Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Noc patří nám - 9. kapitola - Ve stopách nepřítele

Stephenie Meyer


Noc patří nám - 9. kapitola - Ve stopách nepříteleV minulém díle se Bella ocitla na prahu života a smrti. Edward však zasáhl včas a zachránil ji. Jeho city k Belle se začínají hodně komplikovat a ona je na tom stejně. Jejich pouto den ode dne sílí, ale strach jejich lásce stále brání... Ocitají na na kraji propasti. Otázek je spousta, ale odpovědí stále málo... Doufám, že se vám dnešní kapitola bude líbit a necháte mi tady svůj komentář. Vážně budu moc ráda. Vaše Lorenia :)

Z minulého dílu:

Přerývavě jsem dýchala a v očích se mi zatřpytily slzy. Neomylně jsem cítila, že mu nejsem lhostejná. Jestli jsem předtím pochybovala, tak teď už ne. Ale stále jsem se nemohla zbavit pocitu, že se mi snaží přesto všechno vyhýbat. Jako by se bál každého polibku, každého doteku… Nehodlala jsem se s tím smířit. Musela jsem znát celou pravdu. Něco mi tajil a tohle tajemství mezi námi každým dnem prohlubovalo propast, která nás rozdělovala. A já jsem se rozhodla, že to tak nenechám…

Kapitola devátá

Ve stopách nepřítele

„Ukaž mi tu ránu,“ přikázal mi tvrdě Armando a já si neochotně vyhrnul rukáv. Bolestně jsem zavrčel, když mou paži sevřel ve svých dlaních.

„Sakra, proč jsi s tím nepřišel hned, Edwarde?!“ vyčetl mi naštvaně, „rána je plná jedu, budu ji muset vypálit titanem.“ Se zatnutými zuby jsem se na něj podíval.

„Dělej, co musíš,“ řekl jsem chladně. Zlobně se na mě podíval a zmizel v dlouhé chodbě. Za pár minut byl zpátky a v ruce svíral ostrou titanovou dýku. Na stůl položil ručník, plynovou lucernu a obvazy. Věděl jsem, že mě nečeká nic příjemného. Armando vypadal značně nervózně a neustále po mně vrhal rozezlené pohledy. Vzal do rukou dýku a opatrně ji nahříval nad plamínkem ohně, který tančil v lucerně. Když se špička čepele zbarvila do ruda, přisedl si ke mně.

„Teď to bude bolet,“ zašeptal nerudně a pevně mi sevřel paži v dlaních. Když přiložil horoucí hrot dýky do rány, tělo se mi prohnulo do luku. Z hrdla se mi vydral zuřivý sten, který se rozléhal v ozvěnách celou chodbou. Bolest byla nesnesitelná. Ten sžírající oheň mi plál v krvavé ráně, která se začala vařit. Horký pot mi stékal po tváři a hruď se mi vzdouvala pod přívalem nesnesitelné agónie. Armando mi v železném stisku svíral paži. V krvavých šrámech probublávala zelená hustá tekutina, která se postupně drala na povrch. Nemohl jsem dýchat, jak mi bolest zatemňovala mysl. Moje vnímání se vytrácelo v tom pekelném ohni, který mě upaloval zaživa. Hustá nevábná tekutina se na povrchu rány škvařila a pak se vypařila. Krvavé šrámy se zacelily do hladkého povrchu mramorové kůže. Hlasitě jsem vydechl, když se bolest definitivně vytratila.

 „Příště bys měl být opatrnější. Stačilo by dalších pár hodin čekání a ten jed by ti otrávil tělo,“ promluvil Armando vážným hlasem a odložil zkrvavenou dýku na stůl. Věděl jsem, že má pravdu. Každá část novorozence byla pro upíry silně toxická. Jediný kontakt s naší krví nás mohl změnit v běsnící krvelačné zrůdy toužící po neustálém přísunu krve…

„Díky, Armando,“ vydechl jsem a on se na mě letmo podíval. Jen přikývl a odešel. Moje tělo se pořád snažilo vzpamatovat z toho šoku. Musel jsem do sebe dostat v nejbližších hodinách čerstvou krev, abych se mohl zregenerovat a získat zase plnou sílu. Ale na to jsem byl nucen vyčkat do večera, až se sluneční paprsky vytratí za obzorem. Zvedl jsem se a vydal se do svých komnat. Moje myšlenky se stále vracely k ní. Nedokázal jsem si jeji tvář vymazat z mysli. Ty vykrojené plné rty zbarvené pulzující krví, temná modř hlubokých pronikavých očí, drobný nos s jemnými pihami. Hedvábné kaštanové prameny splývající podél jejího štíhlého těla…

Přecházela jsem po pokoji a zvažovala, co udělám. V ruce jsem svírala mobil a snažila se přemluvit sama sebe, abych měla dost odvahy na to mu zavolat. Jenže touha a zvědavost nakonec předčily moji potlačovanou nervozitu. Zadívala jsem se na displej a vytočila jeho číslo. Chvíli to vyzvánělo a ve mně se znovu ozvalo to bolestné zklamání, že to nezvedne. Když už jsem to chtěla položit, ozval se jeho chraplavý hlas.

 „Bello,“ vydechl sípavým hlasem. Zneklidnilo mě to. Zněl jinak než jindy.

„Jsi v pořádku?“ zeptala jsem se starostlivě a on si hlasitě odkašlal. V pozadí jsem slyšela šustot přikrývek.

„Ano. Děje se něco?“ ujišťoval se. Něco mi říkalo, že mi neříká úplnou pravdu. Vlastně tenhle pocit jsem měla pokaždé, když jsem s ním byla. Něco mi pořád tajil.

„Ne, všechno je v pořádku. Já jen,“ špitla jsem. Ve skutečnosti jsem ani nevěděla, co mu mám říct. Asi by zněl zvláštně pouhý fakt, že jsem ho chtěla slyšet. V telefonu se ozval bolestný vzdech.

„Určitě jsi v pořádku, Bello?“ optal se znovu a jeho neklid přímo prosakoval hlubokou a sytou barvou jeho hlasu. Srdce mi zase utíkalo šílenou rychlostí, jako pokaždé, když jsem myslela na něj.

„Chybíš mi,“ vydechla jsem a vzápětí si uvědomila, co jsem řekla. V duchu jsem si sprostě nadávala, ale z toho rozpoložení mě vyvedl jeho tichý úsměv. Horkost se mi hrnula do tváře a vykreslovala mi na tváři drobné ruměnce. V dalším okamžiku ve sluchátku zazněl jeho nesouhlasný vzdech.

„Musím jít, Bello,“ řekl vážným hlasem. Jako by se mi zem rozpadala pod nohama. Tak jsem se cítila. Nedokázala jsem nic říct. Rty mi zamrzly ve smutném úsměvu. Nemusel mě vidět, aby pochopil moje pocity.

„Já,“ začal a pár vteřin mezi námi vládlo naprosté ticho. Čekala jsem, co řekne – jako by na tom závisel osud celého světa.

„Ozvu se,“ zachraptěl a pak už jsem jen zaslechla pravidelné tutání. Zavěsil. Telefon mě pálil v ledových dlaních. Stála jsem na pokraji propasti – mezi nebem a peklem a nedokázala jsem udělat ani krok vpřed, ani vzad. Jen jsem se nechala sžírat tou děsivou nevědomostí…

 

Zavěsil jsem. Věděl jsem, že jí neuvěřitelně ubližuju, a zlobil jsem se sám na sebe! Vůbec jsem nevěděl, co mám dělat. Jak se mám postavit k tomu, co se ve mně bouřilo. Bella byla moje vábnička – moje osobní značka drogy. Její přítomnost ve mně probouzela to divoké zvíře, které lačnilo po její krvi i po jejím těle. Nevěděl jsem, jestli jsem natolik silný, abych svoje instinkty dokázal potlačit. Moje vůle byla zatím příliš chatrná a vůně její krve příliš lákavá. Bál jsem se toho, že bych jí mohl ublížit. Trnul jsem hrůzou jen při té představě!

Do pokoje vtrhl Alex.

 „Edwarde, máme práci. Můžeš se přidat?“ zeptal se a pohledem zamířil k mé paži. Nemohl jsem se na ně vykašlat, i když jsem se cítit ještě slabý. Jed mi přetrvával v krvi příliš dlouho.

„Jen se připravím,“ odpověděl jsem a už jsem stál nohama pevně na zemi. Alex se na mě zkoumavě zadíval. Chtěl něco říct, ale můj ostražitý pohled ho zarazil.

„Jdi. Za chvíli přijdu,“ oznámil jsem mu příkazem a on zmizel v chodbě. Zamířil jsem k prádelníku a vytáhl černé tričko, které jsem si oblékl. Když jsem přejel látkou po drobné skvrnce, která zbyla po ošklivé ráně, trhl jsem sebou. Místo bylo ještě citlivé. Přitáhl jsem kožený pásek kalhot a přes rameno přehodil černý kabát. Cítil jsem tu pachuť boje, který nás čekal. Ale nepřipouštěl jsem si slabost, když se dveře ložnice hlasitě zabouchly.

 

„Tak co nás čeká?“ ptal jsem se směrem ke skupince po zuby ozbrojených upírů, ke které jsem přicházel. Alex se na mě podíval s pohledem nejvyšší úcty a přistoupil blíž.

„Podařilo se nám vypátrat doupě, kde se ukrývá ta skupinka novorozených, které tehdy v noci vyfotila slečna Swanová,“ oznámil mi hrdým hlasem a já se při vyslovení jejího jména jemně zachvěl.

„Skutečně?“ optal jsem se nedůvěřivě a Armando přikývl. Pokynul, abych přišel k němu a zasedl za mohutný počítačový komplex. Na obrazovce monitoru se zobrazila Bellina fotografie. Armando hbitými pohyby prstů přejížděl po řadě kláves a obraz se začínal rozjasňovat, zostřovat a přibližovat.

„Nejdřív jsem nevěděl, jak rozeznat ty tváře v pozadí,“ začal monotóně, „ale pak mě napadlo jim přidat jas a kontrast,“ dořekl. Colin Jankswood nás pozoroval z těsné blízkosti, ale tváře v temném šeru za ním začaly najednou nabírat jasné a rozpoznatelné rysy.

„Databáze registru pohřešovaných našla všechny zbylé ze skupiny. Všichni zmizeli ve stejný den,“ řekl podezíravým hlasem, „něco se mi na tom nezdálo a při bližším zkoumání jsem přišel na to, že celá skupinka včetně našeho starého známého Jankswooda měla spojitost s jednou významnou firmou.“

„Co tím chceš říct, Armando?“ ptal jsem se a věci do sebe začaly najednou lépe zapadat.

„Je to firma Salvadore. Patří mezi nejbohatší a nejvýznamnější firmy v Seattlu – obchoduje s obrazy a historickými cennostmi,“ vysvětloval mi Armando.

„Nedávno koupila historickou budovu na rohu páté a otevřela tam nový klub La Fair,“ pokračoval, „myslím, že až zneškodníte to doupě, měli bychom svou pozornost přesunout právě k tomu podniku.“ Přimhouřeně jsem sledoval fotografii na monitoru a v hlavě si dával do kupy všechny informace.

„Myslíš, že někdo z vyšší hierarchie té firmy by mohl mít na svědomí ten narůstající příval novorozených?“ zeptal jsem se přímo. Armando se vážně zadíval směrem k ostatním.

„Tím si nejsem jistý, ale přinejmenším je ta firma víc než podezřelá. Měli byste to co nejdřív prověřit,“ přiznal.

„Hned, jak dnes v noci zneškodníme to doupě novorozených, prověříme to,“ odvětil jsem a zvedl se ze židle. Všiml jsem si, že v naší šestičlenné skupince chybí Gabriel.

„Hlídkuje u Isabelly Swanové,“ oznámil mi Alex, když si všiml mého zamyšlení.

„To je dobře. Doufám, že tentokrát už nic nezpacká,“ sykl jsem jízlivě a vydal se s ostatními do hluboké a temné noci.

 



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Noc patří nám - 9. kapitola - Ve stopách nepřítele:

 1
7. Petronela webmaster
17.05.2012 [16:08]

PetronelaTak tohle je fakt super. Přece jenom má ten nový klub něco společného s upíry - aspoń to tak tedy vypadá.
No a Edward a Bella, tak to je... ach, dokonalost sama, jak si pomalu uvědomují, že se do toho druhého zamilovali až po uši a nejde s tím nic udělat Emoticon.
Fakt perfektní kapitola... No a teď jdu hned dál

04.03.2012 [21:34]

BellaSwanCullen8 Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

5. Verulka
03.03.2012 [23:36]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

4. Faninka
03.03.2012 [21:31]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

3. niki
03.03.2012 [21:24]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

03.03.2012 [21:22]

SummerLili Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

03.03.2012 [19:57]

alicecullenhale2 Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon
naozaj skvelá kapitolka... Emoticon
som zvedavá kto nám to ide po Belle... Emoticon
už sa strašne teším na pokračovanie... Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!