sevřené rty. Pak se donutil trochu se uvolnit.

„Řekl jsi jí, o co tu jde? Ví, co ji čeká?“

„Samozřejmě, že ne. Ale ona je hloupoučká v tom nejkrásnějším slova smyslu. Je ten typ, který, když dá jednou slovo, nevezme ho zpátky, i kdyby měl kvůli tomu umřít.“

Edward se snažil tuhle nemístnou poznámku přejít, i když v hloubi duše věděl, že má Mathias pravdu. A to ho děsilo asi ze všeho nejvíc.

„Co z toho všeho máš? Další krok k Arově botě, kterou budeš moct líbat?“

Mathias s úšklebkem zavrtěl hlavou. „Nic nevíš. Z toho, že zmizíte vy, budu mít vyšší post. Ale z tohohle bonbónku,“ naznačil směrem k Belle, „budu mít uznání všech tří. Připravil jsem je o Jane a další milé úlovky, které mi svěřili do péče, když zjistili, co dokážu. Ale v ní se toho skrývá ještě víc. Bude se jim líbit.“

Edwarda tenhle jeho výlev vyděsil ještě víc než samotný fakt, že Bellu odtáhne do Volterry. Uměl si představit, co s ní ta královská zvířata udělají, a jeho ledové srdce se sevřelo. Byl vyčerpaný, hladový a na konci svých sil. Kapituloval.

„Co chceš? Za Bellu a za mou rodinu? Na mně už nezáleží, ale nechci, aby nevinní pykali za něco, co nemohou a nechtějí ovlivnit. Řekni si, co chceš.“

Už když to říkal, byl si jist, že ho Mathias se svým podlým smíchem pošle do háje, ale překvapivě se tak nestalo. Upřeně se zadíval Edwardovi do zmučené tváře a přemýšlel. Možná se i snažil číst jeho myšlenky, ale Edward už žádné neměl. V hlavě měl pusto, vyhaslou pouštní krajinu bez jediné kapky spásné vláhy.

„Tak víš ty co, ty vegetariánskej mučedníku? Na tvou rodinu se vykašlu. Nestojí mi za tu námahu a já navíc nemám ve zvyku dobíjet bezbranné. Ale ty a ona půjdete se mnou. Musím splnit aspoň část svého úkolu a vy byste Arovi mohli stačit. Tam už to nebude můj problém, takže budu z obliga. Chci od tebe jedinou věc.“

Tady něco zatraceně smrdělo a Edward si to příliš dobře uvědomoval. Bylo mu jasné, že Mathias si omilostnění jeho rodiny chce užít se vším všudy a podle toho bude jeho požadavek vypadat. Pokynul mu tedy, aby pokračoval.

„Ty jsi jediný, na koho ta kočička dá. Nejspíš tě má ráda, což mi přijde docela hezký, kdybys nebyl taková upíří spodina. Ale já chci a potřebuju, aby začala věřit mně. Řekni jí něco ve stylu, že mezi vámi to nemá smysl a že já jsem vlastně nakonec ten hodný, kterého má poslouchat a nechat se jím vést. Neříkám, že si to nemohu udělat po svém, ale nechci, aby zažívala příliš mnoho bolesti. Té si v Itálii užije dost i beze mě. A takhle tam aspoň můžeš být s ní. Vidět její přeměnu těsně předtím, než ti Aro urve hlavu,“ zašklebil se.

Hvězdy se odrážely v hladině klidného moře a Edwardově očích, které náhle pozbyly veškerý lesk a život. Šlo tady o něj a o ni. Musel zachránit svou rodinu, ale i tak to znamenalo přijít o ni.

Bella ale alespoň bude mít šanci na další život. Tedy, život… Sám moc dobře věděl, co ji čeká, a za nic na světě jí to nepřál. Ale když se ohlédl a spatřil Emmetta s Jasperem, jak Carlisleovi pomáhají přidržovat zraněné, aby jim mohl pořádně ošetřit rány, Esme s Alice přepírajíc prádlo ve velkých dřevěných lavorech a Rose, která s výrazem nechuti ohřívala jakési jídlo, věděl, že nemůže jinak.

Miloval je víc než vlastní život. Byli jeho rodinou, oporou v časech dobrých i zlých, přáteli, bratry a sestrami. Byli pro něj vším. A on někde v zasutém kousku duše doufal, že Arovu hrozbu dokážou s Bellou ještě odvrátit. Že ho zastaví, aby Belle neublížil a neudělal z ní stejné monstrum, jakým byl on sám.

Zmučeně odvrátil pohled od rodiny, podíval se Mathiasovi opět do očí a napřáhl k němu ruku.

„Platí.“

Mathias na něj pár vteřin zíral, zřejmě neschopen uvěřit, že na to opravdu přistoupil a vydal tak svou lásku do jeho spárů. Pak se ale rozzářil jako sluníčko a náhle zase na zlomek vteřiny vypadal jako normální, milý kluk.

Tvrdě mu stiskl ruku na oplátku a tím jejich temnou úmluvu potvrdil.

„Platí.“

 

Marketik

ZabZa



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Ostrov mého života - 22. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!