Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nothing compares 2U - 5. kapitola

03.08.2010 (12:45) • Simiik • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 4016×

V pokoji jsem malou oblékla do plavek a na ně jí dala šatičky a sandálky.

„Kio, jdu se přesléct, hned budu zpátky. Zůstaň tady, jo," přikývla a já šla do koupelny, kde jsem měla připravené věci. Oblékla jsem si plavky, na to kraťasy, košili a obula baleríny. Vešla jsem z koupelny a malá nikde. Kam se zase poděla?

„Kiaro?" Proč mi tohle dělá? Pořád někam mizí. Ráda se schovává pod postel, možná tam bude. Vlezla jsem pod postel, nebyla tam.

„Hledáš ztracené mládí?" Zvedla jsem hlavu a bouchla se o postel. Skvělý, ten Jasper mě dostane za chvíli do márnice. Společně s Kiou se smáli mému úrazu.

„Spíš, ztracené nervy. Kde jsi byla, mladá dámo? Já tě hledám, volám a ty jsi zatím tady s Jasperem." Ukázala jsem na něj a netvářila jsem se zrovna nadšeně, že je s ním.

„Jasper slíbil, že mě naučí plavat, když Demetri nemůže."

„Cože?? Proč nemůže?"

„Aro ho na něco potřebuje, je to akutní," vysvětlil mi Jasper důvod Demetriho nepřítomnosti.

„Dobrá, my jsme hotový, ty zřejmě též, když tu jsi. Takže můžeme vyrazit." Vzala jsem tašku s věcmi, Kiu vzal Jasper na krk a vyrazili jsme do garáže. Vedla jsem je k mému autu, Jasper se zarazil.

„Hybrid?" řekl posměšně.

„Vadí? Jsem ekologická."

„Vůči čemu?"

„Vůči svému okolí. Nasedni si, nebo jdi pěšky, mně je to jedno." Posadila jsem Kiu do sedačky a sedla si na místo řidiče. Jasper už seděl u spolujezdce.

Vevnitř na nás čekala paní, která to tu má na starosti. Volala jsem jí a rezervovala si bazén na celý den.

„Dobrý den, paní Sullivanová. To je, ale krásná holčička. Jak se jmenuješ, princezno?" řekla na adresu Kiary.

„Dobrý den, jmenuji se Kiara." Ta stará paní ji pohladila po vlasech a usmála se na mě a Jaspera.

„Neobvyklé jméno. Je vám tolik podobná, pane Sullivane, hlavně ty vlnité vlásky." Co?? Podívala jsem se na Jaspera, který mě vzal kolem pasu a dal mi pusu.

„Ale on.." chtěla jsem ji vyvést z omylu. Jenže Jasper mě předběhnul, za dnešek už podruhé.

„Žena chtěla říct, že i na ni je podobná." Vražedně jsem se na něj podívala. Kdybych měla podpatky, už je má vražené v zadku. Paní se na mě omluvně podívala.

„Samozřejmě i na vás je podobná, promiňte."

„Nic se nestalo." Usmála jsem se na ni.

Odemkla nám všechny dvěře, které budeme potřebovat a během chvilky se vypařila. Při vyslékání, jsem vyjela na Jaspera.

„Příště buď ticho! Kiara není tvá dcera a nikdy nebude!"

„Tak se prostě zmýlila, ty děláš, jako bych ti Kiu, chtěl vzít, nebo co."

Plná zlosti jsem se snažila sundat ze sebe košili, až jsem ji roztrhla. Cáry jsem hodila do koše. Kia si vyslékla šaty a nutila Jaspera, ať jde do vody. Během nafukování kruhu jsem se snažila vychladnout. Tam chlap mě dovádí k šílenství. Jen představa, že bych s ním měla dítě. Buch!! Nikdy bych nevěřila, že dokáži nafouknut kruh k prasknutí. Co se to se mnou dneska děje? Nejdřív ten souboj, košile a teď kruh?! Nesmím zapomenout na postel. Znovu jsem zamířila ke koši.  Ti dva mě se smíchem pozorovali. Radši jsem šla za nima do vody, když už mám ty plavky na sobě, tak si aspoň zaplavu.

Po návratu domů, Kia utíkala za Arem, aby mu povyprávěla své zážitky. Společně s Jasperem jsme ji následovali.

„Chci se ti omluvit, za to, jak jsem tam na tebe vyjela, promiň."

„Omluva se přijímá, nemůžeš za to, že jsi, tak protivná. Chybí ti sex."

„Ty jsi opravdu kretén." Naštvaně jsem vrazila do pracovny, kde byl Aro s Kiou na klíně a prohlíželi si fotky, které jsem nafotila na bazénu.

„Na co jsi potřeboval Demetriho?" uhodila jsem na Ara, jakmile jsem si sedla do křesla.

„Demetriho? Neviděl jsem ho celý den, neměl být s vámi?" Významně jsem se podívala na Jaspera, který propaloval pohledem zas Ara.

„Aro? Vždyť si ho volal, kvůli TÉ práci," osvěžil mu paměť Jasper.

„Jo! Už si vzpomínám."

„Jaká to byla práce, Aro?" zeptala jsem se s nevinným kukučem. Aro byl bezradný, kmital pohledem mezi mnou a Jasperem. Zastavil se na Jasperovi.

„Jaká to byla práce, Jaspere?" zeptal se Aro, doufajíc, že mu znovu osvěží paměť. Usnadnila jsem jim to, vstala jsem a odešla z pracovny. Malá se celou dobu bavila tím, že fotila naše pohledy. Ty fotky si budu muset nechat vyvolat, hlavně pohledy Ara. Cestou po chodbě jsem se musela smát.



O dva měsíce později

„Ty květiny dejte tam. Né, ty dejte zase tam," křičela jsem na Felixe a Demetriho, kteří létali po sále s vázami květin a já je navigovala. Ucítila jsem štípnutí na mém zadku. Otočila jsem se a dotyčného přetáhla složkou s papíry po hlavě. 

„To jsi nemusela." Jasper, kdo jiný. Třel si hlavu, jako by ho to snad bolelo.

„Nemáš se chovat, jak puberťák, který je nadopovaný testosteronem."

„Když tobě to v těch šatech strašně sluší a nutí mě to chovat tak, jak se chovám. Vlastně, za to můžeš ty a ne já." To je teda gól, já si obleču uplé šaty a on je hned hotový.

„Vypichni si oči, usnadníš to nám oběma." Felix a Demetri, kteří nás celou dobu pozorovali, vybuchli v hlasitý smích. Mě cukaly koutky a Jasperovi taky. 

„Už sis mohla zvyknout, za ty dva měsíce, co tu jsem." Vyplázla jsem na něj jazyk.

„Takhle se nechová dáma." Pohrozil mi prstem a vzal mě kolem ramen.

„Ukaž, s čím ještě potřebuješ pomoct."

Ukázala jsem mu seznam věcí, které tu ještě nejsou. To plánování svatby mě zabije.

„Proč chce Jane na svatbě ledovou sochu?" zeptal se mě nechápavě a já se musela znovu zasmát.

„Je to její věc ne? Mohl bys zajet pro šaty? Mám toho hodně a to se zítra vdává a dnes je ta rozlučka. Rozkočí se mi z toho hlava." 

„S radostí pro ně zajedu." Otočil se a odcházel ze sálu.

„Jeď autem! Ne, aby tě napadlo je dovézt na motorce!!" křikla jsem ještě za ním. On je schopný všeho. Vrátila jsem se zpátky ke komandování Demetriho a Felixe.

Příště bude rozlučka se svobodou a svatba. Doufám, že se vám tato povídka líbí a budete ji číst. :)  S pozdravem váš Simiik :)

Autor: Simiik (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nothing compares 2U - 5. kapitola: