Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Obluzená láskou 48

13.02.2010 (19:30) • SaraSanders • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 7920×

„Promiň,“ vydechl mi můj anděl do tváře.

„Za co?“ ptala jsem se udiveně.

„Omlouvám se, že jsem byl tak hrubý,“ sklopil svůj zrak.

„Blázníš?! Bylo to úžasné!“ vyhrkla jsem a snad poprvé musela ujišťovat já jeho.

Pozvedla jsem palcem jeho tvář a zadívala se mu upřímně do očí.

„Bylo to krásné,“ zašeptala jsem v úsměvu.

„Bylo?“ pousmál se a stále se ujišťoval. Ach, byl tak roztomilý.

„Ano,“ přitakala jsem a slabě ho políbila.

Začala jsem se třást a to ne jenom díky Edwardovu chladnému tělu. Asi jsme byli ve sprše příliš dlouho a z teplé vody se tak stala poměrně vlažná, ne – li studená.

„Asi bychom měli jít,“ zkonstatoval a postavil mě zpět na zem.

„Nechce se mi,“ hlesla jsem.

„Přeci bys mi nechtěla onemocnět,“ řekl vážně.

„To ne,“ vypálila jsem a hrnula se k ručníku.

Slyšela jsem jeho huronský a upřímný smích.

„To se to směje někomu, kdo nikdy nebyl nemocný. Pokud nepočítáme ten malý incident se Španělskou chřipkou před sto lety,“ ohradila jsem se a vysloužila si tak jen další salvu smíchu.

„Díky oné chřipce teď budeme mít svatbu,“ zašeptal, když mě ve své náruči bral do pokoje.

„Hmm, díky bohu za První světovou válku,“ pronesla jsem skepticky.

Položil mě do peřin a chvíli mě sledoval.

„Co?“ chtěla jsem znát důvod jeho zvýšené pozornosti.

„Jsi tak krásná,“ pohladil mě něžně po tváři.

Byla chyba se zadívat do toho tekoucího zlata, kterému směle říkal oči. Hypnotizoval mě a můj zrak se za tím jeho honil jako pejsek.

„Měla bych zavolat Charliemu,“ podívala jsem se konečně jinam.

„O svém apetitu, co se fyzických záležitostí týče?“ zasmál se.

„Vtipné. Ne troubo, vdává se mu dcera, víš,“ odvětila jsem.

„Ne, vážně?“ dělal hloupého.

„K tobě se to ještě nedoneslo? Bere si jednoho samolibého, uštěpačného a neuvěřitelně sexy upíra,“ pronesla jsem nenuceně.

„Ty jsi číslo,“ políbil mě a podal mi mobil.

Zhluboka jsem se nadechla a zadala Charlieho číslo. Během vytáčejícího tónu jsem si uvědomila, jak moc nervózní jsem. Jediná dcera policejního ředitele Swana se bude vdávat. Až teď jsem si začala vybavovat Charlieho sadu zbraní. Ještě než se vrátí, budu muset najít klíč od skříně, kde je má schované.

„Ahoj, holčičko!“ ozval se z telefonu radostný hlas Charlieho.

„Ahoj, tati,“ odpověděla jsem trošku odměřeně.

„Děje se něco? Zníš divně,“ konstatoval se strachem.

„Potřebovala bych ti něco říct,“ řekla jsem zdráhavě.

„Tak do toho, holčičko,“ odpověděl mile a v jeho hlase nebyla ani stopa po obavách.

„Víš, Edward mě požádal o ruku,“ řekla jsem na jeden nádech.

Na druhém konci telefonu najednou vše stichlo. Lekla jsem se. Bože, snad nedostal infarkt.

„Já odpověděla ano,“ dodala jsem ještě.

„To bych ti měl asi... pogratulovat,“ zněl jeho hlas přemáhavě, ale smířlivě.

„Díky, tati,“ vydechla jsem vděčně.

„No a vy už jste to... no...“ Zdráhal se dopovědět větu.

„Tati!“ okřikla jsem ho.

„Promiň, promiň,“ dušoval se. „Pozdrav Edwarda,“ dodal ještě.

„Neboj se, vyřídím mu to,“ slíbila jsem.

„No nic, Bells, musím končit, máme nějáký případ. Dám ti pak vědět ohledně svého návratu.“

„Ahoj, tati,“ rozloučila jsem se.

„Ahoj, holčičko a zavolej mámě,“ zasmál se při posledních slovech a já netušila proč. Pak telefon položil.

Úlevně jsem si oddychla a podívala se do tváře pobaveného Edwarda.

„Zpočátku jsi vypadala tak jistě a teď tohle?“ smál se.

„Promiň, ale nemohla jsem tušit, jak bude reagovat,“ svěřila jsem se.

„Ještě máma,“ řekla jsem už víc sebejistě po rozhovoru s tátou.

Mezitím, co jsem vytáčela číslo, si mě Edward přitáhl těsně k sobě a objal mě pažemi. Nevěnovala jsem mu pozornost a soustředila se na vyzvánění telefonu.

„Bello!“ ozval se z druhého konce výkřik a já si mobil posunula kousek dál od ucha.

„Jo, mami, jsem to já,“ přitakala jsem.

„Už jsme spolu tak dlouho nemluvily. Jak se máš? A co Edward? Děje se něco?“ Chrlila na mě otázky a já je ani nestačila registrovat.

„Proč by se mělo vždycky něco dít?“ ptala jsem se, ač měla máma vlastně pravdu.

„Jen mi to tak vyklouzlo, povídej,“ ospravedlnila se.

„No, vlastně volám z jednoho určitého důvodu,“ přiznala jsem.

„Trošku mě děsíš, Bello,“ kárala mě.

Chtěla jsem jí odpovědět, ale nějak jsem se zadrhla, ale ne vlastní vinou. Edward mě totiž zatlačil do peřin a pomalu mi rozmotával ručník. Hodila jsem po něm zlostný pohled, ale vypadal jen pobaveně. Volnou rukou jsem si snažila ručník přidržet u těla, ale marně. Edward ho odhodil k posteli a začal se věnovat mému tělu. Vykolejeně jsem pozorovala jeho dlaň, obkreslující tvar mého bříška a vzpomněla si na Reneé, na druhém konci telefonu.

„Bello!?“ připomněla se, když jsem se dlouho neozývala.

„Promiň, mami,“ vydechla jsem možná až příliš vzrušeně, ale ono to ani jinak nešlo, když vás někdo provokuje až k zešílení.

„Řekneš mi už konečně, co se děje?“ zněla trošku hystericky.

Těžko se mi mluvilo, protože se Edward přesunul na mé tělo a líbal mě na jamce pod krkem. Něžně svými rty přejížděl sem a tam a já měla sto chutí laskat jeho tělo stejným způsobem.

„Víš, mami, Edward... Edward mě tak trošku požádal o ruku,“ vykopla jsem ze sebe přiznání, jako bych provedla těžký zločin.

„Budeš se vdávat?“ vydechla překvapeně.

„Takový je plán,“ přitakala jsem.

Edward se právě dostal k mým ňadrům a začínal je laskat. Snažila jsem se dostat z jeho dosahu, ale marně. Jen se ke mně těsněji přimknul a provokoval o to víc.

„Kdy?“ ptala se jednoslovně a stále jakoby omámeně.

„Datum ještě nemáme,“ uvědomila jsem si až teď.

Zaslechla jsem slabé pofňukování a popotahování nosu. Ona brečí! To snad ne! Myslela jsem si, že těžší to bude s tátou.

„Mami, nebreč, prosím. Já Edwarda miluju a je to ten pravý,“ dušovala jsem se.

„I když teď si nejsem jistá,“ zakryla jsem rukou telefon a podívala se na něj výhružně.

„Já jsem tak dojatá! Moc ti to přeju,“ ozval se mámin hlas a další popotáhnutí.

„Vážně? Já myslela, že jsi smutná.“ Docela se mi ulevilo.

„Jsi má jediná holčička a neskákám štěstím do stropu, že se tě tak brzy musím vzdát, ale pokud Edwarda opravdu miluješ...“ odmlčela se a čekala na mou odpověď.

„Miluju, mami. Moc Edwarda miluju,“ přisvědčila jsem a jeho tvář na mě nachvíli pohlédla s blaženým úsměvěm.

„Jsem šťastná i za tebe,“ řekla mi máma a mě to moc zahřálo u srdíčka.

„Děkuju,“ řekla jsem dojatě a možná bych se i rozbrečela, kdyby se Edwardova ruka nedostala k mému citlivému místu.

„Nemůžeš chvíli počkat?“ vyjekla jsem.

„Cože?“ zeptala se udiveně máma.

„Promiň, to bylo na Edwarda,“ vysvětlila jsem.

„Je tam s tebou? Tak to já vás děti nebudu rušit,“ zněl její hlas podivně potutelně.

„To je v pořádku, mami, nerušíš,“ zalhala jsem.

„Stejně už musím končit. Přišel Phil a moc vás zdraví. Pozdrav taky Edwarda.“

„Vyřídím mu to a ty pozdrav Phila.“

„Dobře holčičko, tak se mějte a užijte si to,“ dodala se smíchem.

„Mami!“ začervenala jsem se a i přesto, že to máma neviděla, jsem se cítila zahanbeně.

Edward poslouchající celý náš rozhovor se dobře bavil a když mohl líbat mé tváře, zasažené ruměncem, vypadal velice spokojeně.

„Ahoj,“ řekla jsem mámě jen tak spěšně a zaklapla telefon.

Edward mi nedovolil, vynadat mu za jeho nájezdy po dobu hovoru s mámou a zmocnil se mých rtů. Byla jsem připravena odolávat tak dlouho, dokud ho nebudu smět alespoň trošku pokárat.

Během prvních sekund se však mé odhodlání vytratilo a já ho líbala jak nejsilněji jsem dokázala. Cítila jsem jeho úsměv, když sjel rty na můj krk.

„Až budu příště telefonovat, můžeš chvíli počkat?“ Podařilo se mi vydechnout.

„Můžu, ale už to není taková zábava,“ zasmál se.

„Jsem opravdu ráda, že se dobře bavíš, ale víš co si musela myslet máma?“ ptala jsem se možná víc sama sebe.

„Určitě si dokázala živě představit, jaké zhýralosti tu se svým budoucím manželem provádíš,“ pronesl, když jazykem obkroužil mou bradavku.

„Tohle mě moc neuklidňuje,“ zasténala jsem.

„A co tohle?“ šeptnul.

Líbal mě na podbříšku a proniknul do mě svým prstem. Prohla jsem se a zasténala blahem.

„Vypadá to, že tě to uklidňuje,“ zkonstatoval.

„Chci tebe!“ podařilo se mi ze sebe vyrazit.

Na nic nečekal a k mému překvapení do mě opravdu proniknul.

„Miluju tě,“ zašeptal a začal se ve mně pohybovat.

Mezi návaly vzrušení jsem ze sebe dostala: „Miluji tě.“

Společně jsme se nechali unést do ráje rozkoše a nic víc, než jeden druhého, jsme k tomu nepotřebovali.

-------------------------------------------------------------------------------------------

Další dílek už ne tak peprný, i když :D... ať se líbí. SS

Autor: SaraSanders (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Obluzená láskou 48: