Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Ostrov mého života - 18. kapitola

Barca

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Ostrov mého života - 18. kapitolaSituace na ostrově se připlutím lodi zásadně vyhrocuje. edwardovy tajmené řeči bellu sice trochu vykolejí, ale určitě ne tolik, jako Mathias... Příjemné počtení vám přejí Marketika a ZabZa

04.05.2010 (08:45) • Marketik • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2222×

   Stále se na mě díval a nic neříkal. Vpíjel se do mých očí, vytřeštěných strachy a neznámým očekáváním. Bála jsem se, přiznávám. Po tom všem, co jsme tu zažili, po mém prozření a jeho přiznání, teď, když byla záchrana takřka na dosah… Bála jsem se, co přijde, a svůj strach jsem nemohla skrýt.

   „Edwarde, co se děje?“ šeptla jsem skrz stažené hrdlo. Lehce, jakoby pobaveně se usmíval, a to mě děsilo ještě víc. Vypadal tak uvolněně, tak spokojeně… Sakra, co se to tady dělo?!

   „Bello, jde o jediné, a to o nás dva. Rád bych všechno vyřešil, než ta loď dorazí až sem a ztratíme se v chaosu záchrany.“

   Teď už se neusmíval, ale přesto nevypadal, že by ho něco opravdu tížilo. To mě tedy zatraceně ano.

   „A co chceš vyřešit? Mám tě ráda a záleží mi na tobě. Co víc chceš slyšet?“

   Zavrtěl hlavou. „Nejde o to, co chci slyšet. To, co se stalo, tahle havárie, která se pro nás stala určitým vodítkem k sobě samým, byla krásnou, příjemnou pohádkou, zjevně se šťastným koncem. Ale až se vrátíme mezi lidi, až zase dorazíme do Ameriky, pohádka skončí. Už nebudou schůzky v pralese ani sezení u ohně. Ty zase půjdeš do školy, najedeš na svůj běžný režim, do kterého já… my nepatříme.“

   Pár vteřin jsem na něj šokovaně civěla a pak jsem prudce zavrtěla hlavou. „To ne, takhle prosím nemluv. Přece to musí jít nějak vyřešit, nějak všechno skloubit, tvůj život a můj…“

   Vzal mou tvář do dlaní, abych se uklidnila. Srdce mi šíleně tlouklo, jako by chtělo proskočit z mé hrudi ven a položit se mu k nohám. Musel to slyšet. Musel to cítit. Musel to vědět.  

   „Bello,“ zašeptal a políbil mě na čelo. „Já neříkám, že tímhle všechno končí. Spíš něco jiného začíná. Ale ty toho o nás ještě spoustu nevíš, nejsme jako vy, žijeme jinak. A i my máme své nepřátele, kteří jsou neustále na čekané, kdy uděláme chybu a oni nás tak mohou buď vyhnat nebo zničit. Jen se ti snažím říct, že nic už nebude tak jednoduché jako tady. Už nikdy.“

   Zatnula jsem vztekle zuby. Myslí si snad, že jsem malá holka nebo co?! Že nevím, jak to v životě chodí? Jistě, o jejich životě jsem toho určitě nevěděla moc, ale to neznamenalo, že kvůli tomu budu po návratu dělat, že ho neznám, že už ho nikdy nevyhledám. Že se budu bát.

   „Já vím,“ řekla jsem pevně a přemáhala slzy vzteku, „ale já nepatřím mezi ty, co utíkají.“ Edward s úsměvem přikývl. „Ano, to Carlisle říkal taky.“

   „Co? Tvůj otec? Tys mu o mě říkal?“ „Samozřejmě,“ uculil se. „Celá má rodina o tobě ví. Nešlo si toho nevšimnout. Synáček se zamiloval,“ snažil se zparodovat svou matku, tu hezkou milou brunetku.

   „A… a co říkali?“ Pokrčil rameny. „No, střídavě oblačno. Ale vesměs to samé, co jsem ti teď říkal já.“

   Nervózně jsem si prohrábla rukama vlasy. „Ehm… no.. tak to je super. Takže… co teď?“

   Byl zjevně pobaven mou nervozitou a to mě žralo ještě víc. Cítila jsem, jak rudu, ale nešlo to zastavit. na to, jak krátce toho kluka znám, jsem ho měla až příliš ráda. Ale stejnou měrou mě, jak jsem tak koukala, dokázal i naštvat. A parádně vykolejit.

   „No, řekl bych, že by bylo nejlepší, když se teď vrátíš na pláž a obhlédneš situaci. A samozřejmě pomůžeš zorganizovat odplutí, jestli se k nám štěstí neotočí zády.“

   „A co ty?“ zeptala jsem se ho zmateně. Najednou mi přišlo naprosto nemožné ho opustit.

   Usmál se a rozhodil rukama. „Sama chápeš, že takhle tam nemůžu. Na můj vkus příliš svítí sluníčko.“

   „A… aha. Dobře. Tak zatím.“ Vlepila jsem mu jednu rychlou zmatenou pusu na tvář a odklusala zpátky na pláž. A až příliš pozdě si uvědomila, že jsem se ho nezeptala, jak se na loď, pokud nás skutečně hodlá vysvobodit z tohohle exotického vězení, dostane.

 

---------------

 

   Na pláži už panoval pravý nefalšovaný zmatek. Těch pár lidí se zlomeninami nohou, kteří se nemohli příliš hýbat, jen vyjukaně sledovali, jak se kolem nich ostatní hemží, snaží se na sebe kolektivně co nejvíce upoutat pozornost lodi a naházet vše, co jim zbylo, na jednu hromadu.

   Jakmile jsem tam dorazila a pohlédla k prosluněnému horizontu, bylo mi jasné, že loď nás už nemohla minout. Buď o nás věděli z předešlého večera od letadla, které nad námi přelétávalo, spatřili nás teď nebo sem mířili za jiným účelem. To ale teď bylo jedno. Pluli k nám a to bylo hlavní.

   Našla jsem v davu pobíhajících a takřka šíleně se smějících lidí Lucy. Seděla v písku, ještě trochu rozespalá, a mžourala na ten chaos kolem sebe s vědoucím úsměvem.

   Poklekla jsem vedle ní s rozzářenou tváří.

   „Lucy, plují sem. Míří k nám. Pojedeme domů.“

   Pohladila mě svou hubenou vrásčitou rukou po tváři.

   „Já vím, děvenko. Konečně. Uvidím zase svá vnoučátka a budu si užívat zaslouženého důchodu. Ale řekni sama – nebyla to zase tak hrozná dovolená, že? I když jsme z krás Thajska neviděli ani ň.“

   Ulehčeně jsem se zasmála. Překvapil mě vlastní hlas, smích, který jsem už sakra dlouho neslyšela. Ne v takovéhle podobě. Ne tak… šťastný.

   Trvalo další hodinu, než loď zakotvila asi kilometr od pláže, což bylo jistě dané pozvolným sestupováním břehu. Mezitím do tří širokých člunů naskákalo několik mužů a nechali se s nimi spustit na vodu. Pak nastartovali malé motory na jejich zádích a vyrazili směrem k nám.

   Rozjaření všech se stupňovalo. Už hlasitě nejásali, ale objímali se jako šílení, smáli se a poskakovali po horkém písku. Já zůstala s Lucy ve stínu, abych jí pak mohla pomoci, připravila těch pár svršků, které jsme tu měli, a s její hlavou opřenou o své rameno s přiblblým úsměvem čekala, až dorazí.

   A v tu chvíli se to stalo. Trklo mě to jako beran do zad. Zatraceně, kde jsou? Zmateně jsem se rozhlédla po všech, kdo se motali po pláži, ale nikoho z Cullenů jsem nezahlédla. Zvedla jsem se a začala čím dál nervózněji kličkovat mezi lidmi. Ale nebyli tam. Nikdo z nich.

   Vtom jsem ucítila silný stisk na paži. Zastavil mě tak prudce, že mi v písku málem podjely nohy a hrozilo, že sebou seknu.

   Prudce jsem se narovnala. „Mathiasi?“ vydechla jsem vylekaně. Usmíval se, ale tak nějak… divně. Tvrdě. Zle.

   „Pusť mě,“ zasyčela jsem a trhla rukou. On mě ale svíral tak, že jsem neměla šanci, pokud jsem mu nechtěla dát volnou rukou rovnou do nosu.

   Místo toho mě ale stiskl ještě silněji, až jsem vyjekla bolestí. Přitáhl si mě tak blízko, že se naše nosy téměř dotýkaly.

   „Hledáš snad někoho?“ Zatnula jsem vzteky zuby. „Ty víš zatraceně dobře, koho hledám.“

   Jeho šeredný úsměv se ještě rozšířil.

   „Tak to máš smůlu, drahá. Pro ně tahle loď nepřiplula. O to už jsem se postaral.“

   „Cože?!!!“ zakřičela jsem a v tu chvíli ve mně všechno vyvřelo. Dala jsem mu takovou ránu do čumáku, až jsem ucítila, jak se pod mými klouby drtí jeho chrupavka. Složil se na všechny čtyři a tak jsem měla perfektní šanci vrazit mu kolenem do žeber, kterou jsem s plnou silou využila.

   Nestačil ani jednou pořádně heknout, když jsem ho loktem přiškrtila pod bradou. „A teď mi, ty zatracenej zmetku, řekni, cos to zase provedl!“   

 

 

Marketik

ZabZa

Autor: Marketik (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Ostrov mého života - 18. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře