Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Ostrov mého života - 15. kapitola

Tak tohle je obrzek z mé povídky když se sen stane realitou-by Petruskhaaa


Ostrov mého života - 15. kapitolaTak další dílek je tu. Mathiasovou žárlivostí se nám vztahy napínají, ale vše nakonec končí trochu jinak, než všichni čekali... Víc prozrazovat nebudu, příjemné počtení vám přejí Marketik a ZabZa

   Běžela jsem za Stevem, jak nejrychleji to šlo, a zděšením nedýchala. Jakmile jsem vběhla na pláž, málem jsem upadla na písku, když se mi zamotaly nohy, ale dokázala jsem s klopýtnutím udržet rovnováhu.

   Přes Stevova záda jsem toho příliš neviděla, jen plápolající oheň o pár metrů dál, zastíněný několika postavami. Na poslední chvíli jsem zastavila, abych do něj nenarazila, když prudce zabrzdil před Lucy.

   „Co se tady sakra děje?“ vydechla jsem šeptem a předešla ho. „Neklej, holčičko,“ napomenula mě káravě Lucy, ale pak mi hned starostlivě položila ruku na rameno.

   „Potkali se tady, když Edward se svým bratrem přinesli vodu a Mathias tu seděl u ohně. Vystartoval na něj, ale Edward chtěl zjevně odejít. Pak se ale začali dohadovat, ale nevím o čem, nebylo jim moc rozumět. Po chvíli jsem ale v jejich prudkém hovoru zaslechla tvé jméno, tak mi bylo jasné, že jde o tebe. Proto jsem pro tebe Steva poslala. Myslím, že ty jediná je můžeš uklidnit, nebo to nedopadne dobře.“

   Zničeně jsem si povzdechla a odběhla k hloučku lidí, kteří postávali kolem těch dvou pošetilců. Edward stál vzpřímeně, záda napnutá jako podle pravítka, ruce sevřené v pěst, ve tváři netečný výraz.

   Mathias zato viditelně zuřil. Přešlapoval v hebkém písku jako vzteklý lev v kleci a zřejmě přemýšlel, z které strany na něj vletět a kam udeřit. Zatrnulo ve mně. Proboha, vždyť on vůbec netuší, že to nemá smysl, protože nad Edwardem nikdy nemůže vyhrát!

   Bylo mi v tu chvíli ukradené, co si řekli nebo co o mně řešili. Prostě jsem se postavila mezi ně a Mathiase na poslední chvíli před bezvýsledným útokem odstrčila, až spadl do písku.

   Zůstal na mě ublíženě zírat, ale mlčel.

   „Co si sakra myslíš, že děláš?“ zasyčela jsem na něj. Pak jsem se otočila k Edwardovi. „A co ty?“ Když jsem viděla, že Mathias se už uklidnil a nehodlá se poddávat testosteronu, který ovládal celé jeho tělo, poodstoupila jsem trochu stranou.

   „Máte snad pocit, že tu máme málo problémů?“ zašeptala jsem do okolního ticha skrz stažené hrdlo. „Musíte se tady ještě provokovat a dělat divadýlko kvůli kdejaké blbině? A ty,“ kývla jsem směrem k Emmettovi, který postával v hloučku okolo nás, „ty se na to jen tak koukáš a děsně se bavíš, co?“

   Přestal se usmívat a zadíval se do země. No jistě, jako malí kluci, odfrkla jsem si v duchu.

   Klekla jsem si do písku k Mathiasovi a odsunula mu vlasy spadlé do čela. „Je mi to líto,“ šeptla jsem a snažila se nevnímat jeho ublížený výraz, „ale tohle prostě nejde, uznej sám. O svém životě chci rozhodovat sama a ne aby to dělal někdo za mě, i když s čistými úmysly. Už za mnou nechoď, prosím.“

   Pak jsem s povzdechem zavrtěla hlavou, zvedla se a vystoupila z kruhu čumilů zpátky do chladnoucího písku, na který už nedopadaly hřejivé plameny rozdělaného ohně. Pokývla jsem na Lucy, abych jí tak řekla, že teď už je to snad v pořádku, a vydala se k hranici pláže, na své oblíbené místečko s výhledem na obrovské kameny, o které se rozbíjely večerní vlny, které byly předzvěstí zamračeného rána.

   I když už bylo pozdě, nebyla jsem unavená. Sedla jsem si na mikinu, kterou jsem si tu pro případ chladnějších nocí nechávala, a složila tvář do dlaní.

   Zatracený ostrov! Copak těch komplikací nebylo dost? Ti dva se teď ještě budou chovat jako dva blázniví puberťáci…

   Nevěděla jsem, kolik času uplynulo, když jsem zaslechla jemné našlapování za mými zády.

   „Nech mě být, ať jsi kdo jsi,“ zašeptala jsem do písku pod mýma nohama. Dotyčný však zjevně neměl zájem mě poslechnout.

   Pod nosem se mi objevila květ orchideje. Usmála jsem se, ale rychle zase nasadila svou nepřístupnou masku. Na mě si jen tak nepřijde.

   „Bello, mrzí mě to. Nechci tady začínat o tom, který z nás si začal a tak, ale když řekl, že jsi jen jeho, ať už se ti to líbí nebo ne, vytočilo mě to. Ale neublížil jsem mu. Ani jsem se ho nedotkl.“

   „To je fajn,“ zamumlala jsem a stále raději civěla do písku. Orchidej jsem do něj položila, abych na ní viděla a mohla vdechovat její opojnou exotickou vůni. Toužila jsem se podívat i na Edwarda, ale nechtěla jsem se mu dát tak snadno. Bylo mi totiž jasné, že jakmile se mu podívám do očí, budu ztracená.

   Lehce mi položil ruku kolem ramen. Tu chladnou dlaň, kterou mi ale dokázal i zahřát srdce… Nechtíc jsem se otřásla a po zádech mi přejel mráz. Ruku ihned stáhl.

   „Promiň, nechtěl jsem.“ „Neomlouvej se pořád,“ zavrčela jsem a konečně vzhlédla. Měsíc byl zastřený, přesto mu však oči zářily jako dva diamanty, které byly upřeny do mých. Měl kamennou tvář, bez výrazu, bez emocí. Tvrdou. Ale nádhernou

   A to pro mě byla konečná. Zamilovala jsem se do něj až po uši, naprosto a ač byl tím, čím byl, nemohlo to změnit nic, co jsem měla v srdci a bála si to až doteď přiznat naplno. Milovala jsem ho takového, jaký byl, i když ve mně hlodal červíček strachu, jak to může dopadnout.

   Ale pokud bych to nezkusila, nezjistila bych to. Hop nebo trop.

   Rychle jsem ho políbila. Nepřemýšlela jsem nad tím, prostě jsem v tu chvíli udělala to, po čem jsem toužila, a nedumala nad tím, co si bude myslet nebo co udělá.

   Chladné, tvrdé, hebké rty objaly ty mé jako dvě části, které vždy patřily k sobě a jen na sebe čekaly, až se zase sejdou. Přejela jsem mu špičkou jazyka po horním rtu, ale i přesto ústa neotevřel.

   Až v tu chvíli mě napadlo, jak to vlastně vnímá on. Cítí to? Jsou pro něj mé rty teplé? A hlavně – nemá… hlad nebo tak něco.

   Položila jsem mu ruku na hruď a odtáhla se. Měla jsem na jazyku omluvu, ale pak jsem jí zavrhla. Zač se také omlouvat?

   On se na mě ale nedíval. Pozoroval cosi nad mou hlavou, zaujatě a bez dechu. To mě zarazilo. To ho tak málo zajímá to, že jsem se konečně odhodlala se projevit a dokázat mu, co k němu cítím? To je pro něj nějaký mrak nebo pták zrovna v tuhle chvíli důležitější?!

   Aniž by na mě pohlédl, vzal mou tvář do dlaní a jemně jí natočil směrem, kterým se díval on. Bylo mi to ukradené a v duchu jsem si nadávala za svou pošetilost. Jediné, v co jsem doufala, bylo, že je tam něco, co by mě opravdu mohlo zajímat, jinak bych ho asi nakopala do toho jeho chladného zadku.

   Nic jsem neviděla, jen matnou hranici mezi oceánem a nebem. Dal mi před tvář prst, který zabodl kamsi do té temnoty nahoře.

   „Vidíš tam nahoře to maličké blikající červené světélko?“ Přimhouřila jsem oči a… opravdu! Spíše periferním než přímým viděním jsem skutečně něco takového zahlédla.

   Usmál se. „To je letadlo, lásko.“   

   

 

Marketik

ZabZa



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Ostrov mého života - 15. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!