Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Oheň a led - 4. kapitola

11.06.2010 (19:45) • zuzka88 • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 7322×

4. kapitola

Isabella

Plánovala jsem hned po škole vyrazit na nákup, abychom měli co jíst, takže jsem s díky odmítla odvoz a po svých se vydala do nejbližšího, vlastně i jediného obchodu tady ve Forks. Sestřička se nakvartýrovala na přední sedadlo Volva a ani ji nenapadlo zeptat se, jestli nechci pomoct. Ale proč se divím. Na Edwardovi celý den visela očima, co jsem si mohla všimnout, on ji sice ignoroval, ale to ještě nic neznamená.

Nakonec jsem toho koupila víc, než jsem očekávala. Měla jsem dvě plné tašky. Každou jsem vzala do jedné ruky a vyrazila k domovu. K mé smůle to bylo až na druhé straně městečka.

Balancovala jsem s oběma taškami na krajnici silnice a modlila se, aby mi nic nevypadlo, protože opravdu nevím, jak bych to sbírala, když jsem měla obě ruce plné.

Sem tam kolem mě projelo auto, které mě obdařilo sprškou vody z kaluží, jež se díky dopolednímu vydatnému dešti utvořily na silnici. Musel na mě být opravdu krásný pohled. Mokrá, s taškami plnými tak, že sotva vidí na cestu.

Opět mě minulo rychle jedoucí auto. V duchu jsem zanadávala, už jsem toho měla plné zuby. Za chvilku však ke mně dotyčné auto přicouvalo zpět.

Co ještě chce? Znovu mě pokropit?

Vytrčila jsem hlavu zpoza tašky, abych zjistila, co je to za magora a z okýnka spolujezdce na mě koukal Edward, natažený přes celé auto.

„Nechceš svézt?“ nabídl mi, a nehnul při tom ani brvou. Nejradši bych ho odmítla, nepadli jsme si zrovna do oka, ale už jsem toho měla dost.

Jen jsem přikývla, jako ostatně vždycky a přemýšlela, jak otevřu dveře, když mám plné ruce. Ale než jsem stihla něco vymyslet, otřely se o moje prsty jiné, studené a já měla náruč prázdnou.

Edward dal tašky na zadní sedadlo, a než jsem se rozkoukala, už mi otevíral dveře spolujezdce. Usadila jsem se a on za mnou zabouchnul.

V tichu nastartoval a plynule se rozjel. Pozorovala jsem domky ubíhající za okýnkem. Nějak jsem neměla co říct, vlastně poslední dobou nikdy nemám co říct, takže jsem mlčela. Stejně nevím, co bych klukovi, jako Edward vykládala. Víš, že je moje sestra do tebe celá blázen? A co ty? Jak se ti líbí ona?

Ne, to opravdu ne. Rezolutně jsem takovou blbost odmítla.

„Tak co říkáš na Forks? Je to tu lepší než v Phoenixu?“ vytrhla mě z přemýšlení Edwardova otázka. Zmateně jsem se na něj podívala. Bylo to poprvé, co na mě promluvil celou větou, a navíc, jsem nějak přeslechla, na co se ptal. Jediné, co mi zůstalo v hlavě, byl jeho hlas. Byl hluboký, jako pohlazení sametu.

„Prosím?“ zeptala jsem se inteligentně.
„No, jak se ti tu líbí,“ řekl trochu váhavě.
„Jo, tak. Je to tu… studené, ale jo. Líbí se mi tu,“ zakončila jsem svoji dlouhatánskou řeč a znovu se podívala ven.

Zbytek cesty bylo zase ticho, ale nevadilo mi to. Byla jsem zvyklá. Poslední dobou jsem žila jen v tichu.

Edward zaparkoval před naším domem, obešel auto, ale vystoupila jsem dřív, než to stihnul, takže jsem si tašky vzala sama.

Váhavě jsem přešlápla z nohy na nohu.
„Díky,“ špitla jsem a měla se k odchodu.

Byla jsem asi v půli cesty od Edwardova auta k domu, když se rozlétly dveře.

„Edwarde!“ vykřikla El. „Věděla jsem, že se stavíš. Pojď dál,“ zvala ho.

Nechala jsem je tam a šla uložit jídlo. Venku jsem nechala rozmrazit hovězí steaky, abych je mohla později udělat k večeři a pak se vydala do pokoje, abych se mrkla na učení. Cestou, když jsem procházela kolem obýváku, jsem zahlédla Edwarda sedícího na křesle a El na gauči zády ke mně. Edwardův pohled se do mě na okamžik zabodl. Sklopila jsem hlavu a vyběhla schody do pokoje, kde jsem se zavřela.

Elizabeth

Edward mě vezl domů a já v tom viděla další příležitost k tomu, získat trochu jeho pozornosti. Škoda, že jsme nemohli jet sami. Ne, že bych Alici neměla ráda, byla to prima holka, veselá a tak trochu praštěná.

Bella šla na nákup, či co, takže jsem jela jen já.

Dneska, celý den, jsem házela po Edwardovi očima a pokoušela se ho nějak upoutat, ale zbytečně. Vypadalo to, jako by byl slepý a neviděl mě. Nebo tu byla ještě další možnost a to ta, že není na holky, ale to by bylo u tak krásného kluka škoda. Ale byla jsem rozhodnutá se nevzdat.

Jako na potvoru jsem s ním neměla jedinou hodinu, tak jsem se snažila využít alespoň oběda, ale smůla. Tam s námi seděla i Bella, ne, že by mi to nějak vadilo. Je to moje sestra, ale je teď nějaká divná… co umřela máma. Vždycky, teda od doby, co se Joshovi stala ta nehoda, byla jiná než já, ale teď je to ještě horší. Ani si nepamatuju, kdy jsem si slyšela promluvit víc než dvě slova najednou. Pořád jen mlčí, jako by neuměla mluvit a je taková smutná, ale stále zodpovědná, to se musí nechat. Na to já jsem nikdy nebyla. Radši se bavím. Teď bych se ráda bavila s Edwardem, ale nějak to nevychází podle mých představ. Ale to se napraví.

„Děkuju za odvoz,“ zašvitořila jsem a lehce se dotkla jeho ramene, než jsem vystoupila. Edward zůstal zase sedět na místě a čekal, až se rozloučím s Alicí a bude moct jet.

„Tak ahoj, Alice,“ mávla jsem jí.
„Ahoj. Zítra se pro vás ještě stavíme,“ odpověděla mi. Něco mě napadlo, je možné, že je to zbytečné, ale za zkoušku nic nedám.

Zaťukala jsem na okýnko u řidiče a čekala, co se bude dít. Edward s ne zrovna nadšeným výrazem okýnko stáhnul a otráveně se na mě podíval.
„Edwarde, kdybys chtěl, můžeš se někdy stavit. Pokecáme a tak…“ nechala jsem větu vyznít do ztracena a hodila po něm okem.

Tvářil se doslova znechuceně. No, tak to jsem nevychytala. Ježiši, to je teda oříšek, ještě nikdy jsem nikoho takového nepotkala. O to lákavější pro mě byl.

„No, jak chceš. Tak zatím,“ rozloučila jsem se a šla domů.

Přemýšlela jsem, co s načatým odpolednem a volným večerem. Včera to v klubu nebylo tak špatné, mohla bych se tam zase podívat. Sice jsem říkala, že Edward je moje priorita, ale proč se nepobavit s někým jiným.

Hodila jsem sebou na gauč a chtěla tam přečkat dobu, než bude čas jít. Dával nějaké sladkobolné seriály, jak José podvedl Mirandu, ale vlastně ji nepodvedl, za všechno mohla Christela a Mirandu chtěl Armando, takže se s ním dala Miranda na truc dohromady. Pak zjistila, jak to všechno bylo, a skočila Josému kolem krku. Jak předvídatelné.

Vypnula jsem to, protože mě ze smíchu bolelo břicho. Před domem jsem zaslechla zastavovat auto. Že by už byl táta doma? Vykoukla jsem zpoza záclony, abych zjistila, jaká je situace.

Stříbrné Volvo… Edward. Nemohla jsem uvěřit svým očím. Že bych měla tolik štěstí, ani se mi to nechce věřit.

Trochu mě překvapilo, když z auta vystoupila Bella.

Vyběhla jsem na verandu, abych zjistila, proč tu vlastně je a hlavně, proč přivezl Bellu.

„Edwarde! Věděla jsem, že se stavíš. Pojď dál,“ pozvala jsem ho.

Váhal. Bylo na něm vidět, že neví, ale něco ho přesvědčilo. Nevím, co to bylo, obzvlášť když se mnou evidentně nechtěl nic mít, teda aspoň ze začátku. Pochybuju, že změnil svoje mínění o mně během hodiny nebo kolik uplynulo od doby, kdy mě tu vysadil. Ale proč ne.

Chytila jsem ho za loket a vyrazila k domu, abych se konečně sblížila s Edwardem Cullenem.

Čekám na ortel...

Jinak děkuju za komentáře. A co dál? Prosím o další:).

3. kapitola     SHRNUTÍ     5. kapitola

Autor: zuzka88 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Oheň a led - 4. kapitola: