Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Oba jiní, ale spolu? - 5. kapitola

444


První kapitola, kde bude pohled Belly. Bella už je několik dní Cullenů, ale pořád jí schází její kamarád Jacob a Charlie. Proto začne plánovat výlet do Forks. Jak se to bude líbit Edwardovi a ostatním? Když do Forks přijede, jak se zachová Charlie a potom i Jacob?

POHLED BELLY

 

Už to byl týden a pár dní, co jsem se vrátila k Cullenovým. Já s Edwardem jsme byli skoro jako jedna bytost, vypadalo to, že mu vůbec nevadí, čím jsem se stala a zbytku rodiny taky. Akorát Alice mi připadala hrozně odtažitá a tak. Už se moc nechovala jako moje kamarádka. Za to s Rosalií jsem si teď rozuměla přímo báječně. Ona konečně odložila tu svoji nesnášenlivost. Esmé se ke mně chovala stejně, jako když jsem byla člověk, pořád mile a přátelsky. Carlisle ze mě byl úplně nadšený, tahal ze mě všechny podrobnosti týkající se našeho druhu. Emmett byl zrovna na mě naštvaný. Odmítla jsem si s ním dát páku a řekla jsem, jak mi říkal Edward, až za sto let. Moje rodina je prostě úžasná, ale pořád mi něco chybí.

Můj táta a Jacob. Musím je jet navštívit, ale bojím se několika věcí. Zaprvé, že Edward nebude souhlasit. Zadruhé, že až Jacob zjistí, co jsem, zavrhne mě kvůli tomu. Rozhodla jsem se. Řeknu mu to.

„Edwarde, rodino!“ zavolala jsem. Všichni byli v tu chvíli u mě.

„Chci jet do Forks za Charliem a Jacobem,“ oznámila jsem.

„Bello!“ zaskučel Edward. „To nemůžeš. Co bys jim řekla?“

Jaj, už to začíná, pomyslela jsem si.

„No, Jacobovi pravdu a Charliemu to nevím.“

„Ale, Bello, pořád je to moc riskantní.“

„Já prostě pojedu a nikdo mi v tom nebude bránit.“ Vypadalo to, že Edward kapituloval. Věděl, že se do Forks dostanu lehce.

„Tak pojedu s tebou.“ Kývla jsem. Věděla jsem, že tohle už mu nevymluvím.

Hned jsme vyjeli. Radši jsme si vzali auto, vyrazili po silnici. Během cesty jsme spolu nemluvili, Edward pochopil, že jsem hodně nervózní.

„Kam nejprve?“ zeptal se mě.

„K Charliemu. A ty bys tam asi neměl chodit.“

Přijeli jsme k domu, řekla jsem Edwardovi: „Radši jeď.“ Kývl.

Zhluboka jsem se nadechla a šla ke dveřím. Zazvonila jsem. Nic se neozývalo, ale nechtěla jsem to vzdát, tak jsem zazvonila ještě jednou. Náhle jsem něco uslyšela. Pomalé šouravé kroky a pomalu se otevřely dveře. Byl tam Charlie, ale nebyl tak, jak jsem ho znala, obličej měl strhaný a mnohem víc vrásek.

„Tati,“ oslovila jsem ho.

„Bello, jsi to ty?“ zeptal se.

„Ano.“

Vrhnul se mi do náruče: „Tak jsi mi chyběla, Bello. Kde jsi byla? Proč ses neozvala?

„Tati, mohla bych aspoň dál?“

„Samozřejmě, pojď.“

Vešli jsme oba dovnitř a to, co jsem uviděla... V celém bytě byl strašný nepořádek. Slovo nepořádek to nevystihovalo, byl tam šílený bordel.

„Tati?“ optala jsem se zděšeně.

„Promiň, ale od té chvíle, co jsi zmizela, jsem prostě nic nemohl dělat, organizoval jsem pátrání všechno, ale po tobě ani stopa. Co se stalo, Bello? Kde jsi byla?“

„Tati, nejprve ti musím povědět, že ti nemůžu říct všechno, vlastně ani většinu. Je to nebezpečné.“ Charlie jen mlčky naslouchal.

„Takže zaprvé, jsem teď trochu jiná, nemůžu říct jak jiná. Nemůžu s tebou bydlet, ale slibuju, že za tebou budu jezdit.“

„Kde teď bydlíš?“ Nadechla jsem se, tohle asi řeknu.

„S Edwardem,“ řekla jsem, tede spíš jen šeptla.

„S tím hnusák, co tě opustil,“ rozkřičel se Charlie, „Ty s ním bydlíš? Viděla ses v těch několika měsících, co tady nebyl?“

Já jako člověk bych se teď nenaštvala, ale jako upír jsem byla výbušnější, tak jsem vykřikla: „A viděl ses teď ty, tati? Edward odešel, protože to považoval za nutné, stejně jako já teď. Ale já se nepřišla hádat, tati. Musíš se rozhodnout, jestli sem mám vůbec jezdit?“

„Bello, samozřejmě, že chci, ale je toho na mě prostě moc.“

„Já to chápu.“

Povídali jsme si ještě dlouho, několik hodin. Já se vyptávala na všechno, na jeho práci, na svoje staré kamarády a potom přišla ta bolestná otázka: „Tati, co Jacob?“.

„Moc toho nevím, Bello, ale co jsem párkrát mluvil s Billym a zavedli jsme řeč na něj. Prý se dost uzavřel do sebe a s málokým mluví.“

Sklopila jsem hlavu, musím za ním co nejdřív zajet, ale co když mu svou návštěvou ještě víc ublížím.

„Klidně za Jacobem jeď. Když mi ale slíbíš, že za mnou zase přijedeš.“

„Jasně,“ souhlasila jsem hned, rozloučili jsme se.

„Bello, počkej, nechceš si vzít svůj náklaďáček?“

„Jo,“ vyhrkla jsem hned a skočila do něho. Ách, můj náklaďáček. Ten mi taky chyběl.

Byl mnohem pomalejší než můj běh a Edwardovo auto, to mi bude chvíli trvat, než si na něj zvyknu, ale pořád jsem ho měla strašně ráda. Pomalým krokem jsem jela do La Push. Chvilkami jsem přemýšlela, jestli to nemám otočit, ale nakonec jsem tam statečně dorazila. Zaparkovala jsem náklaďáček a šla jsem k Jacobovu domu. Zaklepala jsem. Otevřel Billy.

„Zdravím, Bello, nečekali jsme, že tě tu ještě uvidíme, zvlášť ne takhle.“ Věděla jsem, na co naráží, mysleli si, že jsem buď mrtvá, nebo že mě Cullenovi přeměnili na upírku. Což nebyli zas tak daleko od pravdy.

„Všechno je jinak,“ řekla jsem a zeptala se: „Je tu Jacob?“

„Ne, je dole na pláži.“ Už jsem na nic nečekala a šla jsem na pláž. Hned jsem ho uviděla. Stál bosý u vody a házel do moře kameny. Chvíli jsem ho pozorovala. To jsem tolik všem svým odchodem ublížila? Stála jsem jako přikovaná na místě. Už musím, buďto za ním hned půjdu, nebo uteču zpátky k náklaďáčku.

Nakonec jsem jenom zavolala: „Jacobe!“ Otočil se a asi minutu na mě zíral. Potom, jako by se odhodlal, šel ke mně. Zastavil se asi tři kroky ode mne. Prohlížel si mě.

„Jsi to doopravdy ty, Bello?“ zeptal se zvláštním zkroušeným hlasem.

„Ano, jsem.“

Oba jsme chvíli stáli úplně nehnutě, a potom přišla ta otázka, které jsem se tak bála: „Co se stalo, Bello?“

Skousla jsem si ret a neodpovídala jsem, neměla jsem tu odvahu.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Oba jiní, ale spolu? - 5. kapitola:

 1
27.02.2013 [23:06]

IzziBellsHezký Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!