Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » On je přece star - 6. kapitola

01.11.2011 (08:15) • Kachna13 • FanFiction na pokračování • komentováno 16× • zobrazeno 2729×

Edward

Dneska jdeme poprvé na střední do Forks. I když máme střední absolvovanou několikrát, pořád tam chodíme. No co, budeme radši sedět doma? To budeme sedět ve škole, ne? Ale ne někdy se tam docela bavíme… Doufám, že na nás lidi zase nebudou zírat. Vždycky zírají… Jsou divní.

Abych nezapomněl, Alice se nějak dozvěděla o tom pláštíku… Možná jsem si to nějak potichu mumlal, nebo něco takovýho. Koneckonců, Alice se ten nápad nějak začal líbit. Teď chodí po obchodech a shání pláštíky, flitry a přižehlovací obrázky. No hrůza. Jestli ty pláště začne nosit… Určitě to udělá tak, aby to na ní vypadalo dobře. A potom, jak odejde pryč, a Emmett s Jasperem zůstanou doma, vytáhnou pláště ze skříně, budou běhat po domě a hrát si na krvelačné upíry. Jak zajímavé…

_

Do školy jsme dojeli asi půl hodiny před začátkem vyučování, museli jsme ještě za ředitelem. Ředitel, typicky starý a obtloustlý… Asi začnu dělat nějaký výzkum, protože podle mých odhadů 90% všech ředitelů vypadalo přesně takhle. Ostatních 5% ženy a zbylých 5% byli mladí chlapi, kteří měli místo dohozené z jiné ruky.

„Dobrý den, my jsme sourozenci Cullenovi a dnes tu máme nastoupit,“ ujala se Alice okamžitě představování.

„Dobrý den, těší mě. Ano, vím o vás. Tady máte své rozvrhy a seznamy učebnic. A taky malou mapku. Pokud budete mít nějaký dotaz nebo problém, můžete za mnou zajít. Se vším vám rád pomůžu.“

Když jsme byli na odchodu, neodpustil si dotaz:

„Pane Cullene, když teď chodíte na naši školu, mohl byste někdy udělat nějaké vystoupení, co říkáte?“ zeptal se a přemýšlel u toho jen na to, jak by z toho vytěžil co nejvíc peněz…

„Rozmyslím se,“ řekl jsem s úsměvem a v duchu vymýšlel nějakou výmluvu, proč nebudu moct vystoupit. Třeba, že jsem přišel o hlas, nebo že jsem spolkl vosu, nebo něco podobného. On asi nepochopil, že jsem šel do školy, abych si odpočinul a ne, abych si zazpíval. Zpívat si můžu třeba ve sprše… I když… Emmett by se mi zase smál.

_

Jakmile jsme vyšli z ředitelny, všichni se po nás dívali a potichu si něco šuškali. Asi pět skupinek holek začalo pištět, jako by si mysleli, že když dají najevo, že mě obdivují, tak že s nimi půjdu někam ven. Několik kluků začalo obdivně pískat s pohledy upřenými na Alice a Rosalie. Alice se usmívala, Rosalie si jen pohrdavě odfrkla, ale bylo na ní vidět, že i ji pozornost těší. Emmett s Jasperem se na sebe jen podívali a ochranitelsky se za ty dvě postavili. Já osobně bych se nebál, že by se o sebe Alice a Rose neuměly postarat.

Do třídy jsme dorazili bez zbytečného bloudění, tahle škola totiž moc velká nebyla. Zatím tam bylo jen několik lidí: Obtloustlý kluk, který se cpal hamburgerem, parta štěbetajících holek a úplně vzadu seděla Bella s nějakou kamarádkou. Na rozdíl od těch holek, které už stihly zaregistrovat mou přítomnost a hlasitě ji komentovat, Bella se na mě jen krátce podívala a letmo se usmála. Teda, ne, že bych si nějak věřil, ale myslel jsem, že se o mě bude trochu zajímat. Jsem přece neodolatelný… Ne, to byl vtip. Ale trochu zájmu jsem z její strany čekal.

Když jsem se pozorněji podíval na její kamarádku, zjistil jsem, že je opravdu moc hezká. Nevím, co se to se mnou stalo, ale něco z ní vyzařovalo. Něco, co jsem chtěl poznat blíž…

O tři dny později

Bella

Děcka u nás ve škole si na Cullenovy už docela zvykli. Až na nějaké holky… Ty pomalu omdlévají, když Edwarda uvidí. To u mě to nevytváří nejmenší problém. Začala jsem Edwarda brát jen jako kluka ze třídy, kterého jsem ještě před pár týdny platonicky zbožňovala. U Jess to bylo trochu horší. Měla dvě nálady. Buď Edwarda div nesežrala láskou, anebo jí byl úplně jedno. Někdy má takovou přechodnou náladu, že ho bere podobně jako já.

Nevím, jestli si toho Jess všimla taky, ale mně osobně se zdá, že po ní Edward nějak pokukuje. Možná se mi to vážně jenom zdá… Ale možná je to taky pravda. Uvidím, jak se to bude vyvíjet.

A taky mě napadlo, že se pokusím nějak seznámit Alice s Jess. Alice na mě totiž ve škole pořád mává a usmívá se a já se trochu bojím, aby Jess nechytla další ze svých záchvatů zuřivosti. Asi se Alice zeptám, jestli se u ní můžeme stavit. Musím to ale udělat až se Jess nebude dívat. Třeba až bude na záchodě…

Nakonec jsem ale svou strategii mohla hodit za hlavu… Protože se všechno vyvinulo úplně jinak…

„Ahoj Bello, ahoj Jess. Napadlo mě, jestli byste nechtěly zajít třeba do kina, nebo někam. Vím totiž, Jess, že my dvě jsme nezačaly zrovna nejlíp,“ zeptala se nás o přestávce Alice.

„No, já bych klidně šla. Co ty Jess?“ chytila jsem se hned malé naděje na jejich smíření.

„Já myslím, že bysme mohly. Koneckonců, my dvě jsme opravdu nezačaly nejlíp a já bych to ráda napravila. V kině teď dávají úžasný nový film o upírech, tak na něj můžeme zajít,“ řekla Jess a mě tím upřímně šokovala.

„Film o upírech? Tak dobře, dneska, dejme tomu ve tři? Stavím se pro vás. Uvidíte, že si to v tom kině užijeme. Tak zatím!“

„Páni, ta má ale energie,“ uznala Jess po Aliciném odchodu.

„Jo… Energie - té má vážně hodně,“ řekla jsem a v duchu se radovala, že by to mezi nimi nemuselo být zas tak špatné…

„Bello, někdo zvoní!“

„Už jdu, neboj.“ (Ono je totiž strašně těžké dojít od gauče ke dveřím.)

„Jess? Co potřebuješ? Za hodinu pro nás má přijet Alice.“

„No právě. Víš, Bello, já vůbec nevím, co si mám vzít na sebe. Aby si třeba o mně Alice nemyslela něco špatného…“

„Já myslím, že bude bohatě stačit, když půjdeš v riflích a nějakém hezkém triku,“ zklidnila jsem obavy Jess.

„Myslíš? Víš, ona totiž Alice vždycky chodí tak moderně oblečená…“

„Jess, nikdy by mě nenapadlo, že zrovna ty se budeš nervovat ze setkání s Alice. Pojď dál, prosím tě, vybereme ti něco hezkého,“ řekla jsem s úsměvem… No páni, Jess mě někdy vážně šokuje.

Nakonec jsme po hodinovém vypravování byly hotové. Jess si vzala černé rifle, tyrkysové tričko a černý šátek. Já se spokojila s obyčejnými modrými riflemi, černým tričkem a modrou taškou přes rameno.

Alice přijela přesně. Jakmile odbila třetí hodina, Alice troubila před domem. Vyletěly jsme z domu, usadily se na zadní sedadlo a frčely do města.

Zajely jsme si do kina koupit lístky a potom měly asi tři a půl hodiny, než film začne. Rozhodly jsme se proto pro rychlé nákupy. Možná bych se měla jít někam léčit, protože nakupovat chodím snad častěji než do školy.

Při „bleskonákupech“ jsem si stihla koupit jedny jeansy, jeden pár bot a dvě trička. Jess dopadla stejně jako já plus dvě sady náramků. Alice si z naprosto neznámého důvodu koupila dva pláště, tři krabičky flitrů a dvoje jeansy. Ani nám nepřišlo, že za tuhle chvíli nakupování uběhly tři hodiny. A tak jsme oblečení nacpaly do kufru auta a vyjely si ke kinu, abychom ještě stihly koupit popcorn a colu. Usadily jsme se a za chvíli, vyplněnou povídáním a smíchem, film začal.

Nevím, jestli Alice pochopila podstatu romantického příběhu o upírce a lidském klukovi, kteří do sebe byli bezhlavě zamilovaní, protože ona se téměř celý film smála. Na otázku, proč se směje, odpověděla jen, že takhle by se přece nikdo nezachoval… Alice asi nebude romantička…

I přes Aliciny časté výbuchy smíchu jsme si film užily. Po závěrečných titulcích jsme (obrazně řečeno) naskákaly do auta a Alice nás odvezla domů. Ještě před rozloučením jsem se Alice zeptala:

„Víš, Alice, každý rok se ve škole koná takový večírek. Je to party v maskách. Tak se pozítří pořádně upravte a přijďte všichni. Doufám, že se tam uvidíme.“

„No, já osobně tam určitě přijdu. A ostatní určitě taky přemluvím. Tak zatím a užijte si zbytek večera.“

Rozloučily jsme se s Alice a já ještě na chvíli pozvala Jess domů. Popovídaly jsme si o celém večeru a Jess se mi svěřila:

„Víš, Bell, ona Alice není zase tak špatná… Vlastně je s ní vážně sranda. Omlouvám se, že jsem na tebe tak žárlila.“

Autor: Kachna13 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek On je přece star - 6. kapitola: