Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Oheň a led - 2. kapitola

06.06.2010 (17:15) • zuzka88 • FanFiction na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 8665×

2. kapitola

Elizabeth

Na nic jsem nečekala, proč se zdržovat, že. Tašky jsem hodila do pokoje, který budu muset ke své smůle sdílet s Bellou, nakoukla jsem do koupelny, kde jsem se trochu upravila v zrcadle a už si to štrádovala zjistit, jak se dostat do Port Angels.

Táta remcal. Prý zítra musím do školy, měla bych si vybalit a kdesi cosi, ale má smůlu. Musím to tu omrknout a zjistit, kde je největší zábava.

Měla jsem štěstí. Zrovna jel autobus, tak jsem neváhala a nasedla. Port Angels naštěstí nebylo daleko a já za necelou hodinku cesty poloprázdným dopravním prostředkem byla na místě.

Rozhlédla jsem se a vydala se směr centrum. Teda, pravděpodobně tam bylo centrum. Orientační smysl mi jaksi chybí, máme to nějak v rodině. Mámu bylo nebezpečný poslat samotnou na nákup, člověk nikdy nevěděl, kdy bude volat, že se ztratila, a to jsme v Phoenixu žily zhruba šestnáct let. A Bella… na nákup sice došla, ale kdybyste jí řekli, jdi na sever, tak určitě půjde na východ. Jo, to jsme my ženy z rodu Swanů. Teda byly jsme.

Tentokrát jsem to odhadla správně. Netrvalo dlouho a ocitla jsem na jakési hlavní ulici. Všude bylo plno butiků, restaurací, barů, diskoték a klubů. Ta tři poslední zmiňovaná místa byla mým cílem. Spíš teda ty diskotéky a kluby. Do barů jsem nechodila moc často, protože málokde mi byli ochotni nalít.

Podívala jsem se na hodinky. Přesně osm. To je ještě docela brzo, ale co, přeci tu nebudu stát a čekat. Vezmu to pěkně od kraje a uvidíme, co se bude dít.

První diskotéka nestála za nic. Chápu, je brzo, ale i tak mým přísným metrem neprošla. V dalších se na mě lepili neuvěřitelně otravní kluci, takže jsem to taky pěkně rychle zabalila.

V deset jsem zabrousila do klubu, o kterém jsem usoudila, že je ten pravý. Hráli tam skvěle. Prostředí bylo příjemné a navíc tu bylo i pár dost zajímavých objektů.

Nejvíc mě zaujal kluk ve společnosti dvou holek a kluků. Ti čtyři se neustále něčemu smáli, ale ten kluk jen seděl a nezúčastněně se rozhlížel kolem sebe.

V přítmí jsem moc neviděla, jaké má vlasy, ale byly upraveny do nedbalého rozcuchu. Měl černou košili u krku rozhalenou a něco mě k němu táhlo. Usmyslela jsem si, že ho sbalím. A pevně jsem věřila tomu, že to zvládnu levou zadní. Ještě se nestalo, aby ne.

Šla jsem si k baru pro něco na osvěžení. Jen jsem si sedla, přišel nějaký kluk, jestli mi může koupit pití. No řekněte, kdo by se bránil? S úsměvem jsem přikývla a jemně se dotkla jeho ruky tou svojí. Úsměv mi vrátil a objednal mi koktejl. Taky jsme si spolu zatancovali. Byl opravdu milý, ale já měla jiný cíl. Stále seděl u stolu, mlčel a tvářil se jako kakabus. Trochu mi svým výrazem připomněl Bellu.

Omluvila jsem se svému tanečníkovi, šla si na záchod upravit make-up a vrátila se plná odhodlání zpět. Suverénně jsem zamířila k jejich stolu, a protože jsem měla vysoké podpatky, nebylo tak těžké dělat, že jsem špatně šlápla, a spadnout tomu hezounovi přímo do klína.

Chvíli na mě koukal jako na cvičenou opičku, která právě předvedla trojité salto se třemi vruty, a pak se ode mě hlavou odtáhnul.

Moc jsem jeho reakci nepobrala. Proto jsem se omluvně usmála, vstala, uhladila si sukni a řekla.
„Moc se omlouvám, jsem to ale nemehlo. Tohle se může stát jenom mně.“ Kluk na mě jen zíral a trochu se mračil. Snad se tolik nestalo ne?
„Je mi to moc líto,“ dodala jsem ještě. Místo něho na mě promluvila malá tmavovláska.
„To je v pohodě, může se to stát každému, ne?“ řekla a mrkla na mě, jakoby snad věděla, jak to doopravdy bylo. „Nechceš si přisednout?“ nabídla mi.

Víc než ochotně jsem přijala a začalo představování.
„Já jsem Alice, tohle je můj přítel Jasper a naši sourozenci Emmett, Rosalie a Edward.“ Ukazovala rukou na jednotlivé osoby. Takže krasavec je Edward. Zvláštní jméno, takové zastaralé, ale k němu se nějakým způsobem hodilo.
„Já jsem Elizabeth, ale říkejte mi El,“ usmála jsem se na ně. Hlavně na Edwarda, ale ten si mě vůbec nevšímal, což se mě dotklo.

„Bydlíš v Port Angels?“ zeptala jsem mě Alice.
„Ne, právě jsme se se ségrou přistěhovaly do Forks, to je…“ Chtěla jsem upřesnit polohu toho zapadákova, ale Alice mě přerušila.
„My to známe, bydlíme tam. Takže ty jsi určitě dcera náčelníka Swana,“ konstatovala.
„Přesně tak. Tak to se asi uvidíme i zítra ve škole.“

Ještě jsme si chvilku povídali. Zapojil se i Emmett, který v jednom kuse vtipkoval a trochu Jasper. Rosalie mlčela, a okatě mě přehlížela a Edward dělal to, co do teď. Koukal kolem a vyloženě se nudil.

„Nešel by sis zatancovat?“ zkusila jsem. Podíval se na mě jak na malomocnou a jen zakroutil hlavou. Bohužel ze strany na stranu, takže smůla pro mě.
„Nevšímej si ho, chová se jako neandrtálec,“ omlouvala ho Alice. „Není moc dobře naložen, ale normálně je s ním i zábava.“

Při slově zábava se Edward uchechtnul. To bude tvrdý oříšek. Je první, kdo mi odolal. To mě však ještě víc postrčilo k tomu, abych o něj usilovala. Přece se nevzdám.

Isabella

„El, zůstaň doma, ráno jdete do školy. Měla by ses vyspat,“ přemlouval táta sestru, ale k ničemu mu to nebylo. Nestál jí ani za odpověď. Zaběhla do koupelny a pak vyletěla z domu jako pták z hnízda. Hloupé přirovnání. Ona už do hnízda nepatří.

Posadila jsem se na postel a rozhlédla se kolem. Tak to je moje nové bydliště. Pokoj byl úplně obyčejný, dvě postele, dva stoly, skříně. Na každé posteli leželo povlečení, obě stejné. Jinak nikde nic. Vstala jsem, na svou postel hodila tašku a vytáhla jedinou věc, kterou jsem tu chtěla mít. Rámeček s máminou fotkou. Ukazováčkem jsem jí přejela po tváři.

„Promiň, mami,“ zašeptala jsem a po tváři mi stekla jedna osamocená slza. Radši jsem se pustila do práce. Vybalila jsem si tašky, povlékla peřiny a připravila věci do školy. Na Elinu postel jsem ani nešáhla, ať si to udělá sama, když má tolik času.

Sešla jsem do kuchyně, abych se podívala, jak to vypadá se zásobami. Nic moc. Budu muset dojít nakoupit.
„Udělám k večeři omelety a zítra se musí dojít na nákup,“ křikla jsem na tátu, který, rozvalený na gauči, sledoval nějaký sportovní kanál.
„To nemusíš, já si něco najdu. Nejsi tady, abys mi vyvařovala,“ odpověděl cestou do kuchyně.
„Mně to nevadí, když už jsem tu a nemám co na práci…“ odmávla jsem jeho protesty a pustila se do vaření.

Večeře byla snědená, nádobí umyté a já se ukládala ke spánku. El byla bůhví kde. Táta trochu šílel a přemýšlel o tom, že ji pojede hledat, ale rozmluvila jsem mu to. Však ona se vrátí, znám ji.

A taky že jo. Probudilo mě klení, ne zrovna moc tiché. Rozespale jsem se rozhlédla kolem sebe, abych zjistila, co se děje. El se šourala do postele a pořád o něco zakopávala. Nadávala jako špaček, pak se svalila na postel a usnula jak dřevo.

V pokoji to pomalu začínalo smrdět jak v nějaké putyce, tak jsem vylezla, abych otevřela okno.

Nedalo mi to a sestru jsem přikryla. Bylo tu chladno, ale lepší je zima, než čuchat ten smrad. Vytáhla jsem z pod El přikrývku a přikryla ji až pod bradu. El jen zamlaskala, otočila se na druhý bok, dvakrát chrupla a pak bylo ticho.

---

Budík zazvonil až moc brzy. Do nové školy se mi opravdu nechtělo. Spousta nových lidí, brr. Bylo mi jasné, že všichni budou koukat, špitat si, pomlouvat a bůh ví, co ještě.

Se zasténáním jsem se zvedla, provedla ranní hygienu, oblékla se a ještě stihla tahat z postele El, která byla po včerejším flámu úplně mimo.

Zalezla do koupelny, kde strávila asi půl hodiny, až jsem se bála, že to nestihneme, a když se objevila, byl to jiný člověk. Byla nalíčená, učesaná a po celém domě házela úsměvy.

„Pojď, za chvíli nám jede autobus,“ popoháněla jsem ji.
„Zařídila jsem nám odvoz. Budeš koukat. Včera jsem se seznámila s prima lidmi, jsou taky z Forks a vezmou nás do školy. A kdybys viděla toho kluka. Jmenuje se Edward…“ rozplývala se a já ji přestala poslouchat.

To zase bude parta, nějací hašišáci. Dobře jsem věděla, s jakým typem lidí se sestra poslední dobou stýká. A ten kluk? Už teď jsem ho litovala. El o něm mluvila asi pět minut jen v samých superlativech, jako by to byla nějaká filmová hvězda. Zachytila jsem už jen poslední větu. „Musím ho mít.“ Celá El.

Před domem zatroubilo auto a El vylítla jako splašená koza. V předsíni se ještě podívala do zrcadla, upravila si vlasy a k minisukni obula boty, na kterých bych se já zaručeně zabila. Pak otevřela dveře a už pomalu, a se snahou vypadat důstojně, vyšla ven.

Já jsem nikam nepospíchala. V klidu jsem si obula pohodlné tenisky, nebe nevypadalo zrovna přívětivě, tak jsem přibrala bundu, zamkla za sebou a mířila k autu, u kterého stály dvě osoby plus sestra.

Malá dívka s tmavými krátkými vlasy, které měla umě rozcuchané, se na mě už z dálky usmívala. Vedle ní stál vysoký blonďák, který se tvářil celkem přátelsky. Přemýšlela jsem, jestli je to ten Edward. Jeho popis jsem přeslechla, takže…

„Ahoj, ty musíš být Bella, moc ráda tě poznávám,“ brala mě hned za ruku ta holka. „Mimochodem, já jsem Alice. S El jste si opravdu neuvěřitelně podobné. Skoro bych vás nepoznala nebýt těch vlasů,“ brebentila.

„Tohle je Jasper, můj přítel,“ představila mi blonďáka. Ten na mě kývnul a tak jsem mu to oplatila, byla jsem ráda, že nemusím moc mluvit.

Když jsem si je tak prohlížela, musela jsem se opravit. Tohle rozhodně nebyli žádní hašišáci. Oba byli oblečení podle poslední módy a auto, u kterého jsme stáli – stříbrné Volvo - bylo krásné a určitě drahé. Jen by mě zajímalo, kde má toho svého. Že by tentokrát neuspěla? Těžko.

„Tak asi pojedeme,“ tleskla rukama Alice. Otevřela zadní dveře a já vlezla dovnitř jako první. Hned jak jsem se pohodlně usadila, jsem si všimla, že auto není tak úplně prázdné. Za volantem seděl kluk. Než jsem stihla nějak reagovat, přisedli si i ostatní.

„To je brácha. Edward,“ řekla Alice. Aha, tak to je ten opěvovaný Edward. No, taky bych se měla opravit. Nebyl jak filmová hvězda, byl ještě mnohem hezčí, ale určitě nabručený frajírek. Ten pohled, jakým se na mě podíval přes zrcátko, byl všechno, jen ne milý a přátelský. Opět jsem tedy jen kývla a pak mlčky, jak jinak, sledovala cestu.

---

„Ty toho moc nenamluvíš, co?“ zeptala se mě Alice, když jsme mířily na první hodinu. Poté, co jsme se zastavili v kanceláři pro rozvrhy a zjištění, že s El mám jen dvě hodiny, mě Alice popadla za loket a táhla pryč s tím, že teď máme hodinu spolu.

„Hmm,“ zamručela jsem. Nevěděla jsem, co jí mám říct.
„To nevadí. Uvidíš, že si budeme rozumět. Já toho namluvím za dva, takže to bude ok,“ usmívala se jako sluníčko. Musela jsem ji obdivovat, přišlo mi, že z ní přímo sálá přebytečná energie. Nevím, čím to bylo, ale její výraz mě donutil usmát se na ni.

Bylo to přesně, jak jsem přepokládala. Spousta pohledů, hlavy u sebe a tiché špitání.

„Ahoj, já jsem Angela,“ sedla si vedle mně na historii dívka se světle hnědými vlasy a krásnýma očima schovanýma za brýlemi. Zdála se milá. Musela jsem odpovědět. Byla to slušnost. Zhluboka jsem se nadechla.
„Bella,“ řekla jsem.
„Ty jsi ta nová, že? Slyšela jsem, že jste se sem přistěhovaly se sestrou. Ještě jsem ji nepotkala.“
„Ano, přijely jsme včera. El tu někde pobíhá a jsem si jistá, že ji poznáš,“ usmála jsem se na ni nesměle. Pak přišel učitel a hovor byl tak přerušen.

„Pojď, vezmu tě do jídelny, ať to nemusíš hledat,“ nabídla mi Angela po hodině. Vděčně jsem se usmála. Něco hledat, mi opravdu moc nejde.

Ve dveřích jídelny jsem se zastavila. Všichni na chvíli utichli, prohlédli si mě a pak pokračovali v hovoru, ale mnohem tišeji.
„Nevšímej si jich. Jste tu novinky, tak vás proberou ze všech stran, ale za pár dní je to přejde,“ řekla Angela.

Vzaly jsme si jídlo a já se rozhlédla kam si sednout. Angela zamířila ke stolu plnému lidí, to mě moc nelákalo, radši něco pěkně v koutku.

„Bello,“ vyrušilo mě rozjímání. Podívala jsem se po tom, kdo na mě volal, a zahlédla Alice, jak na mě mává a ukazuje rukou, abych si přisedla k nim. Tím zhatila moje plány, ale bylo by asi hloupé, dělat, že ji nevidím, když na ni momentálně zírám.

U jejich stolu byl Jasper, Edward, El samozřejmě a ještě krásná blondýna s ohromným klukem.

Pomalu jsem se rozešla jejich směrem. El ze mě moc nadšená nebyla, ale Alice doslova nadsedala na židli.
„Ahoj, Bello, tak jak se ti líbí ve škole?“ ptala se, ale nenechala mě odpovědět a pokračovala dál. „Tohle je Emmett a Rosalie, naši sourozenci.“
„Těší mě,“ řekla jsem tichounce a sedla si.

Ostatní se bavili, já jsem koukala z okna a bezmyšlenkovitě přežvykovala. Nikdo si mě nijak nevšímal. Teda to jsem si myslela, dokud jsem neotočila hlavu a nenarazila na pohled Edwardových zlatých očí.

Hned jak jsem se na něj podívala, uhnul. Taky mlčel a jak jsem si všimla, ani nejedl.

Zazvonilo a já se začala zvedat k odchodu.
„Bello, Edward půjde s tebou, má stejnou hodinu,“ zastavila mě Alice. Koukla jsem na jmenovaného a zahlédla jen útrpný výraz. Nutit ho nebudu. Otočila jsem se na podpatku a šla do třídy.

Ušla jsem jen pár metrů a Edward mě dohonil. Nevěděla jsem, proč to dělá, když mu to tak vadí, ale neřekla jsem nic. On taky ne. Jen se zařadil po mém boku a v naprostém tichu jsme došli až do třídy.

Učitel mi předal učebnici, zapsal si mě a pak se rozhlédl po třídě, aby zjistil, kam mě usadit. To byste neuhádli, kam to bylo…

Elizabeth

Ráno bylo opravdu krušné, ale sprcha mi pomohla a make-up taky vykonal, co měl. Řekla bych, že jsem nevypadala až tak špatně.

Včerejší noc byla skvělá. Dobře jsem se bavila, i když Edward byl stále nabručený a otrávený. Trochu jsem pila a to uvolňovalo veškeré mé zábrany. Ne, že bych byla na mol, dalo by se říct, že jsem měla malou špičku.

Edward, ne dobrovolně, mě odvezl domů. Jela s námi i Alice s Jasperem. Jak jsem si všimla, ti dva se od sebe nehnuli. Hluboko uvnitř jsem jim to záviděla. Jak moc bych toužila… no nic. To je minulost.

Alice mi nabídla, že by nás mohli ráno vzít do školy, kdybych chtěla. A já samozřejmě chtěla. Potřebovala jsem s Edwardem trávit co nejvíc času, abych měla příležitost ukázat mu, o co přichází. Ale zatím se zdálo, že je mu to úplně šumák.

Další příležitost se mi naskytla na obědě. Snažila jsem se ji využít na sto procent, ale bez výsledku. Nakonec s Edwardem odešla Bella, ne, že by ho sbalila, na to ona není, ale měli spolu hodinu, což jsem jí děsně záviděla.

Do konce vyučování zbývaly dvě hodiny a já je strávila vymýšlením taktiky. Heslo dne: Jak na Edwarda.

Škola byla plná kluků, kteří za mnou chodili a chtěli se seznamovat. Holky se mi spíš vyhýbaly a obdařovaly mě vražednými pohledy, ale to mi nevadilo. Užívala jsem si to, že jsem středem pozornosti a s kluky flirtovala, ale jen tak lehce. Hlavním cílem byl Edward, a dokud nedostanu jeho, mají všichni ostatní smůlu.

Jejda lidičky, strašně mě překvapila ta spousta komentářů, co jste mi zanechali u první kapitoly. Navíc mě to šíleně potěšilo a nakoplo. Hlavně díky tomu je tu další díl tak brzy. Pokud to takhle půjde dál, budu se snažit přidávat, co nejvíc to půjde:)) Díky moc

A co Vy na dnešní kapitolku?? Písněte to do komentů:)) Děkuju

Prolog + 1. kapitola     SHRNUTÍ     3. kapitola

Autor: zuzka88 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Oheň a led - 2. kapitola: