Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nothing compares 2U - 7. kapitola

07.08.2010 (09:30) • Simiik • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 4111×

Píseň

Pohled Jaspera

Při zpáteční cestě s šaty na zadním sedadle jsem přemýšlel nad Bellou. Bella, žena, která mi totálně popletla hlavu. Z počátku jsem ji chtěl škádlit a provokovat, jenže ona se nedala. Ukázala mi, že ji jen tak nedostanu. Sám jsem to věděl, cítil jsem to, jenže já s ní chtěl být a chci. Vždy mě nějak překvapí nebo pobaví. V její přítomnosti se cítím, jako bych žil, byl člověkěm. Ona je tak dokonalá, ty její vlasy, rty, nosík, který krčí, když je naštvaná, nebo ty její blbosti, které vymýšlí, jen aby mi oplatila ty moje. Nikdy jsem nevěřil, že by mě to mohlo potkat. Jasně, každý zažije lásku, ale to, co cítím k Belle, je něco obrovského a úžasného. Celé roky jsem utíkal, stěhoval jsem se z místa na místo. Ve Volteře jsem zůstaval maximálně na pár dní, abych tím udělal radost Marcusovi, ale teď tu chci zůstat. Našel jsem to, co jsem dlouho hledal, Bellu. Měl jsem mnoho a mnoho žen, jenže jí se žádná nevyrovná. Žádná mě nedokázal upoutat, zkortit a uchvátit jako ona. Mell se to málem podařilo, jenže ona byla člověk a byly mezi námi určité rozpory, které nešlo přehlédnout, tak jsem utekl. S dopisem na rozloučenou jsem ji nechal v Irsku, kde žila. Byl jsem zbabělec, jsem zbabělec. Doufám, že teď žije spokojený život s někým normálním.

Zaparkoval jsem auto, vytáhl šaty a šel je dát Belle. Musel jsem spěchat, mám toho hodně. Musím se stavit za Marcusem a potom je rozlučka. Rychle jsem jim dal šaty a šel za Marcusem do zahrady, byl tam s Kiarou. Při pohledu na toho malého modrookého andílka mě hřálo u srdce. Vidět tady šťastné dítě, které se na vás od rána do večera směje a dokáže vás rozesmát, je učiněný zázrak. Sedl jsem si vedle Marcuse na lavičku a pozoroval malou, jak si hraje na dětském pískovišti, který tu kvůli ní vybudovali společně s houpačkou a skluzavkou. Malá si mě nevšimla, byla zabraná do stavění hradu. Marcus se na mě podíval a já v jeho pohledu viděl starost.

„Děje se něco, otče?"

„Mám starosti, trápíš mě."

„Já? Proč, udělal jsem něco, co ti dělá starosti?"

„Znám tě líp, než kdokoliv tady, Jaspere, a všiml jsem si změny v tvém chování a tvého postoje k Belle."

„Jsi velice vnímavý, jako vždy."

„Jaspere, nech ji být. Ona si toho prožila hodně a zaslouží si muže, na kterého se může spolehnout." Prudce jsem vstal z lavičky, až to upoutalo Kiařinu pozornost. Usmál jsem se na ni, ona se taky na mě usmála a dál pokračovala ve stavění. Já přešel k Marcusovi a zašeptal jsem mu do ucha.

„Nenechám ji. Miluji ji, Marcusi, miluji. Ona je jediná, kterou chci, kvůli ní udělám cokoliv na světě." Marcus se na mě podíval zlostným pohledem.

„Chceš ji, protože tě odmítá. Ty lásku neznáš, nikdy jsi ji nepoznal. Říkám ti znovu, nech ji být, neublížíš jen jí, ale i té malé. Copak chceš ublížit někomu takovému, jako je Kia?" Jeho slova bolela, jenže měl pravdu. Mluvil o Jasperovi, kterého znal, ale já se změnil. Už jsem se zbavil toho starého Jaspera. Teď jsem úplně jiný upír. 

„Marcusi, to bylo mé staré já. Přísahám, že jsem se změnil, to Bella mě změnila."

„Pokud ji miluješ, jak tady říkáš, tak ji nech být. Kio, půjdeš se mnou, nebo tu zůstaneš s Jasperem?"

„Budu tu s Jazzem."

Marcus přikývl, vstal z lavičky a odešel. Já se znovu posadil na své místo. Proč je život složitý? Celý ten zasraný život mě ničí a skopává dolů, už i Marcus mi nevěří. Myslel jsem, že on mě podpoří v mých citech k Belle. Proč se jenom musím zamilovat do ženy, která ke mně cití jenom přátelství, a nic víc to nebude? Proč si přeji, aby její dcera byla má? Proč si každou noc představuji, jaké by to bylo, trávit ji s Bellou? Proč mě musel James předběhnout a vzít si její srdce sebou do hrobu? Bezradně jsem si položil hlavu do dlaní. Kia se vyšplhala na lavičku vedle mě a pozorovala mou zničenou tvář.

„Co se ti stalo? Strejda ti řekl něco ošklivého?" Usmál jsem se na toho andílka a vzal ji do náruče.

„Ne, Marcus mi neřekl nic ošklivého." Kia se podívala do mých očí a pohladila mě po tváři.

„Tak proč jsi smutný?"

„Starosti dospělých, buď ráda, že jsi ještě dítě." Rozpustile se na mě usmála.

„I máma toto říká, když je smutná a myslí na tátu."

„Myslí na něj často?"

„Jak kdy, ale když na něj přijde řeč, tak už nemá ten výraz, který si měl ty před chvíli. Spíš se při jeho vzpomínce usmívá."

„Kio, máš mě ráda?" Chvilku se na mě dívala a potom mě vší silou, kterou ve svých ručičkách měla, zmáčkla.

„Mám a moc!" Objetí jsem jí opětoval. Aspoň jedna Sullivanovic holka mě má ráda. V objetí jsem s Kiou vstal a odnesl ji Arovi a Suplcii, kteří ji dneska hlídali, a potom jsem se vydal k Santiagovi domů. Nebudu se dneska zabývat, tím, jak ubohý život mám. Dnes slaví můj kamarád poslední den svobody. Rozlučka může začít.

Já, San a Felix jsme se rozhodli po pár hodinách zajet za holkama do klubu, podívat se, jak vypadají. Řídil jsem já, protože San toho nebyl schopný a Felixovi se nechtělo. Ani jsem neměl chuť pít, pár panáků jsem měl, to ano, ale neopilo mě to.

V baru na nás čekala božská podívaná. Nejkrásnější upírky na světě tancovaly na parketě, a že jim to šlo. Díky touze, kterou cítíli Felix a San, jsem měl sto chutí popadnout Bellu a zatáhnout ji do křoví, nebo to bylo tím, že vypadala naprosto neodolatelně? To druhé, zajisté! Bella nás zaregistrovala jako první. Viděl jsem na ní, že je opilá. Vypadala opravdu roztomile, pořád se smála a culila. Když k nám přišli, políbil jsem ji na její dokonalou pleť.

„Vypadáš nádherně," vysekl jsem jí poklonu.

„Co tu děláte?" zeptala se.

„Přišli jsme vás zkontrolovat a vidím, že jsme přišli pozdě." Společně s Felixem a Santim jsme propukli v smích. 

„Kde máte zbytek?" Santiago se podíval na Jane a spustil.

„Víš, tvůj brácha neumí vůbec chlastat. Teď je s Demetrim, který ho dává do kopy." Jane se smála na celé kolo a my se k ní přidali. Šli jsme k baru na další rundu, kterou teď platil Santiago. U baru jsem si ji přithál k sobě, ta blízkost mě mučila, ale s radostí jsem to podstupoval. Dostal jsem nápad, jak se jí dotýkat, aniž by mi dala facku, nebo mě obvinila ze sexuálního harašení.

„Umíš tancovat tango?"

„Jo, proč se ptáš?" Vzal jsem ji za ruku a táhl na parket, kde hráli tango. Zaujali jsme postoj a pustili jsme se do tance. Během našeho vášnivého tanga se na nás všichni dívali a se zaujetím nás sledovali. Na konci jsem se neudržel a chtěl ji políbit, jenže se mi vyvlíkla, protože ji zaujalo karaoke. Společně s holkami se střídaly ve zpěvu. Nejdřív Jane, potom Heidy.

„Teď já!" vykřila Bella a už si to šinula k mikrofonu. Zpívala písničku, kterou nenechala nikoho chladným, a její taneční kreace mě nenechávaly vůbec chladným. V ten moment musely mé oči být černě černočerné. Jinak jsem to popsat nemohl. Chtěla předvést, jak hraje na kytaru, jenže si zamotala nohy a spadla mi rovnou do náručí.

„Ahoj, Jaspere. Tys mě chytil, ty seš hodnej." 

„Myslím, že už máš dost, prdelko."

„Ne, já nikam nechci."

„Ale jo."

„Jazzi, víš, že si strašně krásný. Ty tvoje rty, od rána do večera bych je líbala." Zaskočeně jsem se na ni podíval. To, co mi prolétlo hlavou, byla naprostá blbost. Když je člověk opilý, říká pravdu! Opravdu mě chce líbat? Její rty byly příliš blízko těch mých. Chyběl kousek a mohl jsem je spojit v jeden krásný polibek. Místo toho jsem si vybral druhou možnost.

„Bell, ty máš dost." Přehodil jsem si ji záda a odnášel z klubu.

V autě jsme čekali na zbytek. Pořád se na mě dívala a usmívala se. A já jsem si říkal, že je opilá, že si to nebude pamatovat, že je pod parou, neví, co dělá. Nervózně jsem ťukal prstama do volantu. Kde sakra jsou! Nemám úžásné sebeovládání a gentelmanem nejsem zrovna dlouho. Dotkla se mé ruky na volantu, projel mnou elektrický šok jako vždy, když se mě dotkne. Podíval jsem se na ni, druhou rukou se dotkla mé tváře a přejela prsty po mých rtech.

„Polib mě," zašeptala do ticha.

Nemusela mě prosit dvakrát. Prudce jsem ji chytil za krk a přítahl si ji k sobě a políbil ji. Tu touhu po ní, co jsem v sobě dusil, jsem pustil ven. Celou vahou se na mě položila, polibky mi oplácela stejně vášnivě. Naše pozice mi moc nevyhovovala, chtěl jsem se trochu natočit, jenže mi ruka sklouzla a klakson vykonal své, což mě probralo. Ikdyž nerad, odtrhl jsem Bellu od sebe, nechci s ní být takhle, když je v takovém stavu. Chci, aby po mě toužila, když je střízlivá. Posadil jsem ji na sedadlo a připoutal ji. Během chvilky k nám došli ostatní a my se mohli vrátit do hradu.

Bože, Bello, co mi to děláš!

Doufám, že se vám pohled Jaspera líbil a budete číst dál tuto povídku. S díky, které si všichni zasloužíte, se s vámi loučí Simiik :)

Autor: Simiik (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nothing compares 2U - 7. kapitola :