Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Opačný začátek - Prolog + 1. kapitola

30.12.2009 (12:30) • Coollenky • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2722×

Prolog

Vypravěč

Psal se rok 1990. Té krásné hnědovlasé dívce bylo navždy 17. Isabella Marie Swanová Cullenová, rok narození: 1901. Její "nevlastní bratr" Emmett Cullen byl asi o 30 let mladší, i když stejně starý. Esme Cullenová byla starší než Emmett, ale mladší než Isabella, po své proměně se stala jejich "matkou". Carlisle Cullen pracoval v nemocnici, zastupoval nejstaršího člena a hlavu rodiny, otce Emmetta a Isabelly. Ti měli v září nastoupit na zdejší školu ve Forks. Městečko leželo na severozápadě Ameriky, nedaleko Seattlu. Vítr, déšť, chladno. Jinak se počasí v tomto městečku popsat nedalo. Pro Cullenovy to ale bylo nejlepší klima, protože na slunci by každý poznal, že jsou jiní.

1. kapitola - Říkejte mi Bello

Když jsme přijeli do Forks, pršelo jako z konve. Na jednu stranu mi to bylo jedno, ale na druhou stranu, co kdyby mi zmokly vlasy?
Když jsem to Emmettovi řekla, dělal, jako kdybych byla ta nejblbější na světě:

„Che, upíři přece nejsou z cukru! A navíc je to pěkná blbost. Jak NÁM můžou zmoknou vlasy??"

„Hele, nech mě na pokoji. Snažím se vžít do lidské role."

„Aha. Slečna Důležitá." Pořád mě popichoval a já jsem mu to vracela.
Když jsme vystupovali z auta a nosili tašky do našeho nového domu, Esmé už to nevydržela:

„Můžete si vy dva už dát pohov? Kdo to s vámi má vydržet?" Okřikla nás.

„Ty." Odpověděli jsme s Emmettem jednohlasně a rozřehtali se na celé kolo. Carlisle se také usmíval. Esmé měla ze začátku kamenou tvář, ale po chvíli zjistila, že našemu smíchu se nedá odolat.

„No dobře, zase jste mi to natřeli, ale teď už si běžte vybalovat," svojí roli matky zvládala perfektně, „pokoje si můžete vybrat, je jich dost, ale my s Carlislem máme ten největší. Je hned v 1. patře po pravé straně."

„Já si teda beru pokoj hned nad vámi." Řekla jsem, i když mi bylo celkem jedno, jaký  budu mít. Emmett odpověděl:

„Tak co kdybych si vzal ten naproti tobě, Bello? Aspoň tě můžu kontrolovat... Chi chi."

„Jsem starší, takže bych JÁ měla kontrolovat TEBE. Ale klidně si ho vem, mě to nevadí." Setřela jsem ho. Myslel si totiž, že mě to naštve, ale proč by mělo? Máme přece být rodina, ne?

Po vybalování jsme šli na lov. Týjo! V tomhle městě mají docela výběr! Chytla jsem si pumu, Emmett jaguára a Esmé s Carlislem medvěda.

Když jsme šli lesem, objevili jsme malou louku. Chtěli jsme si tam sednout a chvíli si povídat, ale v dálce jsme zahlédli, jak se blíží nějaký kluk s bronzovýma vlasama. Byl hrozně hezký. Měl zelené oči, byl vysoký a svalnatý a jeho oblečení napovídalo, že pochází z bohaté rodiny. Odhadovala jsem, že může být asi v našem věku, tedy sedmnáctiletý. Chtěla jsem se s ním setkat, ale Carlisle prohlásil:

„A co bysme mu řekli, kdyby se ptal, co tu děláme? Že jsme právě byli na lovu? Nebo co? Nechci, abysme lhali a navíc nevím, jestli by nám na to skočil. Takže radši zmizíme." Škoda. Těšila jsem se, že ve škole budu někoho znát, kromě bratra. Emmett. Nestál vedle mě jako předtím. Rozhlédla jsem se a vtom ho uviděla. Mířil si to přímo k tomu chlapci.

„Emmette, pojď hned zpátky!" Sykl Carlisle, abychom ho slyšeli jen my.

„Ne! Chci se s ním seznámit!" Vždycky byl tvrdohlavý.

„Emmette, prosím, pojď sem. Taky jsem ho chtěla poznat, ale Carlisle má pravdu. Co bychom mu řekli?" Přemlouvala jsem ho, protože jsem věděla, že na mě dá. A taky že jo:

„Asi máte pravdu." Pomalu k nám došel.

„A teď rychle pryč." Zavelela Esmé.

Druhý den

Do školy jsme první den přijeli jako na každé jiné škole. Já svým černým Ferrari a Emmett Jeepem. Když jsme vystupovali z aut, všichni na nás civěli. Klasika. Šla jsem vedle Emmetta, ale on měl první hodinu biologii, zatímco já matematiku. Tak jsme se u vchodu do budovy rozešli.
Stihla jsem udělat asi tři kroky a vtom stál vedle mě nějaký černovlasý kluk.

„Ahoj, seš tu nová, viď? Já jsem Eric, ty Isabella, že?"

„Jo," odpověděla jsem mu."ale říkej mi Bello."

„OK, tak kdybys něco potřebovala, můžeš se mě zeptat... Vím všechno, co se tady děje." Asi si myslel, že mě sbalí.

„Mhm... tak díky." chtěla jsem už jít pryč, ale on na mě ještě promluvil:

„A tady jsou mí kamarádi: Jessica, Mike a Angela." Řekl, a ukázal na ně.

„Ahoj Isabello, vítáme tě tu." Slabikovali ti tři skoro sborově.

„Hele už jsem to říkala tady Ericovi. Jsem Bella!" Docela mě štvalo každému to opakovat.

Zvoní.

„Musím jít na hodinu." Moje záchrana.

„Co máš?" Zeptala se Jessica.

„Matematiku."

„To je super, já taky. Tak se mějte." Rozloučila se s ostatními.

„Čau." Přidala jsem se.

Cestou k učebně mi Jessica něco vysvětlovala, ale já jsem jí poslouchala jen jedním uchem, protože jsem se rozhlížela, jestli neuvidím toho bronzovlasého kluka. Nic. Ale byla jsem ráda, že se se mnou začal bavit aspoň někdo. V učebně byly volné dvě místa vedle sebe, ale Jessica si sedla vedle nějaké blondýny. Prý že s ní seděla i minulý rok. Tak jsem si sedla do volné lavice v prostřední řadě.

Na oběd jsem přišla dřív než Emmett, obklopená svými novými kamarády - Ericem, Jessicou, Mikem a Angelou.Chtěli, abych si k nim sedla, ale já jsem jim říkala, že čekám ještě na bratra, že si sednu k němu. Tak jsem si sedla k prázdnému stolu v rohu jídelny a vzala si jen salát. Stejně to jíst nebudu. Rozhlížela jsem se, jestli neuvidím toho bronzovlasého kluka. Je to divné. Proč není ve škole? Nebo navštěvuje snad jinou školu? Je tady ve Forks vůbec nějaká jiná? A co když vůbec není odtud? Co když tu byl jen na návštěvě? Ani na jednu z otázek jsem nedokázala odpovědět. Z mých myšlenek mě vytrhl Emmett, protože si stoupl přede mě.

„Tak co sestřičko, kolik jsi dostala nabídek na rande?" To byla první věta, která z něj vypadla.

„Čtyři a ty?"

„Já tři ale ta jedna opravdu stojí za to. Pozvala mě jedna blondýnka... hele támhle zrovna jde..." Přicházela k našemu stolu ta blondýnka, vedle které si Jessica sedla na matemetiku.

„Ahoj, jsem Rosalie Haleová, ale můžeš mi říkat Rose." Vypadala docela milá.

„Jo, já jsem Isabella, ale říkej mi Bello."

„Ehm... Bello... schválně jestli uhodneš, čí je to sestra." Promluvil Emmett.

„Nevím, nechám se podat..." To mám vědět všechny příbuzenské vztahy ve škole?

„Ale ty na to určitě přijdeš, jseš inteligentní... " Dokonce to neříkal ironicky.

„Emmette, ty víš moc dobře, že já to vědět nemůžu, takže buď mi to řekni hned anebo si to strč někam." Už mi to lezlo na nervy ale Rose se mezi nás vložila:

„Můj bratr se jmenuje Edward, ale podle jména ho asi znát nebudeš, tak ti ho popíšu: Má takové bronzové vlasy, zelené oči,..."

                                       Shrnutí 

                                      2. kapitola

Autor: Coollenky (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Opačný začátek - Prolog + 1. kapitola: