Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Ona je minulost, ty jsi budoucnost - 8. kapitola

02.07.2011 (08:45) • klarus07 • FanFiction na pokračování • komentováno 6× • zobrazeno 1233×

Odtáhl se a zašeptal. „Chybělas mi."

„Nemůžeme..." nemohla jsem to doříct, protože mě umlčel jeden jeho prst, který mi položil na ústa.

„Ne, Alice, miluju tě a tomu ty nemůžeš bránit."

Znovu spojil naše rty. Byl to naprosto skvělý polibek. Po chvíli chtěl něco říct, ale já ho nenechala, prahla jsem po dalších polibcích. Co se taky dalo čekat po několika denním půstu. Myšlenky na Marii a moji rychle se blížící smrt odpluly stranou. Zase jsem na chvíli byla šťastná.

Velmi pomalu jsme se od sebe odtáhli, ale pořád jsme byli v těsné blízkosti.

„Miluju tě," řekla jsem.

Mezi očima se mu udělala malá vráska. „Tak proč jsi mě nechala? Proč jsi mi způsobila tolik bolesti?"

„Protože jsem musela."

Zavrtěl hlavou. „Tohle neberu."

Váhala jsem mezi tím, jestli mlčet nebo mu říct pravdu. Nakonec vyhrálo to druhé, ve vztahu by lidi mezi sebou neměli mít tajemství.

„Může za to Maria, vyhrožovala mi, že mě zabije, pokud tě nenechám na pokoji."

Jasper hrozivě zavrčel a vyrazil kupředu, já ale byla rychlá a zastavila ho včas.

„To nesmíš, Jazzi."

„Musím, nemá právo mi zasahovat do života ani tobě, už tam stejně zasáhla dost." Chtěl pokračovat v cestě, ale já se na něj prosebně podívala, trochu ho to obměkčilo.

„Už půjdu," oznámila jsem mu po dlouhé chvíli ticha.

„Kam?" zeptal se nechápavě.

„Zpátky, Maria nás spolu nesmí vidět," podívala jsem se na něj a po posledních minutách, co jsme spolu před chvíli strávili, po pár minutách štěstí, jsem nevěřila, že tohle říkám.

„Chybíš mi. Strašně moc, ale opravdu je to tak nejlepší, udělala bych cokoliv pro to, abychom mohli být spolu, ale bojím se. Já nechci umřít."

Otočila jsem se, všechno se mi stáhlo bolestí, ale opravdu jsem věřila tomu, že není lepší způsob. Než jsem stačila udělat krok, sevřely mě dvě silné paže.

„Ne, Alice, nenechám tě znovu odejít, už ne. Ať se to Marii líbí nebo ne, chci být s tebou, ochráním tě," křičel mi ty slova do tváře skoro až zoufale.

A všechno moje přesvědčení je v háji. Zvedla jsem k němu oči a políbila ho. Dlouze a vášnivě.

Bez sebemenšího slova jsme se přesunuli do nedaleké stodoly a pokračovali tam, kde jsme skončili. Jednu ruku jsem měla zapletenou v jeho vlasech a druhou mu rozepínala knoflíky na košili. Bloudil mi po mém těle.

Za nedlouho skončilo naše oblečení na jedné hromádce a my leželi na voňavém seně. Naše nahá těla se sebe dotýkala a mnou projela vlna vzrušení.

Jasper se odtáhl a podíval se mi do očí. Nevím, co v nich viděl, ale za okamžik naše těla spojil a mé štěstí narostlo do neuvěřitelných rozměrů. Netušila jsem, že bych dokázala být tak šťastná. To Jasper mě učinil šťastnou.

...

Jasper

Byla to nádherně prožitá noc. Potom, co jsme se s Alice dostali až do sedmého nebe jsme až do ranních hodin mlčky leželi. Užíval jsem si tu blízkost. Alice se mi tulila u boku a hladila mě po nahé hrudi. S ní se mi zdálo všechno lepší, světlejší.

Byli jsme pořádně rozzuřený na Mariu. Jakým právem si dovolila ničit nám život? Skoro celou noc jsem přemýšlel. O všem, přehrával jsem si celý svůj život. Teda ten, na který jsem si pamatoval. Když mě přeměnila, myslel jsem, že je moje bohyně, ale já svou bohyni našel až teď. Teď mi došlo, jaká je to potvora. Nechápal jsem, jak jsem se jí celé ty roky mohl nechat ovlivňovat. Na okamžik mi myslí prolétl obrázek prchající Eleanor a Philipha a něco mě napadlo.

„Utečeme spolu," řekl jsem. Alice ke mně zvedla obličej a já v něm viděl váhání a strach, ale taky lásku, která vypovídala tomu, že by se mnou šla kamkoli.

„Ale kam?" zeptala se po chvíli usilovného přemýšlení.

„Kamkoliv, jsme upíři, nikde se nám nemůže nic stát. Můžeme si najít nějaké místo blízko nějaké přírodní rezervace, kde by se potulovalo požehnaně zvířat."

„To by bylo fajn," podívala se na mě a poté mě políbila. Krásně a něžně - tak, jak jsem to miloval. Jí jsem miloval.

„Ale co Maria?" V jejím hlase jsem slyšel stopu strachu. Páni, Maria jí musela nahánět hrůzu.

„Co s ní? Nemusí o tom ani vědět. Naprosto nepozorovaně se odtud vypaříme. Navíc zrovna teď jsme dost daleko od farmy, určitě ani nepostřehla, že celou noc chybíme." Určitě si toho všimla, ale já se staral jen o to, aby v mém hlase byla jistota.

Má láska jen přikývla a já na ní viděl, jak se zaobírá tou představou. Jen my dva objevující svět a věnující čas jen sami sobě. Zpátky se už nikdy nevrátíme. Trochu mi bylo líto těch novorozených, ale doufal jsem, že jim půjdeme příkladem.

Mezi škvírami ve stodole jsem si všiml, že slunce už se vylouplo vysoko nad obzor.

„Kam se tedy vypravíme?" zeptala se Alice.

„Nevím, vždycky jsem se chtěl podívat do Evropy."

Usmála se a řekla. „Takže směr Evropa."

Po dalších pár vteřinách jsme se dohodli na tom, že je čas vyrazit, než nás Maria začne hledat. Vstali jsme a začali na sebe navlékat naše svršky.

Chytl jsem Alice za ruku, je čas rozloučit se se starým životem.

Vyběhli jsme ven, ale ve stejném okamžiku nás zastavil pár karmínových, nemilosrdných očí. Zase Maria. Kolikrát ještě nám bude stát v cestě?

„Připadá mi to, jako bych vám překazila plány," řekla ledovým hlasem.

Předchozí < > Další

Moc, moc a strašně moc se omlouvám, že mi to trvalo tak dlouho, a že je ještě k tomu tato kapitola tak krátká, ale ty zatracené múzy chodí tak pomalu.

Autor: klarus07 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Ona je minulost, ty jsi budoucnost - 8. kapitola: