Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Osmá ctnost - 10. kapitola

stmivani26


Osmá ctnost - 10. kapitolaBella se probouzí a Edward zjišťuje, co si pamatuje. Poté se stihne pohádat s rodinou.

Bella:

 

Podle všeho jsem ležela na posteli. Chtěla jsem otevřít oči, ale nešlo to. Bolela mě hlava a slyšela jsem pravidelné pípání.

 

„Za chvíli se probudí,“ ozval se vzdálený ženský hlas a poté klapnutí dveří. Pomalu jsem otevírala oči. Proniklo mi do nich ostré světlo, tak jsem je opět zavřela.

 

„Bello, slyšíš mě?“ ozval se hlas. Edward. Zkusila jsem opět rozlepit víčka. Tentokrát nebylo světlo tak ostré.

 

„Kde to jsem?“ zeptala jsem se a nepoznala svůj vlastní hlas.

 

„V nemocnici,“ odpověděl a pozoroval mě něžným pohledem. Chtěla jsem si sednout. „Lež, neměla by ses moc hýbat.“ Lehce mě zatlačil zpět do polštáře.

 

„Co se stalo?“ snažila jsem se zjistit. Ne, že bych si nic nepamatovala, jen jsem to měla zamlžené.

 

„Ty si to nepamatuješ?“ odpověděl mi otázkou.

 

„Nevím… Teda vím, ale nejsem si jistá...“ Sama sobě jsem zněla zmateně.

 

„Bolí tě něco?“

 

„Hlava,“ hlesla jsem.

 

„Dobře, zavolám ti sestru.“

 

„Zůstaň tu se mnou!“ Nechtěla jsem být sama. Nevím proč, ale ta představa mě děsila. Z nějakého neznámého důvodu jsem se s ním cítila v bezpečí.

 

„Jen ti zavolám sestru a hned se vrátím.“ Začal se zvedat ze židle, která stála u mé postele.

 

Popadla mě panika. „Ne!“ skoro jsem zakřičela. Snažila jsem se ho vzít za ruku a tím ho zastavit. Pípání přístrojů začalo zrychlovat.

 

Otočil se ke mně. „Nedovolím, aby ti někdo ublížil.“ Pohladil mě po vlasech. Mé srdce se začalo zklidňovat.

 

Otevřeli se dveře a v nich stála sestra: „Dobrý den, slečno Swanová. Jak se cítíte?“

 

„Bolí ji hlava,“ odpověděl za mě Edward.

 

Přešla k přístrojům a něco na nich kontrolovala. „Zavolám vám ošetřujícího lékaře.“ Odešla.

 

„Edwarde, co se mi přesně stalo?“ Potřebovala jsem nějakého vodítko. Kdybych si vzpomněla na nějaký konkrétní detail, vzpomněla bych si na vše.

 

„Nevím. O tom, že jsi v nemocnici, jsem se dověděl od Carlislea. Prý jsi přišla sama na pohotovost a tam omdlela.“ Jeho oči se vpíjely do mých.

 

„Na to si vůbec nepamatuji.“ Jak bych já mohla vědět, kde je zdejší nemocnice? Leda by mě někdo doprovodil. Sama bych sem určitě netrefila.

 

Najednou do dveří vešel Carlisle. „Ahoj, Bello.“ Přešel k posteli a Edward ho pustil místo sebe. „Jak se cítíš? Bolí tě něco?“

 

„Jsem v pořádku,“ řekla jsem automaticky a snažila se na cokoliv vzpomenout.

 

„Bello, říkala jsi, že tě bolí hlava,“ ozval se Edward.

 

Vyčítavě jsem se na něj podívala: „Jo, to jo. Já jen, že si nic nepamatuji.“

 

„Pošlu sem sestru, dá ti nějaké tišící léky. Budeš po nich spát,“ zhodnotil situaci Carlisle. Mezi dveřmi požádal Edwarda, aby šel s ním. Opět se mě zmocnila panika. Pípání přístrojů zrychlilo. Edward se podíval na můj vyděšený výraz. Poté řekl Carlisleovi, že přijde později. Ten jen přikývl a odešel.

 

„Děkuju,“ hlesla jsem a snažila se usmát. Přešel ke mně a posadil se zpět na židli. Jeho přítomnost vzbudila můj pocit bezpečí.

 

„Bello, ty si vážně nic nepamatuješ?“ zkoumal mě pohledem.

 

Pokusila jsem se rozpomenout, ale nic. „Ne, vůbec nic.“ Zdálo se mi to, nebo si Edward oddychl?

 

Otevřeli se dveře a do pokoje přišla sestra: „Dám vám tišící léky. Budete po nich spát.“ Jen jsem přikývla. Sestra přešla k infuzi a zapíchla do ní jehlu. Pomalu vyprázdnila stříkačku a pak opustila pokoj. Léky začaly působit velmi rychle. Chtěla jsem požádat Edwarda, aby neodcházel, ale to už jsem nebyla schopna cokoliv říct. Pohltila mě tma.

 

Procházela jsem se uličkou, která spojovala dvě hlavní třídy. Přede mnou se objevil muž v džínách a kožené bundě…

 

 

Edward:

 

Bella usnula. Potichu jsem vstal a mířil si to do Carlisleovy pracovny. Jen ze slušnosti jsem zaklepal a vešel. Má rodina už na mě čekala.

 

„Jak je na tom?“ ptala se Esme.

 

„Teď spí.“

 

„Pamatuje si něco?“ otázal se Emmett.

 

„Ne, vůbec nic si nevybavuje. Uvěřila mi tu historku, že přišla sama,“ odpověděl jsem nejen jemu, ale i zbytku rodiny, která mě terorizovala podobnou otázkou v mysli.

 

„Je možné, že je to jen dočasná ztráta paměti,“ promluvil Carlisle. Vrhl jsem po něm vyčítavý pohled. Tohle si mohl nechat pro sebe. Je mi jasné, co teď nastane. Alice s Esme začnou plánovat stěhování. Rose s Jasperem se budou chtít Belly zbavit.

 

„Co uděláme, když si vzpomene?“ zeptal se Emmett. Nikdo neodpovídal. Každý upíral svůj pohled ke mně. Slyšel jsem jejich návrhy od přestěhování se, přes zavření Belly na psychiatrii až po její vraždu.

 

„Ne!!!“ zakřičel jsem na všechny. „Nedovolím ani jedno. Bella si nic nepamatuje. Takže toho všichni nechte.“ Utekl jsem z kanceláře zpět do Bellinýho pokoje.

 

Přede dveřmi mě zastavila Alice: „Edwarde, ještě to neskončilo.“

 

„Co tím přesně myslíš?“ zeptal jsem se nasupeně.

 

„Ta zrzka tě chce zabít. Udělala rozhodnutí. Chce pomstu.“ Jen jsem přikývnul a vešel dovnitř. Bella stále spala. Sedl jsem si a sledoval její uvolněný obličej. Vlasy měla rozprostřené na polštáři. Její srdce bilo pravidelnými údery a klidně oddychovala. Její vůně byla smíchána se všemi léky, co jí napíchali. Vlastně to její vůni kazilo. Cítil jsem silnou potřebu se jí dotknout. Natáhl jsem svou ruku a pomalu se s ní přibližoval k její tváři. Opatrně jsem prsty přejel po její líci. Kůže příjemně hřála. Bella se lehce zachvěla a její srdce vynechalo jeden úder, pak se rozběhlo naplno. Rychle jsem svoji ruku stáhl. Každou chvíli se určitě probudí. Za pár okamžiků se její tep zklidnil. Bella naštěstí stále spala.

Někdo zaklepal na dveře. Podle myšlenek to byla Rose. Potichu vstoupila do pokoje a požádala mě, abych se vrátil do Carlisleovy pracovny. Ač nerad, tak jsem šel s ní. Jakmile jsem vešel, všichni se mi začali v duchu omlouvat.

 

„Edwarde, odpusť nám to,“ začala Esme.

 

„V pořádku. Vím, že musíme chránit naše tajemství,“ netaktně jsem ji zastavil.

 

„Edwarde, ta zrzka…“ ozvala se Alice.

 

„Victoria. Její jméno jsem si přečetl v Jamesově hlavě,“ vysvětlil jsem dřív, než si začali myslet, že jsem je znal.

 

„…Victoria změnila rozhodnutí. Už nechce zabít tebe… ale Bellu.“

 

„Cože? Proč?“

 

„Nevím. Promiň,“ hlesla Alice.

 

„Neomlouvej se. Ty za to nemůžeš,“ odporoval jsem své sestře, která si stále vyčítala, že si neuvědomila svou sílu. Nepomohlo to. Začala si představovat, co se všechno mohlo stát, kdyby použila svoji přirozenou sílu. „Alice, dost!“ okřikl jsem ji. „Bella je naživu, jasný? Přestaň se už obviňovat. Kdybys ji neodstrčila, tak by ji Victoria zabila,“ přesvědčoval jsem ji.

 

„Kdyby ji zabila, tak tu teď nemusíme nic řešit a nemuseli bychom se obávat dalšího stěhování.“ Rose. Automaticky jsem na ni začal vrčet. „Na to ani nemysli,“ zařval jsem. Všichni se na mě poplašeně dívali.

 

„Musíš uznat, Edwarde, že mám pravdu.“ Rose se napřímila.

 

„Tohle nikdy nedovolím, slyšíš? Nikomu nedovolím, aby jí ublížil.“ Důraz jsem kladl na každé slovo.

 

„Klid. Teď se všichni uklidníme,“ vložil se do toho Carlisle. Uvolnil jsem svůj postoj a on pokračoval: „Žádné stěhování nám zatím nehrozí. Bella si nic nepamatuje.“ Odmlčel se. „Horší to bude s tou Victorií.“ Podíval se na Alice: „Dokážeš ji hlídat?“ Horlivě přikývla na souhlas.

 

„Co budeme dělat s tím třetím?“ zeptala se Esme. Až teď mi došlo, že jsme narazili na pach tří upírů. Jeden patřil Jamesovi, který podle Emmových myšlenek plápolal jak táborák. Druhý byl jistojistě Viktoriin. Ale toho třetího jsme ještě nenašli.

 

„Zatím bych to nechal tak, jak to je. Třeba se potkali jen náhodou a ten třetí už je dávno mimo město,“ navrhl Jasper. Musel jsem s ním souhlasit. V Jamesových ani Viktoriiných myšlenkách žádný třetí upír nebyl.

 

„Teď běžte. Já mám ještě práci,“ rozkázal Carlisle. Všichni se zvedli k odchodu. Šli domů.

 

„Budu u Belly,“ oznámil jsem jim a jejich komentáře raději ani neposlouchal.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Osmá ctnost - 10. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!