Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Noc patří nám - 3. kapitola - Rozpolcení

Alice s Jasperem11111


Noc patří nám - 3. kapitola - RozpolceníEdward odchází od Belly s rozpolcenými pocity. Co se v něm odehrává a jak se s tím vyrovná? Jaké je jeho tajemství a co má v úmyslu udělat s Bellinou fotografií a vůbec s Bellou Swanovou jako takovou? To se dozvíte v dnešní kapitole, která vám osvětlí pár dalších věcí... Příjemné čtení a doufám, že mi tu necháte nějaké komentáře! Člověku se hned líp píše pokračování! :) Vaše Lorenia. :)

Kapitola třetí

Rozpolcení

S neuvěřitelným sebezapřením jsem vyšel do temné a chladné noci. Ještě několik set metrů od jejího bytu mi na rtech ulpívala ta lahodná vůně. Vůně její mladé krve se mísila s omamnou vůní jejího těla. Směs pižma a nevtíravého podtónu lilie…

Měl jsem pocit, že mi veškeré smysly přímo explodují pod návalem té dokonalé směsice vůní. Tělem mi prostupoval ledový chlad, který vyjadřoval můj značný neklid. Žízeň mi nemilosrdně spalovala hrdlo, které se mi pod tlakem zoufalství přímo svíralo. Potřeboval jsem nutně krev – zahnat tu nesnesitelnou touhu po tom, abych se vrátil a ochutnal z jejího křehkého krčku tu lahodnou karmínovou tekutinu, která jí horoucně pulzovala v žilách…

Ulice byly prázdné a tak jsem se nadlidskou rychlostí rozběhl vstříc temným lesům. Čeřil jsem noční ledový vzduch, když jsem zachytil pach vysoké. Prudce jsem zastavil hluboko v lese a ukryl se za mohutný kmen. Sledoval jsem skupinku srn, která evidentně vycítila nebezpečí. Vnímal jsem urputný tlukot srdcí, která se vystrašeně zmítala ve zběsilém tempu. Hladově jsem si olízl rty a vyčkával, až se jejich neklid vytratí. Pár minut trpělivosti mi přineslo kýžený úspěch. Tep se vracel k normálu a moje žízeň neúnosně rostla. Vzpomněl jsem si na tu omamnou vůni krve Isabelly Swanové a nenasytně jsem polkl na prázdno. Už jsem nemohl déle čekat. Ta vzpomínka ve mně probudila divoké a nezkrotné zvíře, které toužilo po jediném – čerstvé krvi. Prudce jsem vyskočil do vzduchu a dravě lapl dvě srny naráz. Ostatní se vyděšeně rozběhly do hlubin lesa. Neúprosně jsem se zakousl do hrdla jedné z nich a hltal tu horkou tekutinu prýštící z rány. Sál jsem, jako by to mělo být naposled, a cítil, jak se srna přestává vzpírat. Její tlak polevoval, když jsem se odtáhnul od bezvládné mršiny. Druhou paží jsem stále svíral další  srnu, která se v zoufalém boji o život zmítala v mém železném stisku. Podíval jsem se na ni a žízeň mě znovu přemohla.

Tělem mi kolovala zvířecí krev a já se cítil mnohem silnější a odolnější. Už mě na jazyku nedráždil ten spalující oheň. Procházel jsem mlžným oparem noci, když jsem zastavil u vysokého domu na rohu ulice. Pro opatrnost jsem se otočil a vznesl se několik metrů nad zem. Prolezl jsem francouzským oknem do svého bytu. V neprostupné tmě jsem pohledem zkontroloval celý prostor a vzápětí zmáčkl vypínač v ložnici. Odhodil jsem kabát přes křeslo a podíval se na své oblečení. Triko jsem měl potřísněné zaschlou krví. Svlékl jsem ho a pohodil v koupelně. Vrátil jsem se do ložnice a posadil se na kraj postele. V tu chvíli mi v kalhotách zavibroval mobil. Zadíval jsem se na jméno blikající na displeji a s hlasitým odfouknutím mobil zvedl.

 

„Co se děje, Armando?“ zeptal jsem se s neskrývaným hněvem. Pro dnešní noc jsem toho měl skutečně dost a poslední, co jsem potřeboval, byly další potíže.

„Mám pocit, že nejsi zrovna v nejlepší náladě, Edwarde,“ odvětil Armando, ale neodpustil si provokativní úšklebek.

„Tak co chceš?“ zavrčel jsem do telefonu.

„Mluvil jsi s tou Swanovou? Zjistil jsi něco?“ optal se zvědavě a mě vzpomínka na ni opět evokovala to horoucí vzrušení, které jsem v její přítomnosti cítil…

„Mluvil,“ vydechl jsem nerudně.

„A? Co ti řekla?“ vyzvídal nadále Armando a nenechal se uchlácholit pouze jednoslovnou odpovědí.

„Vyfotila je,“ oznámil jsem tvrdě a zaslechl hlasitý výdech. Bylo mi jasné, že její fotografie vnáší do celé věci mnohem temnější a nebezpečnější prvky.

„Víš, co to znamená, Edwarde?“ vyslovil otázku, na kterou jsem už předem znal odpověď. Novorození upíři patří k tomu nejnebezpečnějšímu, co Seattle nabízel. Jsou nenasytní, nekontrolovatelní a krvelační. Nezabíjí kvůli přežití, ale kvůli čiré touze po krvi, která jim neustále zatemňuje mysl. Jsou všude a loví bez jakýchkoli zábran a pravidel.

„Pravděpodobně po ní půjdou,“ řekl jsem chladným hlasem a snažil se nepřipustit si ten šílený strach, který mě při té myšlence zachvátil. Armando si hlasitě odkašlal.

„Co máš v plánu?“ zeptal se nejistě. Věděl, že tuhle situaci musíme vyřešit. Byla to naše práce. Zabíjet krvelačné novorozené, kteří se potulovali nočními ulicemi a nekontrolovatelně vyvražďovali obyvatelstvo Seattlu. Cítil jsem, že chránit Bellu nebyla pouhá práce. Vázalo mě k ní zvláštní pouto povinnosti…

„Mám tu fotografii. Chci, abys ji analyzoval a zjistil, o koho se jedná,“ přikázal jsem stroze.

„To je vše? A co ta dívka?“ zašeptal nervózně.

„Tu si beru na starost já. Budu ji hlídat,“ odpověděl jsem přísně a hlasem mi prostupovalo nepopsatelné rozrušení. Musel jsem vědět, že je v pořádku a nechtěl jsem dovolit komukoli jinému, aby získal to privilegium na ni dohlížet.

„Dobře, Edwarde. Zítra se tu stav a podíváme se na zoubek těm útočníkům na té fotografii. Myslím, že nebude problém nalézt jejich původní záznamy v databázi. Nepochybně přijdeme na to, kdo to byl,“ řekl sebejistě.

„Fajn, zítra,“ odvětil jsem a ukončil hovor. Nedokázal jsem pochopit, jak mohla obyčejná lidská dívka uniknout bandě krvelačných novorozených. Pořád jsem si celý příběh přehrával v hlavě a zastavoval ho na místech, která mi nebyla jasná. Buď je Isabella Swanová naprostý blázen nebo je neuvěřitelně odvážná a má víc štěstí než rozumu… Odpověď jsem znal.

 

Procházela jsem nákupním centrem a hledala název kavárny, kde jsem se měla sejít s Jess. Netrvalo to ani minutu, když jsem spatřila její rozzářenou tvář, která mě nadšeně zvala k malému rohovému boxu útulné kavárny. Přidala jsem do kroku a klapot podpatků se v ozvěnách linul nákupním centrem.

 

„Ahoj, Bells! Vypadáš suprově,“ přivítala mě s úsměvem a radostně mě objala. Posadila jsem se naproti ní.

„Díky,“ hlesla jsem a odložila si vedle sebe kašmírový kabát. Vzápětí se u nás zjevil číšník a my si objednaly černou kávu.

„Tak? Jak se cítíš?“ ptala se s neklidem v hlase. Bylo vidět, že je nesvá a nejistá. Zastrčila jsem si spadlý pramínek vlasů za ucho a lehce si odkašlala.

„Jde to. Už je to mnohem lepší,“ oznámila jsem a její tvář se zalila uklidňujícím úsměvem, „včera se u mě stavil detektiv z policejního okrsku. Chtěl pár odpovědí a dala jsem mu svůj mobil, kde jsem měla ty útočníky vyfocené. Řekl, že je předá k odborné analýze,“ řekla jsem a lžičkou nervózně cinkala o okraj šálku s kávou.

„Takže je velká šance, že ty psychopaty brzo dopadnou,“ vydechla povzbudivě Jessica a já se nuceně usmála. Měla pravdu, ale to nic neměnilo na těch děsivých nočních můrách, které mě od té noci provázely skoro každou noc.

„Snad,“ špitla jsem a usrkla kávu z buclatého šálku. Jessica se ke mně sklonila a významně se na mě podívala. Evidentně vycítila moje rozrušení.

„To bude dobrý, Bells. Uvidíš,“ prohlásila s nehranou jistotou a já ji v tu chvíli byla vděčná. Opatrně jsem se usmála a opřela a pohodlné kožené křeslo. V očích jí ale najednou probleskly jiskřičky zvědavosti, které nikdy nevěstily nic dobrého…

„Ale teď mi řekni,“ řekla s hlubokým nádechem, „je ten detektiv hezkej?“ zašeptala nadšeně a já se musela hlasitě rozesmát. Jestli něco k Jess opravdu patřilo, tak to byla její nekonečná zvědavost a neutichající zájem o muže.

„Jo, je,“ špitla jsem nevýznamně a v duchu si promítala obrazy ze včerejšího večera. Vlastně jsem mu svou odpovědí hodně ukřivdila. Byl totiž dokonalý… ve všech ohledech.

„Bells, tak co si mám o tomhle myslet?“ odpověděla zmateně a pohledem mě přímo smažila za živa. Chtěla vědět víc.

„Jo, je fakt hezkej,“ usmála jsem se nad její netečnou zvědavostí. Její oči se rozzářily jako malé třpytící se diamanty.

„Páni,“ vzdychla, „policajt a ještě k tomu pěknej. To je teda něco!“ vydechla omámeně a já si v hlavě promítala, co by asi tak dělala, kdyby ho viděla naživo…



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Noc patří nám - 3. kapitola - Rozpolcení:

 1
7. Petronela webmaster
13.05.2012 [11:53]

PetronelaSuper kapitola, jsem hrozně zvědavá, jak se to bude vyvíjet dál, už se nemůžu dočkat, takže se omlouvám, za krátký komentář a jdu číst hned dál Emoticon

6. SummerLili
10.02.2012 [20:59]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

10.02.2012 [0:26]

Rena16 Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

09.02.2012 [18:50]

Adus15 Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

09.02.2012 [18:40]

BellaSwanCullen8 Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

2. Faninka
09.02.2012 [16:02]

Krása, nic jiného se nedá říct Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon jen se nemůžu dočkat až se začnou více poznávat a bude tam více akce a napětí, jak se ji bude snažit ochránit Emoticon Emoticon
Nemůžu se dočkat další kapitolky Emoticon Emoticon Emoticon

1. Zuzula
09.02.2012 [15:38]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!