Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nothing compares 2U - 15. kapitola

12.09.2010 (07:15) • Simiik • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 4135×

Pohled Ara

Podíval jsem se na Marcuse, který tlačil vedle sebe motorku.

„Nikdo se o dnešní noci nic nedozví. Zůstane to mezi mnou a tebou," opakoval jsem mu stále dokola.

„Neboj, tím co jsme prováděli, se nebudu nikomu chlubit. Opravdu nechápu, jak jsme si nemohli nevšimnout, že je to gay bar."

„Ticho! Žádný gay bar! Nikdy jsme nebyli v žádném gay baru, nepotkali jsme roztleskávačky, nehráli jsme si na dětském hřišti, nestávkovali s feministkami a už vůbec jsme nebyli na koncertě Lady Gagy!" křikl jsem na něj.

„Ta holka je opravdu divná. Pořád se snažila mi šahat na oči."

„Mně taky, měl jsem sto chutí ji rafnout."

„Nejsi sám."

Prohledával jsem si kapsy a snažil se vylovit mobil, marně.

„Marcusi, nevíš náhodou, kde mám mobil?"

„Ty nevíš?"

„Ne."

„Včera jsi ho podrobil těžké zkoušce."

„Jaké?"

„Vsadil ses společně se Santiagem, že vydrží pod tíhou motorky."

„Proč bych to dělal?"

„Říkal jsi, že to vydrží. Je to prý mobil samotného vládce upírů, Ara. Samozřejmě, že nevydržel a rozbil se."

„Kruci, já ho měl jak z praku."

„Nápodobně." Vytáhl mobil a zapnul si ho.

„Mám pět zmeškaných hovorů od Jaspera, tři od Jane, dva od Santiaga a Suplicie a jednu sms od Caia." Podal mi mobil a já to nahlas přečetl.

„To, že jste ukradli Jasperovi motorku a mě nevzali s sebou, to vám ještě prominu. To, že jsem se jako poslední dozvěděl, že má Jasper syna, vám taky prominu. Ale to, že jste zdrhli a šli kalit beze mě, to vám NIKDY neodpustím. Bruneti jedni zasraní. Nesnáším vás, doufám, že se z toho chlastu zblijete."

Pohled Jaspera

Opatrně jsem ji hladil. Nedokázal jsem tomu stále uvěřit. Je tady, přímo přede mnou. Má motorka! Slyšel jsem kroky, které patřily Belle. Otočil jsem se na ni a usmál se.

„Jsi jak malé dítě, Jaspere," pokárala mě se smíchem v hlase.

„Jsem velice šťastné dítě. Mám vše, co si mé srdce přálo. Skvělou ženu, úžasné, ubrečené děti a nejlepší kamarádku jménem Triumph."

„Myslím, že tři hodiny strávené v její přítomnosti ti neudělaly dobře. Půjdeš se mnou? Chci jet k Jane."

„Bells, nepůjdu. Musím ještě něco prodiskutovat s Arem."

„Dobře, pojedu sama." Políbila mě a nastoupila do svého ekologického auta. S úsměvem na tváři jsem si to namířil k Arovi do pracovny.

Sedl jsem si do křesla naproti Arovi, který seděl za svým stolem. Vypadal hodně blbě, nechtěl bych být v jeho situaci, nezávidím mu to. To mají za to, že mi vzali motorku, škodolibě jsem se usmál.

„Aro? Potřeboval bych se tě zeptat na něco hodně důležitého a osobního."

„Nikdy ti neřeknu, co se stalo. Nikdy!" vyhrkl ze sebe.

„Ne, děkuji. Nechci to vědět, chci mluvit o Belle."

„O Belle? Tak to je jiná, má snad nějaký problém?"

„Nemá. Jak určitě víš, Bella má za měsíc narozeniny."

„Vím, budeme pořádat menší oslavu. Vyslovně mě žádala, ať neděláme nic velkého."

...

O měsíc později

Pohled Belly

Můj život se od návratu Jaspera dal přirovnat ke snu nebo spíš k ráji. Každý den jsem se cítila šťastnější a zamilovanější. Kia si za ten měsíc zvykla říkat Jasperovi „tati". Zpočátku to všechny dost překvapilo, časem si ale zvykli. Pokud jde o Logana, musím říct, že jsem měla strach. Strach z toho, že ho nebudu milovat stejně, jako svou dceru, ale opak byl pravdou. Miluji je oba stejně a dávám jim svou lásku každý den najevo.

Právě teď jsem stála v obchodě s Jane a vybírala si šaty na dnešní oslavu mých narozenin. Nechala jsem to úplně nakonec, nestíhala jsem.

„Bello, ty purpurové jsou nádherné."

„Jane, mně se nelíbí, vezmu si tyhle zelené."

„Jak chceš, já si vezmu ty bílé."

„Budeš vypadat nádherně."

„Ty taky." Usmála se na mě a společně jsem šly šaty zaplatit.  

...

V dětském pokoji jsem ještě prováděla poslední úpravy na Kiařiných šatech. Nespokojeně si mrmrala pod nosem. Nesnáší, když ji pořád upravuji.

„Miláčku, už ji netrap." Otočila jsem se za hlasem mé lásky. Stál opřený o dveře a usmíval se na nás tím nejkrásnějším úsměvem.

 Přestala jsem malou mučit, vzala jsem ji za ruku a všichni tři jsme vyrazili do sálu, kde oslava pomalu začínala. Caius se k nám přiřítil jak velká voda. Mlčky mi vrazil pusu na tvář a ukázal na největší dárek ze všech, který byl na velkém stole společně s ostatními dárky.

„Ten je ode mě," dodal.

„Děkuji, je obrovský."

„Rozbal ho!"

„Až později," mírnila jsem jeho nadšení. Našpulil rty jako malé dítě, vzal Kiu do náruče a šel s ní tancovat doprostřed sálu. Podívala jsem se na Jaspera, ten na nic nečekal a vtáhl mě do víru tance, stejně jako Caius Kiaru.

Po jednom tanečku, jsme se všichni sešli u stolu. Každý si ze stolu vzal skleničku krve. Aro, jako můj otec, pronesl přípitek, který mě dojal a potěšil zároveň. Poté následovaly gratulace. Caius mi poblahopřál znovu, zřejmě ho to bavilo. Když přišla řada na Jaspera, jen se na mě usmál a řekl, že dostanu svůj dárek až o půlnoci. Celou oslavu mi vrtalo hlavou, co to může být. Netrpělivě jsem vyčkávala dvanácté hodiny. Během té doby jsem sice tancovala se všemi a starala se o to, aby Kiara nesnědla celý dort, protože by ji z něj bolelo bříško, ale i tak jsem byla nervózní. Nikdy nevím, co od něj čekat.

Těsně před půlnocí jsem šla uložit malou do postele, vůbec se jí z oslavy nechtělo. Po jedné pohádce, kterou jsem jí přečetla, upadla do říše snů a já se vydala do sálu za Jazzem. Ten ale v sálu nebyl. Pohledem jsem narazila na Ara, ten se na mě dojatě usmál a rukou ukázal, kam Jazz zmizel. Otočila jsem se k sálu zády a pospíchala do zahrady. Tam jsem spatřila Jazze, jak stojí u fontány. Usmíval se na mě a já na něj taky. Došla jsem k němu a políbila ho.

„Mám pro tebe dárek."

Klekl si na koleno a vytáhl krabičku. Zaraženě jsem ho sledovala.

„Chci, aby náš vztah byl formálně uzavřen, a protože tě miluji víc, než kohokoliv na tomto světě, se tě ptám, Isabello Sullivan Volturi, prokážeš mi tu čest a staneš se mojí ženou?" Otevřel krabičku a v ní byl krásný prsten.

„Vím, že to není žádný diamant, ale tento prsten je pro mě hodně důležitý. Patřil mé matce, dala mi ho tešně před svojí smrtí. Musel jsem jí slíbit, že ho dám ženě, kterou budu milovat celým svým srdcem."

„Jaspere, já nevím, co ti na to říct." Natáhla jsem k němu ruku. Jemně ji vzal do té své a nasadil mi prsten. Poté vstal a vášnivě mě políbil.

„Stačilo říct, že si mě vezmeš."

„Vezmu si tě."

„Kdy?"

„Co nejdřív."

„Zítra?"

„Klidně."

„Bello!" zavolala na mě Heidy nadšeně.

„Budu se vdávat," oznámila nám.

„Já taky." Usmála jsem se na ni a ukázala jí svůj prsten. Ona se mi se svým taky pochlubila.

„Co kdybychom uspořádali dvojitou svatbu?" navrhla nám Heidy. Podívala jsem se na Jaspera, ten jen kývl. Heidy nás oba objala a utíkala zpátky do hradu, pravděpodobně za Felixem.

 „Víš, co to znamená?" optal se mě Jasper.

„Ano, vím. Jane a Heidy budou svatbu plánovat minimálně týden."

„To minimálně."

O dva týdny později

Pohled Belly

Stála jsem před zrcadlem ve svatebních šatech. Vybrala jsem si jednoduché šaty, nechtěla jsem nic extravagantního, jak mi navrhovala Jane společně s Heidy. Nervózně jsem se usmála na Heidy, která stála vedle mě. Její šaty dokonale podtrhovaly její ženskost a krásu. Můj úsměv mi oplatila a povzbudivě mi zmáčkla ruku, asi se cítila stejně. Jane, která nás dvě co chvíli fotila, nás upozornila, že už musíme jít. Ve dveřích se najednou objevil Aro a Demetri. Aro nabídnul rámě mně a Demetri zase Heidy.

Pohled Jaspera

Už jsem si oblékal třetí košili. Ty dvě předtím jsem zničil. Buď jsem urval knoflíček nebo rukáv. Nikdy jsem nebyl tolik nervózní, jako právě teď. Bál jsem se, že mi Bella uteče od oltáře. Nevím proč. Vím, že mě miluje a nikdy by to neudělala, ale i tak jsem nervózní. Třetí košili jsem zvládl nezničit. Oblékl jsem si na ni vestu a sako. Naposled jsem se prohlédl v zrcadle a vyrazil do sálu. Po cestě jsem se stavil pro Felixe, který byl na tom s náladou stejně.

Nedočkavě jsem přešlapoval na místě, když se ozvala hudba. Vzhlédl jsem a naskytl se mi pohled na mou obdivuhodně nádhernou, budoucí ženu. Vypadala jak bohyně krásy a lásky.

Celý obřad trval podle mne velice krátce. Nejvíc jsem si užíval náš první manželský polibek. Nebyl to žádný žhavý polibek, jen letmý dotyk našich rtů. I na tak malý okamžik jsme do něj vložili naši obrovskou lásku. Společně s Heidy a Felixem jsme šli do středu parketu a předvedli první tanec toho dne. Svatební hostina ubíhala ještě rychleji než obřad. Bella se ode mě odtrhla a šla s Loganem do dětského pokojíku, nechtěla k němu nikoho pustit. Musel jsem se nad tím vždy usmát, její dar není jen psychický štít. Její dar je i dávát lásku tam, kde se vytratila nebo nikdy nebyla. Každý den ji obdivuji za to, že je tak úžasná a obětavá. Každý den děkuji tomu nahoře za to, že můžu mít někoho, jako je Bella.

Z úvah mě vytrhl dětský pláč. Otočil jsem se za tím zvukem a spatřil Kiu, jak sedí uprostřed parketu a brečí. Rychle jsem k ní došel a zvedl ji do svého náručí. 

„Copak se stalo mojí princezně?"

„Nikdo se mnou nechce tancovat."

„To je hloupost, každý by chtěl s tebou tancovat."

„I ty?" šibalsky se ji zablýsklo v očích. Ta malá opička ví, jak připoutat moji pozornost. Rozesmál jsem se na celé kolo a pořádně s ní zatočil.

Po půl hodině dovádění s Kiou jsem si všiml, že nás pozoruje Bella. Usmál jsem se na ni a ona na mě. Je až zarážející, jak často se usmíváte, když jste šťastní. Pomalu k nám došla a zašeptala mi do ucha:

„Je čas."

Kývl jsem na souhlas. Pomalu usínající Kiu jsem držel v náručí a odnášel do pokoje. Tam jsme se s ní oba rozloučili. Potom jsme zašli za Loganem, který spal jak dudek. Oba jsem ho políbili na to jeho mrňavé čelíčko a zamířili si to do našeho pokoje. Zatímco se Bella převlékala, já shromažďoval veškeré naše kufry před dveře.

Těsně před odjezdem na svatební cestu jsme se šli rozloučit se zbytkem rodiny. Velká trojka opět nezklamala, kdyby mohli, tak brečí jak želvy. Někdy mi vrtá hlavou, jak můžou tihle tři vládnout celému našemu světu. Celé loučení zabralo půl hodiny. Pak přišli na řadu Felix a Heidy, kteří jeli dnes, stejně, jako my na líbánky, ale na jiné místo. My jsme vyráželi do Karibiku na jeden malý ostrůvek, který nám dal Aro, jako svatební dar. Ruku v ruce jsme si to namířili do garáží a odtud vyjeli na letiště.

Bella a Jasper se vzali, všechno je jak má být. Ale! Kiara a Logan zůstali bez svých rodičů sami ve Volteře. Chcete vědět, jak dopadne třítýdenní výchova upírů v podání Velké trojky? Věřím, že ano! Proto se těšte na další díl, který bude právě na toto téma. Doufám, že se díleček líbil.

Autor: Simiik (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nothing compares 2U - 15. kapitola: