Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Osmá ctnost - 3. kapitola

03.03.2011 (19:15) • Inoma • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 3079×

EDIT: Článek neprošel korekcí.

3. kapitola

Bella:

Už je to týden od mého příletu. Za tu dobu se toho moc nezměnilo. Jakmile jsem dorazila do New Havenu, nastěhovala jsem se na kolej. Mám dvě spolubydlící – Kate a Joan.

Joan je vysoká, štíhlá blondýnka s modrýma očima. Barbie v životní velikosti. Zřejmě se dobře učí, protože dostala stipendium. A dělá krasobruslení, takže se moc nevídáme. Když vstávám, je už na tréninku a když usínám, tak se teprve vrací. Sem tam na sebe narazíme, ale ještě jsme si moc nepopovídaly. Naopak s Kate si toho máme hodně co říct. Je vysoká, hubená tak akorát. Má medové vlasy a zelenohnědé oči. Je milá. Je to ten typ, kterému stačí se na někoho podívat a hned pozná, že toho dotyčného něco trápí. Snaží se pomáhat, ale není vtíravá. Kdybych měla sestru, přála bych si, aby byla  jako ona.

Náš byt je trošku dražší než ostatní pokoje. Je to proto, protože kromě vlastních pokojů máme i vlastní koupelnu, kuchyňku a obývák s televizí. Můj pokoj je vymalovaný modře. Nalevo ode dveří se nachází obrovské okno s výhledem na kampus. Uprostřed místnosti je postel, která je větší než ta, co jsem měla ve Forks. Pod oknem stojí psací stůl a u stěny naproti postele je stolek a dvě křesla. Pravou stěnu pokrývají šatní skříň a knihovna. Teď jsem ráda, že mi Charlie tento pokoj platí.

„Bello, chci se jít podívat na tvou promoci. Abych na ni mohl jít, musíš úspěšně vystudovat. Na studium potřebuješ klid a klid ti dodá jen vlastní pokoj,“ jakoby stál vedle mě.

Do začátku školy zbývá ještě týden. Učebnice mám nakoupené, průkazku do knihovny jsem si vyřídila hned druhý den od mého příjezdu. Vybrala jsem si i přednášky, abych je neměla rozházené po celém týdnu. Zkombinovala jsem je tak, abych pátky měla volné.

Specializaci jsem si zatím nevybrala. Stejně první dva roky budeme mít všeobecný základ. Ale všechny mé předměty jsou zaměřeny humanitně. Matika a chemie mi nikdy nešly. Vše je takové, jak jsem očekávala. Jediná věc, která mě překvapila, byla, že bych si měla najít nějakou mimoškolní aktivitu. Není to povinné, ale jak mi vysvětlila Kate, je to jistější.

„Dostaneš za to kredity navíc, takže kdybys náhodou u nějaké zkoušky rupla, tohle tě může zachránit.“ Problém je, že tyto aktivity jsou mezi studenty cenným zbožím na Yaleském trhu. Takže pokud nemáte nějakého známého, který by vám ji zařídil, jste bez šance. Já mám naštěstí Kate.

„…tak už jsi něco našla?“

„Ne…“ vzdychla jsem. „…Joan mě chtěla dostat do krasobruslařského týmu, ale to jsem zavrhla. Mám problém se projít po rovném suchém povrchu. Nedokážu si samu sebe představit v bruslích. Natož na ledě.“

„Chápu. Jak jsi na tom s kulturou?“

„Jak to myslíš?“

„Uměla bys zkritizovat třeba nějaký film a pak to hodit na papír?“

„To bych zvládla,“ zněla jsem přesvědčivě.

„Fajn, tak vydrž.“ Kate vstala a odešla do svého pokoje. Po chvíli se vrátila s širokým úsměvem na tváři, v rukou svírala mobil. „Zítra dopoledne máš schůzku se šéfredaktorkou Yaleského deníku,“ oznámila jakoby se nechumelilo.

„Cože? Jak? Proč?“

„Má sestra Michelle tu také studuje. Je ve druháku. To ona je šéfredaktorka a navíc mi něco dluží. A právě teď svůj dluh splatila.“

„Ale to nejde,“ snažila jsem se jí odporovat.

„Proč by to nešlo? Sama si říkala, že kritiku zvládneš a v deníku hledají někoho do kulturní rubriky. Takže se s tím smiř. Právě ses stala redaktorkou.“

„Ale já ti to nemám jak oplatit. Jsem tvým dlužníkem a já nemám ráda dluhy...“

„Tak to neber. Sestra mi něco dluží a je si toho plně vědoma. Navíc na mě furt tlačila, že chce svůj dluh splatit a já jsem stále nevěděla, co chtít. A teď to vím. Má kámoška bude se mnou pracovat v novinách. Plus, Michelle se nedokázala rozhodnout, komu to místo dát, takže jsem ji vlastně pomohla….opět,“ vychrlila své argumenty.

„Ale…“

„Žádné ale. Zítra odpoledne nastupuješ,“ nedala mi šanci odporovat.

Edward:

Za týden začne škola. Za normálních okolností bych to tak neprožíval, ale teď to bude jiné. Jsem zvědavý. Ne na sebe nebo mé sourozence. Ale na  Esme. Je to poprvé v její existenci, kdy nebude 'jen' matka v domácnosti a příležitostná architektka. Teď z ní je, nebo spíš bude externí profesorka filozofie. Kvůli ní jsem si vybral předměty s humanitním zaměřením. Musím ji podpořit. Carlisle pracuje v nemocnici. Rose s Emmettem jsou ve druháku a filosofii už nemají. Alice s Jasperem jsou na právech, tak se jim tento předmět vyhne. Jediný, kdo zbyl, jsem já. Ale nevadí mi to. Esme mám rád, jakoby by byla má skutečná máma a dva roky humanitního zaměření mě nezabijou. I když, kdyby to bylo jen na mě, šel bych studovat přírodní vědy.

„Edwarde, zítra nastoupíš do Yaleského deníku,“ poslala mi Alice v myšlenkách.

„Jak to myslíš?“ zeptal jsem se.

„Viděla jsem to,“ sedla si ke mně na postel a přehrávala mi svou vizi. Seděl jsem v nějaké kanceláři. Byla tam i Rose, která má na starosti módní rubriku. Podívala se na mě a přesvědčivě řekla: „Vážně, na to místo jsi ten nejlepší.“

„Neviděl jsem, že bych tam pracoval. Spíš to byl pohovor?“ odporoval jsem své sestře.

„No to sice jo, ale kdo by se hodil líp na místo kritika v oblasti kultury?“ Mrkla na mě a já věděl, že má pravdu. Kdo jiný přečetl tolik knih, zhlédl tolik filmů, divadelních her, muzikálů, baletů a koncertů? Nikdo. Tedy až na ty přečtené knihy. V tomto směru nemůže mých 110 let konkurovat Carlisleovým 384.

„Máš pravdu,“ zhodnotil jsem její otázku.

„Já vím,“ usmála se na mě a vyplula z mé ložnice.

Ráno jsem jel s Rose a Emmettem do školy. Měli schůzku redaktorů před zahájením školního roku. Rose si usmyslela, že to je nejlepší čas přemluvit Michelle – šéfredaktorku k tomu, aby mi to místo dala. V duchu litovala, že není šéfredaktorkou ona, ale hned tu myšlenku zapudila. Představa nocí strávených v kanceláři nad korekturami a ne ve společnosti jejího manžela a postele ji děsila. Emmett přemýšlel nad tím, jak přesvědčit Alice, aby mu prozradila výsledky zápasů příštího baseballového kola. Chtěl si jít vsadit.

Čekali jsme s Rose v kanceláři. Seděl jsem v jednom ze dvou křesel, které stály naproti psacímu stolu. Za stolem byla zeď s dvěma okny. Ostatní zdi lemovaly skříně a police. Má sestra stála u okna a dívala se ven. Přemýšlela nad tím, jak má Michelle přesvědčit, aby mě přijala. V tom se otočila, podívala se na mě a přesvědčivě řekla: „Vážně, na to místo si ten nejlepší.“ Přesně jako v Alicině vizi.

„Už víš, jak ji přesvědčit?“ zeptal jsem se.

„Já jí jen vysvětlím fakta. Někoho na to místo potřebujeme a já tě můžu doporučit. Zbytek je na tobě,“ ukázala na mě prstem.

„Na mě?“ V hlavě mi ukazovala svůj plán. Viděl jsem malou štíhlou blondýnku se zelenýma očima. Pak mě, jak ji podávám ruku a představuji se. Usměju se a začnu ji pomalu přesvědčovat o svých zkušenostech s kulturou. Náš rozhovor se za chvíli změní ve flirt…

„Ne, Rose, zbláznila ses? To ji mám dostat do postele, abych dostal místo v tomhle plátku?“

„Edwarde, děláš jakoby to byl problém přesvědčit ji svou vizáží a chováním o tom, co chceš. Je to naše přirozenost. Pro lidi jsme okouzlující. A zrovna ty se svou schopností číst myšlenky musíš sám nejlíp vědět, jak na ženy působíš. Nemusíš se s ní vyspat, jen ji drž v naději, že třeba někdy…“ nechala větu zajít do ztracena. V tom do místnosti vešla Michelle. Vypadala překvapeně, když nás tu našla.

„Rose, to už mi neseš hotový článek? Vždyť jsme ještě nerozebrali témata?“ zeptala se pochybovačně s náznakem sarkasmu.

„Ne, jen jsem nám přivedla novou posilu. To je náš nový kritik,“ ukázala na mě Rose prstem.Michelle došla ke svému stolu. Odložila si kabelku a podívala se na mě. Vstal jsem a podal jí ruku.

„Jmenuji se Edward Cullen a mám vážný zájem o to místo,“ upřímně jsem jí pohlédl do očí. Viditelně znervózněla. Její srdce začalo běžet maratón, ale nevěnoval jsem tomu pozornost. Tohle byla přirozená reakce na mou osobu. Stáhla svoji ruku a přešla k židli. Posadila se.

„To nejde. Místo už je obsazené,“ vzhlédla k Rose.

„Jakto? Včera si říkala, že nevíš, koho máš vybrat a teď se tváříš jako bys už měla podepsanou smlouvu,“ odporovala jí má sestra.

„Smlouva ještě podepsaná není, ale za chvíli už bude. Je mi líto,“ pomalu přesouvala svůj zrak ke mně.

„Kdo je to?“ má sestra se nevzdávala.

„Kamarádka mé sestry.“

„Takže protekce?“

„Rose, ty máš co říkat. Předpokládám, že Edward je tvůj bratr,“ naznačila, že na protekci se spoléhala i má sestra.

„Jo, Edward je můj bratr a můžu ti říct, že neznám nikoho, kdo by se v kultuře vyznal jako on,“ slabě poukazovala na noci, které jsem trávil bez přítomnosti mých přítelkyň. „Má snad ta tvá známá taky takové doporučení?“ V tom jsem viděl v Michellině hlavě vzpomínku, která mě ujistila v tom, že nemám šanci toto místo dostat. Michelle jela autem z nějakého večírku. Byla opilá. Najednou nastal prudký náraz, ozval se zvuk sypajícího se skla. Měla havárii. Nabourala zaparkované auto. A pak seděla na místě spolujezdce a venku stála její sestra, která zrovna procházela zkouškou na přítomnost alkoholu v krvi. Test byl samozřejmě negativní. A opět změna. Slyšel jsem její včerejší telefonát se sestrou. Ta chtěla, aby to místo – mé místo podle Alice a Rose – dostala nějaká její kamarádka. Tím si prý budou kvit. Až teď jsem pochopil, že její sestra Kate tvrdila policii, že jela pro podnapilou Michelle na nějakou party. Během cesty ji přepadl mikrospánek, a tak nabourala to auto.

„Ano, má také tak dobré doporučení,“ zodpověděla Roseinu otázku.

„Fajn. V tom případě si hledej někoho, kdo ti bude dělat módu a předpokládám, že Emmett se svého místa sportovního redaktora také rád vzdá,“ vypálila má sestra klidným hlasem. Michelle se otřásla. Tohle nemohla dopustit. Ne. Před začátkem roku nemůže ztratit další dva redaktory.

„To snad nemyslíš vážně,“ vyjela na Rose. Ale ta jen pohodila hlavou, aby potvrdila svá slova.

„V tom případě musíme najít nějaký kompromis,“ řekla Michelle už smířeně. Chápala, že kdyby ji odešli ještě dva redaktoři, mohli by ji odvolat z funkce a v tomto případě zapracoval její pud sebezáchovy.

„Takže?“ Rose nevydržela to ticho.

„Takže přijmeme oba dva.“

„Cože?“

„Ano. Na každé představení dostává redakce dva lístky. Každý dostane jeden a poté napíše svou vlastní kritiku. Ta, která bude lepší, bude vytisknuta.“

„A jak chceš rozdělit kredity?“ Rose se chytala stébla.

„Jednoduše. Prostě vydělím počet kreditů počtem kritik. Bude to spravedlivé. Kredit dostane ten, jehož recenze vyjde v novinách,“ Michelle uzavřela debatu. Má sestra jen přikývla. Teď se ukázalo, proč je Michelle šéfredaktorka. Tohle by ani Rose nevymyslela.

„Souhlasíš s tím?“ zeptala se mě má sestra. Jen jsem přikývl.

„Tak vítej v Yaleském deníku.“ V tom se ozvalo slabé zaklepání na dveře. „Dále,“ řekla Michelle. Dveře se pomalu otevřely. Vzduch v kanceláři se začal mísit s tou nejkrásnější vůní, jakou jsem kdy cítil - frézie, konvalinky a vanilka. Můj očistec právě vcházel do dveří.

Autor: Inoma (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Osmá ctnost - 3. kapitola: