Tři dny se radujte a volejte sláva. Je tu další kapitola s trošku větším zpožděním. Doufám, že se vám kapitola bude líbit a zanecháte nějaký ten komentář.
15.02.2010 (12:45) • SuzySue • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3089×
11. kapitola - Návrat
Alice se otočila a rozhlížela se myslím, že mě poznala podle pachu, ale nemohla mě najít. Usmála jsem se a kráčela k nim. Alice mě zpozorovala a se zájmen prohlížela.
„Hm…nevíte kolik je hodin?“ zeptala jsem se jich na první věc, která mě napadla. To už se na mě otočila i Ang.
Myslím, že už mě Alice poznala, ale nechtěla mi kazit srandu.
„Ale no tam Bello, netrap nás,“ zasmála se Alice a už mě objímala.
„A já si myslela, že mě nepoznáte,“ řekla jsem zklamaně.
„No páni, si to ty? Vypadáš skvěle,“ usmála se ne mně Ang a zvědavě si mě prohlížela.
„A koukám, že sis pořídila nové oblečení,“ usmála se na mě Alice.
„No jo no,“ co jiného bych od ní mohla čekat je to oblečení.
„Dokonce jsme vám koupila dárky, ale to až v klidu po tom nakupování,“ řekla jsem si spíše pro sebe, ale Alice mě přece jenom slyšela. Ach jo ten její upíří sluch, málem bych na něj zapomněla.
****
Nákupy a zase nákupy. Myslím, že jsem jich v tomhle týdnu absolvovala, až příliš, začíná mi z toho hrabat. Radši si ale moc nestěžuji, kdo ví, co by pak Alice ještě vymyslela.
Alice asi po hodině uznala, že toho mám docela dost a tak místo mě si do parády vzala Ang.
Při nákupu bot jsme se s holkami rozhodly, že si uděláme dívčí party u Alice doma a proto jsme předčasně nechaly nákupů a vyjely jsme k nám domů, abych si tam mohla nechat věci.
***
Zaparkovaly jsme před naším domem a holky mi pomáhaly s kufry. Pomalu jsem odemkla dveře, jak jsem se snažila tuhle chvíli prodloužit, jenže jen co cvakl zámek a dveře se pomalu pootevřely se náhle prudce otevřely.
A to už mě celá rodina objímala. Fíha asi jsem jim musela hodně chybět. Dokonce ani sestře nevadilo, že mě objímá před holkami. Co se tady stalo?
Vtáhli mě do kuchyně a posedali se spolu se mnou ke stolu. Nejdřív si mě zvědavě prohlíželi a pak se na mě usmáli. Takže to vzali v pohodě ještě, že tak, už jsem se bála, že Charlie bude vyvádět, co jsem to ze sebe udělala.
Teď už ale netrpělivě čekali, copak jim budu vyprávět, myslím, že jim zkazím radost, až jím oznámím svoje plány.
„No zítra bych vám všechno povyprávěla, ale teď bych jela ke Cullenům. Holky mě nechtějí pustit a pak si chtěj udělat menší večírek. Zítra bych přijela a dala bych vám i dárky.“ Zkusila jsem to na ně s dárky. Vím, jak jsme všichni v rodině zvědaví.
Nakonec jsem je přece jenom přemluvila a oni mě teda pustili a tak jsem si vyrazila zabalit. Do batohu jsem naházela dárky a všechno, co jsem potřebovala jako třeba hygienu.
Až když jsem seděla v autě, jsem si vzpomněla, že ani nekomentovali mojí přeměnu, jen se na mě usmívali, to jsem nečekala, ale byla to rozhodně příjemná změna. Nu což, myslím, že zítra si toho od nich užiju až až a to nemluvím o pondělí. To budou ve škole narážky, už abych to měla za sebou.
Ale teďka se vraťme do reality, právě parkujeme v garážích u Cullenů. Docela jsem zvědavá, co na mě řekne Edward.
„Rodinko, máme návštěvu,“ zavolala Alice do domu „je tu Angela s Bellou.“
Jen co to dořekla, tak se k nám všichni hnali, ale jen co mě uviděli tak se zasekli v pohybu. Konečně někdo, kdo reaguje tak, jak jsem si myslela.
„Bello?“ zeptali se mě.
„Taky vás ráda vidím.“
Všichni si mě prohlídli a s úsměvem mě přišli přivítat.
„Taky tě rádi vidíme, sluší ti to, vypadáš dobře, konečně si se vrátila.“ To byly věty, které jsem od nich slyšela, ale to už mě Ang a Alice táhly do jednoho z pokojů. Rose se samozřejmě držela za námi, nejspíš nechtěla být moc vstřícná. A ani se jí nedivím. Kdybych byla upír já a měla v domě člověka, který by se třeba omylem mohl dovědět tajemství, taky bych neskákala radostí, a jak mi o Rose vyprávěli Volturiovi, tak Rose si váží rodiny ze všeho nejvíce. I když bych to do ní neřekla, prý je schopná za rodinu položit život.
***
Celou dobu jsme se s holkami dobře bavily, udělaly jsme si dámskou jízdu. Navzájem jsme se líčily, vyprávěly si různé historky, koukaly na filmy, zkoušely různá oblečení atd.
Prostě jsme se královsky bavily a hrozně jsme se nasmály. Ale těch pár hodin, co jsme měly vymezených, uběhlo rychle a už bylo 4 ráno a mi s Angelou jsme už musely jít spát. Alice s Rose si lehly s námi, ale jen co si myslely, že jsme usnuly tak se odebraly dolů, kde bude určitě zbytek jejich rodiny. Nějak jsem to neřešila a usnula, probudila jsem se asi okolo 6, takže jsem spala asi tak dvě hodiny.
Musela jsem se dojít něčeho napít, protože jsem měla hrozně vyschlo v krku, jelikož jsem nic nepila od té doby, co jsem přiletěla. Holky zapomněly, že máme lidské potřeby, ale já jim to rozhodně nevyčítám, kdo by si to měl furt pamatovat.
Proto jsem se tedy pomalu a potichu, abych nevzbudila Angelu vydala dolů do kuchyně. Musela jsem jít přes obývák, ovšem co mě překvapilo bylo, že tam všichni byli a živě se bavili, ovšem hned co mě spatřili, přestali.
„Já… se jdu jenom napít?“ řekla jsem jim, ale spíše jsem se ptala, jestli můžu.
„Samozřejmě srdíčko,“ odpověděla mi Esme.
A tak jsme se spolu s ní vydala do kuchyně, kde mi nalila limonádu. Musím uznat, že měla dobrý výběr na to, že nic nepijí. Se skleničkou jsem se vydala nahoru a po cestě jsem usrkávala. Zase jsem musela přes obývák a tak mě nepřekvapilo, když jsem je tam všechny viděla. Chtěla jsem je jen pozdravit a jít se vyspat, když mě upoutala reakce pár jedinců.
Emmett a Edward začali zívat, vytřeštila jsem na ně oči, nechápala jsem co blbnou. Vždyť oni se nemůžou unavit a pak mi to došlo, oni přede mnou hrají divadlo. Začali mi cukat koutky, nemohla jsem si pomoc. Ještě jsem nikdy neviděla upíra zívat.
Tak na tohle jsem pomyslet neměla, protože už jsem to nevydržela a vyprskla jsem tu limonádu a začala se hrozně smát. Přidržela jsem se sedačky, abych neupadlo. Jen si to přestavte upír a zívat. Hahahah.
Konečně jsem se malinko uklidnila a dokázala se rozhlédnout po ostatních. Všichni mě sledovali nechápavým pohledem. Nejspíš nechápali, čemu se tady směju a já jim to rozhodně nehodlala vysvětlovat.
Když jsem se tak rozhlížela tak jsem si všimla, že část mého vyprsknutého džusu skončil na Jasperovi, jelikož jsem šla zrovna okolo, když mi zahráli divadélko. Začala jsem se znova smát a tentokrát jsem nebyla sama, ostatní si totiž taky všimli Jazze, který měl na sobě dobrou polovinu džusu, která mu stékala po obličeji.
Nakonec jsem se tedy uklidnila a vydala se za Ang trochu ještě prospat. Dolehla jsem do postele a hned jsem zase upadla do říše snů.
----
Autor: SuzySue (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Sdílet
Diskuse pro článek Ošklivá Bella 11. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 15. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!