Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Ostrov mého života - 20. kapitola

New moon


Ostrov mého života - 20. kapitolaZáchrana skutečně připlula, ale Mathias zničí veškeré naděje. Dokáže se mu někdo postavit? Vyjde mu jeho ďábelský plán? Příjemné počtení vám přejí Marketik a ZabZa

Plameny, olizující větve stromů kolem mýtiny, kde ještě před chvíli byla, ji vyděsily. Rychle se rozhlédla, ale ač její výkřik zazněl dostatečně hlasitě, nikdo jí příliš nevěnoval pozornost.

Snad jen Lucy se k ní se zájmem otočila. Když plameny zahlédla i ona, oči se jí rozšířily, ale dala Bells najevo, že teď nemůže odejít. Muži, kteří připluli na člunech z lodi, zjevně neuměli příliš dobře anglicky, a Lucy byla zřejmě jediná, kdo byl schopný se s nimi nějak domluvit.

Vše probíhalo tak, jak mělo. Námořníci pomáhali do jednoho ze člunu nejprve ženám, které už nyní pomalým tempem odváželi na loď, ač zřejmě nevěděli proč. Ostatní pokorně čekali v hloučcích blízko Lucy, až se domluví s kapitánem a dostanou se tak na loď všichni.

Belle to přišlo vše až příliš koordinované. Příliš skvělé. A příliš jednoduché. Možná proto, že ona sama teď cítila tu největší tíseň, kterou za celou dobu, co tu byla, vůbec poznala. Bála se o Edwarda. Bála se, že tu zůstane a ona ho už nikdy nespatří. Bála se, že mu ten šmejd skutečně něco udělal.

Nechala ho ležet na zemi, tak, jak ho tam sama složila, aniž by věděla, že mu ve skutečnosti neudělala vůbec nic, spíš ho jen pobavila. Rozeběhla se po pláži a jediným překvapivě plavným pohybem skočila mezi křoví a podrost.

Už si příliš dobře pamatovala cestu, než aby skutečně dávala pozor. Sípala, jak se jí skrz strachy stažené hrdlo špatně dýchalo, píchalo jí v boku a ruka, kterou Mathiasovi zlomila nos, jí začala v bolestivých pulsech otékat.

FV tu chvíli ale nevnímala nic ze strádání vlastního těla. Potřebovala se přesvědčit, potřebovala vědět, že je Edward v pořádku. Nutkavá potřeba se ho dotknout nabývala na intenzitě a její zlá předtucha také. Už totiž cítila kouř.

Nikdo za ní neběžel, nikoho jiného nezajímalo, kam a proč zmizela z pláže. Snad si na ni aspoň Lucy vzpomene, až budou řešit, zda už jsou na palubě lodi všichni.

A možná taky ne. Možná si to nikdo neuvědomí, odplují bez ní a ona tu zůstane trčet. A i přes všechno, co tady zažila a jak osudově se na tomhle malém skoro tropickém kousku země uprostřed oceánu zamilovala, to nechtěla. Chtěla domů.

Ve chvíli, kdy vběhla na palouk, už si držela ruku před ústy a nosem, aby se nenadýchala žhavého popela z drobných hořících lístků, poletujících kolem ní. Vysoké plameny byly na první pohled žhnoucím kruhem, který uvěznil kompletní rodinu Cullenů uprostřed.

Vzpomněla si, jak jí Edward jednou říkal, že skáčou zatraceně dobře i vysoko, ale ne přes oheň. Ten jim ubližuje. Zabíjí je. A k tomu se schylovalo právě teď.

Bella co nejhlasitěji zavolala Edwardovo jméno a modlila se, aby se ozval a tím potvrdil, že je v rámci možností v pořádku.

„Bello! Utíkej odsud! Dostaň se rychle s ostatními na loď!“ zakřičel na ni zpoza plamenů. „Ne!“ zavřískla. „Musí být způsob, jak vám pomoci!“

„Ne! Běž! A dávej pozor na Mathiase, je to...“

„Já vím!“ zavolala mu v ústrety a neměla ani potuchy o tom, že neví vlastně vůbec nic.

„Ano? Tak to jsem rád, drahá,“ ozval se za ní jeho nenáviděný hlas. Rychle se otočila, jako kdyby očekávala nějaký jeho útok, ale Mathias se jen ležérně opíral o jeden z věkovitých kmenů, kterého se oheň zatím ještě nedotkl.

„Vypadni, ty hajzle! Nech ji na pokoji!“ zakřičel Edward, když i on zaslechl jeho hlas. Mathias si ale jeho křiku nevšímal. Přešel k Belle na délku paže a s úsměvem si jí měřil očima. Po zlomeném nose nebo krvi nebyla ani památka.

„Chtěla si vědět, jak jim pomoct. Měl bych pro tebe návrh,“ pronesl klidným hlasem. Belle se sevřel žaludek. Bylo jí okamžitě jasné, že za celou tuhle situaci může on. Ať už to zdělal jakkoliv, ten oheň způsobil on a to naschvál.

„Mluv,“ zašeptala a donutila se dýchat co nejklidněji, aby po něm neskočila. Chtěl ji pohladit po tváři, ale ucukla.

„Tak mluv, ale nedotýkej se mě,“ sykla tiše s náhlým přívalem vzteku.

Ušklíbl se, ale ruku skutečně stáhl. „Fajn. Není teď dost času na úplné vysvětlování, ale dohoda zní jednoduše – já odstraním ten oheň, dokonce i budu tak laskav a pomůžu jim na loď. Mám ale jednu podmínku. Až se dostaneme odsuď, odjedeš se mnou ještě na jednu... no, řekněme že na dovolenou.“

Zlostně na něj pohlížela. „A kam?“

Dělal, že se rozmýšlí, ale byla to jen kamufláž. „No, do Itálie.“

„A co tam?“

„To ti vysvětlím později, drahá,“ usmál se úlisně a snažil se ji opět dotknout. Bella sebou ale zase ucukla tak, že jeho pohyb vyšel naprázdno.

„Ne, Bello!“ zakřičel zpoza plamenů přidušeným hlasem Edward, který je zřejmě slyšel. „Neposlouchej ho a zmiz odsud!“

Pohlédla tím směrem a zjistila, že plamenný kruh se zužuje. Za nimi rozpoznávala jen temné siluety členů Cullenovic rodiny, nerozeznávala však žádnou tvář. Už se museli tlačit co nejvíce k sobě, aby na ně plameny nedosáhly. Prozatím.

Bylo jí naprosto jasné, že tady něco smrdí. Jemu nešlo o dovolenou. Vězelo za tím něco velkého, většího, než si ona uměla byť jen představit. A když už jí i Edward varoval, nebude se jí to nejspíš vůbec líbit.

Otočila se zpátky k Mathiasovi. „Fajn.“

„Opravdu?“ pozvedl potěšeně své obočí. „Ale jakou mi dáš záruku?“

Někdo v plamenném infernu bolestně vykřikl, zřejmě jedna z dívek. Belle to naprosto rozhodilo koncentraci a jasné uvažování.

„Máš mé slovo, víc ti dát nemůžu!“ zakřičela na něj vyděšeně. „A já své slovo vždycky dodržím. Pojedu s tebou do té zatracené Itálie. Ale teď už sakra udělej něco s tím ohněm!“ zaječela na něj jako smyslů zbavená.

Mathias byl vývojem událostí zjevně potěšen. Záměrně pomalými gesty se jí uklonil, jako by tím stvrzoval jejich dohodu, pak se otočil k zuřícímu živlu před sebou a jediným rychlým pohybem ruky donutil oheň ustoupit až na holou zem, kde během jediné vteřiny drobné plaménky uhasly docela.

Celá Cullenovic rodina se choulila u země, muži drželi v náručích ženy, jen Edward okamžitě vyskočil na nohy a přihnal se k Bells a Mathiasovi.

„Cos to udělal, ty parchante?!“ vyjel na něj, ale když postřehl, jak si Mathias přivinul Bellu i přes její zjevný odpor ke své hrudi, zastavil se metr před ním. Bál se, že kdyby na něj skutečně vletěl, ublíží jí dřív, než se někdo dokáže postavit na odpor jeho síle, kterou na ně už jednou úspěšně použil.

„Coby,“ usmál se a s vítězným oddechnutím přejel očima po ostatních. „Uzavřeli jsme dohodu, do které tobě nic není. Tedy až na jednu věc – měli byste Belle poděkovat, protože vám právě zachránila život. A teď,“ pokývnul na ní a popostrčil ji vpřed, aby už se nemohla Edwardovi dívat do očí, „bychom měli jít, aby nám ta loď skutečně neodplula. A co se slunce týče, nemusíte se bát, mám pro vás přichystané dlouhé oblečení a kšiltovky. Zbytek je na vás.“

Pak chytil Bellu pevně kolem pasu a vydal se s ní rychle na cestičku vedoucí na pláž. Než zmizel mezi prvními keři, však na temně vrčícího Edwarda ještě kývnul. „A pokud jde o Bellu, tak tu nespustím z očí, takže klídek, Romeo, jasný?“

Pak zmizeli a Edward se vyděšeně podíval do očí všech členů své rodiny. Jejich výraz byl ale jasný: Tady nic nezmůžeme. Vyhrál.

Ale jen pro tuhle chvíli, zavrčel nenávistně v duchu a šel pomoct na nohy ostatním, aby skutečně nezmeškali loď.

 

 

Marketik

ZabZa



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Ostrov mého života - 20. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!