Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » On je přece star - 4. kapitola

17.10.2011 (12:00) • Kachna13 • FanFiction na pokračování • komentováno 15× • zobrazeno 3059×

Jess se ve škole neukázala celý týden, takže jsem alespoň setkání s ní byla ušetřená. Dny probíhaly nudně, bezvýznamně. Všechny byly stejné… Ráno do školy, tam trčet osm hodin a potom jít domů. Doma udělat úkoly a potom sedět zbytek odpoledne u pc. Jelikož se se mnou půlka Forks nebavila, zůstala jsem napospas svému otci… To by mi tolik nevadilo, kdyby mě mermomocí nechtěl zabavit.

Pořád říkal jen: „Bello, ty tady sedíš tak sama, nejdeš ani ven, a tak jsem si řekl, že si s tebou něco zahraju. Můžeme hrát, co chceš, ale pár her dopředu jsem vybral. Tak například: Člověče, nezlob se, nebo Kris Kros a taky jsem našel tvoje staré panenky, tak jestli budeš chtít, můžeš se vrátit do dětství…“

„Tati, promiň, ale opravdu si myslíš, že chci hrát člobrdo, anebo si oblíkat panenky? Až budu něco potřebovat, zajdu za tebou,“ řekla jsem s úsměvem a tím mu naznačila, ať - slušně řečeno - vypadne…

Ve středu odpoledne zazvonil telefon.

„Bello, máš telefon! Volá nějaká Alice!“

„Už jdu!“ zařvala jsem a po schodech běžela tak rychle, div jsem si nezlámala všechny končetiny.

„Tady Bella.“

„Ahoj, Bello! Právě jsme dokončili stěhování, tak jestli chceš, zastav se, můžeme pokecat… Nebo zajít na nákupy…“

„Ok, za půl hodiny jsem u vás.“

Teda, rozhodnout se, co si vzít na sebe, to vůbec nebyla žádná sranda… Nakonec jsem se rozhodla pro černé nasrávačky a tyrkysové tílko.

Nechápu sice, proč jsem se na to tak šňořila, ale nevím, jak takoví milionáři chodí doma oblečení. Rozhodně ne jako já, ve vytahaných teplácích a tričku po mámě.

Moje máma je pro mě strašně smutná vzpomínka. Umřela při porodu. Charlie ji milova,l a tak po její smrti jsem mu zůstala jenom já. Strašně na mně lpí. Divila jsem se, že mě vůbec pustil na koncert… Od její smrti si ještě nenašel jinou ženu. A to tričko, to je to jediné, co mi po ní zůstalo. Jo, já vím, je to pošahaný, ale já to prostě takhle cítím…

No, dost smutnění, za chvíli tam mám být.

-

Když jsem zazvonila, Alice mi otevřela téměř během sekundy. To jako číhala za dveřmi, aby mohla rychle otevřít, když přijdu?

„Ahoj Alice, děkuju za pozvání. Divím se, že se se mnou po neděli chcete ještě bavit.“

„Ale Bello, neblázni. Pojď dál, vítej u nás. Ještě nemáme všechny věci dokoupené, takže stěny jsou poněkud holé…“

„No páni! Máte moc hezký dům,“ řekla jsem a musela myslet na to, abych měla pořád zavřenou pusu. Jejich dům byl totiž nádherný. Velké prostorné místnosti vybavené těmi nejlepšími věcmi. Vše sladěné do barev, což, jak jsem předpokládala, byla práce Alice a Rosalie.

„Ahoj Bello! Jsem ráda, že jsi přišla.“ Co jiného se taky dá předpokládat od Esmé? Ona je taková ta milá maminka. Jak už jsem se stihla porozhlédnout, doma byli všichni až na Edwarda a Rosalie. Třeba jsou někde nahoře…

„Rosalie s Edwardem nejsou doma, museli si ještě něco zařídit. Budeš se muset spokojit s námi,“ zavtipkovala Alice, a tím vyvrátila mou myšlenku, že ti dva jsou doma. Popravdě u Rosalie mi to tolik nevadilo. Všimla jsem si, že mě „nejspíš“ nemusí… U Edwarda mě to přece jen mrzelo trochu víc, no… Doufala jsem, že ho poznám víc jako člověka a ne jako hvězdu, kterou obdivuji.

Jakmile mě Alice provedla po domě (který byl jak jinak, než nádherný) vyrazily jsme na nákupy.  Nákupy s Alice byly naprosto úžasné. Jeli jsme Aliciným autíčkem a celé nákupní centrum jsme prošli asi třikrát. Alice po mně pořád chtěla, abych si zkoušela nějaké oblečení a boty, takže jsem se za ten den převlékla tak tisíckrát. Nakonec jsem si koupila krásné červené šaty na tenká ramínka, několik triček, troje džíny, a asi čtvery páry bot. Nákupy to byly prostě úžasné. Já byla na konci tak vyčerpaná, že jsem byla ráda, že jsem stála, ale Alice - ta měla pořád hodně energie a nejradši by obchody prošla ještě párkrát. Když mě potom vysadila před domem, já se nepříliš elegantně vyškrábala z auta, rozloučila se a šla domů. Poté, co jsem všechny šaty předvedla Charliemu, zalezla jsem do pokoje, zapla si notebook a připojila se na Facebook. Hned po připojení mi napsala Jess.

J: Rychle sis za mě našla náhradu. S bohatejma holkama se přece kamarádi líp než se mnou. Ne?

B: Hele Jess, já už toho mám dost. Jo byla to kamarádka, ale moje nejlepší kamarádka jsi pořád ty! Známe se od školky, a s Alice se znám asi týden. Myslíš si, že to, co jsme spolu prožili za těch čtrnáct let, nahradí jeden týden? Ne, nenahradí, a jestli si to myslíš, tak mi asi vůbec nevěříš. Pokud bys chtěla, abychom se spolu usmířily, tak napiš a já za tebou kdykoliv dojdu. Pokud nechceš, tak si klidně dál seď u pc a pomlouvej mě. Mě to mrzí, ale vím, že s tím nic neudělám. Já ti nic neudělala. Ahoj!

Zajímavé, jakmile jsem tohle Jess napsala, ani neodepsala a odpojila se. Za chvilku zazvonil zvonek.

„Já tam jdu!“ zakřičela jsem na Charlieho a už jsem byla dole. Jaké bylo moje překvapení, když za dveřmi stála Jess se slzami v očích. Chvilku se na mě dívala a potom mě objala. Šly jsme nahoru do pokoje a tam si o všem popovídaly. Jess se mi pořád dokola omlouvala, co všechno řekla těm lidem na FB. Po dvou hodinách povídání z nás byly zase ty dobré kamarádky.

„Takm a teď mi řekni, jaké to bylo u Cullenů.“

„No, popravdě to bylo úžasné. No, a představ si, že se přestěhovali sem do Forks. Ta holka, se kterou jsem přijela, je Alice a je to nevlastní ségra Edwarda. A to bys měla poznat Emmetta s Jasperem. To jsou jeho bodyguardi a jsou to ti největší vtipálci, jaké znám. S nimi se fakt nenudíš. Třeba když jsme byli na jídle, a Emmett si objednal medvědí tlapu. A jak byl potom zklamaný, když mu donesli jen plněné maso. No já se tak nasmála. Je škoda, že si tam nemohla jet. Bylo to vážně úžasný.“

„No co, vždyť je to jedno… Důležité je, že jsme zase kamarádky,“ řekla Jess a usmála se.

No uvidíme, jestli má Bella pravdu… V další kapitole krátce nakoukneme do Edwardovy hlavy, abychom zjistili, jaký vlastně je. A taky nás čekají nákupy, které neskončí zrovna podle Belliných představ…

Autor: Kachna13 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek On je přece star - 4. kapitola: