Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nosím smůlu i smrt 9

a hOp!xD


Nosím smůlu i smrt 9Dojde mezi Denisem a Bellou k něčemu nebo jim to něco překazí? Vaše Ejdriana a eunta.

Šlo to ztuha, ale za jeho pomoci jsem to zvládla a on následoval můj příklad a leželi jsme tam jenom ve spodním prádle a pokračovali ve zkoumání našich těl, když v tom...

Když v tom... se po celém domě rozezněl ze spodních pater náš protivný a velice hlučný zvonek. Bože, proč? V téhle dokonalé chvíli? Můj vzrušený a nadšený výraz pohasnul a to na Denisově obličeji vykouzlilo přenádherný úsměv. Měl ze mě vyloženě radost a měl radost z toho, že jsem byla do našeho intimnější sbližování tak zabraná. 

Vztekle jsem uhodila rukou do polštářů a Denis se rozesmál naplno. Zvonek znovu hlasitě zazvonil a já znovu nadskočila na posteli. Budu muset říct matce, aby koupila v nejbližší možné době pokud možno jiný, protože tento by vzbudil i mrtvého. Vztekle jsem dál ležela na posteli a doufala, že dotyčný odejde, ale byla jsem na velkém omylu. Zvonek zazvonil potřetí. Denis si mě k sobě přitáhnul ještě blíž a naklonil se ke mě.

,,Nepůjdeš otevřít?" zeptal se poťouchle a přitom tak neuvěřitelně svůdně a já v tu chvíli věděla, že raději zemřu, než abych od něj teď odešla.

,,Ne." Odpověděla jsem přesvědčivě. 

,, Mám tu zajímavější materiál na studování." Zašeptala jsem mu na oplátku do ucha a přejela po jeho vypracovaném bříšku, na kterém bych se mohla dívat celý dlouhý den. Jeho bříško bych přirovnala k pěkně vypečené vánočce. Ty tvary tomu odpovídaly. Slastně jsem vzdychla, ale prostě mě musel znovu přerušit ten protivný zvonek. Vztekle jsem zavrčela.

,,Jsi roztomilá, ale myslím, že ta dotyčná osoba, co dole zvoní, jen tak neodejde." Řekl vesele.

,,Zřejmě ne," řekla jsem navztekaně.

,,Mám odejít?" zeptal se Denis a v jeho hlase byl smutek, protože bylo poznat, že nechce a já jsem to už nechtěla vůbec. Prudce jsem se na něj otočila s blesky v očích.

,,To ať tě nenapadne ani ve špatném snu. Lež na místě a ani se nehni." Řekla jsem rychle, popadla nejbližší věc na sebe a už se chystala seřvat toho parazita, co nás vyrušil.

,,Rozkaz má paní." Řekl vesele, ale ani se nehnul ze svého místa. Musela jsem se pousmát, ale zvonek zvonu prudce zazvonil a přímo se mi zahlodával do mých mozkových buněk a terorizoval je.

,,Áááááá..... už jdu!" zakřičela jsem ještě na schodech a snažila se trošku narovnat oblečení. Z mého pokoje se ozval bublavý smích Denise. To mu nedaruji. Seběhla jsem poslední schody a prudce otevřela dveře.

Můj první překvapený výraz musel mluvit úplně za všechno a taky že byl za všechny prachy. Před mým obličejem se tyčila kniha a hodně tlustá kniha a na ní obrovský kříž. Teprve až potom jsem si všimla postav za knihou. Muž a žena středního věku, zahaleni do tmavých dlouhých kabátů. Na tváři měly neurčitý výraz. Zalapala jsem po dechu.

,,Zdravíme Tě. Přišli jsme Ti kázat slovo Boží." Pronesli oba zároveň a já myslela, že si ze mě snad dělají srandu. Kvůli těmhle troubům jsem odešla od nažhaveného Denise? Svět je opravdu nespravedlivej. Začala jsem být značně naštvaná a moje naštvanost přešla v nevraživost. 

,,Nechci slyšet slovo Boží!" vykřikla jsem a už se snažila zavírat dveře, ale zastavila mě mužova ruka. Ošklivě jsem se na něj podívala a také se podívala na jeho ruku, která spočívala na mé.

,,Upokoj se dítě naše. Přišli jsme ti říci, že Bůh je v nás všech a provází nás na každém kroku," říkal mile, ale vlezle. Můj bod zuřivosti byl na vrcholu.

,,Okamžitě pusťte mou ruku!" zakřičela jsem na něj. Muž ucuknul, ale stále se neměl na odchod. Tyhle lidi prostě nesnáším.

,,Ve mě Bůh není a ani mě neprovází. Ve mě je jedině ďábel!" zakřičela jsem na něj a třískla nasupeně s dveřmi.
,,Idioti." Ulevila jsem si a ještě kopla do dveří. Otočila jsem se a lekla se snad ještě víc.

Přede mnou stál Denis jenom ve svých boxerkách a mě se zastavil dech nad jeho krásou.

,,Je všechno v pořádku, ty má ďáblice?" zeptal se vesele a pomalu se ke mně přibližoval.

,,Už je," řekla jsem a zatlačila jsem do Denise rukou a naznačila mu, abychom se opět odebrali do mého pokoje a tam pokračovali v tom v čem nás přerušili. 

Jenže to bych nebyla já kdyby…


« SHRNUTÍ (Ejdriana) »

SHRNUTÍ (eunta)




Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Nosím smůlu i smrt 9:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!