Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Opuštěná...? 1. kapitola

11.11.2009 (11:30) • SuzySue • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3380×

1. Kapitola - Voltura

Pohled Bells:

Právě je to půl roku, co jsem byla přeměněna, ale jsou to pouze 3 měsíce, co jsem se rozhodla vydat do Itálie, abych mohla pořádně poznat svět upírů a abych se mohla stát součástí té velké rodiny Volturů.

O našem světě jsem věděla příliš málo, hlavně protože můj stvořitel mě nechal ležet v lese samotnou a bez jakéhokoliv vysvětlení či rady.  Nevěděla jsem nic, jen jsem se potulovala po lese, a živila se buď zvířecí nebo lidskou krví, nechal jsem se ovládat svým instinktem, který byl jediný kdo mi mohl aspoň malinko poradit.

Živila jsem se tím, na co jsem narazila, jednou to byl člověk a po druhé zase zvíře, ovšem ta zvířecí krev, měla takový zajímavý šmrnc. A tak se ze mě stala vegetariánka, nejen protože ta krev lépe chutnala, ale také proto, že jsem si méně připadala jako zrůda.

Jednoho dne když jsem byla zrovna na lovu, jsem poprvé narazila na upíry, kteří si mě ani nevšimli a nerušeně pokračovali ve svém rozhovoru, z kterého jsem část vyslechla. Část, ve které figurovala jakási královská rodina Volturovů.

A tak bylo rozhodnuto, vydala jsem se do Itálie. Poznat vše co mi bylo zatím odpíráno.

***

Voltura, krásné město plné upíru a právě tam jsme se teď nacházela a čekala na přijetí od Ara. A také jsem se dočkala, za nedlouho jsem vstupovala do sálu se třemi trůny, které byly obsazeny třemi muži.

„Vítej děvče, copak tě sem přivádí?“ Promluvil na mě ten prostřední hlasem plným autority, nejspíš to bude, ten Aro.  Ten měl po obou stranách své bratry, nebylo o tom pochyb, byli si podobní, a přesto každý vypadal jinak. Ten po jeho pravém boku měl na rozdíl od těch dvou blond vlasy. Všichni však vypadali krásně, mezi nimi jsem si připadala jako šedá myš a to nejen kvůli vzhledu, ale také kvůli oblečení oni měli na sobě samé hedvábí a já měla obyčejné triko s riflemi navíc špinavé.

„No před pár měsíci jsem byla proměněna……“ začala jsem vyprávět svůj příběh a při tom sledovala tváře třech mužů, které se každou chvilku měnili. Nejdříve se tvářili nezaujatě, to se však změnilo, když jsem jim řekla o rozhovoru, který jsem omylem vyslechla, a to už poslouchali s nastraženýma ušima, aby jim něco neuteklo. Nakonec jsem své vyprávění zakončila tím proč jsem tady.

„Zajímavý příběh. Rádi tě příjmem do naší armády - rodiny, ale nejdříve musíš projít výcvikem, který ne všichni přežijí a pak ti nejlepší jsou přijati do našich řad. A taky předpokládám, že žádnou schopnost nemáš, jinak by se už projevila, ale kdyby si měla, samozřejmě by ti to pomohlo. Takže tě seznámíme s našimi pravidly, ale nejdříve se pojď semnou přivítat a pak se půjdeš dát do pucu.“ Podával mi ruku. Sice jsem byla ráda, že mě tak přivítal, ale neušlo mi ušklíbnutí jeho bratrů, když mi podával ruku. Sakra co to má znamenat být? Nechápala jsem to, ale také jsem to neřešila, protože jsem si zrovna s Arem chtěla potřást rukou. Jen co jsme se však dotkli rukama, tak se Aro, zatvářil překvapeně a hlavně nevěřícně.

„To není možný…“ brblal si.

„Zavolejte Felixe“ rozkázal a já byla úplně zmatena. Nejspíš to vyčetl z mého pohledu a tak to začal vysvětlovat.

„Felix je člen naši gardy. Nedávno (před 50 lety) jsme zjistili, že má schopnost vycítí potenciál upíra či člověka. A já mám dojem, že ti nějakou tu schopnost přeci jenom budeš mít.“ Při tom se mu zalesklo v očích, bez pochyby byl nadšen tou představou, že nakonec budu více užitečná, než si zřejmě myslel.

„Á, pojď sem za námi Felixi. Mohl by si mi povědět, co pak se ukrývá za potenciál v téhle upírce?“ Kývl směrem ke mně a mým směrem se vydal jeden z upírů, kteří právě přišli. Felix nemohla jsem z něj zpustit oči, byl krásný, měl krátké hnědé vlasy, které mu trčeli na horu. A jeho postava byla hubená a vypracovaná nebylo pochyb, že je dostatečně silný a také kvůli tomu užitečný a obzvlášť ještě s jeho schopností.

„Hm….“ promluvil po chvilce jeho soustředění „ má veliký potenciál. Jí si važ, bude mít zvláštní schopnost ….“ Co že? Já že budu mít schopnost a ještě k tomu zvláštní, tak to je hustý.

„Dobře děkuji, můžeš jít“ propustil, Aro Felixe, který na mě hodil poslední zkoumaví pohled a zmizel.

„Tak tedy myslím, že se vyhneš tomu tréninku s ostatními a hlavně soupeřením s nimi, nechceme přece o tebe přijít. Tak tedy, když jsme zjistili, co se v tobě ukrývá tak tě bude trénovat Felix s Demetriem, budeš mít soukromé lekce. A teď se můžeš jít ubytovat“ ukončil, Aro svůj proslov a mě se ujala menší dívka s dlouhými vlasy, byla poměrně mladá, ale krásná ovšem s kamennou tváří.  Jmenuje se, Jane, zjistila jsem to, když ji Aro oslovil a poprosil, aby mě odvedla do pokoje. Jane, mě zavedla do mého pokoje a nechala mě o samotě.

***

Od té doby co mě Aro uvítal, uplynulo 5 let.

Právě jsem měla volno konečně žádné tréninky, žádné akce, žádní novorození. Konečně po 5 letech jsem si mohla užívat dne, jak jsem chtěla.

A proto jsem se rozhodla vydat se na prohlídku hradu. Jsem tu už 5 let a neznám nic jiného než cestu do svého pokoje, do Arovy pracovny, do hlavního sálu, do pokoje Jane a do pokoje  toho darebáka Felixe.

Ano za těch pár let se toho událo mnoho. Ne jenomže jsem odhalila svoji nejmocnější schopnost, zjistila jsem, že jich mam víc, ale něco mi říkala, že si to mám nechat pro sebe a tak se i stalo.

Dokonce jsem se skamarádila, s tou nepřístupnou Jane a jejím bratrem Alecem.

Také se stalo něco, co bych nejraději vymazala nebo vrátila. Prostě jsem naletěla. Když jsem přišla do Voltery zamilovala jsem se do Felixe, který jak se zdálo, mě taky miloval, ale to nebyla pravda, jen mě využíval ke svému prospěchu. A já jsem naletěla jako nějaká husička, ale nesmíte se mi divit, Felix byl krásný (jeho fotka).

Ano BYL krásný od toho dne, kdy jsem nešťastnou náhodou zjistila, že mě využívá a tím i odhalila svoji další schopnost, pro mě Felix Voltura zemřel. Už nikdy nechci zažít tu bolest a zklamání to radši budu sama, už nikomu nemůžu věřit. A jsem ráda. Že mám tu schopnost, protože kdybych ji neměla tak mě Felix využívá do teď. Přímo děkuji za své schopnosti, vlastně mám dvě, nejsilnější je můj fyzický a mentální štít a pak je tu schopnost mít jakoukoliv schopnost a díky tomu jsem zjistila tu lež, přála jsem si totiž, abych mohla slyšet, co si Felix myslím přímo jsem po tom toužila, protože se mi zdál utrápení, chtěla jsem mu pomoct a tak jsem najednou uslyšela tok jeho myšlenek a odhalila tu zradu.

Ale dost vzpomínek to by stačila.

„Vrať se do současnosti, Isabello.“ Napomínala jsem se v duchu, když jsem procházela nejspíš sklepením, musela jsem se asi zamyslet, že jsem si ani nevšimla, kde se to nacházím. Byla to část hradu, o které Aro říkal, že bych tam chodit neměla, což u něj znamená, že tam nesmím. S Arem jsme měli dobrý vztah defakto jako otec s dcerou, ale jeho rozkazy jsou i pro mě nařízení, které se nesmí porušovat a tak by se mu nelíbilo, kdyby mě tady někdo našel. Asi bych měla jít zase nahoru, tady to je děsivý samá tma a betonové zdi. Chtěla jsem se tedy otočit a vydat s k sobě do pokoje, když jsem však uslyšela vzlykot.

Bezpochyby pocházel ze dveří pár kroků ode mě a já si prostě nemohla pomoct. Zakázané ovoce přeci chutná nejlépe, a tak jsem se tedy vydala se kouknout co se děje i přes to, že jsem měla zakázané, do téhle časti chodit, musela jsem se podívat, byla jsem prostě zvědavá.

Zastavila jsem přede dveřmi, odkud se ten vzlykot rozléhal a pomalu otevírala dveře. Jen co dveře zavrzali, vzlykot přestal a napětí se dalo krájet. Dveře jsem nakonec otevřela a nakoukla dovnitř, ovšem to co jsem uviděla, mě zcela ochromilo.

----------------

Komentíky. Děkuji.

------

Shrnutí

Autor: SuzySue (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Opuštěná...? 1. kapitola: