Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nové začátky 1. kapitola

Jamie


Nové začátky 1. kapitolaCo kdyby byla Bella šťastně rozvedená, měla dvě děti a přijela do Forks začít nový život a splnit si svůj sen? Je to má prvotina, tak prosím o komenty. A WhiteTie, moc ti děkuji.

Edward

 

Seděl jsem ve svém pokoji a četl oblíbenou knihu, když jsem uslyšel, jak Carlisle vchází do dveří. Esmé ho jako vždy přivítala slovy: „Jaký si prožil den v nemocnici, miláčku? Stalo se něco zajímavého?“

 

Slyšel jsem mlasknutí, když se políbili, a jemné zavrzání gauče, když si sedli ke každodenní rozpravě.

„Dnešek byl velmi zajímavý, poučný a velice příjemný,“ řekl jí Carlisle a pokračoval.

„Do městečka přijela mladá žena se dvěma dětmi, nevyšlo jí manželství, tak tady chce začít nový život.“

 

Esmé si poposedla ke Carlisleovi, úplně jsem cítil, jak ji zajímá pokračování.

„Přišla ke mně se svými dětmi na prohlídku a požádala mě, jestli bych se jí a jejích dětí mohl ujmout jako rodinný lékař, že má specifický problém, co se týče zdravotního stavu jejího syna.“

 

To mě, jako věčností znuděného upíra, co se zajímá o lékařství a bere jakékoliv rozptýlení, upoutalo.

Sešel jsem do haly, které vévodilo mé piáno – tak dlouho jsem nehrál, možná bych měl zase pro jednou udělat Esmé radost a zahrát jí její oblíbenou skladbu - a sedl si do křesla naproti Carlisleovi.

„Nezlob se,“ řekl jsem, „slyšel jsem váš hovor, tak jsem si přišel sednout k vám.“

 

„Ahoj, Edwarde, rád tě vidím zase s troškou životní energie,“ řekl můj otec, rádce a nejlepší přítel v jednom.

„Poslechni si to taky, možná by tě to mohlo zajímat.“

 

„Takže nebudu opakovat, co jsi už slyšel, budu pokračovat dál. Ta mladá žena, Isabella, tedy Bella se jmenuje, velmi příjemná mladá žena,“ odmlčel se a vzpomínal na ni.

 

Viděl jsem ji v jeho myšlenkách, opravdu se mu líbila.

Tmavovláska s hnědýma očima a jemnou tváří se pořád usmívala a za ní stály dvě děti, dívka byla starší a hoch mladší. Oba se moc podobali matce.

 

Carlisle se vrátil s úsměvem k povídání.

„Její děti, David a Stella, se musely před přestupem do školy podrobit prohlídce, tak jsem se jich ujal.“ A najednou mu hlavou projel obraz obrovských stohů papírů na ženině klíně.

„Její dcera je naprosto v pořádku, ale její syn má opravdu neobvyklý problém, dalo by se říct. Má zvláštní srdce. Je na pravé straně, je úplně otočené, a i uvnitř zvláštně poskládané, ale i přes to je.“ Carlisle se zamyslel, hledal správné slovo - „funkční“.

„Věnuje se mnoha sportům a podle jeho matky vyhledává adrenalin, kde se dá. Zvláštní, s takovým handicapem bych čekal, že bude stále na hromadě.“

 

Na Carlisleovi bylo vidět, že ho tento případ opravdu zaujal.

„Jeho matka mi donesla stoh dokumentů a vyšetření týkající se jeho zdravotního stavu. Prý si ho vybojovala. Manžel a všichni lékaři ji nutili do interupce, ale ona se nedala. Líbí se mi, je to silná žena se silnými dětmi. Prý si tu chce otevřít květinářství.“

 

Seděl jsem a zaujatě poslouchal rozbor zdravotního stavu toho chlapce a jeho specifického problému a současně studoval ohromnou složku dokumentů.

Když už nic, bude se mi to třeba někdy hodit.

 

Vracel jsem se po měsíci z Denali a projížděl tím malým, ospalým městečkem Forks ve státě Washington.

Tady opravdu chcípl pes, pro nás jako dělané, ale někdy člověk – vlastně upír - potřebuje nějaké rozptýlení.

Najednou jsem si všiml malého, nově opraveného domečku na hlavní třídě. Ten tu před mým odjezdem nebyl, pomyslel jsem si.

 

Domeček s malými okýnky byl obložený dřevem a měl kamennou podezdívku, malou verandu se židličkami a stolky a celý přetékal květy. Nad verandou mě upoutal veselý nápis ´Bellino květinářství´.

Aha, to je ta Bella, co o ní Carlisle mluvil. Vidím, že se jí to podařilo, jen jsem zvědavý, jak se tady uživí. Nedá se říct, že by zdejší lidé holdovali každodennímu nákupu plných náručí kytek.

 

A vtom mě to napadlo. Každou ženu potěší kytka. Rozhodl jsem se, že zastavím a koupím Esmé, Alici a Rose květy. Na verandě seděla paní Weberová a popíjela čaj.

Hm, už i Edward Cullen se jde podívat na přírůstek našeho městečka, pomyslela si s úsměvem a oplatila mi můj pozdrav.

 

Vešel jsem do krámku a zůstal jako opařený. Mě opravdu jen tak něco nepřekvapí, ale zařízení interiéru spolu s vůní kytek a něčeho nádherného a neidentifikovatelného mě donutilo se zastavit a vdechovat aroma i atmosféru. K mému překvapení byly i po krámku rozmístěny stolečky s židlemi a různorodá křesla, vybízející k příjemnému posezení. Kytky na mě koukaly z každého koutku. Celé místnosti ale vévodil velký stůl, který sloužil jako pult a pracovní stůl. Za ním stála ta mladá žena z Carlisleových vzpomínek a nádherně se usmívala.

Byla opravdu moc hezká a už od pohledu milá, ale asi jsem se moc vžíval do vzpomínek mého otce, které na mě dorážely.

 

„Ahoj, vítám vás. Jsem Bella a jakmile uvážu kytku pro manželku pana Webera, budu se vám věnovat. Zatím se prosím posaďte, kde je vám libo, a já vám donesu šálek kávy nebo čaj, spolu s domácím moučníkem a novinami. Ať vám to čekání zpříjemním.“ A obdařila mě okouzlujícím úsměvem.

Uf, teda, to je … No, já nemám slov. To mě opravdu překvapilo.

„Děkuji, jen si sednu s těmi novinami, jste laskavá,“ vykoktal jsem ze sebe a sedl si do pohodlného křesla.

Donesla mi noviny a se slovy - kdybyste si to rozmyslel - přede mě položila moučník a sklenici vody.

„Děkuji, jste velice laskavá,“ odpověděl jsem a věnoval jí úsměv.

Zalapala po dechu, zamrkala očima, zvedla obočí a s ruměncem ve tváři se šla věnovat panu Weberovi, kterého jsem si předtím ani nevšiml.

No jo, Edward Cullen, ten aby některé nepadl do oka, pomyslel si.

 

Četl jsem si noviny a po očku sledoval její prsty, které se s květinami při vazbě doslova mazlily. Bylo vidět, že ji to opravdu baví a naplňuje. Paní Weberová bude jistě spokojena a pan Weber u ní bude mít za tak krásnou kytku plusové body. A v tu chvíli mě to napadlo. Vždyť já ji neslyším! Neslyším její myšlenky! Jak je to možné, co se děje? Nemohl jsem od ní odtrhnout oči a snažil jsem se všemi způsoby vniknout do její mysli, ale marně. To se mi nikdy nestalo. Je se mnou něco v nepořádku? Ne, není, pana Webera slyším. Zrovna teď myslí na mě, jak na Bellu nechápavě a zírám. Srovnal jsem si výraz a dál po očku sledoval Bellu při práci. Naše oči se nejedenkrát setkaly. Vždy sklopila oči a začervenala se.

 

Uždibl jsem kousek z koláče, abych neurazil, a strčil si ho do kapsy.

 

Pan Weber se celý rozplýval nad Belliným výtvorem i nad ní samotnou a dal jí tučné dýško.

No, tak za to by u své ženy sklidil mínus jak vrata. Rozloučili se, Bella ho vyprovodila na verandu, kde se rozloučila i s paní Weberovou, a popřála pěkný zbytek dne. Byla opravdu upřímně milá.

 

„Tak, pane, doufám, že jsem vás moc nezdržela, omlouvám se. Teď už se vám můžu věnovat,“ řekla.

 

„Cullen, Edward Culen,“ představil jsem se a podal jí ruku. „Těší mě.“

 

„Bella Swanová, i mě velice těší, pane Cullene,“ řekla a přijala mou ruku a podívala se mi do očí.

 

Slyšel jsem, jak se její srdce rozběhlo rychlostí F1 na okruhu v Monze.

Byl jsem zvyklý na reakce žen, vím, že je přitahuji a nevěnuji tomu pozornost, ale u ní se mi to líbilo. Stál jsem s její rukou v dlaních, když mi najednou došlo, že ta neidentifikovatelná, příjemná vůně vychází z ní. Óóó, tak krásná, že jsem se mimoděk naklonil, abych si přivoněl víc. Ale to jsem neměl dělat. Pocítil jsem obrovský nával touhy, a to nejen po té vůni, ale po krvi ženy, ze které ta vůně vychází. Automaticky jsem ztuhl, pustil její ruku a poodstoupil od ní. Vyjeveně na mě koukala a já nechtěl, aby se bála.

„Cullen… Nejste příbuzný doktora Cullena?“ zeptala se.

„Jsem jeho syn.“

„Opravdu ráda vás poznávám, váš otec je báječný lékař a myslím, že i skvělý člověk, pane Cullene,“ odvětila.

„Říkejte mi, prosím, Edwarde.“

Usmála se. „A vy mně Bello, bez vykání, prosím.“

„Tak, Edwarde, čím vám můžu posloužit?“

 

Kapkou krve, napadlo mě. Blbče, nech si ty stupidní vtipky, řekl jsem si.

 

„Chtěl bych tři kytky. Pro mou matku a mé dvě sestry.“

 

„Víte, jaké květiny mají rády?“ zeptala se mě. „Jaké jsou?“ A posadila se do křesla proti mně.

 

„Alice, má sestra, je neuvěřitelný živel. Je jí všude plno, všechno ví, všechno zná, všechny nás komanduje, ale i chrání. Miluje pestrost, módu, zábavu. Mám ji moc rád,“ řekl jsem jí.

 

„Esmé, má matka, je nejlepší matka na světě. Je to neuvěřitelně milující člověk, který by pro svou rodinu udělal vše. Je to taková světlá, éterická bytost. Je jemná a laskavá.“

 

„Rosalie, Rose, je v očích mnoha lidí nádherné stvoření a dobře o tom ví. Je trochu samolibá. Ráda se líbí. Dost si toho zažila, tak si raději lidi nepouští k tělu, ale pod tou obrannou slupkou je to dobrý a vášnivý člověk.“

 

Bella se chvilku zamyslela, a pak se dala do práce. Nabídla mi křeslo u jejího pracovního stolu, kdybych chtěl něco doplnit nebo předělat, ale nebylo třeba. Nechal jsem ji v klidu pracovat a sledoval ji, jak doslova tančí. Líbilo se mi to. Líbila se mi ona. Zároveň mě ale dováděla k naprostému šílenství. Jak svou vůní, tak nemožností číst jí myšlenky. Ještě, že se dovedu tak ovládat, doufám.

 

Přemýšlel jsem o jejím životě. Co se asi stalo, proč se rozvedla? Co ji přimělo začít znovu? Co její děti? Měl jsem tolik otázek, ale nechtěl jsem být vtíravý. Třeba budu mít vhodnější příležitost si s ní popovídat. Třeba mi to řekne sama. Je to až neuvěřitelné, jak jsem byl touto ženou fascinován.

 

Podle mého popisu a jejího osobního citu stoprocentně vystihla ve svých vazbách povahy mých třech žen. Kytky byly nádherné, budou se jim líbit. Zaplatil jsem a naposledy se pořádně nadechl její osobní, neodolatelné vůně.

 

„Pomohu vám ty kytky odnést do auta,“ nabídla se mi a já rád přijal. Neměl jsem problém odnést je sám a je to i neslušné, ale chtěl jsem si prodloužit chvíli být s ní. Kytky jsme společně uložili do auta a pak se k sobě otočili. Zatajil jsem dech, podal jí ruku a vyplýtval všechen vzduch, když jsem říkal: „Velice děkuji, Bello, za ty dokonalé květiny. Vím, že sklidí obrovský úspěch.“

 

Nádech, au. To pálení a bolest v krku bylo o to horší, že už jsme nebyli v květinářství a její vůně už nebyla tak koncentrovaná. Chytl jsem se nárazníku a promáčkl ho. Naštěstí si toho nevšimla.

 

„Jsem si jistý, Bello,“ pokračoval jsem, „že moje matka u vás…“

 

„U tebe, prosím,“ dodala s prosebným úsměvem.

 

Dobře. „Jsem si jistý, Bello, že moje matka u tebe bude velmi častou zákaznicí. Rád jsem tě poznal a doufám, že ještě budeme mít příležitost setkat se,“ dodal jsem s úsměvem, při kterém hlasitě polkla a začervenala se.

 

„Děkuji vám, Edwarde, bylo moc hezké se s vámi setkat a prosím, pozdravujte ode mě vašeho otce,“ řekla.

 

Zamávala mi a vracela se do svého květinového království.

 

Sedl jsem do auta a rozjel se směrem k domovu.

 

„Idiote,“ křičel jsem na sebe, „proč jsi byl tak nervózní, proč jsi jí taky nenabídl tykání, blbče?!“

 

 

2. kapitola   shrnutí


Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Nové začátky 1. kapitola:

 1 2   Další »
12. terka
09.03.2014 [14:35]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

11. lucka2010
10.02.2012 [20:17]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

10. Adus15
10.02.2012 [9:57]

Adus15Pěkný! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

10.02.2012 [8:59]

eivliSMoc děkuji za komentáře Emoticon .
Nic člověka po ránu nepotěší víc, než pochvala, děkuji Emoticon.
Další kapitola tu bude co by dup a na dalších se pracuje Emoticon

8. Bee1
10.02.2012 [6:17]

Bee1 Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

09.02.2012 [21:43]

GinaB Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

6. martty555
09.02.2012 [21:38]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

09.02.2012 [21:23]

BellaSwanCullen8wow vyzerá to super Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon teším sa na pokračovanie Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

4. Roel
09.02.2012 [21:11]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

3. lelus
09.02.2012 [21:00]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1 2   Další »

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!