Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Odpustíš mi? 11. kapitola

02.10.2010 (07:45) • Reni21 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2401×

Bella sejde ze schodů, Alice konečně byla spokojená se svým výtvorem, což Bellu přivádělo k šílenství, prostě její nechuť k módním výstřelkům se nezměnila.
„Wow, holka, ty seš kus,“ řekne Dean s hvízdnutím. Emm přikyvuje.
„Jo, Bells, teď abys ty kluky odháněla svým vrčením…“ řekne posměšně, „jen se obávám, že to neumíš…“ dodá, než se rozesměje. Bella přimhouří oči, zavrčí a skočí po Emmettovi a prorazí s ním stěnu.
„Co jsi to říkal?“ zeptá se jej, než se postaví. Dean se upřímně rozesměje, spolu s ním všichni ostatní i Emmett. „Beru to zpět, začínáš být nebezpečná potvora,“ vyplázne na ni jazyk.
Edward sejde po schodech dolů, na tváři mírný úsměv. Jejich škádlení jej vylákalo z pokoje a tak se posadí ke klavíru. Sleduje Bellu, ani na okamžik ji nespustí z očí, Belle je to nepříjemné, už jeho přítomnost jí vadí, ne že by jej nemilovala, když ho viděla novýma očima, ví, že jej miluje, ale nemůže mu odpustit těch deset let. Bella přelétne očima osazenstvo, zadívá se na Deana. Alice se jen pousměje, za to Edward se zamračí a stiskne pevně ruku v pěst.
„Deane, ty se živíš jenom lidmi?“ zeptá se jej Bella.
Dean zavrtí hlavou, „ne, ale ve Voltteře to jinak nejde,“ pokrčí rameny a dívá se na Bellu.
„Chceš jít na lov?“ zeptá se Edward a Bella jen zavrčí.
„Jo, ale ne s tebou,“ řekne rozhodně, aniž by se na Edwarda podívala.
Dean vstane, „a se mnou půjdeš?“ zeptá se se širokým úsměvem. Bella nezaváhá.
„Ráda, jen mě musíš hlídat, nerada bych někomu ublížila…“ dívá se mu s prosbou do očí.
„Neboj se,“ uklidní Bellu Dean a ještě se tázavě podívá na Alice.
„Mělo by to být v pořádku…“ řekne přesvědčeně, Bella se na ni usměje a vyjde ven ze dveří, aniž by se podívala na Edwarda. Ten si dá hlavu do dlaní a tiše si povzdychne. Cítí neskutečnou bolest, strach a žárlivost na toho cizince, který se vetřel do jeho rodiny a očividně mu jde o Bellu, o jeho sladkou Bells.
Bella společně s Deanem běží do lesa. Dean nemůže odtrhnout oči od té krásky, Bella cítí jeho pohled, není jí nepříjemný, ba naopak. Hluboko v lese se zastaví…
„Tak prosím… je to ve tvé režii,“ usměje se Dean. Bella mu úsměv oplatí a zhluboka se nadechne, ucítí lákavou vůni a za tou se rozeběhne. Dean ji následuje, ale drží se zpátky, na útesu je puma, která si právě pochutnává na srně, Bella po ní skočí a za chvíli pije její horkou krev. Dean stojí u stromu a sleduje ji, na tváři lehký usměv, přemýšlí, jak ji sbalit, ač ví, že se to Edwardovi nebude líbit, ale Bella se mu moc líbí.
„Hm… lepší než ten jelen,“ řekne s úsměvem a podívá se na Deana.
„Masožravci jsou lepší než býložravci, mají lepší chuť,“ řekne nenuceně Dean.
„Ty nebudeš lovit?“ zeptá se jej překvapeně Bella.
Dean přikývne, „budu, ale chtěl jsem vidět tebe, jsi úchvatná,“ vysekne jí poklonu a sám se rozběhne za kořistí, kterou cítí asi kilometr od místa, kde lovila Bella. Ta ho následuje s jemným úsměvem na tváři. Dean se jí líbí, přitahuje ji fyzicky. Dokonce víc než Edward, trochu sebou škubne, když si to uvědomí. Dean ladně skočí na medvěda, který s hrozitánským řevem zařve. Na to si Bella vzpomene, že Emm má rád medvědy a tiše se rozesměje. Jakmile Dean dopije poslední krev, podívá se na Bellu s pozvednutým obočím.
„Emmett má rád medvědy…“ vysvětluje Bella a dívá se do Deanovy tváře. Ten jen přikývne.
„Tak máš dost?“ optá se jí, když se zastaví těsně u ní. Bella ani nedutá, jen mu hledí do jeho očí, cítí, jak její tělo pulsuje touhou se dotknout tohohle podivného upíra, který v ní vzbuzuje hlad po dotycích. Napětí se stupňuje a Dean neodtrhne zrak od Belly.
„Jsi moc krásná…“ zašeptá tiše Dean a pohladí ji po tváři, jeho dotyk Bellu rozechvěje. Před jejíma očima se mihne lidská vzpomínka…
…Dívá se do zlatých očí, její dech je přerývaný, srdce jí zběsile buší do hrudi, zlaté oči jsou vážné a netrpělivé. „Nehýbej se,“ zašeptá tiše podmanivý hlas a pomalu se k ní sklání. Jeho studené ruce se jí opatrně dotýkají na tvářích, jeho sladký dech ji ovane a ledové rty se přitisknou na její, krev se jí valí do tváře, do rtů, ruce mu obmotá okolo krku, své tělo natiskne na jeho…
Bella zamrká, dívá se do rudých očí.
„Promiň,“ vydechne tiše a utíká zpět do domu, zmatená a opět plná té bolesti, kterou cítila po tak dlouhou dobu. Běží, ale zastaví se u řeky, tam si sedne na zem ke stromu, pažemi si obmotá kolena a přitáhne si je k sobě. Dean zmaten tou náhlou reakcí jen zavrtí hlavou, zamračí se a přemýšlí, co udělal špatně. Rozběhne se do domu, doufajíc, že mu to Bella nějak osvětlí, ale nakonec se rozhodne, že ji nebude do ničeho tlačit.
„Edwarde, jdi za ní, ostatní pojedou se mnou pryč,“ pomyslí si Alice, když se Dean vrací do domu. Edward nečeká ani chvilku a mizí dveřmi z domu.
„Co je?“ zeptá se Emmett.
„Jedeme,“ zavelí Alice.
„Kam?“ zeptá se nechápavě Emmett. Alice se na něj otočí, „hrát… jedeme si zahrát, za hodinu je tu bouřka,“ usměje se Alice a Emmett výskne jako malej.
„To je fajn, to je to, co potřebujeme,“ řekne spokojeně Esmé.
„Edward šel pro ty dva?“ Alice jen zavrtí hlavou a v tu chvíli se objeví Dean na prahu dveří.
„O co jsem přišel?“ zeptá se s úsměvem.
„Hraješ baseball?“ zeptá se jej rovnou Emmett a Deanovi se rozzáří oči.
„No jasně,“ řekne spokojeně. Jasper přinese hole a všichni se rozeběhnou na hřiště, nechávajíc Bellu a Edwarda samotné.
Edward běží za Bellou, díky Aliciné vizi ví, kde ji má hledat. Vidí ji, jak sedí opřená o strom, sleduje ji tiše tak, aby nedal najevo svou přítomnost, pár minut ji takhle sleduje, než vystoupí ze stínu stromu.
„Bello…“

Autor: Reni21 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Odpustíš mi? 11. kapitola: