Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Opravdová láska? - prolog + 1. kapitola


Opravdová láska? - prolog + 1. kapitolaBella je s Jakobem šťasná, ale je i on? Co se pokazilo? A je vůbec Jake Bellina opravdová láska? Je to moje prvotina, tak doufám, že se snad bude aspoň trochu líbit. Zatím se tam nic moc neděje, ale určitě se to rozjede. Prosím Vás o KOMENTÁŘE, hlavně ty negativní, abych věděla co zlepšit a jestli má vůbec cenu pokračovat s tím dál. Díky

Prolog

Jak bych popsala svůj život? Ještě nedávno bych se nad touto otázkou ani pořádně nezamyslela a moje odpověď by byla prostá. „Můj život je úplně obyčejný a ničím zajímavý. Žiju v malém městečku, snažím ve zdraví přežít každý den, protože smůla celého světa, ač je to neuvěřitelné, se na mě neustále lepí, jako bych já byla jedna strana magnetu a ona druhá.“ To by tenkrát vystihovalo můj život asi nejlépe. Ale dnes… dnes mi tato otázka přijde víc než těžká a na vymyšlení odpovědi budu potřebovat o hodně víc času, než je jedna vyučovací hodina, kterou nám dala paní Marshová.

Všechno začalo úplně normálně. Nikoho by nikdy nenapadlo, jak se celá věc nakonec vyvine.

1. kapitola

Abych se představila, jmenuji se Isabella Swanová. Je mi necelých 18 let a se svými rodiči žiji od svého narození v malém městečku Forks ve státě Washington. Předposledním rokem navštěvuji zdejší střední školu. Co bych chtěla dál studovat, zatím netuším. Nechávám na osudu, kam mě zavane. Mám přítele, kamarády, milující rodiče. Co víc si přát?

Ten den začal jako každý jiný a přesto jsem cítila, že něco je jinak. Celou noc se mi zdálo o tom, jak bez cíle běhám po lese v noční košili. Každou chvíli jsem se budila a zase upadala do stále stejného snu. Jelikož mám dost bujnou představivost, tak mi můj sen nepřipadal nějak zvlášť divný nebo jiný než ostatní. Ve Forks máme lesů víc než dost a já v nich trávím hodně času, tak proč by se mi potom o nich nemohlo zdát? Když jsem se už asi po páté probudila, neměla jsem náladu na další maraton, raději jsem se šla napít. V domě nebylo žádné velké teplo, tak jsem rychle pospíchala do svého vyhřátého pelíšku a s pocitem, že budu konečně normálně spát, jsem zavřela oči.

Opět jsem se ocitla v lese, stále ve své noční košili, ale tentokrát jsem tam nebyla sama. Vedle mě stál můj přítel Jacob. Nic nedělal, jen tam tak stál a zíral na mě.
„Jacobe,“ oslovila jsem ho.
Ale nic. Dál na mě upínal zrak.
„Jacobe, slyšíš mě?“ opět žádná odpověď.
Popošla jsem dva kroky, co nás od sebe dělily, a natáhla ruku. Chtěla jsem se ho dotknout, ale jen jsem zvedla ruku, byl pryč. Zmateně jsem se rozhlédla kolem sebe a znovu ho uviděla.
„Jaku!“ zavolala jsem.
Chtěla jsem vědět, proč mi neodpovídá, co se děje. Zase nic. Rozběhla jsem se k němu, ale zničehonic tam nestál on, ale díval se na mě úplně cizí kluk. Nikdy jsem ho neviděla. Jelikož je Forks malé městečko, tak tu znám každého obyvatele a tenhle, mimochodem moc krásný kluk, mezi ně určitě nepatřil. Stejně jako Jake na mě jen strnule zíral. Jeho pohled mě hypnotizoval. Koukala jsem na něj a nemohla od něho odtrhnout oči. Ty jeho vypadaly jako rozehřátý karamel. V tom se ten cizí kluk pohnul a vydal se směrem ke mně. Něco mi říkalo, že bych asi měla radši utéct, ale moje nohy se odmítaly pohnout. Byl jen kousek ode mě. Pomalu zvedal ruku, vypadalo to, jako by mě chtěl pohladit a z jeho úst jsem uslyšela svoje jméno. Tím nekrásnějším hlasem jaký jsem kdy slyšela, řekl „Bello.“ Jak je možné, že mě zná? Kde se tady vzal? Na jazyku mě svrbělo tolik otázek, že jsem nevěděla, kterou mám vyslovit dřív. Než jsem si to stihla rozmyslet, dolehla k mým uším moje oblíbená písnička od Oasis Stop crying your heart out, mimochodem moje Jakova píseň. Její hlasitost se neustále zvyšovala, jak rostla, tak se všechno kolem mě postupně rozmazávalo a mizelo pryč. Les i ten neznámý.
Otevřela jsem oči. Samozřejmě, ležela jsem ve své posteli a ta melodie vycházela z mého mobilu. Říkala mi dvě slova. Čas vstávat!

Po ranní hygieně jsem se běžela dolů na snídani. Rodiče už seděli kolem stolu a taťka se ládoval lívanci, co mamka dneska udělala. Oba mě přivítali polibkem na tvář a slovy „Dobré ráno, Bello.“ Usadila jsem se na své místo u okna. Maminka mi na talíř naložila lívance a do hrníčku nalila čaj. „Díky,“ řekla jsem jí.
Vzala jsem si marmeládu a začala si lívance mazat. Po prvním kousnutí jsem zamlaskala. Mňam, mňam, vážně se povedly. Jelikož si rodiče četli noviny, měla jsem dost času na přemýšlení. Přemýšlela jsem o svém snu. Bylo to divné, nejdřív Jake, pak ten kluk.  Najednou jsem si nemohla vzpomenout, jak vypadal, jediné co mi po něm zůstalo v paměti, byly jeho nádherné oči topazové barvy. Na ty se nedalo jen tak zapomenout. Byla jsem z toho zmatená. Co to znamenalo?
„Už jsi dojedla?… Isabello!“ To oslovení mě vytrhlo z mých úvah. Rodiče mi takhle říkali jen v případě, že jsem něco provedla.
„Co?“
„Skončila jsi?“ ptala se mě mamka a ukazovala na můj stále plný talíř, ze kterého ubyl jen ten jediný lívanec, jehož část jsem ještě držela v ruce.
 „Jo.“
„Tak bys měla jet do školy, máš nejvyšší čas,“ poradila mi.
Jako bych to sama nevěděla. Ani jsem si nevšimla, že taťka už odešel. V chodbě jsem si obula boty, vzala bundu a batoh a vyrazila ke svému autu. No, auto je asi vznešený název pro to, v čem jezdím. Většina lidí by řekla popelnice, ale já svého stařečka mám moc ráda a nedala bych ho ani za nic.

Cesta do školy mi dneska trvala déle než obvykle, silnice byla pokrytá rozbředlým sněhem a trochu to klouzalo. U mého parkovacího místa stála osamělá postava. Ani jsem se nemusela dívat, kdo to je. Moje srdce mi to řeklo samo. Začalo bušit nepatrně rychleji. Dveře auta se otevřely ještě dřív, než jsem stihla vytáhnout klíčky ze zapalování. Otočila jsem hlavu a dívala se do milovaného obličeje. Jake.
„Čau,“ pozdravil mě.
„Ahoj,“ odpověděla jsem s úsměvem a místo na zem jsem mu skočila do náruče a na přivítanou ho políbila.
„Jedeš pozdě,“ vytknul mi a rychle mě postavil na zem, „už jsem chtěl jít do třídy.“
„To je tím sněhem, silnice jsou v hrozném stavu a moje autíčko už na to moc není,“ omlouvala jsem se.
„Asi bychom si měli pospíšit, hodina už začala,“ řekl stroze a už mě strkal před sebou ke škole.
Jako první máme angličtinu s paní Marshovou. Dnes je na programu moje oblíbená autorka Jane Austenová. Její díla znám zpaměti. Elizabeth a pan Darcy, Elinor a Edward, Emma a pan Knightley a Fany s Edmundem jsou mými věčnými společníky. Závidím jim jejich lásku, takovou tu věčnou. Mám sice Jacoba, ale nevím, jestli spolu takovou prožíváme. Moc ho miluju, on mě, myslím, taky, ale o naší budoucnosti jsme spolu zatím nemluvili. Já si umím představit, že spolu strávíme zbytek života, ale co si myslí on, to netuším. Z úvah o sobě a Jakovi jsem se dostala až ke svému snu. Proč mi v tom snu Jake neodpovídal a neustále mizel? A proč se místo něj objevil ten kluk?
„Slečno Swanová,“ dolehl ke mně hlas paní Marshové.
Rychle jsem vzhlédla, ale otázku jsem samozřejmě neslyšela.
„Tak?“ dožadovala se odpovědi.
Do háje, co mám říct, nenápadně jsem se podívala na místo vedle sebe, kde seděl objekt mých myšlenek, ale ten taky vypadal, že je myšlenkami někde jinde.
„Mohla byste mi prosím zopakovat otázku?“ požádala jsem.
„Co se stalo s Lydií, sestrou Elizabeth?“ zeptala se mě tedy znovu a prstem netrpělivě ťukala o desky knihy, kterou držela v ruce.
„Lydia utekla s panem Wickhamem. Pan Darcy je našel, zaplatil jim svatbu a zařídil, aby pana Wickhama povýšili,“ odpověděla jsem.
„No vidíte, že to víte. Příště, prosím, dávejte pozor. Tak dál…“ pokračovala ve výkladu a já se mohla vrátit ke svým úvahám.

U oběda byl Jake zamlklý, což u něj nebývalo zvykem. Vždycky nás u stolu všechny bavil a dneska, abychom z něj všechno páčili. Na otázky co mu je jen krčil rameny a na další vůbec nereagoval. Po očku jsem ho pozorovala. Vypadal jako na hodině angličtiny, duchem nepřítomný. Po obědě nás čekaly ještě dvě hodiny, tak jsem to nechala být, ale hned pak musím zjistit co se s ním děje.

Konečně se ozval ten vysvobozující zvuk. Ten, při kterém všichni studenti vyskočí ze židlí a rychle pádí pryč ze školy. Nervy jsem měla napjaté k prasknutí, protože Jake se na mě ani jednou nepodíval, on vůbec nezvedl oči od sešitu, do kterého si celou dobu něco čmáral. Mlčky jsme se zvedli a šli na parkoviště.
„Jaku, co se děje?“ vypálila jsem na něj hned, jak jsme vyšli ze školní budovy.
„Nic, co by,“ odseknul.
„Víš, že mi to můžeš říct. Jestli máš nějaké problémy…“ zkusila jsem to znovu.
„Není to nic, co by se tě týkalo,“ zpražil mě a já zůstala stát na místě. Co to má znamenat? Rozběhla jsem se za ním.
„Vždyť spolu chodíme. Já tě miluju, tak se mě týká všechno, co ti dělá starosti.“
„Víš co Bello? Jeď domů,“ nařídil mi.
„Jak to myslíš, jeď domů? To tě mám tady jen tak nechat? Proč se mi nesvěříš. Spolu to vyřešíme.“ Pokusila jsem se, ale marně.
„Jeď, uvidíme se zítra.“ Řekl rychle, otočil se a já už viděla jen jeho záda.

_________________________________________________________________________

SHRNUTÍ     2. kapitola



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Opravdová láska? - prolog + 1. kapitola:

 1
28.10.2012 [7:26]

BellaSetTo je paráda! Emoticon No samozřejmě, těším se na Edwarda, protože nejsem zrovna fanynka Jacoba, zvlášť ne, když chodí s Bellou, ale jak to tak vypadá na konci kapitoly.. dlouho spolu asi nebudou.Emoticon Emoticon
Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

2. Eni..
25.07.2011 [9:47]

Už aby se toho čokla zbavila ;)

1. Kačka
04.06.2011 [21:20]

Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!