Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nové začátky 19. kapitola + epilog

Edward a Bella- kiss-Elii


Nové začátky 19. kapitola + epilogNevím, proč jsem si přála, aby se naše dítě dostalo na svět díky Edwardovi. Aby to byl on, kdo prokousne plodový obal a pomyslně odstřihne pupeční šňůru. Tu spojnici mezi mnou a miminkem. Přála jsem si, aby to byl on, kdo se první dotkne malé Renesmé, kdo ji pochová a přivítá na svět, pokud to já nebudu moci udělat. Přeji pěkné počtení.

Píp.

Píp.

Píp, píp.

Píp, píp, píp.

 

Ten nepříjemný zvuk, který na mě z dáli doléhal, sílil a zrychloval své tempo.

Zamračila jsem se a v tom jsem ucítila na své paži něčí studený stisk.

„Bello, lásko, slyšíš mě?“

„Edwarde,“ zaskřehotala jsem, jak jsem měla vyschnuté v krku.

„Jsem tady. Všechno dobře dopadlo. Všechno je v pořádku, ujišťoval mě.

S velikou námahou jsem otevřela oči a rozhlédla jsem se kolem sebe.

Všude byly nemocniční přístroje, očividně monitorující moji maličkost, a vypadalo to tady jako v nemocničním pokoji, jediné, co tu nehrálo, byla obří knihovna, spousta obrazů, květin, dekorací. Jasně, byla jsem v dočasně přestavěné Carlisleově pracovně.

Otočila jsem hlavu k Edwardovi, který se nade mnou skláněl, a něžně, jako by s úctou a pýchou, na mě hleděl.

Zvedla jsem ruku k jeho dokonalé tváři. Chtěla jsem se jí dotknout, pohladit ji, ale při tom pohybu jsem ucítila těžkou bolest v podbřišku.

„Au,“ zasténala jsem a položila si ruku na zavázanou ránu.

Edward mou ruku chytil a sevřel ji do své, když mi došlo, co se vlastně stalo.

Má poslední vzpomínka, byla na obrovskou bolest a krev.

„Miminko,“ vydechla jsem a se strachem v očích pohlédla na Edwarda.

„Je v pořádku, lásko,“ vydechl a mně spadl kámen ze srdce.

„Je to holčička, malá, krásná Renesmé,“ pronesl se zvláštním tónem v hlase Edward.

„Chci ji vidět,“ žadonila jsem.

„Hned, jak tě Carlisle vyšetří, Bello. Už sem jde.“

„Jaká je?“ dožadovala jsem se jakékoliv informace o tom malém uzlíčku naší obrovské lásky.

„Dokonalá, Bello. Prostě jedním slovem dokonalá,“ usmíval se Edward. „A já ti za ni nastotisíckrát děkuji. Udělala si mě tím nejšťastnějším člověkem na světě. Pořád si zvykám, že jsem táta, a nikdy bych nevěřil, že mě to bude tak naplňovat, že někdy budu schopen ještě někoho milovat tak jako tebe,“ vyznal se.

„Jak vypadá?“ nedala jsem se.

„Má oči zelené. Po mně,“ dodal.

Hm, nikdy se nezmínil, že měl zelené oči.

A ústa po tobě,“ dodal s úsměvem, který jsem mu vracela.

Bije jí srdce. Jí. Spí. Je jedinečná a moc šikovná. Každou chvíli nás něčím překvapí,“ zamumlal.

To je divné, jak jako překvapí?

„Co se vlastně stalo a jak dlouho jsem spala?“ ptala jsem se, když do místnosti vcházel Carlisle.

Pohladil mě po čele, zkontroloval tep, tlak a opatrně odstranil obvaz z mého prázdného břicha. Nemohla jsem se zvednout, abych se na tu jizvu podívala, ale cítila jsem, jak ji přejel nějakou tekutinou.

„Když jste byli s Edwardem venku, prudce si se postavila a to Renesmé vzbudilo. Lekla se a kopla tě takovou silou, že ti zlomila žebro a zároveň ti způsobila pár vnitřních zranění. Nebylo to nic vážného, ale hodně jsi krvácela. Nechtěl jsem nic riskovat, a proto jsem přistoupil k císařskému řezu. Edward byl celou dobu s tebou a asistoval mi.“

Koukla jsem na svého manžela, který pomalu odcházel z místnosti, aby mě mohl Carlisle v klidu vyšetřit.

„Udělals to ty, Edwarde? Porodil si ji ty?“

Nevím, proč jsem si přála, aby se naše dítě dostalo na svět díky Edwardovi. Aby to byl on, kdo prokousne plodový obal a pomyslně odstřihne pupeční šňůru. Tu spojnici, mezi mnou a miminkem. Přála jsem si, aby to byl on, kdo se první dotkne malé Renesmé, kdo ji pochová a přivítá na svět, pokud to já nebudu moci udělat.

„Ano. Udělal jsem to.“

„Děkuji.“

Byla jsem tak unavená, ale za každou cenu jsem chtěla vidět svoji dceru. Musela jsem vydržet ještě tu vyšetřovací proceduru, a pak už se s ní setkám a obejmu ji.

„Ztratilas hodně krve, tak jsem ti musel dát transfúzi, a jelikož jsi byla hodně vyčerpaná, protože pro člověka bylo takto rychlé těhotenství velice náročné, uvedl jsem tě do umělého spánku,“ vysvětloval mi Carlisle.

„Jak dlouho jsem byla mimo?“

„Jenom týden. Myslím, že to na prvotní rekonvalescenci stačilo,“ pousmál se.

„Teda, Renesmé je už týden a její matka si tu vyspává,“ kroutila jsem hlavou.

„Jsem rád, že se ti vrátila dobrá nálada, to je dobré znamení… No, myslím, že vzhledem ke tvojí situaci, jsi na tom po zdravotní stránce docela obstojně. Teď už se jen pomalu a pozvolna vracet k normálnímu životu,“ konstatoval.

„Chci vidět Renesmé, Carlisle.“

Carlisle se podíval směrem ke dveřím a já jeho pohled následovala.

Stáli tam, celá moje rodina. Stella, David, Alice, Jasper, Esmé, Rosalie a Emmett a pomalu vstupovali do pokoje a usmívali se na mě. Jako poslední do místnosti vstoupil Edward s Renesmé v náručí.

Opravdu jsem byla mimo jenom týden? To není možné. Vždyť tomuto miminku byl už alespoň měsíc, ne-li víc. Ta nádherná holčička s krátkými vlnícími se vlásky a smaragdovýma očkama, se na mě vědomě usmála.

Rychle jsem se podívala na Edwarda a ten se jen usmál a dodal: „Dokonalá a jedinečná.“

Nebylo pochyb o tom, že to malé, krásné stvoření, je naše. Poznávala jsem v ní svůj úsměv a Edwardovy vlasy. Ale byla tak velká.

Jasper očividně vycítil můj zmatek.

„Bello, jsi zmatená, ale nediv se, Renesmé je poloupírka, nikdy nebude jako obyčejní lidé.“

Ano, v tom měl pravdu, a tak jsem přikývla a natáhla se k Edwardovi pro naši dceru. Ten mi ji položil do náruče a klekl si vedle nás. Všichni se o pár kroků přiblížili a sledovali ten šťastný výjev, kdy se matka prvně dotkne svého dítěte.

Jakmile jsem ucítila to malé, krásné stvoření ve své náruči, všechno do sebe dokonale zapadlo. Už jsme byli kompletní. Díky Renesmé se naše rodina rozrostla a teprve teď bylo vše, jak má být.

Její pokožka byla alabastrově bílá a tvrdá, jako Edwardova, ale byla o poznání teplejší. Ve tvářičkách měla slabý nádech červené barvy a zelená očka lemovala řada černých, dlouhých řas. Nemohla jsem se na ni vynadívat. Hladila jsem ji a líbala. Tiskla ji k sobě a smáčela ji slzami štěstí, když se mi před očima mihl podivný výjev. Srdce mi poskočilo.

Byla jsem to já, ležící v krví nasáklých obvazech s rozřezaným břichem a Carlisle se ke mně blížil s nástroji k šití. Byl tam i Edward. Byl hodně blízko, jako kdybychom byli tváří v tvář a usmíval se, a pak to zmizelo.

„Co to bylo? Edwarde, viděl si to taky? Co to bylo?“ ptala jsem se.

„I Renesmé, má svůj dar,“ pokýval hlavou Edward. „Ukazuje lidem své vzpomínky. Je to její způsob komunikace, než se naučí mluvit. Že mám pravdu, maličká,“ koukl na Renesmé a ona mu, světe, div se, přikývla.

„Ty jsi vážně jedinečná. Miluji tě,“ přivinula jsem si Renesmé na srdce a natáhla ruku k Edwardovi, Stelle a Davidovi.

„Miluju vás,“ pošeptala jsem a vzhlédla ke zbytku své rodiny. „Miluji vás všechny.“

 

Epilog

„Pojď, miláčku, pojedeme tatínkovi naproti,“ cukrovala jsem na Renesmé a připásávala ji do autosedačky.

Usmála se. A já, jako každý den v uplynulých třech měsících, žasla nad svým dokonalým dítětem. Jak by také nebyla dokonalá, když je jejím otcem ten nejdokonalejší člověk – upír - na světě, Edward.

Byla mu hodně podobná, ale měla i mé rysy. V přítomnosti lidí se chovala jako každé jiné, normální dítě. Ale v přítomnosti své rodiny se chovala jinak, a tak nebylo pochyb o tom, že bude neobyčejná. Efektivně mluvila svojí dotekovou řečí, jedla jak upíří tak lidskou stravu a na svůj věk byla vyspělejší a větší. Ve dvou měsících vypadala na půlroční dítě a jen o chvíli později si poprvé stoupla. Nějaké sezení přešla, to bylo moc statické, jak jsme se s Edwardem smáli.

Všechny si nás omotala kolem prstu. Lítali jsme kolem ní jako družice a milovali jsme to. Milovali jsme ji.

Alice, Esmé a Rosalie ji denně strojily do princeznovských šatiček, Emmett s Jasperem ji zasvěcovali do pravidel všech sportů, co kde na světě byly, Carlisle ji neustále pozoroval, měřil, vážil a všemožně testoval a já s Edwardem jsme byli, prostě a jednoduše, šťastní.

Ani nevím, jak se to stalo a najednou jsme byli všichni sestěhovaní ve velkém domě. David i Stella si ho zamilovali a s úsměvem přijali Cullenovic dům za svůj.

Svůj dům jsem si ovšem nechala. Za prvé jsem tam měla pořád fungující a prosperující květinářství a za druhé jsem ten dům chtěla nechat dětem, kdyby už měli své matky plné zuby.

„Stello, Davide, jedu s maličkou Edwardovi a ostatním naproti. Pojedu přes město, chcete někam svézt?“ volala jsem na ty dva puberťáky a slyšela dusot dvou párů nohou, tak se řítili po schodech dolů.

„Jedu s tebou, mami. Mám trénink,“ hulákal David.

„A já mám rande s Mikem,“ uculovala se Stella.

Protočila jsem oči. No jasně, Mike.

Oba si sedli dozadu za Renesmé a hráli si s ní, zatímco já jsem nastartovala Edwardovo auto a vyjela.

„A mami, ne aby ses potulovala sama po lese. Je tam spousta lovící zvěře,“ šklebil se David.

Asi si nikdy nezvyknu na lehkost Davidových slov, když žertoval o loveckých výpravách Edwarda a zbytku rodiny.

Vyjela jsem z lesní cesty, která vedla k velkému domu, na asfaltovou silnici a mířila k městečku. Cesta byla klidná, nikde žádné auto, vlhký větřík si hrál s mými vlasy, když vnikal otevřeným okýnkem do auta a já si užívala řízení na klikaté silničce.

Pozorovala jsem své tři poklady ve zpětném zrcátku a měla hřejivý pocit na srdci.

Všichni jsme se smáli a těšili se z pěkného dne a z toho, co každého z nás dnes čekalo. Já se těšila na Edwarda, Stella na Mikea a David na svůj sport.

„Mamííí, kdy už budem u tatínka,“ zazněl najednou zezadu neznámý, krásně zvonivý hlásek.

Dupla jsem na brzdu, a pak opatrně zajela ke krajnici. Otočila jsem se na Renesmé s vykuleným výrazem. Nebyla jsem samotná. I Stella s Davidem upírali své vyvalené oči na Renesmé.

„Miláčku, to jsi řekla ty?“

Renesmé se jen zaculila a pokývala hlavou na souhlas.

„Řekni ještě něco,“ žadonila jsem.

Najednou se Renesméiny oči zaostřily na něco za mnou a vyděšeně se vrátily do mého pohledu.

„Mamííí, pozor,“ zapištěla a já se okamžitě otočila k volantu.

Přímo na nás se řítil obrovský tahač, plně naložený dřevem.

V té malinké chvíli se toho stalo tolik. Rychle jsem se podívala na své děti a řekla, „miluju vás.“ A intenzivně pomyslela na Edwarda a Alici. Uvidí nás.

Pak následoval velmi tvrdý a hlučný náraz a najednou jsme se v saltech valili z vozovky do hluboké strže.

To nepřežijeme, pomyslela jsem si. Ne, ne, ne! Moje děti musí žít! Musí!

Tma.

Asi jsem ztratila vědomí, ale když jsem se probrala, nebyla jsem schopna slova, ani pohybu. Jen jsem koukla do zpětného zrcátka a zkontrolovala děti. Všude byla krev. Stella ani David se nehýbali. Renesmé byla, zdá se, v pořádku, ale byla vystrašená.

Tma.

Probralo mě volání a skřípání ohýbaného kovu.

„Bello, jsem tady. Jsem u tebe,“ doléhal ke mně Edwardův hlas odněkud z dálky a donutil mě otevřít oči.

Ze všech sil jsem se soustředila, ale věděla jsem, že to dlouho nevydržím.

„Edwarde, zachraň děti. Jakkoliv. Rozumíš?!“ snažila jsem se to zakřičet, ale z mých úst to vyznělo jako zašeptání.

Edward na mě vykulil oči v němé otázce a já jen přikývla.

„Miluji tě,“ zašeptala jsem a pohladila ho po jeho, najednou vyděšené tváři.

„Ne, Bello. Zůstaň se mnou. Miluju tě. Neopouštěj mě. Prosím!“

Ale já už jsem byla daleko.

Tma. 


 

 

Něco končí, něco začíná. Stejně tak, je to v životě.

 

Dýchejte, utřete slzičky a zapojte svoji fantazii. Každý si může vymyslet svůj vlastní konec.

                                                                                             

                                                                                                                                            eivliS

 

 


 

 

 

Moc vám všem děkuji za podporu, reakce, smailíky a čas, který jste dali čtení této povídky.

Jmenovitě: BellaSet, ada1987, lelus/š :-), Roel, BellaSeanCullen8, martty555,GinaB,

Adus15, lucka2010, jully211, Lucie7, Adelle, Bee1, AddyCullen, Kačka, šmudla, AnnieS,

ballaswanovaculenova, Anizek, Annie115, Sanasami, teresaterka, BabčaS. Natysss,

AnisP, lisa, jesikata, Veronika, niki, Irmicka1, terka, BellaEdward, AddyCullen,

van, D.C.T, Domik, Basule, ssendy a Romulek.

 

WhiteTie, děkuji. Jsi zlatá. :-)

 


« Předchozí díl


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Nové začátky 19. kapitola + epilog:

 1 2   Další »
13.02.2014 [18:32]

Janie55 Emoticon

12. lala19941
05.12.2012 [12:15]

Emoticon Wow, tak tohle sem nečekala, doufala jsem, že bude Happy end, ale jinak krásna povídka Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

13.08.2012 [11:19]

alicecullenhale2 Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon
naozaj pecková poviedka... Emoticon
celá poviedka bola v pohode a takýto koniec?... Emoticon
no aspoň, že si môžem predstaviť, že Bellu premenil a decká boli v pohode... Emoticon

10. Adus15
16.06.2012 [8:55]

Adus15No. WOW! Takový konec jsem opravdu nečekala Emoticon Emoticon Emoticon
Ale kapitola byla krásná, jako všechny ostatní. Byla to jedna z mých nej povídek a určitě se k ní ještě ne 1x vrátím. Celá povídka byla úžasná, tak se moccc těším na tvou další tvorbu. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

15.06.2012 [21:41]

Domik Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

8. Bee1
15.06.2012 [21:35]

Bee1Wauuu!!!! TAk toto som nečakala...Super!!!! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

7. Jana
15.06.2012 [18:04]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

6. jully211
15.06.2012 [16:47]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

15.06.2012 [16:30]

BellaSwanCullen8tak ten koniec ma dostal Emoticon Emoticon Emoticon ale ja verím že ju Edward zachránil Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon
úžasná poviedka Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

15.06.2012 [15:29]

BasuleTak to byla moc hezká povídka. A ten konec!! No, alespoň si každý ten svůj happy end může domyslet... Těším se na tvou další tvorbu. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1 2   Další »

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!