Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Opravdová láska? - epilog

12


Opravdová láska? - epilogTak a je tu definitivní konec Opravdové lásky. Díky všem čtenářům a komentátorům. Snad Vás to nezklame. Vím, není to nic moc, ale nic lepšího jsem nebyla schopná vymyslet. Takže naposledy přeju příjemné čtení a žádám o komentáře:)) Vaše Zuzka88

Epilog

Poslední rok na střední utekl jako voda. A i když byl maturitní a práce bylo opravdu hodně, byl to nejlepší rok, jaký jsem zažila. S Edwardem jsme si užívali každou hodinu, minutu i sekundu z chvil, které jsme mohli trávit spolu. A konečně ničím nerušeni a v klidu.

Jakova smrt byla rána pro všechny v městečku. Lidé si mysleli, že zemřel při nehodě, pravdu jsem znala jen já a Cullenovi a vlčí smečka.

Docela jsem se bála, jak budou reagovat, až se dozví, co se stalo, ale nakonec to dopadlo líp, než jsem čekala. Sam, alfa smečky, věděl, co Jake provádí, nevím jak, to mi nikdo nevysvětlil a tak dokázal pochopit, že nebylo vyhnutí.

Nedokázala jsem pro něj truchlit a odmítla jsem jít i na pohřeb. Naši mě přemlouvali, dokonce skoro nutili, ale já si stála na svém. Nepůjdu na pohřeb někomu, kdo mi neustále znepříjemňovat život, mírně řečeno.

Je pravda, že to je také tajemství a tajemstvím to už navždy zůstane, ale na věci to nic nezmění.

---

„Lásko, měla by ses už rozhodnout,“ hučel do mě zase Edward. Takhle to chodí každý den. Maturitu máme úspěšně za sebou a mě, vlastně nás, čeká rozhodování co dál.

Dohodli jsme se, že půjdeme na univerzitu. Edward už jich pár absolvoval a tak nechával výběr na mě, ale já si nějak nemohla vybrat. Na každé se mi líbilo něco, a když jsem se zeptala na Edwardův názor, vždycky jen pokrčil rameny a řekl, že půjde tam co já. Opravdu skvělá rada.

Byli jsme přijati na Dartmouth, Harvard a Yale. Dost dobře jsem nerozuměla tomu, jak jsem se já, holka, co se učí průměrně, mohla dostat na tak prestižní školy, ale stalo se. Trochu podezírám Edwarda, že v tom má prsty, ale on to popírá. Prý jsem chytrá a zvládla jsem to vlastní snahou. Když myslí.

„Já nevím,“ povzdychla jsem si, jako už několikrát. Edward se pousmál, zvedl obočí a upřel na mě svůj zlatý pohled.
„Dobře, dobře,“ brblala jsem.

Před sebou na stole jsem měla rozložené prospekty. Z každé školy jeden. Bezradně jsem je začala otáčet v prstech, už zase. A pak mě napadlo naprosto jednoduché řešení.

Složila jsem je do původní velikosti, dala na sebe, zavřela oči, několikrát je promíchala v dlaních a pak jeden vytáhla.

Pomalu jsem rozlepovala víčka a zaostřovala na papír ve své ruce. Harvard.

Tak a je to.

„Půjdeme na Harvard,“ usmála jsem se na Edwarda. Zakroutil hlavou nad mou metodou výběru a zasmál se.

---

Léto po maturitě jsme trávili na ostrově Esmé. Byl to ostrov, který koupil Carlisle Esmé jako svatební dar. Moc se mi tomu nechtělo věřit, nikdy jsem nezažila, aby někdo někomu věnoval ostrov, ale pomalu jsem si začínala zvykat, že peníze u Cullenů nehrají roli.

Celé dva měsíce jsem tam byla jen já a Edward. Rodiče si mysleli, že je tam s námi celá rodina, ale ti jeli na návštěvu k přátelům do Denali.

Nikdy jsem nebyla na místě, jako je toto. Slunce pražilo od brzkého rána do pozdního večera. Všude sucho, písek a teplé moře. U nás ve Forks bylo moře jako led a to v jakoukoliv roční dobu.

Naprosto jsem si to tam zamilovala. Ostrov nebyl velký, ale stačil na to, aby se na něj vešla obrovská pohodlně, spíš luxusně, zařízená vila. Byla skoro lepší a větší než ta ve Forks.

S Edwardem jsme obývali ložnici s obrovskou, krásně měkoučkou, postelí. A taky jsme toho náležitě využívali.

Když jsme se zrovna nemilovali, což jsme dělali i na jiných místech, než byla ložnice. Třeba při měsíčku to nemělo chybu, tolik romantiky… No nic, když jsme se zrovna nemilovali, tak jsme dováděli ve vlnách, vyhřívali se na slunci, nebo chodili na obhlídky ostrova. Bylo to naprosto dokonalé.

Edward se nemusel před nikým skrývat a já si tak mohla dosytnosti vynadívat na jeho jiskřící tělo. V žáru slunce mi v jeho náruči bylo tak příjemně. Nebyl tak studený jako obvykle. I jeho mramorové tělo se dokázalo v tom horku vyhřát, ale stále ne natolik, aby byl horký.

V těch nádherných dnech jsem začala tak trochu přemýšlet o naší budoucnosti.

Rovnice byla jasná. Edward upír, já člověk. Jak dlouho může trvat tento, tak nesourodý, vztah? Já přeci stárnu a Edward ne. Než se naděju, bude mi třicet a on bude pořád mladý a krásný. Pak ze mě bude vrásčitá stará bába a Edward bude jako můj vnuk. No a nakonec umřu. Při té myšlence jsem se zachvěla a křečovitě sevřela ruce v pěst. Takhle to nemůže skončit. Byla jsem rozhodnutá s tím něco udělat.

„Edwarde,“ oslovila jsem ho, když jsem odpočívala v jeho pevných pažích. Seděli jsme spolu na terase na houpací lavičce a sledovali západ slunce. Já seděla Edwardovi na klíně a on nás jemně houpal. Dopředu, dozadu a zase zpátky a znovu a znovu. Začalo mě to trochu uspávat, ale nemohla jsem spát. Musela jsem se ho konečně zeptat. Tak dlouho jsem k tomu sbírala odvahu a teď byla ta správná chvíle.

„Ano,“ zamručel mi do vlasů.
„Víš, já,“ nevěděla jsem, jak začít. „Myslel jsi na to, jak to s námi bude dál?“ zformulovala jsem to nakonec trochu jinak.

Edward ztuhnul. Pohyb houpačky se zastavil a on mě od sebe trochu odtáhl, aby mi viděl do očí. V těch jeho se zračily všechny ty pocity, co jsem tam denně vídala, ale teď byly doplněny obavami, jako by na to čekal. Jakoby čekal na den, kdy s tou otázkou přijdu.

Mlčky přikývl. Dobře, přesně tohle jsem chtěla slyšet.
„Já taky. Čas strávený na tomhle ostrově mě k tomu tak nějak donutil. Já nechci umřít, Edwarde, nechci tě opustit.“
„Vždyť neumíráš, máš před sebou dlouhý život,“ řekl.
„Ty víš, jak to myslím. Nakonec umřu, může to být kvůli nějaké nehodě za rok, za dva, anebo přirozenou cestou za padesát, ale nakonec stejně umřu,“ zašeptala jsem. Mluvilo se mi o tom tak těžko - o své smrti, i když potenciální.
„Bello,“ povzdychl si. „Já… taky nechci, aby to tak skončilo, ale není jiná možnost a věř, že s tebou budu až do konce a pak půjdu za tebou a zase se shledáme.“
„Budeš se mnou, až budu vypadat jako tvoje matka, jako tvoje babička?“ zeptala jsem se trochu ostřejším tónem, než jsem původně chtěla.
„Ano,“ odpověděl pevně. Věděla jsem, že on je toho schopný, ale nechtěla jsem to tak.
„Ne, takhle to nechci. Nechci postupně stárnout a dívat se na sebe do zrcadla a říkat si, kdy to asi přijde,“ řekla jsem odhodlaně.
„Lásko, pro mě budeš pořád stejná,“ přemlouval mě a jednou rukou mi přejížděl po zádech.
„Ne, proměň mě.“ Edward přimhouřil oči a jeho paže se zastavila. Působil jako socha, kterou někdo vytesal přímo kolem mě. Nevím, jak dlouho to ticho trvalo, ale nakonec jsem to nevydržela a promluvila.

„Je to jediná možnost, jak můžeme být spolu. Prosím, moc tě miluju a nechci, nemůžu tě ztratit.“ Pohladila jsem ho po tváři a dala mu polibek na rty. Hned mi ho vrátil, ale pak se na mě zase zadíval.
„A co tvoji rodiče. Už je pak nebudeš moct vídat,“ zkusil to na mě.
„Mám je ráda a moc, ale vím, bez koho nemůžu žít,“ prohlásila jsem.
„Opravdu to chceš?“ ujišťoval se. Cítila jsem, že mám vyhráno, ani jsem nečekala, že to bude tak snadné. Vždyť se vůbec nebránil!
„Ano.“ Zhluboka se nadechl a zase vydechl.
„Ale nemusí to být hned, že ne?“ zeptal se opatrně. Usmála jsem se.
„Ne, to nemusí, zítra bude času dost.“ Vykulil na mě oči a já se musela začít smát.
„To byl vtip.“

„Mě to moc zábavné nepřišlo,“ čertil se. Tak jsem ho chytila rukama kolem krku a přitiskla své rty na ty jeho studené. Nejdřív byl opět jako ta socha. Totálně zamrzlý a ztuhlý, ale já se nedala a pokračovala. Když jsem mu jazykem přejela po rtu, už to nevydržel a začal pustošit moje rty s takovou vášní, až mi to bralo dech.

Vedlo to samozřejmě k jedinému…

Nakonec jsme se dohodli, že strávíme minimálně rok na Harvardu a pak, pokud stále budu chtít, a to já budu, tomu věřte, mě přemění. Času na dostudování budu mít v budoucnu dost a dost.

Představa věčnosti strávené po Edwardově boku mě naplňovala nekonečnou radostí a štěstím.

---

„Lásko, můžeme už jít?“ zeptal se mě Edward. Cítila jsem se tak plná, jako bych vypila minimálně mamuta a ne jen dvě srnky.
„Jasně,“ zavolala jsem a dala se do běhu. Ale nebylo mi to nic platné, za chviličku byl u mě a strhl mě na zem, kde jsme se kutáleli jako malé děti.

Už pět let je ze mě upír. Pět krásných let. Konečně jsme si s Edwardem rovni. Nemusíme se bát, že by mi mohl ublížit, i když o to jsem neměla strach nikdy.

Před námi se rozkládala nekonečná věčnost, dá-li se to tak říct, kterou jsme měli jeden pro druhého. Nikdy jsem ani na okamžik nelitovala svého rozhodnutí, oddat se Edwardovi a opustit svou rodinu a přátele. Byla jsem s ním šťastná a myslela si, že víc to nejde, ale každý další den mě přesvědčil, že jsem na omylu.

On se mě občas s obavami ptal, zda jsem spokojená se svým současným životem, ale já věděla, že kdybych byla před stejné rozhodnutí postavená znovu, dopadlo by to stejně. Zůstala bych s láskou svého života.

To je přece sen každé holky, ne? Mít lásku na život a na smrt, lásku, která nezná překážek a pokud se nějaké vyskytnou, tak je překoná a pokračuje dál, lásku, při které není já a ty, ale my, lásku, která dokáže rozbušit srdce, pohladit po duši a jindy trochu nebo i víc zabolet, vždyť to k ní patří. Ano, každá si přeje takovou lásku a já ji získala, tak byla bych blázen, kdybych si ji nechala proklouznout mezi prsty.

KONEC


Tak co? Vím, byla to spíš jen spousta žvástů, ale líp mi to dneska nešlo.


25. kapitola SHRNUTÍ



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Opravdová láska? - epilog:

 1 2   Další »
12. misule
01.05.2015 [20:47]

Úžasná povídka přečtená za den Emoticon Emoticon

11. Jana S
27.04.2014 [23:49]

Nádherná povídka Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

10. Rosalie
11.02.2013 [11:16]

nádherná povídka, přečetle jsem je za den a když byl konec, tak jsem skoro plakala, že už nemám co číst. Ale tvoje povídky jsou všechny super, tka se vrhám ještě na ty, které jsem nečetla. Emoticon Emoticon

28.10.2012 [10:04]

BellaSetDokonalá povídka! Emoticon Je mi líto, že je konec, ale bylo to naprosto nádherné. Emoticon Emoticon Emoticon

8. AnneTt
27.10.2012 [14:44]

Nádhera nevím, co víc bych dodala
Emoticon Emoticon Emoticon

7. kolouš
01.01.2012 [15:39]

kouzelna povídka vážně se ti povedla Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

30.12.2011 [3:38]

teresaterka Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

08.10.2011 [10:20]

kollartNádherná povídka Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

15.08.2011 [20:11]

NespoutanaCelá povídka byla mooc krásná. Při první kapitole jsem to chtěla zabalit, ale na konci mě vtáhla do děje tak, že jsem četla až do teď. Opravdu jsem to prožívala. Emoticon Emoticon Emoticon

3. Eni..
25.07.2011 [15:55]

Úplně luxusní povídka! Nejlepší snad byla část, kdy ten čokl pošel ;) Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1 2   Další »

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!