Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Odraz ze dna 4. kapitola

16.01.2010 (17:30) • Texie • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2916×

4. kapitola

 Seděla jsem na zemi a upřeně se dívala před sebe. Uchváceně jsem sledovala křehké tělo zmítající se v bolestech na podlaze. Předtím nekřičela, teď už ano. Cullenovi byli pryč, tak bude trpět alespoň ona. Trpět co nejvíc to bude možné. Tolik, aby jí na to obyčejný lidský život nestačil.

Když mám já trpět celou věčnost bez Jamese, proč by ona měla po tom svém tesknit jen pár desetiletí, jen tu krátkou dobu, po kterou lidský život trvá? Ne, teprve teď si budeme kvit.

Sledovala jsem její bolest a čekala uspokojení z její trýzně, ale nedostavovalo se. Bolelo mě to stále stejně a tohle nepomáhalo. Cítila jsem zadostiučinění, ale bolest to nezmírnilo.

Bella znovu zakřičela a jeden úder srdce jí vynechal. Předklonila jsem se. Ještě nikdy jsem přeměnu neviděla. Bylo to fascinující. Vidět jak se tělo mění, jak jí jed prostupuje a zasahuje postupně do každé buňky jejího těla. Její kůže začala pomalu blednout a rysy se jí měnit. Sledovala jsem, jak se jí jizvy ztrácí až zmizely docela. Kromě jedné. Nemusela jsme ani dlouho přemýšlet jak k ní přišla. Otisk zubů byl dobře patrný a jen při pohledu na ni mnou opět projel ostrý hrot osamělosti.

Její srdce opět vynechalo. Ještě párkrát narazilo do její hrudi, než utichlo na věky. Napnutě jsem ji sledovala, jak zmateně otevírá oči. Zděšeně zamrkala a rozhlédla se až jí pohled utkvěl na mě.

Stulila se do klubíčka a vzlykla. Být to možné, po tváři by jí stékaly slzy, ale ani tohle nám nebylo dopřáno.

"Ne, tohle ne," zasténala mezi vzlyky.

Věděla naprosto přesně co se s ní stalo. To ticho v jejím nitru, ostré vnímání všeho kolem ní, pálení v hrdle... Byla teď jako my, jako já. Monstrum, které tu s se svou bolestí bude navěky.

"Teď už je to fér," zašeptala jsem k ní. "Budeš sama stejně jako já, teď už nemáš ani rodinu. Stala se z ní jen tvá potrava."

Věděla jsem, že je to hodně kruté, ale vše byla jen pravda. Sledovala jsem ji. Jak se choulí a čekala, jak dlouho to vydrží. To pálení v hrdle už muselo být příšerné, přesto se nepohnula.

"Ta žízeň bude jen horší a horší, než tě připraví zcela o rozum."

Zvedla ke mě svou krásnou tvář. Ano, byla opravdu velmi krásná, i na nás, ale v jejích rysech byla jen bolest. Váhala co udělat. Bála se. To ho co bude muset dělat i toho, co se stane pokud to neudělá. Nakonec zvítězilo to druhé. Pomalu vstala a bojácně se zadívala okolo.

Byly jsme na menší mýtině a všude okolo byl jen les. Nedaleko však byla menší vesnice. Mohla mít tak padesát obyvatel. Obyčejní vesničané živící se povětšinou těžbou dřeva. Už se mi podařilo i na dva z nich v lese narazit. Jeden si naivně dokonce myslel, že mě zastraší sekerou. Vyrvala jsem mu ji z ruky a nedala mu ani dostatek času zařvat.

Bella se vydala do lesa. Nevěděla co má dělat, ale naše instinkty byly velmi silné, nebylo potřeba ji čemukoliv učit. Sama velmi brzy zachytila lákavou vůni a vydala se po ní. Pohybovala se elegantně, přesto bylo z každého jejího pohybu vidět váhání.

Následovala jsem ji. Byla jsem opravdu zvědavá. Byl to zvláštní pocit, vidět to z jiné perspektivy. Bella se náhle zarazila. Vůně ji vedla neomylně k jednomu z dřevorubců kousek od pily.

Zmateně jsem na ni hleděla. Jen co spatřila, kam celou dobu mířila, zarazila se na místě. Bolest v hrdle musela být už nesnesitelná, že se chytila oběma rukama za krk. Lidská vůně tu byla už velmi silná, ona se však stále bránila. Sklouzla k zemi a veškerým svým odhodláním se bránila.

"Stejně tomu neunikneš," ušklíbla jsem se, uvnitř jsem však byla zmatená. Tohle bylo šílené. Proč se tak brání ačkoliv si tím způsobuje ještě větší utrpění?

Bella ležela a z každičkého jejího kousku těla vyzařovalo napětí, jak se držela, aby nevyběhla. Z hrdla se jí vydral příšerný a bezmocný řev.

Naštvaně jsem se podívala k muži, který vyděšeně zamžoural k porostu, za nímž jsme byly a dal se na útěk. Holka bláznivá! Teď si bude muset najít jiného. Bella se však okamžitě po tom, co lidská vůně polevila vydala opačným směrem. Běžela bez jediného zaváhání pryč.

Následovala jsem ji seč mi nohy stačily, přesto jsem mi začala vzdalovat. Utíkala jsem už jen podle jejího pachu. V dálce přede mnou se ozval tichý úder. Zvědavě jsem tam doběhla a s otevřenou pusou zírala na scénu před sebou.

Bella s hladovou lačností sála krev prýštící z rány na medvědově krku. Zvíře pod ní nehybně leželo. Mělo zlomený vaz a oči se na mě strnule dívaly. Klidné oči, které si ani nestačily uvědomit co se to stalo.

Tohle je nemožné. Tohle přece nemohla dokázat. Jak se dokázala takhle ovládnout? Sama jsem přece viděla, jak se svíjela touhou po krvi toho muže a přesto z toho vyvázl živý.

Bella vysála medvěda do poslední kapky a pak se teprve odtrhla od jeho krku. Svezla se z jeho těla bezvládně na zem. Byla vyřízená. Ten psychický nápor odolat lidské krvi ji odrovnal. Trvalo jí to pár minut, než se posadila.

"Proč?"

Podívala se na mě.

"To se tak bráníš ubližovat lidem? Řeknu ti novinku, lidi jsou jen zvěř, nejsou o moc lepší než my. Kdybys viděla všechny ty hrůzy co dokážou někomu provést, tak by tě tenhle jemnocit hodně rychle přešel."

Podívala jsem se na ni pozorněji. "Nebo to je k vůli těm tvým Cullenům?"

Viděla jsem, jak sebou u jejich jména cukla. Zavrtěla hlavou.

"Ne. Nedělám to ani k vůli jedněm z nich. Dělám to k vůli sobě. To já se sebou budu až na věky, nechci se ohlížet a vidět za sebou mrtvá těla."

V tomhle jsem ji chápala. Nevěřila jsem, že to dokáže, ale chápala její důvody, proč se o to snaží. Přikývla jsem. Necítila jsem už k ní ani trochu zášti. Byly jsme si teď rovny a já ji spíše litovala. Čeká ji tvrdé probuzení z jejích ideálů.

Vykročila jsem pryč, ale její hlas mě zastavil.

"Victorie."

"Ano?" podívala jsem se opět na ni, jak rychle vstala a upírala na mě pohled.

"Kam teď jdeš?"

"Kousek za Nakusp."

"Jaké to tam je?"

"Krásná ještě nezničená kanadská krajina. Moc lidí tam sice není, ale cestovat po okolí stojí vážně za to. James mi to tam kdysi ukázal a já vždy toužila se tam ještě podívat."

(pozn.: Nakusp je skutečné městečko a podle satelitních snímků tam musí být nádherně)

<<   >>

Autor: Texie (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Odraz ze dna 4. kapitola: