Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Oba jiní, ale spolu? - 15. kapitola

Abduction


Oba jiní, ale spolu? - 15. kapitolaBella se dozví, co to s ní je. Ale je to vůbec možné? Rovnou prozradím, potvrdí se tušení některých z vás.

Asi za půl hodiny přišel Carlisle.

„Bello, mám tvoje výsledky.“

 

Napjatě jsem očekávala. Carlisle mlčel, připadalo mi to jako jeden z těch filmů, kde chtějí přidat více napjetí. To se mi vůbec nelíbilo. Chtěla jsem konečně odpovědi.

„Já netuším, jestli je to vůbec možné. Jestli se nepletu, ale udělal jsem vyšetření pro jistotu dvakrát, abych měl jistotu. Není o tom pochyb.“

„O čem?“ zeptala jsem se a moje nervozita hodně nabyla na intezitě.

„Jsi těhotná,“ oznámil mi.

Připadala jsem si jako by mě praštilo něco velkého a těžkého a do hlavy. To přece není možné. Samozřejmě ochranu jsme nepoužívali, protože ani můj ani Edwardův upíří druh nemůže mít děti. No, ale zase naše druhy dohromady...

Po chvilce ticha promluvil Edward: „Máš proto nějaké vysvětlení Carlisle?“

„Spíš jednu teorii. Naše rasy nemůžou mít děti s jedincem svého druhu, ale co když můžou s jiným druhem? Co když se vaše geny, jak bych to řekl, spojily. Bello, kolik je asi tak vztahů mezi vaším a naším druhem?“

Donutila jsem se uvažovat a zamyslela jsem se: „Skoro žádné, teda podle toho, co mi říkal Jeremy. Většina z vaší i naší rasy netuší o existenci té druhé.“

„To by mohlo být vysvětlení, jak to, že žádné takové upíří děti nejsou,“ prohlásil Edward.

„Ještě je jedna věc, co jsem vám neřekl. Bello, ty nečekáš jedno dítě, ale dvojčata. Zatím nevím jaké pohlaví.“

Vykulila jsem oči, tohle bylo už vážně moc. Sama jsem si sebe nedokázala představit v roli matky, ale zároveň jsem pocítila nějaké silné mateřské pouto k těm dvěma malým, co byli u mě v břiše.

„Budeme respektovat jakékoliv tvoje rozhodnutí,“ prohlásil Carlisle a Edward kývl.

Tohle mě ani nevím, proč strašně naštvalo: „Cože?! Vy si jako myslíte, že bych svoje děti dala pryč? Že bych šla na potrat? To nikdy! To bych nikdy v životě neudělala!“

Edward mě chlácholivě objal kolem ramen: „Bello, jen jsme chtěli říct, že kdyby ses tak náhodou rozhodla, nebránili bychom ti. To záleží jenom a jenom na tobě.“

„Na tobě taky. Jsi přece otec.“ Edward se pousmál.

„Jsem unavená,“ prohlásila jsem. „Pojedeme už domů? Všichni tři jsme unavení.“ Usmála jsem se.

Hned jsme jeli.

O dva týdny později

Vyšla jsem na terasu, sedla si na zábradlí a nastavila jsem obličej slunci. Během několika minulých dní napadl po lesích nádherný bílý poprašek, i když byl teprve podzim.

Měla jsem ztížený veškerý pohyb, během minulých dvou týdnů mi břicho narostlo. O hodně. A stalo se toho taky hodně. Podle Carlisleových výpočtů bych měla porodit během několika následujících dní. Neustále - a s Edwardovým souhlasem a mým nesouhlasem - mi dělal různé testy a všechno ostatní. Neustálé otázky: Jestli na sobě pozoruji nějaké změny, kromě rostoucího břicha a tak podobně. Pozorovala jsem jedinou, potřebovala jsem a chtěla víc krve, ale to nebylo nic neočekávaného. Jsem upír, moje děti budou upíři, potřebuju trojnásobek krve. I přes všechna vyšetření se toho Carlisle nemohl moc dozvědět. Trochu mě štvalo, že pořád nevěděl, jestli to budou kluci nebo holky.

Také reakce rodiny byly zajímavé, když jsem jim to řekla. Rosalie mě málem umačkala v objetí. Emmet začal křičet na celý dům: já budu strejda, já budu strejda, dokud mu Edward nepohrozil, že ho roztrhá na kusy, protože já potřebuji klid. Teď se mi, ale zase posmívá, že vypadám jako chodící koule. Jasper vypadal akorát hodně zaskočeně a docela starostlivě. Věděla jsem proč, vyprávěli mi o nesmrtelných dětech. Alice a Esme zpočátku vypadaly nadmíru překvapeně a potom mě začaly umačkávat v objetí jako Rosalie. A když jsem to volala Jacobovi... No, jak bych to řekla, slovo překvapený je dost mírné proti tomu. A Charliemu jsem to raději pro jistotu neříkala. Nechtěla jsem ho zmást ještě tím, že jsem těhotná, a že moje dvoutýdenní těhotenství vypadá na osmý měsíc.  

A ještě tu byl jeden problém, který jsem pociťovala a už předtím zmínila. Skoro nikdo mě nenechal udělat ani deset kroků. To bylo příšerné. V tomhle se stala mým jediným spojence Alice, která chápala, že mě spíš zničí to věčné nic nedělání. Když jsem se jednou šla projít do lesa a vrátila se asi za hodinu, Edward vypadal, že bude mít infarkt.     

Ale těch pár dnů ještě vydržím. Určitě. Kvůli mým dvou malým miláčků, co jsou u mě v břiše.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Oba jiní, ale spolu? - 15. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!