Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nothing compares 2U - 17. kapitola (epilog)

19.09.2010 (07:45) • Simiik • FanFiction na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 4801×

O DVA ROKY POZDĚJI

Píseň

Pohled Jaspera

Celý víkend jsme trávili na horské chatě daleko od civilizace. Právě jsme pozorovali Kiu a Logana, jak se snaží postavit z té velké hromady sněhu, sněhuláka. Já seděl na verandě společně s Bellou, která byla v mém náručí. Přestal jsem se dívat na děti a sledoval jsem Bellu. Její dokonalou tvář, která mě ohromila hned ten první večer, kdy jsme se potkali. Její vlasy, její rty, nosík, který je neskutečně roztomilý. Vycítila můj pohled a naše oči se setkaly. Mile se na mě usmála a letmo mě políbila na rty. Ještě víc jsem si ji přitáhl k hrudi a ona obmotala své ruce kolem mé hrudi.

„Jazzi?"

„Ano, lásko?"

„Doufám, že víš, že tě miluji víc než Jamese. Jamese jsem milovala hodně, věř mi, ale nedá se to srovnávat s city, které chovám k tobě. Láska k tobě je tisíckrát větší a já se cítím porvinile." Zkoumavě se na mě dívala, čekala na moji reakci.

„Bello, nemáš se proč cítít provinile. To byl osud. Nikdo nemůže za to, že James umřel, ani ty. Nemůžeš si vyčítat to, co se stalo."

„Já vím."

„Já vím taky."

„Copak?"

„Vím, broučku můj, jako jediný na tomto světě, jak silná byla tvá láska k Jamesovi. Jako jediný vím, že láska, kterou teď cítíš ke mně je silnější a větší než ta k Jamesovi. Jsem za tu lásku vděčný každý den naší věčnosti. Miluji tě, Bello. Jsi krví v mých žilách, myšlenkami v mé hlavě, obraz v mých očí, mojí vůní, chutí..."

„Jazzi, já nevím, co ti na to říct."

„Neříkej nic, jen mě líbej." Své ruce přesunula na můj krk a přitáhla si mé rty ke svým. Líbali jsme se jemně a láskyplně.

„Mami, přestaň tátu dusit a pojďte se chystat. Rodina čeká, dneska jsou Vánoce. Už se nemůže z Loganem dočkat až budeme doma." Bella se se smíchem ode mě odtrhla a omluvně se usmála na ty dva rošťaky.

Vzala je oba do chaty, kde je převlékla z mokrého oblečení a oblékla je do čistého. Já mezitím vstal z lavičky a šel jim postavit toho sněhuláka. Ta kopa, kterou tam společně ti dva splácali, rozhodně nevypadala jako sněhulák. Během několika sekund jsem měl sněhuláka postaveného a šel jsem se taky převléct. Z koupelny jsem slyšel pobavené výkřiky. Musel jsem se usmát, nikdy jsem nemyslel, že mě potká štěstí takového rozměru. Opravdu jsem vděčný za každý den, který se svou rodinou strávím. Z mého rozjímání mě probral zvuk mého mobilu. Podíval jsem se na displej, byl to Aro.

„Ahoj, Aro."

„Kde jste? Hned ať jste tady! Proč musíte vždycky zdržovat. Já chci svoje vnoučata a to hned!" křičel na mě.

„Za tři hodiny tam budeme."

„Za tři???"

„Kdo si počká, ten se dočká."

„Jaspere! Neštvi mě! Dej mi Bellu k telefonu."

„Moment."

Vešel jsem do koupelny, kde se právě odehrávala námořní bitva. Podal jsem mobil Belle, která byla celá mokrá. Políbila mě a šla si promluvit s Arem ven na chodbu. Já si přeměřil ty dva přísným pohledem. Oba ihned zmkli a nastavili ruce, abych je mohl osušit a obléct. To jsem samozřejmě udělal. V županu jsem si každého vzal do jedné ruky a dělal s nimi letadlo, dokud jsme se nepřemístili do jejich pokoje. Tam už byla Bella, která jim vybírala oblečení. Rychle je oblékla a já jim mezitím udělal lehkou svačinku. Za ty dva roky jsme se s Bellou perfektně sehráli a víme, co dělat. Po jídle jsme dali kufry do auta. Děti ještě stihly zničit sněhuláka a mohli jsme vyrazit do Volterry. Jsem zvědavý, jak to tento rok dopadne. Minule nám shořel stromek a Caiusův plášť. Předminule se povedlo Demetrimu vyhodit elektriku v celé Volteře. A letos? Doufám, že to proběhne v klidu. Doufat v něco takového je jako si myslet, že jsou Aro, Marcus a Caius psychicky zdraví.

„Nad čím přemýšlíš?" zeptala se mě Bella.

„Modlím se, aby letošní Vánoce byly klidné." Mé odpovědi se zasmála a políbila mě. To mě uklidnilo. Nastartoval jsem auto a vyjeli jsme.

„No to je dost, že jste tady!" křikl na nás nadšeně Aro, který nás vítal už v garažích. Kia k němu přiběhla a objala ho. Já šel k němu taky. Logan se zastavil a dožadoval se Belliné pozornosti. Natahoval k ní své drobné ručičky. Bella naváhala a vzala ho do své náruče.

„Vidíte? Jen dva dny jste pryč a Logan mě nepoznává," poštěžoval si Aro.

„Dědo, Logan se tě nebojí. Jen se rád nosí, nebaví ho pořád chodit, je horší než já," vysvětlila mu Kia a Logan na ni vyplázl jazyk.

Měla totiž pravdu. Aro se zasmál a zeptal se Logana, jestli si ho může vzít. Logan přikývl a dal Arovi pusu na tvář.

„Ahoj, dědo," dodal ještě Logan. Aro byl v sedmém nebi. Společně jsme vyrazili do sálu.

Tam už byli všichni. Aro měl pravdu, zase jsme byli poslední. Jakmile nás spatřili, vrhli se k nám a začali nás vítat, jako bychom zmizeli na víc než na dva dny. Marcus společně s Arem se vrhli na stromeček, který stál místo tří trůnů. Určitě bude přezdobený jako minulý rok.

Společně s Bellou jsme vzali děti do kuchyně, kde jsme jim dali najíst, po cestě jim vyhládlo, což dávali hodně hlasitě najevo. To, co jsem viděl v kuchyni, mě rozesmálo tak, že jsem se nemohl pohnout. Caius, který měl na sobě zástěru a tunu mouky, pekl cukroví. Když mě uviděl naštvaně na mě zavrčel. Zřejmě se mu nedaří. Radši jsem vyklidil pole, nemíním dostat válečkem do hlavy. Zamířil jsem si to za Felixem, Demetrim a Santiagem, kteří byli v pokoji, který se nazýval, pánský. Zde jsme chodili jen my a sdělovali jsme si své trápení a radosti. Všichni tři seděli u stolu, popíjeli whisky a kouřili doutníky.

„Jak je?" zeptal jsem se jich.

„Dobře, všichni si užíváme toho, že jsou naše drahé polovičky v jiné místnosti," řekl se smíchem Santiago.

Demetri se jen usmál. Oženil se teprve nedávno. Vzal si za ženu novou členku gardy, jmenuje se Anita. Její schopností je maskování pachu, takže se k Demetrimu hodí. Protiklady se přitahují, ne?

Sedl jsem si vedle Demetriho a Felixe. Chvilku jsem mezi nimi pobyl. Dal si dvě skleničky, jeden doutník. Probrali jsme pár hloupostí obyčejného upířího života. Potom jsem vstal a mířil ke dveřím.

„Už jdeš za Bellou? Ty jseš pod pantoflem?" Santiago si neodpustil jedovatou poznámku.

„Já nejsem pod pantoflem, jen chci být s někým, kdo je pěknější než ty."

Věděl jsem, že Bella je v dětském pokoji. Potichu jsem otevřel dveře. Uviděl jsem ji, jak leží na jednom konci postele a pozoruje děti, jak spí. Lehl jsem si na druhý konec postele a pozoroval ty naše dva zázraky, jak v klidu oddechují. Vypadali jak dva malí andílci, přitom jsou to hotoví ďáblové, když jsou vzhůru. Podíval jsem se na Bellu, natáhla ke mně ruku přes polštáře. Já jí podal tu svoji. Její pohled mě hřál u srdce, byl plný lásky, štěstí, něhy a oddanosti. Najednou jsem ucítil jiný pocit, který vycházel z Logana. Byl to strach.

„Děje se něco?" zeptala se mě Bella.

„Logan, bojí se něčeho. Pravděpodobně má špatný sen."

„Mám ho probudit?" Záporně jsem zakýval hlavou. Protože v ten moment se Kia pohla. Jako by ten strach z Logana vycítila, přitáhla si ho k sobě a objala ho. Logan se k ní přitulil a jeho pocity se změnily, teď cítil bezpečí.

„Už je to v pořádku, cítí se v bezpečí." Bella se na mě úlevně usmála. Tolik se o ně bojí.

„Lásko, cítíš to taky?" zeptal jsem se Belly.

„Jako by se něco pálilo," odpověděla mi.

„Caius," vyhrkli jsme ze sebe zárověň. Potichu jsme se vytratili z pokoje a rovnou zamířili do kuchyně, kde bylo černo. Caius vypadal jak černoch a cukroví také. Všichni jsme se tam seběhli a propukli v hlasitý smích. Výjimečně se Caius neurazil a zasmál se s námi.

(...)

Za půl hodiny má oficiálně začít večeře. Stejně nechápu, proč se tomu říká večeře, když tam jí jen Kia a Logan. Ostatní budou jen srkat krev a sledovat ty dva, jak se nacpávají vším, co uvidí. Vešel jsem do našeho pokoje, u toaletního stolku seděla Bella a malovala se. Otočila se na mě a zvedla se.

„Líbím se ti, miláčku?" zeptala se mě nevinným hláskem.

„Dráždíš mě?" oplatil jsem jí stejným tónem. V červených šatech a botech na podpatku vypadala nehorázně sexy. Měl jsem co dělat, abych došel ke svým šatů a převlékl se. Ladil jsem k Belle rudou košilí, černou vestou a kalhotama.

„Kia a Logan už jsou připraveni?"

„Jazzi, neboj. O ně se postarala Jane a Heidy, nechtěly mě k nim pustit," odpověděla mi se smíchem.

„Jdeme pro ně?"

„Můžeme."

Nabídnul jsem jí rámě a společně jsem šli pro ně.

Kia vypadala, jak malá víla. Logan zase, jako správný člen Volturiových.

Po "večeři" došlo na rozdávání dárků. Kdybych tady popisoval, kdo, co všechno dostal, byl bych tu do aleluja. Jakmile se rozdaly všechny dárky, jsme se všichni přemístili do pokoje, který by se mohl nazývat rodinným. Aro rozdělal v krbu oheň, Athenodora zapálila svíčky. Všichni se naskládali na pohovky, které byly po celé místnosti rozmístěné do kruhu, který uzavíral právě krb. Děti byly na zemi a hrály si s hračkami, které dostaly.

Stál jsem u dveří a vychutnával si tento okamžik. Všichni byli šťastní a spokojení. Jejich emoce mluvily za vše a já tyto emoce vítal s otevřenou náručí. Nikdy jsem si ani na malý okamžik nemyslel, že mě tohle potká. Tento život se mi zdá neskutečný. Kdybych mohl spát, myslel bych si, že je to ten nejkrásnější sen ve vesmíru. Jenže já nespím a o to je to krásnějíš. Nespím, žiji.

„Lásko," zavolala na mě má osudová žena. Usmál jsem se na ni a šel si za ní sednout.

Miluji tuhle rodinu víc, než cokoliv jiného na světě a to jen díky Belle. Díky ní můžu konečně Volterru nazývat svým domovem. Jsem na světě už nějaký ten pátek, ale jsou to teprve tři roky, co doopravdy vím, kde je mé místo. Je to tady u mé rodiny.

Ze všeho, co je věčné, je láska nejkrásnější.

Tímto se s vámi loučí Isabella, Jasper, Kiara a Logan Volturiovi.

Chci poděkovat všem kdo povídku četli: Jogurtinka- tvoje komentáře jsou obdivuhodné, opravdu nechápu, jak to děláš, ale vždy mi dávaly sílu, jít dál. NoemiVolturiCullen- ty moc dobře víš, proč ti děkuji. Jsi moje stříbro, které mám ráda a jsem ti vděčná za tvou pomoc.

Dále bych chtěla poděkovat: fff, Pawi, NikiCullen, BrandonCullen, Dia, Paes, hellokitty, Faillë; Draco, Sisinka, Misaela, SophieSW, whitetie, sony17, jane, momo94, katliinka, TerezC, Manus63, zuzlinejk, Johanka, issie, Sharon, Wanora, rozarka, miskamik, fgf, andy, Jančí, tigriska, katliinka, BELLA123456789, fafa, jaja, kiki, aliyce, Lizbeta, Eleonor, Mucana, klara, Stelletta, elie_darrem, Lyssa, eliska1234, Jennina, JasminaCullen, Ewik, kkii, Marfii. Vám všem chci poděkovat za komentáře, které jste napsali, děkuji. I pouhý jeden smajlík dokáže divy. A i všem ostatním děkuji, že četli tuto povídku. Jsem ráda, že se vám líbila, tato povídka pro mě hodně znamená a těžko se s ní loučím, ale všechno musí jednou skončit. Děkuji vám všem, váš Simiík.

Autor: Simiik (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nothing compares 2U - 17. kapitola (epilog):