Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Oheň nebo led - 6. kapitola

BellsAndEdward


Oheň nebo led - 6. kapitolaDvě návštěvy a bušící srdce...

6. kapitola

„Eh… Ahoj.“ Dívala jsem se na dívku o něco málo starší než já. Byla zabalená v červené bundě. Vlnité blond vlasy stažené do copu a na nose brýle s červenobílými obroučkami.

„Ahoj,“ usmála se a skoro bez nadechnutí pokračovala, „my se ještě neznáme, já jsem Brigitte,“ představila se a natáhla ke mně ruku v tlusté rukavici, kterou zase stáhla a rukavici si sundala.

„Olívie,“ stiskla jsem její, i přes teplé rukavice, studené ruce.

„Já vím. Přivezla jsem ti koláč, máma peče ty nejlepší koláče ve městě,“ spustila hned.

„Nechceš jít dál?“ zeptala jsem se, protože mi začínala být zima a bylo hloupé nechat ji na mrazu.

„Jasně.“ Vstoupila do chodbičky, na zem položila tašku a svlékla si bundu.

„Posaď se,“ ukázala jsem na křeslo.

„Na, abych na to nakonec nezapomněla,“ řekla, strčila mi do ruky tašku, do které jsem hned nakoukla. Linula se odtamtud nádherná vůně. Vyndala jsem kulatou, bílou zapékací misku a bez váhání z ní sundala alobal, kterým byl pokrm chráněn.

„Jé,“ zavýskla jsem, když jsem uviděla mřížkový jablkový koláč.

„Jo, a počkej, až ochutnáš.“

„Dáš si?“ nabídla jsem jí.

„Mámin koláč nikdy neodmítnu,“ přikývla.

„Právě si dělám horkou čokoládu…“

„Neváhej, čokoláda je můj život.“ Usmála jsem se a šla do kuchyně. Brigitte mě následovala a pořád mi něco povídala.

„Jsi teď ve městě čerstvá novinka. Annie všude vytrubuje, jak jsi byla v kavárně a městem se to šíří jako lavina. Všichni by tě chtěli poznat.“
„Mě?“ podivila jsem se. Nikdy nikdo nestál o mou přítomnost ani o seznámení se mnou.

„No jasně. Turisti sem sice jezdí, ale spíš v létě. Přes zimu jen na čumendu, a ty tu jsi na docela dlouhou dobu. Navíc tvá rodina koupila tenhle dům. To se tu taky nestává běžně a ještě jedno plus máš. Jsi Američanka, to je vzácnost,“ mrkla na mě.
„Aha. Nejsi náhodou neteř paní Greenové?“ střelila jsem od boku. Brigitte se zaculila.

„Ty myslíš Julii. Já jsem od Ketweesů.“

„Tak o těch jsem zatím neslyšela.“

Nalila jsem čokoládu do šálků a s Brigitte v patách šla zpět do obýváku. Ještě jsem skočila pro talířky na koláč, a pak každé pořádný kus ukrojila.

„Jak jsi přišla na Julii?“ zajímala se.

„Dneska jsem o ní slyšela od jednoho kluka.“ Dala jsem si do pusy první sousto. „Mmmm, bože, to je dobrota.“ Koláč se přímo rozpouštěl na jazyku.

„Říkala jsem to,“ zatvářila se Brigitte vítězně. „Hele, jsi tady dva dny a už honíš kluky?“

„Ne, jen jsem do jednoho vrazila,“ objasnila jsem jí.

„Tak vrazila, a kterýpak byl ten šťastný?“ vyzvídala.

„Giulio.“

„Giulio?!“ To jméno vyhrkla tak rychle, až jí zaskočilo a musela jsem ji párkrát uhodit do zad, než se mohla nadechnout. Oči jí slzely, ale stejně se v nich odráželo obrovské zaujetí.

„Giulio, náš sladký dokonalý Giulio do tebe vrazil?“

„No, jo,“ pokrčila jsem rameny a byla děsně zvědavá na to, co je na tom tak zvláštního. A taky jsem vycítila příležitost zjistit o něm víc, protože se zdálo, že ona ho zná.

„Kdo je to? Nevypadal jako místní a už to jméno,“ hodila jsem návnadu a Brigitte se podle očekávání chytla.

„Je to Ital. Neuvěřitelně sexy Ital…“

„A pak, že já jsem vzácnost,“ zamumlala jsem.

„Má tu dům, jezdí sem několikrát za rok. Nepravidelně, jak se mu zamane,“ pokračovala, „je to nejhezčí kluk v okolí, každá na něm může oči nechat, včetně mě, samozřejmě,“ zamrkala nalíčenými řasami, „ale on se nedá. Na všechny je milý, zná se s celým městečkem, ale jako by byl imunní. Už nás napadlo, jestli náhodou není gay, ale není, upřímně v to doufáme, protože kdyby jo, bylo by to pěkně nespravedlivý.“

Osobně jsem taky doufala, že není gay, i když já v to doufala tajně. Nerozuměla jsem tomu. Viděla jsem ho jednou v životě a nemohla ho dostat z hlavy. A to, co mi tu o něm Brigitte vyprávěla, jen zvyšovalo můj zájem. Co to se mnou je?

„A co tu dělá?“

„Prostě tu je,“ pokrčila neurčitě rameny, „nikdo neví, proč sem vůbec jezdí, nikdo neví, co dělá v Itálii, co dělá jeho rodina. Je takovej tajemnej, což ho dělá ještě přitažlivějším. Je to vražedný balíček.“ Bylo vidět, jak je jím zaujatá a doufá a doufá.

„Páni, to už je hodin. Musím jet domů, máma jde na bridž a táta na poker, musím hlídat děti.“ Už při řeči se zvedala, ale asi zaregistrovala můj tázavý výraz.

„Sourozence. Nancy je deset a Tonymu sedm. Moc ráda jsem tě poznala, Olívie.“

„Já tebe taky.“ Dostala jsem nápad, ale nebyla si jistá, jestli je to vhodné. Jenže nebylo moc času na dumání, takže jsem se osmělila.

„Někdy bychom spolu mohly někam zajít, na pokec a tak. Ráda poznám místní kolorit.“

„Super. Pracuju v Barney´s,“ řekla jméno jednoho obchůdku, který jsem zahlédla ve městě.

„Někdy se zastav a domluvíme se. Měj se.“

Ještě mi zamávala, a pak odjela do tmy. Bylo sotva po čtvrté a venku už nebylo vidět na krok. Zamkla jsem dveře, opřela se o ně a přemýšlela nad vším, co mi řekla. Hlavně nad tajemným Italem Giuliem.

Abych si z hlavy vypudila všechny nevhodné myšlenky, pustila jsem se do práce. Pomocí nože jsem rozkouskovala jedlové větve, naaranžovala je do vázy a ověsila ozdobami, které jsem nakoupila ve městě. Do průchodu z chodby do obýváku jsem pověsila jmelí, které o Vánocích nesmí chybět. Na chvíli jsem ještě skočila ven, abych na dveře umístila věnec. Ozdobila jsem krbovou římsu, okno, stolky, lustr, zkrátka všechno, co mi přišlo do cesty.

Když jsem skončila, byly z každého koutu cítit Vánoce. S píchnutím u srdce jsem si vzpomněla na domov. Tam bychom všichni společně strojili stromek a já bych pak dostala cukroví, které peče teta Bella s Esmé a Edwardovu horkou čokoládu.

Jenže teď doma nejsem. Nemá cenu nad tím dumat. Užiju si to i tak a po svém.


ȹȹȹ


Po snídani jsem si zapálila krb, našla si v knihovně knížku a uvelebila se na gauči. Za okny hustě padal sníh. Sotva jsem dohlédla na cestu u domku. Bylo fajn nic nemuset, zůstat schovaná před světem a odpočívat.

Do knihy jsem se zabrala, takže mě velmi překvapilo, když jsem na hodinách objevila půl jedné. Oheň už byl skoro vyhaslý a v pokoji se ochladilo. Přitáhla jsem si svetr blíž k tělu a šla přiložit. Po chvilce foukání se mi podařilo vzkřísit umírající uhlíky a nově vložená polínka krásně chytla. Ve skříňce jsem si vzala instantní makaróny se sýrem a za pět minut už dlabala. Z mé hostiny mě vyrušil zvonek. Ani doma jsme neměli tolik návštěv. Oprava, neměli jsme žádné návštěvy a tady mám za tak krátkou dobu už druhou. Odložila jsem lžíci a šla otevřít. Napadlo mě, že by to mohla být zase Brigitte, ale když jsem otevřela, zjistila jsem, že tohle není Brigitte ani omylem.

„Ahoj,“ usmívaly se na mě plné rty a studánkové oči mě zkoumaly pohledem.

„Ahoj,“ vydechla jsem překvapeně a zírala do Giuliova obličeje. Co tu dělá? Přišel za mnou? Co mám dělat? Hlavou se mi honily otázky jedna za druhou, ale odpovědi nepřicházely. S podobnými situacemi jsem neměla žádné zkušenosti. Nechodila jsem ven s kluky, nikdy se o mě nezajímali. I když… Tenhle tu může být z jakéhokoliv důvodu. Neměla bych si tak fandit.

„Něco jsem ti přinesl,“ řekl a vůbec nebral v potaz mou nervozitu, „jako odškodné za tu havárii.“ Vytáhl ruku zpoza zad a podával mi obrovskou čokoládu. Očka se mi určitě rozzářily jako dvě lampičky.

„Trefa,“ zamumlal, ale dost jasně na to, abych ho slyšela. Jo, je to trefa.

„Díky,“ převzala jsem čokoládu a nervózně přešlápla.

„Koukám, že už jsi zabydlená,“ ukázal na dveře za mnou, které jsem přivřela, aby se dovnitř nedostala zima z venku.

„Docela jo.“ Zhluboka jsem se nadechla a pak řekla, to, co mě napadlo hned, jak přišel, ale nebyla jsem si jistá, zda je to správné.

„Nechceš jít dál?“

„Ne, jen jsem dovezl odpustku. Nebudu tě zdržovat.“ Nemůžu říct, že bych nebyla zklamaná. Ale co jsem mohla čekat od takového krásného kluka. Přece by se nezahazoval se mnou.

„Co bys řekla zítra na snídani?“ navrhl. Vážně mě pozval na snídani?

„No… ráda.“

„Tak fajn, v osm tě vyzvednu.“

„Dobře.“ Dívala jsem se, jak nastupuje do černého auta a odjíždí. Dívala jsem se za ním ještě hodně dlouho poté, co mi zmizel, ale nedokázala jsem se pohnout. Uvnitř mě všechno jásalo a křičelo. Nebyla jsem si jistá, co se právě stalo. Dokonce mě napadlo, že jsem si to jen vymyslela, ale čokoláda v mých rukou byla důkaz, že tu skutečně byl a zítra jdeme na snídani. Dalo se to považovat za rande? Bože, Olívie, o rande tu nikdo nemluvil, ne? Ne, takže klid. O nic nejde. Sice o nic nešlo, ale i tak jsem se nedokázala soustředit na knížku, kterou jsem znovu vzala do rukou. Na jídlo jsem dočista zapomněla a pořád jsem přemýšlela nad tou jeho návštěvou. Ale samozřejmě nic nevymyslela. Ještě večer, než jsem šla spát, jsem koukala do skříně a hledala to nejvhodnější na snídani. Jakoby na tom snad záleželo. Džíny a svetr. Co jiného by sis chtěla brát? Snad večerní šaty? Byla jsem směšná sama sobě. Radši jsem zalezla do postele. To bylo nejjistější.

Říkal v osm. Byla jsem si jistá, že v osm. Určitě.

Tak proč, sakra, vstávám v šest?!

Pokusila jsem se ještě usnout, ale nedařilo se mi to. Pořád jsem šilhala po hodinách a vůlí nutila ručičku, aby se pohnula vpřed, což se jí zjevně moc nechtělo.

Před půl sedmou jsem vstala. Vykonala ranní hygienu. Trochu se nalíčila, ač to normálně moc nepraktikuju. Znovu jsem vybírala nejvhodnější oblečení, ale pohled na teploměr mě ujistil v tom, že teploty nějakým módním kreacím nefandí. Takže kalhoty, svetr, kozačky a kabát. Pokud jsem nechtěla zmrznout, nezbývalo mi nic jiného.

Půlhodinu, která zbývala do osmé, jsem strávila přecházením po pokoji od okna k oknu, od okna ke dveřím a zase zpět a znovu. Byla jsem jako lev v kleci.

Ale dočkala jsem se. Přesně v osm zaparkovalo před domem velké černé auto, které se k němu dokonale hodilo.

Chtěla jsem vylétnout ze dveří a běžet mu v ústrety, ale usoudila jsem, že by to nebylo zrovna to nejvhodnější, a tak jsem ho nechala zaklepat, a pak mu šla důstojně otevřít.


Olívie má rande, první ve svém životě, jak to dopadne? Má tenhle začínající vztah nějakou šanci?

Moc bych Vám věrným chtěla poděkovat za komentáře. Moc si jich vážím. :)


5. kapitola ɷ SHRNUTÍ ɷ 7. kapitola

 


 

Dámy, představuji Vám Giulia!

Giulio

Nádech, výdech, nádech, výdech! :D



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Oheň nebo led - 6. kapitola:

 1 2   Další »
06.06.2013 [21:13]

GabrielaVespucciDodatek: pánové. Nechte se očkovat proti vzteklině. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

17.11.2011 [22:45]

Empress Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

12. Kačka
17.11.2011 [19:25]

Ach ten je krásnej Emoticon Emoticon Emoticon
a napadá mě jeslti není Giulio Volturi? Když je z tý Itálie, sice si říkala, že má modré oči, ale to přece nic neznamená, existují čočky ... no jsem zvědavá, jak to bude dál Emoticon Emoticon Emoticon

11. cgh
28.09.2011 [15:15]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

10. Scherry
25.09.2011 [22:08]

Emoticon Emoticon Emoticon

25.09.2011 [13:03]

zuzinecckaaZase skvělá kapitolka...
Jsem ráda, že si tam našla kamarádku. Ta Brigitta mi přijde jako v pohodě holka, myslím, že bude v pohodě.
A ten Guilio... No myslím, že to vystihne tohle: Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon
No a těším se na jejich rande, zajímá mě, jak se k sobě budou chovat :D Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

8. Evík
24.09.2011 [18:54]

Ach bože, Guilio Emoticon No, znám přeci jen hezčího, ale tenhle taky není k zahození Emoticon krásná kapitolka, těším se na další Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

24.09.2011 [18:10]

Lenka326Jejda, tak posledně jsem se s tipováním netrefila, ale takhle to bylo lepší, první návštěva byla milá a všechny nás pěkně nechala počkat si na tu další. Koláč, čokoláda, ta se má. I když jí pořád nemůžu přestat obdivovat, že je tam tak sama. Den, dva, možná tři, ale dýl bych to asi nevydržela. Ale sama asi nezůstane, už má kamarádku a hlavně - jde na své první rande. Držím ji pěsti a těším se spolu s ní, jak to dopadne. Emoticon Emoticon Emoticon

24.09.2011 [18:04]

MaiQaJá zase nemám slov. Bože. No, takže těším se na další díl. Ta fotka je naproso úžasná. Tak to bylo shrnutí mích pocitů. Emoticon Emoticon

5. čiči
24.09.2011 [17:34]

fakt povedené,napínavé Emoticon

 1 2   Další »

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!