Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Obluzená láskou 50

17.02.2010 (17:15) • SaraSanders • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 7898×

Okamžitě jsem se vydala do Edwardova pokoje a tiše pootevřela dveře. Ležel na posteli a ze sterea se ozývaly tóny starých písní. Vím, že o mém příchodu musel vědět, jakmile se mi podařilo uprchnout Alici, ale přesto klidně ležel a usmíval se. Tiše jsem k němu došla a natáhla se vedle něj na postel. Automaticky si mě k sobě přivinul a já se nijak nebránila.

„Chybělas mi,“ zašeptal.

„Tvá sestra má občas maniakální stavy,“ odvětila jsem a přitiskla se k němu snad ještě blíž, ač myslím, že víc to nešlo.

„Žiju s ní už kolem šedesáti let, takže vím, kam tím míříš,“ zasmál se.

„Edwarde, vadilo by ti, kdybych si na chvíli zdřímla?“ zeptala jsem se.

„Samozřejmě, že ne,“ přisvědčil.

„Díky,“ zívla jsem.

„Smím ti broukat?“ ptal se.

„Musíš,“ kuňkla jsem.

Poté už nikdo nic neříkal a já chvíli poslouchala Edwardův líbezný hlas, který mě dokonale uspával. Kdybych nebyla obyčejný člověk, mohli bychom teď dělat tolik jiných věcí. Hlavně určité věci, na které jsem tento týden díky Alici opravdu neměla téměř žádný čas. Nemůžu se dočkat svého upírského života a doufám, že mezi touhou po krvi se projeví také má touha po Edwardově těle, která je nyní nezvladatelná.

Dnešní noc byla příjemná jako obvykle a ráno snad ještě krásnější, neboť mě Edwardova vůně uhodila rovnou do nosu. Prostě krása, co víc si může člověk přát.

„Dobré ráno, lásko,“ přivítal mě do nového dne Edwardův sametový hlas.

„Dobré ráno,“ pozdravila jsem jej a pootevřela oči.

„Jak jsi se vyspala?“ ptal se zdvořile.

„Krásně!“ Protáhla jsem se na jeho hrudi.

„Zdálo se ti něco pěkného?“ ptal se potutelně.

„ Z tvého výrazu soudím, že víš asi něco, o čem já nemám ponětí,“ zašklebila jsem se.

„Pár vzdechů jsem zaslechl,“ přiznal a pohladil mě po tváři.

„Hmmm, copak myslíš, že se mi zdá jen o tobě?“ podráždila jsem jej a jako odpověď se mi dostavilo zavrčení.

„Hned budu zpátky,“ vyskočila jsem a utíkala do koupelny.

Potřebám mého těla nešlo zabránit a já se tak na okamžik musela od Edwarda vzdálit. Když už jsem tam byla, provedla jsem ranní hygienu a s příjemným pocitem se k Edwardovi opět vracela.

Ležel na posteli a já si obkročmo sedla do jeho klína. Otevřel oči a zadíval se na mě. Vlasy jsem si dala za uši a sklonila se k jeho obličeji.

„Už je to moc dlouho,“ šeptla jsem a slabě ho políbila na rty.

„Máš pravdu,“ přitakal a napřímil se do sedu.

Byla jsem potěšena zjištěním, že po dokonalé rozkoši a splynutí našich těl touží stejně jako já.

Jemně mě políbil na rty. Bylo to jen takové oťukávání, ale krásné oťukávání, které se změnilo ve spletitou hru našich jazyků.

Přidržoval si mě za boky a já se k němu horoucně tiskla. Ruce jsem mu vplétala do vlasů a rty ho teď líbala na krku. Z úst se mu vydral neposedný sten, který zněl mým uším jako ta nejúžasnější melodie. 

Zbavila jsem ho košile a ani jsem nepostřehla, že on je ještě dál. Podprsenka byla v nedohlednu a Edward se teď plně věnoval mým ňadrům.

Řádně vzrušená jsem byla už od začátku, on teď mé narůstající pocity pouze umocňoval. Bradavky na jeho doteky okamžitě zareagovaly a stuhly jako kámen. Edward se potěšeně usmál, ale nepřestával přes ně přejíždět svým ledovým jazykem.

„Fascinující,“ zašeptal.

„Pro tebe to je fascninující pokaždé,“ vzdychla jsem.

„Taky že ano,“ zasmál se a umlčel mě polibkem.

Společně jsem se svalili na postel, Edward přilehl na mě a svou dlaní mířil za lem mých kalhot. Už dávno jsem nebyla tak stydlivá, i když pár takovýchto buněk ve mně ulpělo. Rukou chvíli dráždil můj klitoris a jakoby se vyžíval v poslechu mých stenů.

Cítila jsem ve svém klíně Edwardovo vzrůstající vzrušení, které mě tlačilo do slabin. Prohla jsem se při tom pocitu a donutila tak Edwarda ke slabému výdechu. Na nic nečekal a pohotově si sundával kalhoty a na ty mé samozřejmě nezapomněl.

Ještě chvíli mě dráždil a provokoval, a pak do mě ze své osobní nedočkavosti pronikl. Jeho chladný dech mě vzrušoval snad stejně, jako jeho polibky. Vše na Edwardovi mě nesmírně přitahovalo.

Vše uteklo tak neskutečně rychle, až jsem se zděsila. Těšila jsem se na chvíli, kdy se konečně stanu Edwardovou ženou, a to oficiálně, ale nyní zbýval poslední týden do svatby.

Skončila zima i jaro a před pěti dny začalo léto. Svatbu Alice naplánovala na 1. červenec. Vyjímečně jsem s ní při něčem souhlasila, protože to pro nás znamenalo dva úžasné měsíce jen a jen spolu, vyjímaje tří ukradených dní během mé přeměny.

S mámou jsem se domluvila a přijede čtyři dny před svatbou i s Philem. Měli by bydlet v Charlieho domě. Bude to zřejmě poněkud zvláštní soužití, ale doufám, že se na těch pár dní udrží. Přeci jen spolu zase tak špatné vztahy neměli, ale nikdy neříkejte nikdy.

Seděla jsem u sebe v pokoji před zrcadlem a trénovala své „ano.“ 

„Ano... ano... ano...,“ zkoušela jsem různé intonace.

„Co to děláš?“ zeptal se Edward sedící na okením parapetu.

„Bože!“ vyjekla jsem a leknutím nadskočila. 

„Promiň,“ zašklebil se v úsměvu.

„Co to děláš?“ opět se zeptal.

„Nic,“ odvětila jsem a posadila se na postel.

„Ať to řekneš jakkoli, pro mě to bude stejně úžasné,“ odpověděl a něžně mě políbil.

„Začínám být trošku nervózní,“ přiznala jsem a stulila se mu do nastavené náruče.

„To je příjemné,“ pousmál se.

„Jak to myslíš?“ ohradila jsem se.

„No, je příjemné vědět, že máš stejné pocity jako já,“ vysvětlil a pohladil mě po tváři.

„Ach tak,“ povzdychla jsem si.

„Copak se děje?“ obrátil si mou tvář k té své.

„Chci už to mít za sebou a být jen s tebou. Ubíjí mě tohle tvé tajné chození do mého pokoje. Kdybys alespoň přišel dveřmi a nebyl tu tak na černo," vymáčkla jsem ze sebe.

„To se dá snadno zařídit,“ usmál se zeširoka, zatímco já padala na polštáře a Edward nikde.

Celým domem se rozlehl zvonek vstupních dveří a já jen nevěřícně zakroutila hlavou. 

„Ahoj, Edwarde, pojď dál,“ slyšela jsem hlas Charlieho.

„Jak se máte, pane?“ ptal se Edward.

„No to víš, hochu, nejsem nejštastnější, že mě má holčička opustí tak brzy, ale nezábráním jí,“ povzdechl si.

„Nebojte se, bude v dobrých rukou,“ konejšil ho Edward.

„Já vím chlapče. Alespoň něčím si můžu být jistý. Dáš si něco k pití?“ Byl Charlie až překvapivě zdvořilý.

„Děkuji, pane, voda bude stačit,“ pověděl mu Edward.

„Tohle je divné. Budeš si brát mou dceru a přeci mi do smrti nebudeš říkat „pane“,“ ušklíbl se. „Charlie bude lepší,“ řekl směrem k Edwardovi. 

„Dobře, Charlie,“ odpověděl mu potěšeně.

„Jinak, Edwarde, nemohl bys nějak zařídit u Alice, aby už mě s těmi obleky nechala na pokoji?“ Snažil se táta o protekci.

„Určitě pa... Charlie,“ opravil se honem.

„Díky, Edwarde, budu ti opravdu vděčný. Připadám si jako svlíkací panák,“ prohodil Charlie otráveně.

„Alice občas dokáže být otravná, to je pravda,“ řekl pobaveně Edward.

Konec jejich rozhovoru jsem poslouchala z předposledního schůdku, ale radši jsem šla za nimi, protože kdyby mě tu Charlie našel, asi by se divil, co tu dělám.

„Ahoj, Edwarde,“ pozdravila jsem ho nadšeně, jako bych ho dnes viděla poprvé.

„Ahoj, Bells,“ odpověděl. Přitáhl si mě k sobě a slabě mě políbil na rty.

Po tomto proběhla krátká chvíle ticha, kdy Charlie předstíral, že se dívá jinam.

„My asi půjdeme nahoru,“ prolomila jsem ticho.

„No, dobře,“ řekl trošku zdráhavě.

„Tak zatím, Charlie,“ řekl Edward a společně jsme odcházeli po schodech do mého pokoje. 

„A moc nezlobte,“ zavolal na nás táta.

„Tati!“ houkla jsem trošku otráveně.

„Promiň, holčičko, ale já si to nemohl odpustit,“ zasmál se.

„To vidím,“ zašklebila jsem se a Edwarda vtáhla do pokoje.

-------------------------------------------------------------------------------------------

PS: Těším se na komentíky :-)

Autor: SaraSanders (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Obluzená láskou 50: