Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Noctuabundus est - 1. část

31.12.2009 (13:45) • Aleach • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1325×

Příliš uspěchaná cesta

Když jsem před pár četla Hamleta, jelikož to byla povinná četba do školy, nemohla jsem pořádně pochopit jeho slova „Být či nebýt“, ale nyní, já sama stojím před podobným oříškem: „Odjet či zůstat?“. Abyste pochopili, začnu od začátku…

Jmenuji se Bella Swan a spolu se svou lehce bohémskou matkou bydlím ve Phoenixu. Problém je, že můj otec tu není, teda ne, že by byl mrtvý, to ne. On jen bydlí jinde, v zapadákově jménem Forks. A já teď stojím před rozhodnutím, které může můj život změnit navždy, buď zůstanu s matkou a jejím přítelem Philem, anebo se vydám do deštivého státu Washington za mým tátou, kterého jsem už pěkně dlouho neviděla. Ptáte se, nač čím ještě dumám, když vezmu v úvahu, že tady stejně není (krom matky) nikdo, kdo by mě tu zrovna násilím držel? Pravdou je to, že i když s mámou zastáváme stejný názor akorát na současnou společnost, mám trochu strach jí tu nechat jen s Philem. „Možná přeháním. Nejde přece o život, ne?,“ pomyslím si a sfouknu svíčku. Pro dnešek je rozjímání dost.

Vstanu ze země a přejdu k oknu, abych zatáhla rolety, neb ty otřesné paprsky slunce se už zase chtějí dobývat dovnitř, jako každý den po rozbřesku. To je další plus na můj seznam „Odejít“. Ve Forks je míň dotěrných paprsků, zapíšu si na list papíru a seznávám, že Forks má už pět plusů a Phoenix jen tři. „No, co,“ řeknu si a jdu se do koupelny umýt, abych mohla jít spát. Však je nejvyšší čas, podle hodinek už bude sedm a já celou noc meditovala.

Vyšla jsem z koupelny a zamířila spát, když máma zrovna vstávala z postele. Ušklíbla jsem se nad tím, nemá totiž ráda, když tohle dělám. Problém je v tom, že já mám mnohem raději noc, než den. V noci je všude ticho a klid, světlo svíček a přívětivé temné stíny. Noc mě prostě uchvacuje a má máma se tmy bojí, i když by to nikdy nepřiznala nahlas.

„Bello?,“ křikne máma a vejde do pokoje. Slyším ještě, jak si povzdechla, moje výzdoba jí asi nikdy nepotěší. Ale aspoň už si nestěžuje na to, že pálím svíčky, na oknech mám tmavé závěsy a vůbec všechno je temně sladěné. No a hudba, tak ta jí k úžasu mé samé nevadí vůbec, za což jsem upřímně ráda.

„Ano, mami?,“ zamručím zpod peřiny.

„Jen… jen jsem se chtěla optat,“ začala pomalu a sedla si na kraj postele, „jestli už si se rozhodla“.

„No, vlastně asi jo,“ povím nakonec a začnu si mnout oči.

„A?“ Dodala a já ni opatrně pohlédla, z čehož jí to muselo hned dojít. „Promiň,“ špitla jsem.

„Vůbec se neomlouvej,“ ujistila mě, „Je v pořádku, že chceš lépe poznat svého otce,“ řekla a pohladila mě po tváři. Pak vstala a šla ke dveřím, ale něco jí zastavilo. Optala se: „Mám ti rovnou zamluvit letenku?,“ a usmála se na mě. Kývla jsem a ona odešla. V pokoji zase zavládla tma a já se svalila do peřin s úsměvem na rtech. Jen doufám, že svým vzezření na tak malém městě nevzbudím poprask, to by bylo totiž to poslední, co chci. Aby se o mě všichni zajímali a snažili se skamarádit, ačkoliv je vlastně já vůbec nezajímám.

„Crrr,“ zvoní cosi po mé levici, co to jen může být? Rozlepím oči a hledím na telefon. Aha, no jasně, co jiného.

„Haló?,“ optám se volajícího a z druhé strany slyším šum, jako na letišti.

„To jsem já zlato,“ ozve se máma, „Je mi moc líto, jestli tě budím, ale mám neodkladnou záležitost k vyřízení,“ dodává smutně, „Za pět minut mi letí letadlo…“

„Cože?,“ zděsím se, „Ale…“

„Je mi to moc líto broučku, ale jinak to nejde. Letenku jsem ti zamluvila, stačí, když si ji potom vyzvedneš. Volala jsem Philovi, odveze tě na letiště. Bude tam v půl sedmé. Není to snad brzy, že ne? Myslela jsem, že když stejně nejsem doma…“

„Jasně. V pohodě, mami,“ řeknu popleteně a rychle začnu uvažovat, jak si asi stihnu zabalit, když je tři čtvrtě na šest. To mám ani ne hodinu! Sakra.

„Už musím, pak ti zavolám. A měj se!,“ řekne máma, a než stačím jakkoli zareagovat, už se ze sluchátka ozývá jen tlumené „tú-tú-tůt-tú“.

„Jsem v loji,“ postěžuji si, když prvních patnáct minut strávím hledáním kufru, který stejně nenajdu. Nakonec jsem se rozhodla vzít za vděk batohům a jedné krosně, co jsme měly doma. Do krosny jsem si naházela punčocháče, kalhoty, sukně, jedny šaty, mikiny, můj oblíbený černý svetr, pár triček a dokonce se mi tam vešlo i pár svíček a jeden svícen. Úspěch. Pak už stačilo jen nacpat alespoň část mé sbírky CD-ček do jednoho většího batohu, některé oblíbené knížky do jiných dvou menších a nakonec se našlo i místo pro šminky, pas, občanku, mobil a jednu sadu černého saténového ložního povlečení. Když už jsem chtěla začít jásat, že mám všechno, co potřebuji, vzpomněla jsem si na kaktus, co jsem dostala k desátým narozeninám a který je teď bohužel v zásuvce zástupce ředitele. Raději nemluvit.

Jen, co jsem došla se svým nákladem dolů pod schody, už na mě z auta troubil můj odvoz, a tak jsem si nasadila sluneční brýle a vybelhala se i se svými zavazadly ven. Ani jejich naložení nebylo zrovna uspokojivé, nakonec jsem musela jeden batoh s knížkami nechat doma.

Na letiště jsme dorazili poměrně rychle, jelikož ani jeden z nás vlastně nevěděl, v kolik přesně mi letí letadlo a ta poslední věc, co bychom oba chtěli, byla, abych tu musela zůstat s Philem. Vždy jsme se totiž spíš akceptovali, než sžívali. No, každopádně po vyzvednutí letenky jsem zjistila, že mám ještě půl hodiny čas a tak jsem se rozloučila s Philem a on mi slíbil, že bude na mámu dávat pozor. Už sama tahle dnešní akce je totiž celá „ala máma“. Zmatečná a uspěchaná. Jo, jo, asi mi to bude i chybět.

Pomalu si jdu stoupnout do fronty na odbavení, když zaslechnu, jak se jedna malá holčička ptá své maminky: „Mami, co se jí stalo?“ a ukazuje při tom zřejmě na mě. „To sem zvědavá, co jí odpoví,“ pomyslím si a uchechtnu se nad jejími slovy. Prý, že jedu na pohřeb. No, co. Konec konců, taky bych se ve Forks měla stavit na hřbitově, pozdravit babičku Isabellu. Povzdechnu si a o kousek zase postoupím kupředu k přepážce. Už jsou přede mnou jen dva pasažéři.

noctuabundus-est-2-cast/

povidky-od-aleach/

Autor: Aleach (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Noctuabundus est - 1. část: