Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Noc patří nám - 5. kapitola - Prozření

16.02.2012 (19:30) • Lorenia • FanFiction na pokračování • komentováno 8× • zobrazeno 1913×

Kapitola pátá

Prozření

Rozrazil jsem dveře laboratoře a s běsnící zuřivostí uhodil pěstí do stolku, který se rozpadl na tisíce třísek. Armando se na mě zděšeně podíval.

„Co blázníš, Edwarde?!“ vykřikl a ve vteřině stál u mě. Pevně mě svíral ve svých ocelových pažích a snažil se mě uklidnit.

„Hlavně, dýchej, jasný?“ přikázal mi a já se zhluboka nadechl. Ještě teď mi tělem kolovalo nesnesitelné vzrušení, které jsem stěží rozdýchával. Jak jsem mohl být tak neopatrný? Zuřil jsem a můj hněv směřoval k jediné osobě – mně samotnému. Jak jsem mohl tak snadno podlehnout?!

„Brácho, už je to lepší?“ ujišťoval se Armando a silně mě poplácal po ramenou. Odstrčil jsem ho a posadil se na točité křeslo.

„Jo, je mi fajn,“ odsekl jsem a vysloužil si jeho podezíravý pohled. Měl mě přečteného, to jsem věděl s naprostou jistotou.

„Ta dívka, hm?“ oznámil mi, „zamotala ti hlavu, co?“ Bolestně jsem sevřel ruku v pěst, až mi zbělely klouby. Nemělo smysl před ním něco ukrývat, dříve či později by to sám poznal.

„Její krev,“ promluvil jsem ještě stále udýchaným hlasem, ale Armando okamžitě pochopil, co jsem tím myslel.

„La tua cantante,“ vyslovil téměř nábožným hlasem a já se na něj pronikavě zadíval. Stále jsem si nechtěl připustit ten fakt, že ke mně Bellina krev promlouvala a vábila mě k nesnesení…

„Ano,“ připustil jsem a tvář zabořil do svých dlaní. Věděl jsem od první chvíle, že je ta dívka něčím výjimečná, ale tohle mi vzalo dech.

„Pokud nedokážeš v její přítomnosti své smysly ovládat, existuje jediné řešení. Musíš se s ní přestat stýkat,“ řekl tvrdým a nekompromisním hlasem.

„Zbláznil ses?“ vystartoval jsem a opět jsem stál na nohách. Armando přistoupil blíž a podezřele si mě měřil.

„Podej mi ruku,“ přikázal mi a já se s hrdelní ozvěnou zasmál.

„Ne,“ vyštěkl jsem, „nenechám tě, aby ses hrabal v mojí mysli!“

„Edwarde, udělej, co říkám. Snažím se ti pomoct, rozumíš?“ vydechl rezignovaně a moje zlost začala pomalu ustupovat.

„Nechci, abys to viděl,“ řekl jsem značně klidnějším tónem a znovu se posadil na točitou židli, „nechci, abys viděl, jak snadno jsem podlehl. Jak snadno jsem dokázal překročit hranici, kterou jsem sám vytvořil.“ Armando přistoupil blíž a posadil se ke mně.

„Edwarde, naše touhy nejsou vždy spojené s krví. To je to, co nás odlišuje od novorozených. Vnímáme různé druhy emocí – ty zlé i ty dobré. Ale dokážeme se jim poddat a přizpůsobit. Pokud jsi podlehl chtíči, je to jenom projev tvé lidské stránky. Nepovažuj to za slabost, ale za přednost. To, že v tobě někdo dokáže takový pocit vyvolat je jen důkazem toho, že své mysli dokážeš nabídnout víc než jen nekontrolovatelnou krvežíznivost.“

Zadíval jsem se na něj a můj dech se vracel k normálu.

„Ta dívka je pro tebe důležitá. Ale to je možná důvod, proč by ses měl od ní držet dál. Je to tvá vábnička, neměl bys ten fakt podceňovat,“ řekl vyrovnaně a já si uvědomil, že má naprostou pravdu. Nejlepší řešení, jak Belle neublížit je držet se od ní co nejdál.

„Myslíš, že by moji práci ohledně Belly Swanové mohl převzít Alex?“ zeptal jsem se a Armando přikývl.

Seděla jsem na malé stoličce a na plátno se snažila vykreslit jeho tvář. Pravdou bylo, že jsem měla v mysli i ty nejdrobnější detaily jeho mužné a překrásné tváře. Zavřela jsem oči a uviděla před sebou ty dva třpytící se jantary, které mě pronikavě pozorovaly. Jemná linie hebkých plných rtů, které se vykreslily do šarmantního úsměvu. Bělostná chladná pokožka, která vypadala jako mistrovské dílo slavného sochaře. Husté, tmavé obočí dokreslující pronikavý pohled…

Zadívala jsem se na plátno a usmála se. Dívala jsem se do jeho tváře. Dokonalé kopie skutečného originálu. Spokojeně jsem si otřela umazané ruce do hadru a obraz nechala položený na malířském stojanu. Znovu jsem se na něj podívala – čišela z něj průzračná krása, ale i respekt. Sklopila jsem zrak a hlasitě vzdychla. Už to bylo několik dní, co se neozval. Ani jedna návštěva, telefon nebo smska. Začaly ve mně vzrůstat obavy z toho, co se stalo onu noc. Myslela jsem, že mě skutečně chce, že po mně touží tak jako já po něm. Upřímně a otevřeně. Ale asi ho něco donutilo změnit názor. Při té myšlence jsem si bolestně skousla ret a odhodila malířskou zástěru před židli. Najednou se začala linout pokojem moje oblíbená písnička – vyzváněcí melodie mobilu. Hbitě jsem přiskočila k telefonu a smutně vydechla při pohledu na jméno na displeji.

„Ahoj, Mikeu,“ pozdravila jsem svého dobrého kamaráda.

„Bells, ty ještě žiješ?“ zeptal se s potutelným úsměvem. No fajn, poslední dny jsem neměla příliš náladu se vměšovat do společnosti kohokoli krom Edwarda. Ale ten na mě evidentně kašlal.

„Jo, jasně, že jo,“ usmála jsem se do telefonu a zdáli zaslechla Jessičin hlas.

„Jess se ptá, jestli s námi dneska vyrazíš do nově otevřeného klubu na rohu páté. Bude to určitě velkej mejdan, Bells. Tam nesmíš chybět,“ naléhal a za ním se ozýval Jessičin burcující hlas. Popravdě, fakt jsem neměla chuť někam chodit, ale ta samota uvnitř mého bytu na mě až nezdravě doléhala. Bylo rozumné si pročistit myšlenky někde mimo domov.

„Tak jo, půjdu s vámi,“ odpověděla jsem a Jessičin hlasitý výkřik radosti mi málem utrhl ucho.

„Paráda, Bells! Vyzvedneme tě v sedm u tebe, ano?“ řekl Mike radostně a Jessica nepřestávala projevovat své štěstím překypující rozpoložení.

„Tak v sedm. Ahoj,“ špitla jsem a zavěsila. Zasněně jsem se podívala z okna. Slunce už pomalu zapadalo a jeho paprsky se vytrácely do temných stínů. Někde tam venku je on. Zadívala jsem se znovu na mobil a přepadlo mě zoufalé nutkání mu zavolat. Vlastně se divím, že jsem to těch posledních pár dní vydržela a ani jednou jeho číslo nevytočila.

V ruce jsem nervózně žmoulala telefon a zmáčknula tlačítko volat. První zazvonění. Druhé zazvonění. Pořád nic. Třetí zazvonění. Čtvrté zazvonění. Páté zazvonění. Zklamaně jsem se podívala na displej a ukončila hovor.

Naštvaně jsem hodila mobil na postel a rozešla se ke skříni.

Autor: Lorenia (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Noc patří nám - 5. kapitola - Prozření: