Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Opravdové Stmívání 9. kapitola

24.02.2010 (10:45) • angee00 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1586×

Veroničin pohled:

Po hodině dějáku, kterou jsem měla s Luckou jsem si to namířila do učebny číslo 404, kde jsem měla mít občanku. Naštěstí mi nedělalo žádný problém najít učebnu. Můj orientační smysl byl totiž velmi dobře vyvinutý. Vzpomněla jsem si na Lucku. Doufám, že došla v pořádku. V okamžiku kdy jsem vešla do třídy se všechny pohledy stočily ke mně. Rozhlédla jsem se po třídě, kde je asi volné místo. Všimla jsem jsi, že Angela sedí sama. Přistoupila jsem k její lavici.

,,Mohu si sednout. Máš tu volno.“ Angela se na mě usmála a sundala aktovku ze židle. Sedla jsem jsi vedle ni a začala s představováním.

,,Ahoj já se jmenuji Veronika a jsem nová studentka.“

,,Já jsem Angela Weberova,“ odpověděla mi a přitom se na mě usmála. Zazvonilo a do třídy vešel učitel.

„Dobrý den, posaďte se.“ Vypadal, že bude docela v pohodě.

,,Před hodinou mi bylo řečeno, že by tu měla být nová studentka.“ Podíval se pátravě po třídě až mě spatřil.

,,Mohla byste se prosím postavit a představit se nám.“ Stoupla jsem si a představila jsem se. ,,Dobrý den jmenuji se Veronika a jsem tady na výměnném pobytu.“

,,Děkuji můžete se posadit. Dám vám čas abyste se látku doučila a koupila si učebnici. Zatím se dívejte ke slečně Weberové a dávejte pozor,“ dořekl učitel.

Chvíli jsem pozor dávala, ale po chvíli mě to přestalo bavit. Angela se na mě otočila.

,,Ta nová holka, která je tu s tebou, vy se nějak znáte,“ zeptala se mě se zvědavostí Angela. Byla jsem ráda, že jsi se mnou začala povídat.

,,Ano, Lucka je tu se mnou. Známe se už 10 let a jsem velmi dobré kamarádky. Mám jí moc ráda a jsem hrozně šťastná, že je tu se mnou. Sama bych to tu asi nezvládla,“ sdělila jsem Angele svoje pocity. Cítila jsem se s ní dobře.

,,Stýská se ti po domově?“

,,Hrozně,“ přiznala jsem.

,,Hlavně po přátelích a mámě,“ odpověděla jsem jí.

,,Bydlíš u Cullenů?“ Tahle otázka mě trochu vyvedla z míry. Nevěděla jsem co jí mám na to říct, jestli pravdu a nebo nějakou lež. Usoudila jsem, že jí řeknu pravdu.

,,Jo, bydlíme u nich,“ odpověděla jsem jí a v tu chvíli zazvonilo. Ani jsem jsi nevšimla kolik je hodin.

,,Co máš teď za hodinu?“ zeptala se mě Angela.

,,Počkej, podívám se.“

,,Teď mám angličtinu v učebně 406,“ řekla jsem jí.

,,Mám to po cestě. Chceš ukázat kde je a nebo tam trefíš sama?“ Mile se mě zeptala.

,,Byla bych radši kdybys šla se mnou.“ Vyšli jsme tedy společně ze třídy. Angela mě zavedla k učebně a tam se semnou rozloučila. Když jsem vešla do třídy, odehrávalo se to co v předchozích dvou hodinách. Všichni na mě civěli. Porozhlédla jsem se po třídě a uviděla smějícího se Emmetta, jak na mě mává a ukazuje mi ať jsi jdu sednout k němu. Přišla jsem k němu.

,,Nechtěla by sis ke mě sednout?“ zeptal se mě se svýma štěněčíma očima.

,,Nevím musím jsi to promyslet,“ a přitom jsem jsi třela bradu jako, že nad tím hrozně moc uvažuji.

,,Prosím,“ začal škemrat a přitom se ke mě přiblížil. ,,Nebo se bojíš sedět vedle nejnebezpečnějšího stvoření na téhle planetě,“ nenápadně mi šeptnul do ucha.

,,Sednu si vedle tebe ráda, nebezpeční mě totiž vzrušuje.“ Tuhle větu jsem pronesla toužebně. Celá třída sledovala naší scénku. Emmett nasadil sexy kukuč a já si k němu přisedla.

,,Všichni na nás zírají,“ řekla jsem se smíchem Emmettovi.

,,No to víš, moc často něco takového nevidí. Vždycky mě vidí jenom s mou rodinou a hlavně s Rosalií. Teď si ale užijeme spousty srandy. Jsem tak rád, že jsi tu se mnou.“ Po tomhle mě objal tak silně až jsem začínala mít pocit, že mě udusí.

„Emmette ky - ky - slík nemá - m.“ Emmett mě se smíchem pustil.

„Promiň.“ Omluvil se mi šeptem, jelikož do třídy vešel učitel.

„Dobrý den studenti, posaďte se. Ach nová studentka. Slečno mohla byste se nám prosím představit.“

„Jistě, jmenuji se Veronika a jsem tu na výměnném pobytu.“

„Děkuji. Učebnice jak předpokládám ještě nemáte.“

„Ne, nemám.“

„Tak zatím spolupracujte s panem Cullenem a snažte se trochu zorientovat.“

„Děkuji. Co berete?“ zeptala jsem se Emmetta.

„Kritický realismus.“ Odpověděl mi znuděně.

„Paráda to jsem už brala, takže jsi tu nebudu připadat tak zaostale.“

„Když už jsi to teda brala, tak nemusíš dávat pozor a můžeš jsi se mnou povídat.“

„O čem by sis chtěl povídat?“ zeptala jsem se ze zájmem.

„O tom co podnikneme až bude barák zas prázdný.“ Šibalsky se na mě usmál.

„To minule ti nestačilo?“ Nechápala jsem to.

„Jasně, že ne.“ Odpověděl mi rázně.

„Nevím co bychom mohli podniknout, ale jsem jsi jistá, že ty na něco přijdeš.“

„No to si piš. Už teď se mi v hlavě honí plno plánů.“ Usmál se na mě.

„Jsi přesně takový jako v knížce.“ Řekla jsem mu.

„Ano knížka a to mě přivádí k tomu na co jsem se tě chtěl zeptat. Lucka nám už

něco řekla o těch zbývajících dílech. Něco mě tam zaujalo, jedna scéna.“

„A jaká?“ vypálila jsem rychle.

„No ta, ve které Bella skáče s útesu. Chtěl jsem se tě zeptat, kde ten útes je?“

„A proč to chceš vědět?“ zeptala jsem se ho, i když už jsem moc dobře věděla, proč to chce vědět.

„Proč asi. Uvažuj.“ Poklepal mi na hlavu.

„Myslel jsem jsi o tobě, že jsi chytřejší.“ Tak to mě teda urazil.

„Chceš to vědět, protože jsi chceš taky zaskákat co?“ zeptala jsem se sarkasticky.

„Chytrá. Takže nejsi tak hloupá.“ Konstatoval.

„Jasně, že ne.“ Odpověděla jsem mu.

„Ale máš smůlu ten útes je v La Push, takže tvoje skoky nejsou uskutečnitelné.“

„Sakra.“ Zaklel Emmett.

„Blbá smlouva.“  Začal se vztekat. Jen jsem se usmála.

„Nic jsi z toho nedělej, Emmíttku, můžeš si skočit jinde.“ Začala jsem na něho šišlat jak na malý dítě.

„Ale já jsem jsi chtěl skočit tam mami.“ Když mi řekl mami tak se přitulil a já jsem vyprskla v obrovský smích. Učitel po mě šlehl pohledem a já se to snažila zamaskovat. Kašlem. „Herečka z tebe asi nebude.“ Usmál se na mě. Nad touhle poznámkou jsem se radši nepozastavovala.

„Taky bych si chtěla skočit. Musí to být vzrušující.“ Podotkla jsem jen tak pro sebe. Emmett na mě jen vyvalil oči.

„Cože, ty? Tak to bych od tebe teda nečekal. Jsi samé překvapení.“

„Jak to myslíš, že by jsi to ode mě nečekal?“ zeptala jsem se už trochu podrážděně. Co jsi o mě myslí? Že jsem srab? Pro jeho dobro doufám že ne.

„No, nečekal jsem to od tebe. Stejně si myslím, že by jsi neskočila.“ No já ho snad uškrtím. „

Vsadíš se?“ zeptala jsem se ho už trošičku víc rozlícená.

„O co se chceš vsadit?“ Tvářil se nechápavě a kdo je tu pak natvrdlý.

„O ten skok přece.“

„To jako fakt chceš skočit?“ Vytřeštil na mě oči.

„Jasně, takže vsadíme se nebo se bojíš, že bys prohrál?“ Zeptala jsem se ho s úsměvem.

„Já a bát se? Nebuď směšná. Takže o co se vsadíme?“ Zeptal se mě se zájmem. Tahle sázka ho hodně zaujala.

„Když vyhraji, celý den nepromluvíš plus mi uděláš snídani do postele a chutný oběd no a když jsme u toho tak i večeři. Mohl bys mě možná i někam pozvat, ale to už je na tobě. Co ty na to?“ Bylo vidět, jak to chvíli zvažuje.

„Dobrá i když s tím mluvením se mi to moc nelíbí. Stejně si myslím, že neskočímš takže přijímám. A když vyhraji já, tak budeš celý den myslet na to, jak je Edward dokonalý a potom mu před celou rodinou vyznáš lásku.“ Jen jsem na něho vytřeštila oči. On se zatím smál jako sluníčko a určitě si představoval, jak tam Edwardovi vyznávám lásku.

„Beru.“ Odpověděla jsem pevným hlasem. Veroniko právě sis podepsala rozsudek smrti.

„A jakou dáme lhůtu?“ Vytrhl mě z mého přemýšlení Emmett.

„Nevím. Co třeba 2 týdny?“ zeptala jsem se.

„To by šlo. Takže dohodnuto?“ zeptal se mě Emmett a zvedl ke mě ruku.

„Platí.“ A jsem mu ruku podala.

„No počkej a jak budu vědět, že jsi opravdu skočila?“ zeptal se mě najednou Emmett. Opravdu je natvrdlý.

„Alice, Edward.“ Vykulila jsem na něho oči jako, že ho to nenapadlo.

„Jo vlastně na ty dva jsem zapomněl.“ Práskl se do hlavy. V tu chvíli zazvonilo.

„Co teď máš?“

„Zemák.“ Odpověděla jsem, ale raději se ještě ujistila.

„Chceš doprovodit nebo to zvládneš sama?“

„Sama. Dneska jsem v té učebně měla děják, tak vím, kde to je. Přesto dík.“

„Nemáš zač.“ A vyšli jsme směrem ke dveřím.

„A hlídej si myšlenky!“ zařval na mě ještě Emmett. Jen jsem se usmála a vydala se na další hodinu. U dveří jsem se potkala s Angelou.

„Ahoj Ang,“ pozdravila jsem ji.

„Ahoj. Ty máš teď taky zemák?“

„Jo.“ Odpověděla jsem jí a šli jsme do třídy, kde už skoro všichni seděli. Jejich pohledů jsem si

už skoro nevšímala. Za ten den jsem jsi na ně už zvykla. Angela si sedla

k Jessice. Před nimi bylo prázdné místo a seděl tam Mike, který se na mě usmál a pokynul mi ať si jdu sednout k němu. Bylo mi sice líto, že nesedím s Angelou. No co se dá dělat.

„Ahoj.“ Pozdravil mě Mike.

„Čau. Můžu jsi sednout?“ zeptala jsem se ho.

„Jasně, že jo.“ Posadila jsem se a porozhlédla jsem se po třídě. Za mnou seděla Jessica a Angela a před námi Eric a Taylor. Takže zemák budu mít s celou partičkou.

„Ahoj já se jmenuji Jessica.“ Představila se mi. Otočila jsem se na ni.

„Ahoj já jsem Verča.“

„Dívčí osazenstvo už znáš teď je na radě mužská část. My už se známe. Ten šprt před tebou je Eric. Pracuje v časáku a je to machr přes compy.“

„Ahoj.“ Pozdravil mě Eric. Už byl ke mě otočený čelem, takže jsem jsi mohla všimnout jeho rozpaků. Zřejmě z toho co o něm Mike řekl.

„A nakonec Tyler. Trošku nafoukaný bassebolový maniak.“

„Čau.“ Pozdravil mě a přitom šlehl pohledem po Mikovi.

„Děkuju Mikeu, že jsi nás představil. Sami bychom to asi nezvládli.“ Řekl s menší ironií v hlase.

„Teď je na nás abychom ti představili našeho největšího mluvku a holkaře Mika Newtona.“ Usmál se vítězoslavně Tyler. Holky se za námi začali smát stejně jako Tyler s Ericem. Jen Mike se nesmál.

„Ha ha ha vtipné.“ Odvětil podrážděně.

„Jak se ti u nás líbí?“ zeptal se mě Tyler.

„Jo líbí.“ Usmála jsem se při vzpomínce, jak na nás všichni civějí.

„Jak proběhla ajina?“ zeptala se mě Angela.

„V poho.“ Odpověděla jsem jí s trochu mrzutým výrazem. Zazvonilo. Na začátku hodiny se odehrávalo přesně to co celý den. Musela jsem se představit a všichni na mě přitom zírali. V průběhu hodiny jsem jsi občas s Mikem vymněnili pár slov jinak nic.  Holky mi řekli, že je ta učitelka strašně přísná, tak ať radši dávám pozor. Ke konci hodiny nám učitelka řekla, ať se rozdělíme do skupin po 6. Já jsem samozřejmě byla ve skupině s Mikem, Angelou, Jessicou, Tylerem a Ericem. Naše skupina dostala za úkol vypracovat projekt na téma globální oteplování. Hned jsem jsi vzpomněla na jednu písničku a usmála jsem se. Když zazvonilo a učitelka odešla ze třídy tak se nás Angela zeptala.

„Takže jak to uděláme? Měli bychom to probrat na obědě co říkáte?“

„Jo jasně.“ Souhlasil okamžitě Mike.

„Tak jo.“ Souhlasila jsem se taky.

„Jo Ang je to dobrý nápad, měli bychom probrat jak to zpracujeme a kdo bude co dělat.“ Odpověděla Jessica.

„No dobrá, ale já s vámi nemůžu. Jsem objednaný k doktorovi.“ Řekl nám Tylor.

„Já taky nemůžu, musím ještě něco dodělat v časáku, takže na oběd nejdu vůbec.“ Řekl nám omluvně Eric.

„To nevadí. My se dohodnem co a jak a pak vám dáme vědět. Souhlasíte?“ zeptala se Angela.

„To by šlo.“ Řekli a my pomalu vyšli do jídelny na oběd. Fajn na obědě nebudu sedět s Cullenovýma. No přece se kvůli tomu nezboří svět, pomyslela jsem jsi. Ale co Lucka? Jak se asi ta bude tvářit? Myslím, že bude v šoku a možná i trochu naštvaná. Jenže ten projekt je důležitý. Navíc by bylo blbé to odmítnout. Navíc alespoň se seznámím i s někým jiným než s Cullenovýma.

Mám ráda, když mám hodně přátel. No sice nevím, jestli Jessica bude moje kamarádka. Myslím,že asi ne, ale Angela je mi sympatická no a Mike je prostě Mike. Z mého přemýšlení mě vyrušil hluk, který se linul z jídelny. Vešla jsem do jídelny a šla k pultu s jídlem. Přitom jsem se smála. Mike se mi zrovna snažil říct nějaký vtip, ale jaksi se mu to nepovedlo, jelikož ho totálně pomotal. Všichni jsem se tomu smáli. Poté co jsem došla k pultu vzala jsem jsi jenom plechovku Pepsi, nejsem totiž zvyklá tak brzo jíst.

„Ty nemáš hlad?“ zeptala se mě udiveně Angela.

„Ne nemám. Nejsem zvyklá obědvat. Ve škole kde normálně chodím si obědy nekupuji.“

„Aha tak pojď jsi sednout. Náš stůl je támhle.“ Ukázala na stůl, který stál skoro uprostřed jídelny. Když jsem šla ke stolu konečně jsem pohledem zabloudila ke stolu kde seděla Lucka s Cullenovýma. Lucka na mě jen třeštila oči. Přitom na mě kývla hlavou já jen pokrčila rameny. Nevěděla jsem, jak bych jí to měla na takovou dálku vysvětlit. Ještě než jsem se posadila zády k nim všimla jsem jsi,

jak na mě i ostatní Cullenovy hledí. Dokonce i Alice. Tomu jsem se musela usmát. Alici něco ušlo. Tak to se teda moc často nestává.

Jako poslední na koho jsem se podívala byl Edward. Díval se na nás skoro až zuřivým pohledem a seděl jako socha. Vůbec se nehýbal. Jeho oči se najednou zbarvily do tmavě hněda. Co ho tak mohlo rozčílit? Uvažovala jsem a přitom jsem si sedla. Možná Mike. V knize ho neměl rád, ale proč tak zuřil. Musí ho ve škole i na obědě potkávat každý den. Takže to moc nechápu. No to je jedno nebudu to teď řešit. Navíc je to jeho věc.

Začala jsem se tedy věnovat debatě, která právě nastala. Slovo měla Angela.

„Myslím si, že by bylo dobré udělat ten projekt formou prezentace. My by jsme sehnali informace, zpracovali je a Eric by to přepracoval do Power pointu. Co vy na to?“ zeptala se nás.

„Myslím, že je to dobrý nápad.“ Řekla Jessica.

„Souhlasím s Jessicou a co ty Veruš?“ zeptal se mě Mike.

„Já taky souhlasím. Je to dobrý nápad.“

„Měli bychom na tom začít pracovat co nejdřív, moc času na to nemáme.“ Řekla nám Angela. „A co kdybychom se sešli u nás dneska odpoledne a rozdělily si tam úkoly kdo bude co dělat?“ zeptal se nás s úsměvem Mike.

„Dobrý nápad.“ Odpověděla hned nadšeně Jessica.

„Jasně souhlasím, řeknu to Ericovi, mám s ním potom ajinu.“ Řekla Angela se zasněným vyrázem. Ach láska ve vzduchu, pomyslela jsem jsi.

„No a já to napíšu Tylerovi.“ Řekl Mike. V tu chvíli se dveře rozrazili. Instinktivně jsem se podívala kdo to je a málem jsem spadla ze židle. Ve dveřích stál Paul, Quil, Jared a za nimi stál Jacob. Jen jsem na ně zírala s otevřenou pusou. Šlehla jsem pohledem k Lucce a ta vypadala, že za chvíli omdlí. Dokonce to vypadalo, jako by se na něho chtěla vrhnout. Představila jsem si Lucku, jak běží přes celou jídelnu k Jacobovi a skáče mu kolem krku. Té představě jsem se musela zasmát. Hlavně po tom, co jsem jsi představila Jacobův obličej.

Sledovala jsem je celou cestu k jejich stolu. Seděli o dva stoly dál než já. Co tu proboha dělají? Tady by rozhodně být neměli. Prozkoumala jsem je pohledem. Zaměřila jsem se hlavně na vlasy. Všichni je měli dlouhé až na Paula, který je měl kratší. Vypadal trochu jak Draco Malfoy s delšími vlasy. Taky mu padaly do obličeje. Přesto jsem usoudila, že vlkodlaci zatím ještě nejsou.

Ano, klíčové slovo je zatím. Nechci ani vidět, co se stane po jejich přeměně. Odejdou anebo tu zůstanou? Tolik otázek. Mozek mi šrotoval na 250%. Musela jsem se uklidnit. Ještě jednou jsem se zadívala k jejich stolu, než jsem uslyšela hlasité vrznutí židle.

Otočila jsem se a spatřila, jak Edward prudce vstal a nasupeně odešel. Co se mu asi stalo? Pomyslela jsem jsi dnes už podruhé. Znovu jsem se podívala na Lucku. Čuměla na ně jak puk. Skoro až slintala, když se dívala na Jacoba. Ona do něho vždycky byla blázen, takže není se čemu divit. Ostatní Cullenovi vypadaly v klidu.

„Verčo!“ volal na mě někdo. Podívala jsem se na tu dotyčnou osobu, co na mě volala. Angela.

„Co je?“ zeptala jsem se trochu ještě dezorientovaně.

„Nic. Jen, že jsi mě přestala vnímat.“

„Promiň.“ Zamyslela jsem se.

„Co jsi to říkala?“ zeptala jsem se ji s omluvným úsměvem na tváři.

„Ptala jsem se, jakou máš teď hodinu?“

„Aha, no mám teď biolu.“ Zrovna biolu. Jsem zvědavá, jestli tam bude Edward.

„Tak tu máme spolu, ale měly bychom už vyrazit.“ Řekla mi ne moc nadšeně Jessica. Vyšli jsme všichni ze skoro prázdné jídelny.

„Takže já vás počkám po hodině, ju?“ zeptal se nadšeně Mike.

„Jasně.“ Odpověděla mu Angela a každý jsme se rozešli do svých hodin. Když jsme dorazili do učebny biologie, Jessica si šla sednout na své místo. Já jsem se porozhlédla po třídě a hledala jsem volné místo. Můj pohled utkvěl na poslední lavici, kde neseděl nikdo jiný, než Edward. Zhluboka jsem se nadechla a vyšla k němu. Všichni na mě opět civěli jako v podstatě celý tenhle den.

„Ahoj. Můžu si sednout?“ Usmála jsem se na něho. Edward se na mě otočil a podíval se na mě spalujícím pohledem. Jeho oči měli pořád tu tmavě hnědou barvu. To teda znamenalo, že je stále naštvaný.

„Můžeš, ale nechtěla by sis sednout radši vedle někoho jako je Mike? Zdálo se mi, že jste se na obědě dobře bavili. Nebo radši s někým jako je Tyler nebo Eric, s nima jsi si taky dobře pokecala o přestávce.“ Vyštěkl na mě. Vůbec jsem nechápala co se mu stalo. Navíc jsem začala být na něho naštvaná. Nemá přece žádný důvod být na mě hnusný. To spíš naopak. To on je ten kdo mě furt šmíruje.

„Víš co, když ti tak hrozně vadím, půjdu jsi sednout radši jinam.“ Tón jsem použila přesně takový jako on před tím. Už jsem se otočila a hledala jiné místo, když na mě znovu promluvil.

„Nikde jinde není volné místo. Budeš to tu muset se mnou vytrpět.“ Řekl mi trochu mírnějším, přesto pořád zahořklým tónem. Vůbec jsem ho nechápala, tak jsem jsi radši sedla vedle něho na židli a ani se na něho nepodívala. Podívala jsem se po třídě a všichni na nás zírali. Teda hlavně Jessica, která mě vraždila pohledem. Zazvonilo a do třídy vešel učitel. Poznala jsem ho s filmu.

„Dobrý den.“ Pozdravil nás a my se posadily.

„A nová studentka.“ Podíval se na mě. Už zase. Já to snad nevydržím.

„Mohla byste se nám prosím představit?“ vybídl mě učitel. Ne nemohla, pomyslela jsem si. Přesto jsem vstala a představila se jako už dnes po několikáté. Učitel byl s mojí odpovědí spokojen a tak jsem si mohla sednout a uklidnit se.

„To nebylo moc kreativní.“ Řekl mi Edward. Jen jsem se na něho podívala.

„A cos čekal, že řeknu? Dobrý den, jmenuji se Veronika a přišla jsem z jiného světa. Vy jste jen vymyšlené postavy z knihy. Jo a mimochodem abych nezapomněla, bydlím s upíry nějak tak jsi si to představoval?“ Trošku jsem na něho vyjela.

„Určitě by to bylo zajímavé sledovat jejich výrazy a poslouchat jejich myšlenky.“ Řekl mi trochu posměšně.

„Jasně, hlavně, že ty by ses bavil.“ Neměla jsem na něho náladu a tak jsem se radši otočila. Učitel zrovna zapsal do třídní knihy.

„Dnes budeme brát vztah mezi živočichy. Především mezi predátorem a jeho kořistí.“ No super. Lepší téma by tam neměl.

„Jeden z nejnebezpečnějších predátorů na zemi je tygr.“ No, myslím pane profesore, že se mýlíte. Nejnebezpečnější predátor na téhle planetě sedí v tuto chvíli vedle mě. A myslím si, že tygr to teda rozhodně není, pomyslela jsem jsi. A usmála se.

„Doufám, že na tuhle jeho chybu ho nechceš upozornit?“ zeptal se mě trochu pobaveně Edward.

„Ne to teda nechci.“ Odpověděla jsem mu a znovu se ponořila do výkladu.

„Než tygr zaútočí, tak si nejdřív svoji kořist pořádně prohlídne. Potom jí pozoruje. Sleduje každý její pohyb, až jsi je jistý, že už mu nemá kam utéct, tak zaútočí.“ Vybavila jsem jsi vymazanou scénku s filmu. Edward tam Bellu sledoval a potom se na ni vrhl a zakousnul se jí do krku. Velmi pěkná scéna, bohužel ji vymazali.

Ucítila jsem, jak se Edward vedle mě napnul. No jasně určitě poslouchal, ale co nemá poslouchat. Já kvůli němu nebudu svoje myšlenky měnit. Nejnebezpečnější predátor, znělo mi pořád v hlavě.

Najednou jsem jsi vzpomněla na jednu knížku o upírech, kterou jsem četla. Hlavní postava byl Vlado Dracula, upír. Byl dost podobný s Cullenovýma, až na nějaké nesrovnalosti. Například když někoho kousl tak ho nepřeměnil. Jeho kousnutí sice způsobovalo bolest, ale některým ženám i rozkoš. Scény, kdy je se ženou a miluje se s ní a potom jí kousne a tím jí způsobí ještě větší rozkoš byli dost dobré a velmi zajímavé. Škoda, že tihle upíři jsou v tomhle ohledu jiní.

„Proboha na co to tu myslíš?“ zeptal se mě trochu nevrle Edward.

„Víš to moc dobře, tak proč se mě ptáš?“ vyštěkla jsem. Jeho schopnost mi už vážně lezla na nervy. Člověk tu nemá ani chvíli soukromí.

„Právě protože to vím jsem tak udivený. Ty jsi tu představuješ jak před celou třídou zakousnu Bellu, a potom jak to kousnutí může způsobovat rozkoš. Nemáš ani představu, jaká je to bolest, když ti jed putuje po těle.“ Řekl mi s bolestí v hlase.

„Jenže kousnutí od Vlada ti nepřenese takovou bolest rozumíš?“ Snažila jsem se mu to vysvětlit.

„Přesto je to trošku masochistické, nezdá se ti? Chtít od někoho, aby ti  dobrovolně způsoboval bolest.“ Řekl mi trochu zamyšleně.

„Ty máš s tím sadomasochismem co říkat. Pořád to nechápeš. Abys to někomu dovolil musíš mu věřit. Ty ženy se mu úplně odevzdali.“ Řekla jsem mu. Připadala jsem jsi jako učitelka, která se snaží něco vysvětlit svému žákovi.

„Vy ženy jste teda zvláštní.“

„Ano to jsme.“ Odpověděla jsem mu. Edward se ke mě najednou nahnul a potichu se zeptal.

„Takže ty by jsi teď chtěla, abych tě kousnul.“ Jen jsem na něho vytřeštila oči.

„Cože? Neříkej, že máš hlad. Viděla jsem tě přece na obědě.“ Sladce jsem se usmála. Teď pro změnu vytřeštil oči on.

„Když máš teda hlad, tak bychom s tím měli něco dělat. Ať nám tady nevyvraždíš celou třídu, nemyslíš?“ zeptala jsem se ho a pomalu jsem jsi odhrnula vlasy z krku. Trochu jsem nahnula hlavu na bok, aby měl lepší přístup. Trochu jsem přitom přivřela oči.

„Ty jsi se asi zbláznila,“ řekl mi vyděšeně Edward a přitom se ode mě trochu odtáhl.

„Jestli chceš můžeme jít někam jinam, ať na to máme soukromí. Taky nemám ráda, když mě u jídla někdo pozoruje.“ Edward na mě jen vypleštil oči.

„Ty nejsi normální, okamžitě s tím přestaň.“ Přikázal mi.

„Jak chceš, ale ty sis začal.“ Odklonila jsem se od něho a zase jsem začala poslouchat výklad. Někdo zaklepal na dveře. Učitel ho vyzval ať vstoupí. Do třídy vešel Mike. Edward vedle mě jen tiše zavrčel. Jen jsem se na něho podívala a zakroutila jsem hlavou. Mike podal nějaké papíry učiteli a podíval se na mě. Já mu pohled oplatila. Usmál se na mě a odešel ze třídy. To snad není možný, ono to vypadá, že mě Mike balí.

„Ono to tak nevypadá. Ono to tak totiž je.“ Zavrčel na mě Edward. Jen jsem se na něho usmála dík, že to vím, alespoň se teď můžu podle toho přizpůsobit.

„Doufám, že si s tím idiotem nechceš nic začít.“ Podíval se na mě výhružně Edward.

„Ne, nemusíš se bát. Na randění teď opravdu nemám náladu,“ odpověděla jsem mu.

„To je dobře. Stejně bych ti nedovolil, aby jsi s ním něco měla,“ odpověděl mi už Edward s úsměvem na rtech.

„A to jako proč?“ vyjela jsem na něho.

„Za prvé je to děvkař, idiot, tupec, náfuka a zadruhé by se k tobě nehodil.“

„A kdo si myslíš, že by se ke mě teda hodil?“ zeptala jsem se ho zas už se vztekem.

„Nevím, ale jsem jsi naprosto jistý, že on ne,“ přitom si založil ruce na hruď na znamení, že o tomhle už nebude debatovat.

„Co jsi o sobě sakra myslíš. Jaké máš právo mi říkat kdo je pro mě ten pravý a kdo ne. Jsem racionálně uvažující člověk a můžu jsi dělat co chci a s kým chci.“ Dořekla jsem a založila si ruce na prsou stejně jako on.

„Jasně proč ne. Co třeba začít jsi něco s těmi budoucími vlkodlaky,“ vyštěkl na mě. Ironie.

„O čem to tu mluvíš?“ zeptala jsem se ho nechápavě.

„Nevím o co ti tu teďka jde?“ zeptala jsem se ho.

„O to jak jste na ně s Luckou civěli. A navíc ty Lucčiny myšlenky se prostě nedaly vydržet.“

„Divíš se nám. Vůbec jsme je tu nečekaly. Mimochodem jestli jsi dobře vzpomínám tak na vás jsme taky čuměli jako puci. No a pokud jde o Lucku, té se Jacob líbil vždycky. Takže se nesmíš divit, že z něho byla mimo.

„Cullne o čem to tam se slečnou tak vášnivě diskutujete?“ zeptal se nás učitel a šel pomalu k nám.

„My jsme jen diskutovali o tom jak se asi cítí kořist, když cítí predátora blízko sebe a ví, že mu nemůže utéct,“ dořekl. Já i učitel jsme na něho jen hleděli.

„No tak dobrá, ale zkuste jsi to nechat na přestávku a dávejte pozor. Já sice vím, že vy to všechno víte, ale slečna by se možná ráda něco naučila, tak ji tu prosím přestaňte rozptylovat diskuzemi.“

„Zajisté, omlouvám se,“ řekl Edward a učitel odešel zpátky dopředu. Edward se ke mě naklonil a zašeptal: „Chci na tebe dávat pozor, nechci aby se ti něco stalo,“ řekl.

„Umím se o sebe postarat i sama.“ Řekla jsem rázným tónem a opět začala dávat pozor. Ignorujíc přitom Edwardovu přítomnost.

,,Predátoři si vybírají kořist podle toho jakou mají šanci na úspěch. Velmi často jsi vybírají slabší jedince a nebo mláďata.“ V duchu jsem se usmála „mláďata nebo slabší jedince“, to kdyby slyšel Emmett.

„V některých případech nemáme na výběr, takže se musíme spokojit s něčím menším nebo s nějakým zraněným zvířetem. Mláďata necháváme zpravidla být... Je to něco jako s tebou,“ odpověděl mi s úsměvem.

„Jak to myslíš jako se mnou?“ Nechápala jsem ho.

„Já jsem predátor a ty jsi to mládě. Nic ti neudělám. Pouze se tě snažím chránit.“ Jen jsem na něho hleděla.

„Takže jestli to chápu dobře, já jsem jako to mládě, a proto mi nic neuděláš?“ zeptala jsem se ho.

„Správně ty moje mláďátko,“ usmál se na mě tím svým pokřiveným úsměvem a přitom se mi zahleděl do očí. Opět mě chytil do svého pohledu a já se v něm začala utápět. Nebyla jsem schopna v tu chvíli myslet na nic jiného jen na něho a na jeho oči. V dálce jsem slyšela něčí velmi rozčílený rozhovor a to mě nakonec probralo s transu.

„Okamžitě s tím přestaň ty jeden predátore. Já nejsem tvoje kořist abys mě takhle omamoval.“ Poslala jsem mu svoji myšlenku. Edward toho ale nenechal a ještě víc se mi zahleděl do očí.

„Máš velmi pěkné oči. Takové zvláštně modré,“ usmál se na mě a já se konečně mohla pořádně nadechnout a podívat se kdo to tak vášnivě diskutuje. Byla to Jessica ještě s nějakou holkou a obě mě vraždily pohledem.

„Proboha co jsem jí udělala?“ zeptala jsem se sama sebe. Edward mi samozřejmě pohotově odpověděl.

„Je na tebe naštvaná,“ odpověděl.

„A můžeš mi říct proč? Když už jsi takový vševěd.“

„Tobě to nedošlo?“ zeptal se mě se zdviženým obočím.

„Ne nedošlo. Já totiž nejsem tak dokonalá jako tady někdo.“ Sarkasticky jsem se na něho usmála.

„Já jsi nemyslím, že jsem dokonalý, jen mě prostě překvapilo, že to nevíš,“ odpověděl mi už opět nevrle. Ty vole my tu ty nálady střídáme jak nevím co. Už se ani sama v sobě nevyznám, natož v něm.

„Můžeš mi prosíííííííííííím prozradit, proč mě chce Jessica zabít,“ vrátila jsem se k tématu.

„Zaprvé je to kvůli tomu idiotovi Newtonovi. Je totiž přesvědčená, že s ním záměrně flirtuješ aby jsi ho dostala, no a ten druhý důvod jsem já. Vždycky se mnou chtěla chodit, no později to vzdala a zaměřila se na toho kreténa Newtona u kterého má samozřejmě větší šanci než u mě. Potom se tu ale zjevíš ty a hatíš jí všechny plány jak ulovit Mike. Ten je z tebe teď totiž docela hotový a to jí vytáčí. No a teď tu sedíš se mnou a docela vášnivě používám její výraz tady spolu diskutujeme a tohle jí štve ještě víc. Měla totiž za to, že já na rande nechodím. V tuto chvíli si myslí, že mezi námi asi něco je, i když to nemůže pochopit, proč bych jsi něco začínal s tebou a ne s ní. Nemá o tobě moc dobré mínění víš?“ Dokončil svojí řeč Edward.

Byla jsem tak strašně naštvaná na Jessicu, Edwarda, no prostě na všechny. Co jsi to o sobě ta nána Jessica myslí. Já s Mikem neflirtuju, to spíš on se mnou. A kdyby ještě věděla o čem se tu dohaduji s našim drahým predátorem, hned by změnila svůj názor na náš vztah. Ona nemá valný mínění o mě. No počkej já ti ukážu, dokončila jsem svůj myšlenkový pochod. Jakoby omylem jsem shodila Edwardovu propisku na zem. Edward se na mě jen podíval nechápavým výrazem a už se chtěl sehnout aby ji zvedl. Já se na něho jen sladce usmála a trochu toužebně řekla.

„Počkej, já ji zvednu.“ Sehnula jsem se a klekla si na kolena abych mohla tu propisku zvednout. Podívala jsem se kde je a byla přímo pod Edwardovou židlí. Líp se to vyvinout nemohlo pomyslela jsem jsi a natáhla ruku pod židli. Byla, ale daleko a tak jsem se musela k Edwardovy přisunout. Muselo to vypadat zajímavě, jelikož když jsem se podívala na Jesscicu a ta jen zírala s otevřenou pusou a ne jenom ona, ale i ta její kamarádka. Ostatní se věnovali výkladu, takže jsi ničeho nevšimli. Edward se ke mě sehnul a naše obličeje byli jen kousek od sebe.

„Mohla bys mi prosím tě říct, co to tady vyvádíš,“ a vdechl mi přímo do obličeje. Opět jsem byla omámená. Tentokrát to trvalo jenom chvíli. Naklonila jsem se k Edwardovu uchu, tak aby to Jessica viděla a přitáhla jsi ho za krk trochu níž. Při tom dotyku se Edward trochu zachvěl, zřejmě to bylo způsobeno moji vyšší teplotou.

„Chci naštvat Jessicu. Když už si myslí, že mezi námi něco je, tak ať k tomu má důvody. Nemyslíš?“ A znovu jsem se mu podívala do očí. V tuhle chvíli na mě Edward civěl s vytřeštěnýma očima.

„Okamžitě přestaň civět, jinak mi to moje divadélko zkazíš,“ řekla jsem mu v myšlenkách. Edward nasadil opět normální obličej a já zvedla konečně tu propisku. Potom jsem jsi pomalu sedla na židli.

„Gratuluji ti, Jessica už plánuje jak tě přejede autem.“ Tomu jsem se musela uchechtnout.

„Na kdy to plánuje?“ zeptala jsem se ze zájmem.

„To neví, ale docela živě jsi to představuje. Je na tebe dokonce tak naštvaná, že s vámi nepůjde dnes k Mikeovi.“ Jeho jméno skoro až zavrčel.

„Tak to je moc dobře. Nemám na ní náladu.“

„Alice měla vizi, že dneska s námi nepojedeš.“

„To se trefila, jedu k Mikeovi a budeme…

„Já vím, že tam jedete dělat ten projekt,“ skočil mi do řeči a dopověděl za mě.

„Měla by jsi jet s námi, já bych tě tam potom odvezl.“

„Můžeš mi říct, proč bych měla jet s vámi?“ Vůbec jsem to nechápala.

„No aby ses mohla převléknout. Navíc ostatní jedou taKy domů, takže tam přijedou později a nechci abys byla s tím blbečkem sama.“ Dořekl.

„Já zase nevidím jediný důvod proč bych nemohla jet rovnou s Mikem a proč bych se měla jet převléct. Mě se ty šaty líbí. Tobě snad ne?“ zeptala jsem se ze zájmem.

„Ne sluší ti já jen...“

„Ty co?“ Vpadla jsem mu do řeči stejně jako on před chvíli mě.

„Není slušné skákat někomu do řeči mládě.“ Řekl mi pohotově. Nad mým oslovením se jen uchechtnul.

„Jestli se nepletu, to tys mi skočil jako první do řeči. Ty jeden predátore,“ zašklebila jsem se na něho.

„To jsi jako myslíš, že tě s ním nechám samotnou v tomhle,“ a ukázal při tom na šaty.

„Ty nevíš co se honí v jeho hlavě.“ Ve chvíli, kdy to dopověděl zazvonilo a učitel odešel se třídy.

„Ano myslím, že necháš a mám taky docela dobrou představu co se honí v hlavě sedmnáctiletému klukovi. Nestane se nic co nebudu sama chtít.“ Zvedla jsem se prudce ze židle a otočila jsem se k odchodu ze skoro prázdné třídy, ale jeho ruce mě chytli kolem pasu a otočily k sobě.

„Pochop to, mám o tebe strach ty naše mláďátko,“ řekl mi pořád ještě naštvaný, že chci jet s Mikem a být s ním sama.

„Vtipné, predátor se bojí o svou kořist,“ řekla jsem sarkasticky.

„Ano bojím a uvědom jsi, že ty nejsi moje kořist,“ řekl mi o trochu mírněji.

„Promiň, ale vážně už musím jít. Angela na mě už čeká před přijímací kanceláři. Nechci jí tam nechávat samotnou, takže promiň,“ a přitom jsem se na něho podívala a on mě pustil. Otočila jsem se a šla ke dveřím. Edward šel za mnou.

„Budu tě sledovat,“ řekl mi, když jsme vyšli ze třídy. Chtěla jsem mu na to ještě něco říct, jenže on už byl na konci chodby.

„Ten mě štve,“ pomyslela jsem jsi. Šla jsem tedy ke kanceláři a tam už na mě čekala Angela.

„No kde jsi?“ Spustila na mě.

„Promiň zdržela jsem se.“ V kanceláři jsem vyřídila všechno potřebné. Podle sekretářky se tam Lucka nestavila. Ani jsem se nedivila potom co bylo na obědě. Slíbila jsem jí, že jí za ní zítra pošlu. S Angelou jsem tedy vyrazily na parkoviště. Když jsme vyšli ze dveří hned jsem spatřila Lucku a spolu s ní i všechny Cullenovi.

Co tu ještě dělají? Možná na mě čekají. To asi ne. Edward a Alice jim určitě řekli, že s nimi domů nepojedu. Měla bych to ale objasnit Lucce.

„Angelo mohla bys na mě počkat u auta, potřebuji to ještě říct Cullenovým a Lucce.“

„Jasně,“ odpověděla mi Ang a šla směrem k autu, kde už všichni stáli. Zhluboka jsem se nadechla a vyšla vztříct rodině Cullenům.

Autor: angee00 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Opravdové Stmívání 9. kapitola: