Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nová identita 8

27.09.2010 (17:28) • Tempy • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 4112×

Oba jsme si lehli na svou půlku postele a čekali spánek. Bohužel jsem se k němu nedokázala přinutit, jelikož jsem ho stále cítila vedle sebe.

„Můžu?“ zeptal se a prolomil ticho.

„Co?“ vyhrkla jsem zmateně.

„Ukážu ti to. Doufám, že se mi pak podaří alespoň na chvíli usnout.“

„Tak prosím,“ pobídla jsem ho. On na nic nečekal a objal mě levou rukou. Já se k němu trošku víc přitiskla a pak nás opravdu pohltil uklidňující spánek.

Bylo to naprosto idylické probuzení. Do nosu mě praštila lahodná vůně smažených vajec, a když se mi podařilo rozlepit oči od sebe, zamžourala jsem na noční stolek, kde byla ta chutná snídaně.

Zavrtěla jsem se na posteli a vysoukala se do sedu. Záda jsem si podepřela měkoučkým polštářem a natáhla se pro snídani.

„Tady je vážně někdo dobrý kuchař,“ mumlala jsem si mezi sousty míchaných vajec, které jsem zakusovala topinkami.

„Neříkej,“ ozvalo se ode dveří a já se zakuckala. Ve futrech stál Edward, na obličeji nasazen snad nejširší úsměv, který dokázal vykouzlit, a na sobě pouze černé teplákové kalhoty. Téměř okamžitě si všimnul mého mírného dušení. Netrvalo to snad ani pár vteřin, co se ke mně dostal a jemně mě plácal po zádech.

„Dobrý,“ vydechla jsem a snažila se narovnat z lehkého předklonu.

„Jsi si jistá?“ zeptal se pobaveně.

„Jsem v pohodě, možná trochu červenější, ale jsem.“

„Myslím, že ta červená ti na kráse neubrala,“ zalichotil mi.

„Hm, díky. Mockrát děkuju za snídani a za nocleh. Nejradši bych se tu válela celý den,“ přiznala jsem mu.

„Rád bych řekl, že můžeš, ale volala Alice. Za půlhodinky je tu i s tvým oblečením. Chystá se, že nás vezme na ty nákupy, co slibovala včera.“ Protočil oči a vstal z postele, abych se mohla postavit na vlastní nohy.

„Půjdu si dát sprchu, jestli to nevadí?“ zeptala jsem se.

„Jen jdi. Co nohy?“

„Vypadají dobře. Sice budu mít na té jedné nějakou dobu jizvu, ale ten kotník už nebolí,“ konstatovala jsem holý fakt. „Jsi vážně dobrý ošetřovatel,“ vysmekla jsem mu poklonu.

„A ty jsi nejspíš moje jediná pacientka.“

„Teď nevím, jestli mám být šťastná, že jsem byla tvůj pokusný králík,“ zasmála jsem se a vyrazila směr koupelna.

„Myslím, že to tak špatně nedopadlo.“

„Řekla bych, že ne.“ Na důkaz svých slov jsem zvedla nožku a ohnula ji v kotníku tam a zpět.

„Mohla by sis pospíšit?“

„Proč?“ zeptala jsem se a otevírala dveře od koupelny.

„Chtěl bych si tě ještě trošku užít, než sem vtrhne ten malý uragán.“

„Myslím si, že tak daleko, aby sis mě užíval, jsme se ještě nedostali.“

„Neříkej,“ protáhl a zazubil se.

„Fajn, tak jsme spolu dvakrát spali,“ vyhrkla jsem.

„Vážně?“

„Nemyslela jsem, spali, tak jak myslíš ty, protože sám dobře víš, že to tak nebylo. Hele, nesměj se, to vážně není vtipné. Moc dobře víš, co jsem tím myslela, akorát jsem to špatně formulovala a ty se teď na mě díváš, jako bych to… Ne, přestaň se smát, uvádíš mě do rozpaků. Víš, že jsme spolu spali v posteli a nespali, jako spali. Nekřeň se tak, už to není vtipné a tůdle, já spěchat nebudu, za tohle si to nezasloužíš.“

„Ale no tak, Ness, přece by ses kvůli tomu tak nedurdila.“

„Děláš si ze mě šoufky a necháváš mě plácat se ve vlastní zamotané odpovědi. Vážně si myslíš, že si za to něco zasloužíš?“

„Jsi roztomilá, když se zlobíš.“

„Jo, já vím, zrudnu v obličeji,“ odfrkla jsem si a sklopila pohled k zemi.

„A sluší ti to v tom mém tričku.“ Udělal pár kroků a přešel až ke mně.

„Vážně?“ vydechla jsem, když mi jemně vložil ukazováček své pravé ruky pod bradu a donutil mě, se na něj podívat.

„Vážně,“ promluvil potichu a do tváře se mi nahrnul jeho omamující dech. Byl tak moc blízko. Jeho obličej se téměř dotýkal toho mého a já si v tu chvíli nepřála nic jiného, než aby překonal tu zbytečnou mezeru mezi námi. Chtěla jsem jeho rty cítit na těch svých a sama jsem pohnula svým obličejem nepatrně k němu. On si toho všimnul a začal zkracovat mezeru, která dělila naše rty od sebe. Srdce mi splašeně bilo a do tváří se mi hrnula krev. Naše nosy se lehce dotkly a zbývalo tak půl palce od toho, aby se setkaly i naše rty, když se zdola ozvalo.

„Edwarde, doufám, že jste připravení. Včera jste mi ty nákupy pěkně překazili, ale dneska už se nenechám,“ zařval ten malý skřítek. Poplašeně jsem od Edwarda odskočila a zapomněla na dveře, které jsem předtím otevřela. Zády jsem do nich narazila a padala do prázdna. Edward byl ovšem velmi pohotový a rychle mě zachytil.

„Jsi v pořádku?“ ptal se vyděšeně a stavěl mě na nohy.

„Ano, díky tobě. Já si teď dám tu sprchu a ty zdrž Alice.“

„Neměj strach, pošlu na ni Maxe, ona ho miluje a určitě si zase začne plánovat, jak ho navleče do nějakých nevkusných hadrů, které on během pěti minut roztrhá. To ji zabaví na dobrou půlhodinu.“ Vypadal smutně, když to říkal. Mohlo to být tím překaženým polibkem? Chtěl, aby se to stalo?

Rychleji než bylo zdrávo, jsem zapadla do koupelny a zabouchla za sebou dveře, jako bych se snažila dostat ze sebe to vzrušení a napětí, které jsem cítila ve vedlejší místnosti. Pomalu jsem se došourala do sprchy a přitom ze sebe shodila Edwardovo triko i svoje kalhotky. Rozmotala jsem si obvaz ovázaný kolem kotníku a sundala obvaz připevněný na tržné ráně mojí druhé nohy.

Pustila jsem na sebe příjemný proud teplé vody a zády se opřela o kachličky ve sprchovém koutě. Bylo mi krásně. Teplá voda mě vždy dokázala uvolnit a nyní jsem to potřebovala jako sůl. Problém byl v tom, že se mi to tentokrát vůbec nedařilo. Voda byla sice seřízená na teplotu, kterou jsem vyžadovala, ale můj mozek nebyl schopen vypnout. Myšlenky mi stále vířily kolem našeho prvního skoro polibku. Byla jsem z toho zmatená a netušila jsem, jak jsem si ho mohla pustit tak blízko k sobě. Po zážitku s Jacobem jsem si řekla, že se nebudu nějaký čas s nikým vázat. Kdo mohl ale čekat, že potkám někoho, jako je Edward. Byla jsem v jeho přítomnosti nervózní, ale i zvláštně uvolněná. Většinou jsem si ani neuvědomovala, co plácám, což způsobovala už jenom jeho přítomnost. Zdálo se, že jemu se moje neohrabanost líbila, čemuž jsem vůbec nerozuměla. Když jsem plácla něco nepatřičného v Jacobově společnosti, tak jsem za to většinou doma dostala ránu nebo mě přede všemi ponížil. Už jenom z toho jsem vyvozovala, jak se Edward od toho bastarda lišil.

Edward na mě působil dojmem, že by něčeho podobného jako Jake, nebyl schopen. Měla bych mu snad říct o své minulosti? Třeba by se mi ulevilo, ale chtěl by se se mnou potom ještě bavit? Co když se na mě bude dívat skrz prsty. Je právník, co když nepochopí důvody, kvůli kterým jsme jednala, jak jsem jednala. On to určitě uvidí z jiného pohledu. Bude na to nahlížet jako právník. Určitě už obhajoval nějakou ženu, která byla obětí domácího násilí. Bude si myslet, že jsem zbabělec, protože jsem to nenahlásila. Nechci ho ztratit jenom kvůli své minulosti.

Byla jsem rozhodnutá, co udělám. Vylezla jsem ze sprchy a zabalila se do osušky. Pomalými kroky, abych neuklouzla, jsem došla do ložnice, kde bylo na posteli přichystáno moje nové oblečení. Nejspíš to byla práce Alice a já jí za to byla velmi vděčná.

***

„Takže, drahouškové, nejdřív oblítáme obchody s oblečením. Potom jsou na řadě boty, možná oběd a pak bych vás po dalším menším nákupu mohla pustit,“ sdělovala nám Alice svůj plán, když jsme mířili do obchodního domu.

„Jak „možná oběd“?“ ptala jsme se nešťastně Edwarda.

„Alice, asi ses úplně zbláznila. Vážně si myslíš, že s Nessou vydržíme bez jídla? Ty jeden pomatený nakupovací maniaku, moc dobře vím, že znáš velikost mých obleků, takže je můžeš nakupovat a my si mezitím dáme oběd,“ klidnil svoji sestru a ochranářsky mi přehodil ruku kolem ramen. „Taky ti musí být jasné, že Nessa s tou svojí nohou nezvládne tvoje tempo.“

„Ale kuš, Edwarde, zvládnete to oba. Včera jste mě pěkně vypekli a nemyslete si, že to nechám jen tak. Už včera bylo pozdě na obnovu tvého šatníku a koukni na Nessu, ta má jenom jeden ubohý kufr. Víš, kolik mám práce, abych jí vybavila celou skříň?“ ptala se s otazníky v očích.

„Ale, Alice, já ještě žádnou skříň nemám. Myslela jsem, že si půjdu ložnici vybrat dnes a taky jsem měla s Edwardem vybírat auto, jak se zítra dostanu do práce?“ ptala jsem se nyní já.

„Hodí tě tam Edward. Bohužel ti budu muset oznámit, že elektrika a voda bude v tvém domě vypnutá ještě trochu déle. Než si vybereš koupelnu a záchod. Kuchyni už ti dodělávají dnes, ale nechtějí to pořád vypínat a zapínat,“ vysvětlovala.

„Kolik je podle tebe „trochu déle“?“ zeptala jsem se.

„Nejmíň dva dny. To víš, jestli si vybereš úplně novou koupelnu i záchod… Musí počkat, až nové kachličky pořádně zaschnou a všechno kolem, až si pořádně lehne. Však to znáš, jsi z oboru,“ štěbetala a táhla nás do jednoho butiku s oblečením.

***

Po dopoledni s Alice, jsem byla nešťastná a absolutně vyčerpaná. Edward mě musel slabě podpírat, abych se mu neporoučela k nohám. Připadala jsem si jako pytel brambor. Obě nohy jsem měla nateklé a kotník, který jsem si včera vyvrkla, změnil svůj rozměr na dvojnásobek.

Alice se mi snažila nacpat moji zraněnou nohu do jedněch luxusních lodiček, ale to už nevydržel ani Edward. Nedbal Alicina lamentování, že to přece na pár vteřin skousnu. Popadl mě za ruku a vytrhl ze spárů té malé maniačky.

„Krucinál, Alice, copak nevidíš, jak vypadá?! Její kotník je jako menší tenisák a ty si nedáš pokoj. Víš, jak ji to musí bolet. Už toho probůh nech a pusť nás na oběd.“

„Tak si jděte,“ prskla naoko naštvaně Alice a propustila nás ze svých spárů.

„Díky,“ šeptla jsem, když nás odváděl do nějaké restaurace. Zmoženě jsem se svalila na židli a čekala, až k nám dorazí číšník.

< Shrnutí >

--------------------------------------------------------------

Já mockrát děkuji, těm, kdo si na další dílek dokázali tak dlouho počkat. Moc si toho vážím. Doufám, že se dnešní díl líbil a snad stojí za nějaký ten komentář.

Taky chci tento dílek věnovat určitým osobám a samozřejmě všem, co komentovali minulý díl.

Mockrát děkuji těmto lidem: eElis, Lejla, zuzka88, Dennniii, semiska, Alinka, Verony1, Texy, vanesska, Anizek. Díky moc za vaše komentáře. Byly krásně dlouhé a já si mohla alespoň udělat představu, co se Vám v té minulé kapitole líbilo. Takže moc děkuju. A jak jsem říkala, tak děkuji i těm ostatním, co zanechali komentáře k minulé kapitole, protože si jich všech moc vážím.

Autor: Tempy (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nová identita 8: