Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Noční život 3. kapitola - Hračka

01.07.2010 (16:30) • Winna • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 6264×

„Dej! Dej-mi-ten-ručník! Okamžitě! “řekla jsem co nejpanovačněji, jak jsem dovedla. Ale on se jen usmál zvláštním pokřiveným úsměvem.

„Dojdi si pro něj!“ A s těmi slovy s ním vykročil z koupelny.

Ach, co mám dělat? Vždyť byť jen jediný krok přes ten zatracený práh by byl pro mě jako ohnivá hranice. Koupelna byla můj prostor. Znamenala relativní bezpečí. Samozřejmě mi, ale bylo jasné, že tu nemůžu postávat dlouho. Působilo to hloupě a směšně. On však trpělivě a tiše čekal, čímž mi ještě víc brnkal na nervy. Věděla jsem, že tam je jen díky šustění látky, které naznačovalo, že oblečený asi dlouho nezůstane. To ve mně opět vyvolalo příšernou paniku a bezmoc. Věděla jsem, že asi nebudeme celý večer hrát šachy, ale nechtělo se mi prožívat něco tak intimního, jako je první sex, s tak arogantním a zcela neznámým člověkem.

No, nemohla jsem tu stát donekonečna! Zkontrolovala jsem proto svůj obraz v zrcadle. Oči se zdály podivně vlhké, rty oteklé a červeň se mi hrnula do tváří. Prohrábla jsem si své dlouhé vlasy a přehodila je přes ramena, abych zakryla alespoň kousek svého těla. Pokrčila jsem rameny. Lepší už to nebude.

Ještě je třeba zkontrolovat čas. Uběhlo sotva patnáct minut od našeho příchodu do pokoje. Jak je možné, že jen tak málo? Vždyť mně se to zdálo, jako celá věčnost? To bych si mohla dovolit ještě dalších patnáct v této koupelně, pomyslela jsem si ironicky, ale bylo mi jasné, že je to nesmysl. Nelze se vyhnout nevyhnutelnému.  A s tou myšlenkou jsem překročila práh koupelny.

Seděl  nonšalantně rozvalený v křesle s ručníkem v ruce, boty skopnul někam pod postel, košili měl rozepnutou a s pohledem dravé šelmy jezdil po mém těle . I když jsem ho z duše nenáviděla, nemohla jsem se ubránit obdivu, při pohledu na něj. Byl tak krásný. Ač byl nezdravě bledý, tělo měl perfektně vypracované. V duchu jsem se vítězně zasmála, že jsem dnes nemusela sdílet postel s nějakým připlešatělým a pupkatým chlápkem. Tento polobůh znamenal alespoň jedno malé, bezvýznamné plus dnešního večera. Ještě několik vteřin přejížděl, nebo spíše ojížděl mé tělo pohledem, načež se neuvěřitelně rychle vymrštil s křesla a levhartím pohybem se přesunul ke mě. Jeho oči se nyní zdály černé jak noc.

Vzpamatovala jsem se. Očekávalo se ode mě, že projevím trochu aktivity, a tak jsem mu pomalu začala sundávat jeho košili. Dala jsem si na čas a občas přejela rukou po jeho vypracované hrudi, případně připojila polibek tak, jak jsem to vídávala u ostatních dívek v baru. Přišla jsem si neohrabaná, ale zdálo se, že jemu se to líbí a občas vyloudil něco jako potěšené zavrnění Poté jsem ho víc než jemně zatlačila na postel a za stálého laskání se přesunula k pásku kalhot a prvnímu knoflíku. Prsty mě ale zradily, a tak to i Edward po chvíli vzdal a netrpělivě je ze sebe strhal a stáhl mě k sobě na postel.

Bez váhání jsem popadla deku s úmyslem se pod ni schovat minimálně po uši. Ale jeho ruka, mimochodem pekelně studená, tu mou pěkně rychle zastavila.

„Co si myslíš, že děláš? Máš dojem, že jsem ti přišel přečíst pohádku na dobrou noc? Lehni si, ale deku nech laskavě tam, kde je.“

Znovu jsem znejistěla. Přemýšlela jsem, jak se položit. Nakonec jsem zvolila svůdnou polohu na boku, hlavu jsem si zapřela dlaní a mírně vzdorovitě jsem mu hleděla do tváře. Nechtěla jsem dát najevo strach, nejistotu, lítost ani jiné pocity, které mě vnitřně sužovaly a zjevně se mi to podařilo. I jemu se má momentální, lehce dráždivá pozice líbila. Opět si trochu necitlivě přitáhl má ústa k těm jeho a hladově je líbal. Jeho sladký dech byl jako droga a já se postupně s jeho rty a jazykem sehrávala.

To jemu se zanedlouho má ústa omrzela, jemně mě převalil na záda a rty i dlaněmi začal klouzat níž a níž. Bylo to docela příjemné. Laskal a zahrnoval polibky celé mé tělo. A já  líbala to jeho. Tohle nebyl špatný začátek.

Ale pak jsem uslyšela, jak zaškubala látka jeho spodního prádla a v další chvíli se snažil svým kolenem oddělit moje stehna. A mně se zase vrátil racionální rozum. Musím uznat, že ne zrovna ve vhodný čas.

Najednou mi jeho polibky přišly až příliš žádostivé a jeho doteky až příliš drsné. Ale vždyť co se dalo čekat. Byla jsem jen zboží, se kterým si mohl za pár babek užít.

Nemusel se omezovat nebo dělat ohledy, jestli je mi to příjemné či ne. Na mně přece nezáleželo. Měl právo si dělat se mnou jen to, co sám chtěl a co on považoval za příjemné. Byla jsem hračkou, kterou si za peníze mohl kdokoli půjčit, chvíli si s ní pohrát a zase odložit, stejně jako ji odkládá dítě, když ho omrzí. A stejně jako ta hračka jsem musela snášet všechno bez jediného slova či náznaku nevole.

Nevěděla jsem, co dělat. Nejraději bych ho ze sebe shodila a utekla, ale věděla jsem, že na něco takového nemám odvahu ani sílu. Nezdálo se však, že by si všiml mých vnitřních duševních pochodů. Stále se zaobíral mým tělem a také se mu konečně podařilo dostat mezi má stehna, čímž moje náhlá panika a hrůza dostoupila vrcholu. Nechtěla jsem to. Nebyla jsem připravená a na roli děvky jsem skutečně neměla žaludek. Ach jaká škoda, že jsem to zjistila tak pozdě. Přesto, v poslední marné snaze, jsem se prohnula a snažila se posunout od něj pryč. Ale on si můj pokus o útěk vyložil jako projev vášně, zcela se na mě přehoupl a v další chvíli jsme oba jemně zasténaly. On vášnivě, já bolestně. Nijak výrazně si mě však nevšímal. Jenom mi víc roztáhl stehna a postupně zrychloval. Připadala jsem si tak bezmocná a jako nějaká matrace. V knihách, které jsem čítávala, byl sex největší možný projev lásky, vrchol romantického vztahu. Na tomto nebylo romantického nic –  sex za peníze. Bez opravdového citu. Hnusilo se mi to. A nejen to. Byla jsem zhnusená sama ze sebe, z tohoto života, který jsem byla nucena vést i z hostů, kteří sem každý večer chodili a postupně si odváděli dívky nahoru.

Najednou jsem byla přesvědčená, že Edwarda na sobě nemůžu vystát už ani vteřinu. Snažila jsem se ho od sebe odstrčit, ale jako by byl z kamene. Snad mé ruce ani necítil. „Slez ze mě,“ vykřikla jsem, začala jsem jej od sebe odstrkovat a házet sebou.

„Dělej, co máš,“procedil Edward skrz zuby nepřítomně, ještě víc mě k sobě přitiskl, aby mi co nejvíc znemožnil pohyb a nenechal se víc rušit ve své/naší činnosti.

Má zoufalost pomalu hraničila s šílenstvím. Věděla jsem, že to, co teď udělám, si budu vyčítat a taky si to pěkně odskáču, ale neviděla jsem jinou možnost. Po paměti jsem tápala rukou u nohy postele a hledala ten pepřový sprej, o kterém mi říkala Helga. Když se mi konečně dostal do rukou, zavřela jsem oči a vzápětí mu vstříkla pořádnou dávku pepřáku do obličeje.

Vykřikl a v další chvíli, ač to bylo skoro neuvěřitelné, byl na druhé straně pokoje. Rozčíleně si mnul oči.

„Můžeš mi říct, co to sakra děláš, ty malá děvko?“

Sjel mě skutečně vražedný pohledem. Navíc to nevypadalo, že by mu sprej nějak výrazně zasáhl oči. Vůbec je neměl červené a oteklé. Zdálo se spíš, jako by spíš ta nenadálá sprška vyrušila, než zneškodnila. A navíc pekelně naštvala. Začal se ke mně blížit jako panter, který se právě chystá rozsápat svou kořist.

Nenapadlo mě nic hloupějšího než v panice po něm hodit můj velký péřový polštář. Odmrštil ho v pohybu, a kdyby někdo uměl vraždit pohledem, byla bych už  mrtvá.

„Nepřibližuj se!“ zařvala jsem a couvala do rohu postele.

„Nemáš tušení, s kým si zahráváš,“ cedil skrz zuby temných hlasem a já s překvapením zjistila, že se začínám skutečně bát. Zběsile jsem kolem sebe omotala ručník a svalila se z postele vedle nočního stolku. Okamžitě jsem se však postavila na nohy a do rukou popadla nejbližší možnou věc k obraně – lampu.

„Říkám to naposledy, nepřibližuj se! Klidně tě tou lampou praštím, pokud mě k tomu donutíš.“

„Nepovídej,“ uchechtl se, ale v očích neměl ani stopu humoru. A v dalším momentu, ač jsem nechápala, jak se to stalo a ač stál stále na tom samém místě, držel lampu v ruce on.

„A kdo by koho praštil teď, co myslíš?“

Nad tím jsem se nemusela ani zamýšlet. Bylo mi jasné, že pokud mi brzo někdo nepomůže, bude můj obličej tvořit nový dekor téhle lampy, ale pokud budu křičet o pomoc, přijde Frankie, zjistí, co se stalo a ještě mu tu lampu požehná… Nebo dodrží slovo a posloužím tento večer ještě desítce dalších hostů. A to by nebylo dvakrát příjemné. Zbývalo jediné. Nějak uklidnit tuhle situaci.

Zvedla jsem ruce na znamení, že se vzdávám a svůdně (i když možná trochu prkenně) jsem se posadila na postel.

„Fajn, myslím, že jsme to oba trochu přehnali. Co to zkusit znova od začátku?“ Edward mlčel, takže jsem sama pokračovala: „Jsem Bella. A dnes večer jsem jen tvoje. Splním ti tvé… Ehm… Nejzvrhlejší touhy.“

Hlas se mi třepal a oběma nám bylo jasné, že můj návrh je spíš prosbou, aby mě neumlátil k smrti.

Edward jen nevěřícně zakroutil hlavou, opatrně odhodil lampu na pelest a vzápětí mě sjel znechuceným a taky trochu zklamaným (nebo se mi to jenom zdálo?) pohledem.

„Sorry, ale už nemám zájem. Zaplatil jsem za tuhle noc hříšné prachy. Neměl jsem na tebe nijak extrémní či zvrhlé požadavky. Nechal jsem ti dost prostoru na to, aby ses připravila a neohnul tě hned mezi dveřmi… Což jsem asi měl, protože jediný, čeho se mi za to všechno dostalo, byla dávka pepřového spreje do obličeje. Fakt promiň, ale takhle si luxusní sex skutečně nepředstavuju.“ Nekřičel, ale přesto nedokázal dobře skrýt v hlase zlost. Nicméně já už taky ne.

„No, jistě, jsem vděčností celá bez sebe, že jsme to nedělali hned mezi dveřmi, ale jen o pár metrů dál. To je fakt vrchol ušlechtilosti.“

„Nechytej mě za slovo, moc dobře víš jak to myslím, ale to je fuk. Nemíním už tady ztrácet čas. Táhni k čertu!“ A s těmi slovy se začal rozmrzele oblékat.

„Počkej! Co to děláš?“

„Pro dnešek toho mám dost. Jdu pryč. A samozřejmě, že si náš incident nenechám pro sebe. Myslím, že potřebuješ lekci slušného chování, zlato.“

Tak tohle jsem nečekala. Na druhou stranu, mohla jsem si za to tak trochu sama. A rozhodně jsem neměla vyhrožovat úderem lampou.

„Ne, prosím. Dělej si se mnou, co chceš, hlavně nic neříkej Frankiemu.“

„Abych schytal další dávku pepřáku?“ zeptal se mě Edward pochybovačně a začal si zapínat až přehnaně pečlivě knoflíčky u košile. „Děkuju, nechci! Ne, že by mi ten tvůj sprej nějak výrazně ublížil, ale nedá se to zrovna považovat za přátelský akt, když někomu vystříkáš veškerý obsah do obličeje. Co uděláš příště? Bodneš mě nožem? Já si nehodlám při sexu ještě hlídat záda.“

„Ne, ne, ne, promiň. Nemyslela jsem to tak. Zpanikařila jsem. Udělám opravdu cokoliv, jenom neodcházej nebo to alespoň neprozraď Frankiemu. Prosím, nedělej to. Strašně mi ublíží.“

Nezdálo se však, že by můj proslov Edwarda nějak výrazně dojímal a lhostejně odešel se slovy: „To sis měla rozmyslet dřív.“

Jo, to už jsem věděla taky.

Ale skutečně litovat jsem toho začala, až když se na schodech rozezněly těžkopádné kroky Frankieho…

4. kapitola

Tak co říkáte? Ukamenujete mě? :D Ale nezapomínejte, že Edward je grázlík, takže kdo čekal romantické, něžné milování se současným vyvrcholením má prostě smůlu. Tak dokonalý Bellin život není...

Autor: Winna (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Noční život 3. kapitola - Hračka: