Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » On je přece star - 8. kapitola

26.11.2011 (18:15) • Kachna13 • FanFiction na pokračování • komentováno 18× • zobrazeno 3061×

Dozvonit se k Jess je někdy fakt těžký, když mi ale po pěti minutách otevřela, nestačila jsem zírat. Její ulítlý model byl vážně suprový.

Na sobě měla dlouhé tyrkysové legíny dosahující až ke kotníkům, krátké růžové šortky a tyrkysovou lambdu. Dlouhé rozpuštěné vlasy, na kterých místo čelenky byly velké, barevné, potápěčské brýle, měla rozprostřené po zádech. K tomu skvělý make-up a z Jess byla vážně kočka. Někdo by si mohl myslet, že vypadá jako klaun, ale mně to tak nepřišlo.

„Páni Jess, to je opravdu skvělý kostým,“ pochválila jsem její vzhled, i když jsem popravdě nevěděla, za co Jess vlastně jde.

„Fakt? Tak díky. Tvůj je taky moc dobrý.“

„Tak jdeme?“

„Můžeme, jenom si vezmu nějakou bundu.“

A tak jsme vyrazily. Po cestě jsem Jess vykládala o tom krásném klukovi s pizzou. Jess, která má podobný vkus na kluky jako já, si nenechala ujít jediný detail, a když jsem jí oznámila, že mám jeho telefonní číslo a že spolu nejspíš půjdeme ven, nadšeně vypískla.

„Wow, Bell! To je úžasný! Já ti to tak přeju! Kéž by ti to s ním vyšlo. Podle toho, jak jsi vykládala, že vypadal, byste se k sobě skvěle hodili.“

Tohle byla ta stará Jess, kterou zbožňuju - vždycky optimistická. Kdyby mohla, začala by nám už plánovat svatbu. To jsem jí ale včas zatrhla.

Ke škole jsme dorazily krátce po sedmé. Celá budova tělocvičny byla ozdobená i z venku, všude byly samé dýně, netopýři na stěnách a velké lampiony, zavěšené po délce celé tělocvičny.

„Ti si na tom ale dali záležet, co?“ zeptala se mě Jess.

„To teda jo. Nikdy jsem neviděla naši školu takhle ozdobenou. Jsem zvědavá, jak to bude vypadat uvnitř. Pojď, jdeme!“ vyjekla jsem nadšeně a už táhla Jess za ruku směrem k tělocvičně. Můj zájem byl i trochu jiný než vnitřní výzdoba tělocvičny. Zajímalo mě, jestli se Alice podařilo přemluvit ostatní Culleny.

V tělocvičně už bylo docela dost plno. Na to, že večírek začal teprve před chvílí, už to tu docela žilo.

Švédské stoly byly doslova prohnuté pod tou spoustou jídla. Na stěnách viseli netopýři, na stropě lampiony a na podiu hrála nějaká skupina složená z několika kluků ze školy. Studenti oblečení do originálních kostýmů postávali ve skupinkách u stolů s jídlem, tancovali, anebo si jen povídali a vesele se smáli. Bylo tu několik čarodějek, upírů a dokonce se našla i mumie.

Nechyběl ani celý profesorský sbor. Ředitel, který byl oblečený do kostýmu piráta, stál u jednoho ze stolů a pozoroval studenty.

Ani jsem se nestihla porozhlédnout po Cullenových a Jess už mě táhla na parket.

„No tak, Bello, pojď, trochu si zatancujeme.“

„Jess, co kdyby se nejprve trochu porozhlédly?“

„Porozhlédly? Bello, ty jsi šla na večírek, aby ses tu porozhlédla? No to si ze mě děláš srandu! Ty si teda klidně sedni, já jdu najít nějaký kluky.“

To je celá Jess, zase jde shánět kluky. Někdy mě tahle její vlastnost vážně štve. No vážně. To nemá nic jiného na práci než jít hledat kluky? Co třeba si s někým pokecat? Vždyť je tu tolik lidí ze školy.

Když jsem našla svoje útulné místo, odkud jsem dobře viděla jak na dveře, tak i na parket, vzala jsem si nějaké jídlo a prostě jsem sledovala lidi kolem sebe. Viděla jsem Jess, jak vesele koketovala s nějakými kluky, mezi kterými byl i Mike, její bývalý. Jak bylo poznat na jeho obličeji, sliboval si od Jess i něco jiného než veselé flirtování. Chudák. Byl tak smutný, když se s ním Jess minulé léto rozešla. Tvrdila, že je to z čistě změněného vkusu. Pravda ale byla v tom, že už ji Mike nudil. Zajímalo by mě, jestli skončí dneska spolu v posteli, až se Jess opije. Podle mě nejspíš jo. 
_
Už je půl osmé a Cullenovi nikde. Jak to tak vypadá, už nepřijdou. Asi si taky půjdu zatancovat. Jenom tady sedím a hypnotizuju dveře, když v tom se otevřely a dovnitř vtrhla celá rodinka Cullenů.

Jako první jsem si všimla Alice, která měla kostým lesní víly. Vedle ní kráčela Rosalie, oblečená do rudých šatů po kolena, skvěle ladícím k červené stuze vmotané do dlouhých blonďatých vlasů. I když se Alicin kostým skládal jen z delších, světle zelených šatů, bílých balerín a světlých stužek ve vlasech, vypadal úžasně. Oběma to moc slušelo.

Vedle nich šel Edward, Jasper a… medvěd? Jo, vážně to byl medvěd, nebo spíš Emmett převlečený do medvědího kostýmu (nechci být hnusná, ale myslím, že Emmett by se měl jít léčit s tou svou závislostí na medvědech… Vždyť to je medvědí tlapa, medvědí kostým a on sám vypadá trochu jako medvěd…).

Jasper, který šel vedle něj, měl na sobě kostým kovboje a musím uznat, že mu to nehorázně slušelo. Hnědé kalhoty, modrá košile a kovbojský klobouk skvěle ladily k jeho bronzovým vlasům a světlé pleti. A nakonec Edward.

Edwardův kostým se skládal z dlouhých černých kalhot, bílé košile a černého saka. Už na první pohled kostým velkého elegána. I když jednoduchý, Edwardovi sedl dokonale. Není moc kluků, kterým by takový kostým slušel, ale jak tipuju, všechny kostýmy sladila Alice do posledního detailu, takže nebylo co vytknout.

No nic, asi se s ní půjdu pozdravit. Třeba se mi nějak podaří prolomit ledy mezi mnou a Rosalie.

„Ahoj!“ pozdravila jsem je všechny vesele. Jak já byla ráda, že konečně dorazili. Taková nuda, co tu byla. A Jess? O té už se nedá mluvit, protože ta už je spjatá s kluky a celou tu půl hodinku, co jsem ji pozorovala, za nimi poskakovala jako cvičený pejsek.

„Ahoj, Bello! Moc ti to sluší!“ zhodnotila můj kostým Alice a to mě hodně potěšilo, protože taková pochvala od Alice, to už je něco.

„Děkuju moc. Vy taky vypadáte skvěle… Ty taky Emmette,“ dodala jsem rychle, když jsem si všimla, jak se Emmett naklonil k Alice. Nejspíš se chtěl zeptat, jestli jsem myslela i jeho.

Rose, která si tohoto mého mínění všimla, poznamenala: „To si neměla říkat, Bello. On se chtěl jen pochlubit Alice, že se jeho kostým někomu líbí. Ona byla totiž zásadně proti, aby si tenhle směšný kostým oblíkal, že Alice?“ Ta jenom horlivě přikyvovala. Já osobně se ani nedivím.

Kdybych já měla vymyšlené takhle skvělé kostýmy, taky bych asi nechtěla, aby se se mnou vláčel medvěd. To ovšem Emmettovi zřejmě nevadilo, protože jakmile mi zamával svou medvědí tlapou, popadl Jaspera a někam ho odtáhl.

„Těch dvou si nevšímej,“ řekla Alice.

„Spíš mě zajímá, kde si zanechala Jess?“

„Jess? Ta se vesele věnuje své nejoblíbenější činnosti,“ pronesla jsem a hlavou kývla směrem k Jess a její partičce.

„Aha… tak to ti potom nezbývá nic jiného než strávit večer ve společnosti nás!“ Alice ani nevěděla, jakou mi touhle větou udělala radost.

Když jsme se s holkami chystaly k odchodu, Edward se na mě jen krátce podíval a poznamenal: „Moc ti to sluší, Bello!“

„Díky, ty taky nejsi k zahození,“ zavtipkovala jsem, ale zároveň byla ráda, že nejen Emmettův kostým sklízí obdiv. A navíc, která holka se může pochlubit pochvalou od Edwarda Cullena? No, moc jich asi nebude, co? Ani jsem nestihla nad tím vším přemýšlet a už mě Alice táhla k Rose.

„Pojď, Bello, ať nezmeškáme ty nejlepší chvilky večera. A co se týče tebe, Edwarde… Běž najít Jaspera a medvěda a taky se trochu pobav, ne?“

„Neboj, Alice. Však já už jdu. A ty hlavně v rámci svého užívání nezapomeň, že tvůj kovboj tě bude pořád sledovat. Vždyť ho znáš,“ řekl pobaveně Edward, zasmál se a už ty dva šel hledat.
_
Tenhle večer byl snad nejlepší, co jsem ve Forks zažila. Nebo alespoň ty, co si pamatuju. Celý večer jsme si povídaly a smály se. Nechápu, proč si Rose a Alice nedaly nějaké jídlo. Já, která jsem snědla několik brambůrků, pár hrstek popcornu a vypila asi tři kelímky coly, jsem si vedle nich připadala jako totální žrout. Několikrát jsem se jich sice ptala, jestli nechtějí aspoň trochu, ale ony vždycky jenom zavrtěly hlavou a začaly mluvit o něčem jiném. Jo, divná to rodina…

„Bello, tohle je moje oblíbená písnička, pojď tancovat!“

„Ale Alice, já moc tancovat neumím,“ řekla jsem popravdě. Tanec totiž nebyl moje silná stránka. Vždycky jsem u toho totiž někoho zranila. Třeba jeden zážitek, který se mi stal ve školce, si pamatuju do teď…

Tehdy to byla besídka, taková ta, co bývá na konci každého roku. Začala zrovna hrát písnička, Jede, jede mašinka, a tak jsme museli jít všichni tancovat. Já jsem stála na konci celého hada a nejistě jsem kráčela za mašinkou, tvořenou všemi dětmi ze školky. No, a právě, když jsme měli začít všichni skákat, jsem dupla na botu klukovi, co šel přede mnou. Ten zakopl a spadl na Jess, která stála před ním. Ta spadla, shodila další tři děti a sama si odřela bradu. Takhle to pokračovalo s celým hadem a já tam jen stála a s hrůzou v očích to pozorovala… Měla jsem po tom trauma několik dní a ještě dnes, když si na to vzpomenu, vybaví se mi před očima ten dlouhý padající zástup dětí… stop! Musím tu myšlenku dostat z hlavy.

„Ale Bello, tak špatné to určitě nebude,“ řekla mi povzbudivě Rosalie. Co se stalo? Ona je na mě milá? Jak to tak vypadá, večer strávený v její přítomnosti se začíná vyplácet.

„No, když myslíte. Ale když někoho zraním, bude to na vás. Já za to nepřijímám žádnou zodpovědnost.“ Nakonec jsem se nechala přemluvit a už byla odtažená na parket. Jak to tak vypadá, tenhle večer bude ještě zajímavý…

Edward:
Nechápu, jak jsem se mohl nechat přemluvit, abych šel na tenhle večírek. Ale Alice by do mě nepřestala hučet příštích sto let. A když se jí podařilo přemluvit Emmetta s Jasperem, věděl jsem, že tam budu muset jít taky.

„Ale Edwarde, přece nezkazíš zábavu?!“ Do teď mi v hlavě hučí tahle věta Esmé.

„No tak jo…“

„Výborně už pro tebe mám nachystaný kostým!“ vypískla Alice.

„Alice, ale abys věděla, já tam nejdu kvůli Belle,“ řekl jsem jí, abych věděla, že její myšlenky jsou naprosto chybné.

„No, vždyť jo…“

Dělá, jako by to bylo jinak… Znělo v její hlavě.

Takže teďka tady trčím, ze zdvořilosti se směju vtipům Emmetta a Jaspera. Aspoň, že můžu sledovat Bellu s Jess. 
Bella, která vypadala dneska naprosto úžasně, byla celý večer s Alice a Rose, takže jsem si s ní ani nemohl popovídat. To mi ani není dopřáno poznat ji blíž? Chtěl bych o ní něco zjistit… Co má ráda, jaký je její oblíbený film… Prostě to, co ji baví, a to, co se jí líbí. Ale ne. Ty dvě si ji musely zabrat na celý večer samy pro sebe. A pokaždé, když jsem se snažil pomalu přiblížit, Alice na mě vrhla pohled, ze kterého se dalo vyčíst jen jedno: Běž za medvědem! Skvělé…

Jess, ta byla rozhodně lehčí kousek. Celou dobu vesele hopkala za nějakou skupinkou kluků. Moje sympatie vůči ní tedy výrazně klesly po dnešním večeru. V jejích myšlenkách, které byly velmi silně zčeřené alkoholem, se honily jen myšlenky typu: S tím se dneska vyspím… A ten by taky stál za hřích… Několikrát její pohled zavítal až ke mně, ale já velmi znechucený jejím chováním vždy uhnul.

Ona si z toho ovšem nic nedělala a dál se vesele bavila. Proč si taky dělat hlavu z jednoho kluka, když jich kolem sebe měla asi deset? Teda, že by to byla zase taková kočka, to se říct nedalo, ale většina těch kluků s ní byla jen z vidiny veselého sexu… Jak jinak…

A tak jsem byl celý večer odkázaný na Emmetta s Jasperem. Ze začátku mě to dost nudilo, ale jakmile se začala blížit půlnoc, smál jsem se jejich vtipům čím dál tím víc. A to jsem nic nepil… Už se ze mě asi začíná stávat stejný pošuk, jako jsou ti dva.

„Pozor! Blíží se nám půlnoc, a tak je načase, abychom vyhlásily nejlepší masku,“ vykřikoval ředitel zvesela do mikrofonu.

„No to jsem teda zvědavý,“ řekl Emmett s ironií v hlase…

„A soutěž o nejlepší masku vyhrává… A taky z velké části hlavně proto, že v ní dokázal celý večer vydržet… Ten velký medvěd tam vzadu!“

„Emmette, to jsi ty!“ řekl jsem a po téhle mé větě propukl Jasper ve velmi hlasitý smích.

„Emmette… Emmette… Ty si vyhrál! Chápeš to? Ty si vyhrál!“ hýkal Jasper.

„No tak, pane medvěde. Nestyďte se a přijďte k nám!“ provolával ředitel z pódia.
Emmett, který byl z výhry evidentně nadšený, se už probojovával k pódiu. Po cestě prošel kolem Alice, Rose a Belly, které ho se smíchem poplácaly po rameni, jen aby si mohl převzít svou výhru.

„Gratulujeme! A teď se nám ukažte,“ pronesl ředitel, když se Emmett probojoval až k němu. 
Emmett nezaváhal ani minutu, strhl si masku z hlavy a nahlas zakřičel: „Jsem Emmett Cullen a mám tu nejlepší masku!“

Se smíchem jsem se podíval na Jaspera, který se smíchem svíjel po zemi, a pomyslel si, že tenhle večer byl vlastně vážně dobrý. No, asi mám rád večírky…

Autor: Kachna13 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek On je přece star - 8. kapitola: