Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nikdy neříkej nikdy 35. kapitola - Zrada?

tttttttttttttttt


Nikdy neříkej nikdy 35. kapitola - Zrada?Nebudu vám nic ohledně obsahu naznačovat, jen popřeji veselé Velikonoce! :-) Snad se bude kapitolka líbit! kikky

Edit: Článek neprošel korekcí.


35. kapitola

Zrada? 

 

 

Edward

 

 

Snad to ale nakonec tak drastické nebude.

Aro a ta jeho tragická banda maškarních šašků v dlouhých hábitech má přijít někdy dopoledne a navečer už, doufám, odsud jako jeden muž opět odtáhnou. To by bylo opravdu skvělý! Pořád jsem však netušil, jak se vyhnout budoucím setkáním tohohle upířího červa, protože Carlisle jeho ruku pokaždé bez průtahů přijal. Bral ho jako přítele. Prozatím…

Něco mi však říkalo, že příště už tomu bude jinak vzhledem k tomu, že Isabella je jeho skutečná neteř a on se konečně dozví celou pravdu. Totiž, že to jeho přítelíček z teplých krajin mu vlastně zavraždil bratra a jeho ženu. Bude to pro něj asi pořádně zlé… Když si uvědomím, že Bella tehdy přežila jen díky Elizabeth a jejímu štítu, je mi nanic. A ten nový dar, kterému Eliz vládla, pro mě byl taky pořádná novinka. Žili jsme spolu tak dlouho a já to nikdy nezjistil, ačkoliv… Vlastně ani ona sama to dřív netušila.

 

Hned po tom našem tanečním rodeu a gaučové gymnastice jsem Belle objednal něco k snědku. Její žaludek bez přestání hlasitě prozpěvoval, abych se ho už konečně taky uráčil nakrmit a já to s velkou radostí udělal, třebaže ten smrad z těch rádoby delikates byl vážně nesnesitelný. Co bych ale pro mého vyhladovělého mazlíčka nevydržel?

Když se konečně najedla, na půl hodiny mi pak usnula jako dřevo, a tak jsem nám odskočil napustit vanu a vybalit. Netrvalo dlouho a já byl se vším hotový, takže jsem se vrhl na můj hlavní noční program. Udržet Bellu vzhůru co to jen půjde…

A že to byla vážně pořádná dřina.

Ležela na gauči doslova jak padlý anděl, úplně nahá, schoulená na pravém boku a s jednou rukou zastrčenou pod hlavou a druhou vsunutou mezi koleny. Byla rozkošná. Tiše jsem k ní poklekl a chvíli si prohlížel tu uvolněnou a poklidnou tvář, společně s tou její dokonalou nahotou. Myšlenky se jí jako obvykle motaly okolo mě nebo Elizabeth, což znamenalo, že jedny byly pikantní, druhé smutné…

Nemohl jsem už déle otálet, a tak jsem jí obličej zasypal tolika polibky, že se mi ta moje mazlivá Sněhurka brzy probudila.

„Edwarde,“ pověděla rozespale, „odneseš mě do postele?“ zeptala se a otevřela přitom víčka jen na malé štěrbinky.

„Ne, ještě ne,“ odpověděl jsem klidně a oblažil ji širokánským úsměvem. Ten ji ve vteřině oči dostatečně rozlepil, přesto nic nenamítala, když jsem si ji odnesl do koupelny, vlezl s ní do vany a… A teď jsme si už přes hodinu dopřávali společnou, pořádně horkou koupel. No, nebyli jsme vždy jen laxně naložení, nějak jsem ji úplně probudit musel! Fajn… Možná jsem se jen vymlouval a trošku sobecky uspokojoval moji neustálou upíří nadrženost, která v přítomnosti mého mazlíčka nešla jen tak vypnout.

 

Pára už všechno okolo úplně pohltila a zahalila nás do jemného, přesto hustého mléčného závoje, ačkoliv já neustále viděl všechno do nejmenších detailů. Belle se samozřejmě bez přestání klížily oči a mě bavilo držet ji vzhůru. Ležela na mně, na břiše a záda s jejím nádherným pozadím drze vykukovaly ven z vody a nabízely se tak na odiv mému vždy zapálenému pohledu. Taky jsem byl pořád uvnitř ní, uvězněný v tom horoucím vchodu do ráje a nehodlal odtamtud jen tak vypadnout.

Jo, měl jsem všechno.

Pokoušela se sice proti únavě bojovat, většinou ale naprosto marně. A pokaždé, když už pomalu upadala do říše snů, drze jsem ji pohybem boků znovu přivedl k vědomí, což byl vlastně i můj skvělý plán. Měla jít spát co nejpozději, aby ji třeba nenapadlo beze mě zítra odejít bůhvíkam, například na prohlídku města nebo hůř, okolí.

Ne, to bylo příliš nebezpečné, zvláště pak pokud jsem nebyl po jejím boku. Kdo ví, co by se Belle během několika hodin mohlo stát? Cítil jsem, jak mi po páteři stoupá nepříjemný chlad. I když bych něco podobného díky mojí obvyklé teplotě ani cítit neměl, zaznamenal jsem ho velmi zřetelně. Těžko ale hádat, jestli to taky nebylo tou teplou vodou ve vaně, kterou jsem neustále odpouštěl a připouštěl tak, aby zůstala příjemně horká.

Moje ponořené tělo teď muselo mít tu samou, rozhicovanou teplotu…

„Tak mi znovu povyprávěj o tvojí rodině,“ zaprosil zničehonic rozespalý mazlík přitulený tváří k mému krku. Bříšky prstů jsem velice opatrně opsal křivku její páteře a doploužil se až k jedné její studené půlce. Miloval jsem tu hebkost, křehkost a měkkost zároveň. Dřív ne, ale ona tohle všechno úplně změnila. Poslouchal jsem, jak přerývavě dýchá a natáhl se pro sprchu. Nastavil jsem tu správnou teplotu a pak jí proudem začal smáčet její vystavené části. Tiše mi zavrněla do kůže a vtiskla malý polibek.

Její prosbu jsem nedokázal nevyslyšet, takže i když už jsem mazlíčkovi moji famílii popisoval nejméně dvakrát a dokonce i viděla fotky, co nosím v peněžence, začal jsem o nich povídat znovu a přitom neustále sprchoval Bellin vršek a koutkem oka kontroloval i odtok. Přece jen jsem nechtěl vyplavit ty pod námi… Koneckonců, byli to upíři.

„Esmé, moje matka, jak už víš, je ten nejmilejší upír, jakého jsem kdy poznal.“ Pokusil jsem se najít cokoliv nového, o čem by mělo smysl ještě vyprávět, ale téměř všechno jsem už vyčerpal. „Pokud existuje někdo, komu lidi nevadí a nebere je jen jako obtížný hmyz a potravu, je to právě ona a samozřejmě i můj otec, Carlisle,“ pověděl jsem hrdě. Představa, jak se mi snažil padesát let vštípit dobré chování, ale neuspěl, mi na tváři vykouzlila malý úsměv. Kdo mohl tušit, že si mě jednou domestikuje někdo jako moje malá, křehká Bella?

„A jaká je?“ optala se zvědavě, ačkoliv už i tohle slyšela několikrát.

„Esmé?“ vypadlo ze mě v otázce, i když podle myšlenek se opravdu ptala na moji matku.

„Hm, jo.“

„Úplně normální. Samozřejmě je krásná jako každý upír, přesto jsou její rysy stejně měkké a jemné jako její povaha. Je tak o chlup vyšší než ty. Alice, moje sestra, ta s těmi černými rozčepýřenými vlasy, je asi tak stejně vysoká jako ty,“ povídal jsem tiše a mazlíček si jen v mysli doladil jejich výšku k té její. „A jak jsem říkal, na tu by sis asi měla dát obzvlášť pozor, protože když tě jednou chytí, už tě nepustí a musíš s ní proběhnout všechny obchody v tom největším nákupním centru, co tu máme,“ pochechtával jsem se, i když to všechno byla jen holá pravda. Ten upíří uragán vás strhl do svého víru a dokázala komandovat tak obratně jako kterýkoliv schopný generál. Kam se na ni hrabal její manžílek. A navíc, což má u mě k dobru, se mi ji nikdy nepodařilo dostat. Samozřejmě jsem to zkoušel, jak jinak… Dřív jsem letěl na všechno neživé, co mělo prsa, těžko byste totiž hledali nějakou šerednou upírku.

Každopádně Alice mi nikdy nevyhověla a pokud tomu okatého zájmu o její osobu přihlížel i Jasper, to jsem pak tak trochu dostal na hubu. Někdy i trochu víc, to záleželo na okolnostech. A netvrdím, že jsem si to nezasloužil, ale možná to trochu přeháněl. Nebyl si snad jistý jejich láskou? Kdo ví, možná prostě jen nesnášel, když jsem jeho ženu otravoval s tím ‚Má snad Jasper něco, co já ne?‘.

Přesto mi ten jejich dokonalý svazek v duchu imponoval, stejně tak i mých rodičů. S čistým srdcem můžu dodat, že na Esmé jsem moje balící taktiky nikdy nezkoušel. Bylo by to pro mě něco jako incest. I když to není moje vlastní matka, já ji za ni považoval.

„Pak je tu Jasper, který je zároveň manžel Alice. On je… jak bych ho jen nejlíp vystihl? Prostě jeho vojenská minulost se na něm dost podepsala, takže v jeho přítomnosti nesalutuj nebo podobně, pokud nechceš přijít o hlavu… Ne, že bych mu snad dovolil, aby ti ublížil, ale… jeden nikdy neví,“ dodal jsem věcně a pousmál se při vzpomínce na to, jak si ho tímhle způsobem dobíral Emmett, který taky skončil bez pravé horní končetiny. Nakonec mu ji Jaz velmi šikovně schoval v lese a on ji pak celkem dlouho hledal. Od té doby už to Emm...

„A Carlisle?“ vydechla šeptem. „Vím, že jsi mi o něm už mockrát vyprávěl, jen…“ …líbí se mi poslouchat tvůj hlas.

„Asi bych se ti měl k něčemu přiznat… Já, tak nějak ti teď do hlavy vidím,“ doznal jsem se přímočaře.

„Cože?“ vypískl můj mazlík rozrušeně a pohotově zvedl hlavu, aby se mi mohl podívat do očí. Černých mimochodem, protože i já měl momentálně přímo dokonalý výhled. Dlaněmi se mi zapřela do ramen, aby se mohla vyzvednout ještě výš a… tak obratně rozptylovala moji pozornost.

„Nevím, jak je to možný…“ Mám lhát? Ne, to prostě nejde. „Vlastně, jen když se na mě zlobíš, se do tvojí hlavy nedostanu. Myslím, že je to důsledkem toho našeho spojení. Taková malá ochrana před mým darem, když ti nejsem po chuti,“ osvětlil jsem tomu mému zázraku, kterému se po tvářích právě rozléval spokojený úšklebek.

To bych si vyprosil!

„Běda ti, jak toho budeš zneužívat, protože já se snažím být ctnostný a říkat jen pravdu. Mohl bych mlčet a nechat si tohle malé zjištění jen pro sebe, ale…“ Zhluboka jsem se nadechl. Ne, nemohl! „Nejde to, i kdybych chtěl, nedokážu to. Musím se o to s tebou podělit,“ pověděl jsem kajícně a přesně tak, jak to bylo. A pak mě něco napadlo… „Vlastně... Teď se s tebou musím dělit úplně o všechno,“ dodal jsem temně a znovu párkrát zapohyboval boky.

Bella na nic nečekala. Její rty se v další vteřině, když jí došlo, co jsem právě udělal, s dravostí šelmy vrhly na ty moje a já najednou ve vaně, namísto ležení, seděl. Mazlíček se na mě pohyboval s mlsnou lenivostí, což mi absolutně nevadilo. Líbala mě velmi pomalu a přitom si vzadu ještě prsty pohrávaly s mými vlasy. Divokost se naprosto vytratila a nahradilo ji něco daleko lepšího…

 

 

Bella

 

Ráno jsem se vzbudila celá příjemně utahaná a rozlámaná, ostatně jako vždycky, když se o mě dlouhé hodiny staral právě Edward. Nechápala jsem, co to do něj tak najednou vjelo. Normálně, když jsem byla unavená, tak prostě přestal, uložil mě ke spánku v jeho náručí, ale včera? To byl přímo nenasytný! Poslepu jsem nahmatala místo vedle mě, ale bylo prázdné. Z úst mi vyletělo jedno naštvané odfrknutí a konečně mě poslechla i víčka, která se rázem rozlepila.

K mému nemilému zjištění jsem byla sama.

„Edwarde!“ zavolala jsem polohlasně do tmavého ticha pokoje. Nic.

Žaluzie společně se závěsy zakrývaly okna, takže se sem nedostal ani paprsek světla. Zopakovala jsem pokus o přivolání mého upířího přítele ještě dvakrát, mezitímco se moje ruce pokoušely okolo těla omotat alespoň tenkou deku. Nikdo se však neozýval.

Doštrachala jsem se tedy k oknům a jakmile moje stále ještě rozespalé já pochopilo, jak na ty žaluzie, podařilo se mi sem dostat i trochu toho přírodního osvětlení. No, s tou trochou jsem to asi hodně přehnala, protože v momentě, kdy skrze sklo pronikly první paprsky, pokoj ihned ozářilo polední nebo odpolední slunce.

„Sakra!“ zaklela jsem nahlas, když mě ostrá sluneční záře na okamžik úplně oslepila. Kolik je zatraceně hodin!? Dokončila jsem operaci s názvem rozednění a konečně se mohla pustit do pátrání po tom, jak dlouho jsem to vlastně spala, když mi do oka padl kus bílého papíru na nočním stolku. Ihned jsem si pro něj odkráčela a děkovala přitom vyšší síle, že jsem nezakopla o cíp deky.

Začetla jsem se do úhledného písma toho neřáda, který mě tu nechal samotnou a dokonce mě ani nevzbudil.

 

Dobré skoro-poledne, miláčku.

 

A to věděl jak? Luxusní pozlacené hodiny zavěšené nad zrcadlem jistě ze stejné kolekce prozrazovaly půl dvanácté. Že by nakonec odešel teprve před chvílí? Možné by to bylo, vzhledem k tomu, že v jeho přítomnosti spím jak zabitá, kdežto bez něj…

 

Možná se teď na mě zlobíš, že jsem tě nechal spát a někam zmizel, aniž bych se rozloučil, ale je to jen na jeden den…

 

Jeden den?! Začalo okamžitě vyšilovat moje vyděšené podvědomí. Dvacet čtyři hodin bez toho sexy arogantního prevíta? Kdo to má zatraceně vydržet?! A to mě tady nechal na celý den samotnou, navíc zavřenou v hotelovém pokoji? Tohle mu teda nedaruju! Jsem snad jeho ochočené zvířátko?

 

vlastně ani to ne, protože večer už budeme opět spolu. Musel jsem si dnes odskočit na lov a potom jsem slíbil pomoct Alici nakoupit a zařídit náš (můj a tvůj) společný pokoj, než si tě přivedu domů. Alespoň tohle mi nakazovala dnes ráno do telefonu.

 

Tak on mě tady nechal samotnou, aby si mohl jít nakupovat s… Alicí? Tak tohle mu nedaruju dvojnásob. Ať se těší, neřád jeden, tohle si za klobouček rozhodně jen tak nedá. Copak mu chybí koule, aby tu jeho dotěrnou sestru poslal tam, kam koneckonců patří? Asi jo… Vztekle jsem si dupla nohou o podlahu.

Samozřejmě, že kvůli lovu jsem se zlobit nedokázala a ani nemohla, ale ty jeho nakupovací mánie mohl svojí sestřičce klidně odepřít. A i přes veškerý vztek, co mi právě proplouval krevním oběhem, jsem odhodlaně četla dál…

 

Alice mi taky řekla, že se možná budeš zlobit, ale já stejně doufám, že to pochopíš. Jsi dospělá, takže vím, že to pochopíš.

 

Ták! Ta jeho poznámka o dospělosti byla poslední kapka, která mi pohotově zatemnila zbytky zdravého a rozvážného přemýšlení! Vztek mi vzplál doslova v každé buňce a já zase nechápala tu moji podivnou náladovost. Dřív bych nad něčím podobným jen mávla rukou. Edward nakonec nebyl můj otrok… Ačkoliv se mi tahle představa dost zamlouvala. Možná by mě nemělo až tolik urazit, že místo toho, aby trávil svůj drahocenný čas se mnou, se rozhodl kus z něj věnovat i jeho sestře…

Beztak mě to ale nehorázně naštvalo.

On byl jen můj!

 

Moc bych si přál, abychom začali pěkně v novém a… S čistým štítem, do něčeho společného. A pak taky Alice tvrdila, že to jinak nejde, než že ti to připraví jako překvapení. Však víš, jaká je.

 

No to teda nevím! Znám ji jen z Edwardova vyprávění a podle toho, co mi říkal, je to velice otravná upírka. A ať byl jeho záměr s pořízením nového pokoje sebesprávnější, chtěla jsem to udělat s ním. Copak on mě zná natolik dobře, aby dokázal odhadnout moje chutě a rozmary? Hm…? No…?

Jo, asi jo, odpověděla jsem si zase sama. Myslím, že mě má prokouknutou opravdu perfektně. Vždyť mi sakra vidí i do hlavy! Nakonec jsem se tedy po delší pauze celkem uklidnila a brala to z jeho strany jako takovou krásnou a romantickou akci, i když mě tu nechal půl dne jako kůl v plotě.

Snad to teda bude stát za to!

Tady ale dopis pořád nekončil.

 

Tušil jsem, že budeš mít hlad, takže jsem ti na dvanáctou nechal objednat snídani a na třetí oběd.

 

Tak přece jen si nezasloužil tak rychlé odsouzení. Je to skutečné zlatíčko a...

 

A taky bych ocenil, kdyby sis z videotéky vypůjčila nějaký ten film. Nechci, aby to vyznělo nějak zle nebo snad despoticky, ale nepřeju si, abys dnes opouštěla pokoj. Mám pro to vážné důvody, takže ti radím, abys mě poslechla. Venku by se ti mohlo něco stát, když nejsem s tebou, a to prostě nedokážu přijmout.

 

Moje podvědomí nevěřícně mrkalo nad jeho neomalenou drzostí.

„Ten sebestředný hňup!“ zavrčela jsem nahlas. „Tak on mi tu nakazuje!“

Podle něj mám celá žhavá po celý den zůstat zavřená v hotelovém pokoji a čekat, než se uráčí přijít? A on si mezitím udělá nakupovací maraton s jeho praštěnou sestrou? Tak na to může z fleku zapomenout, chlapeček jeden samolibej. Jo, byl to neřád a arogantní debil!

 

Teď už se asi určitě zlobíš…

 

Ale nepovídej? Vážně? Že bych se na něj opravdu zlobila? Brumlalo si sarkasticky navztekaným tónem moje raněné podvědomí. Jistě že jsem byla vzteky bez sebe!

 

…ale i přesto tě moc prosím, abys dnes opravdu nikam nechodila. Vím, že to bude těžké, ale je to poslední den, pak už budeme jen u nás. A Eliz by měla během příštího týdne taky dojet. Už teď mi moc chybíš.

Miluju tě, tvůj Edward.

 

S tou jeho chorobnou, majetnickou láskou se může jít třeba zadusit. Nejsem ničí majetek a tím míň tohohle upíra, který si ale jistě myslí pravý opak. Znovu jsem jukla na hodiny, které ukazovaly tři čtvrtě na dvanáct, a tak jsem se rozhodla dát si jednu rychlou a osvěžující sprchu, mezitímco budu čekat na moji pozdní snídani. A pak? No, měla jsem v plánu jít si prohlédnout tohle město.

 

 

Edward

 

Doběhl jsem do našeho rozlehlého sídla za hradbami tak akorát. Bylo něco kolem jedenácti dopoledne a podle Alicini vize Bella naštěstí ještě spala. Z dálky už byly bohužel slyšet i nechutné myšlenky těch teď spíš vybledlých Afričanů, jak Volterrských Italů. Cestou jsem stihl zakousnout dvě srnky, takže sice nic moc, ale alespoň mě to zasytí.

Tak moc se mi Bellu v tom hotelovém pokoji nechtělo nechávat samotnou, jenomže to jinak nešlo. A taky jsem doufal, že ji to moje psaní moc neurazí. Trochu určitě, ale s tím jsem počítal, taky jsem však věděl, jak to potom urovnat…

Recepční se prvně zdráhala, když jsem jí nakazoval, aby slečnu z A jedničky za žádných okolností nikam nepouštěla. Tvrdila mi, že to není legální a ona nemůže omezovat něčí osobní svobodu, tak jsem ji za štůsek nechutně vysokých bankovek alespoň poprosil, jestli by mě nemohla jednou rychlou zprávou informovat, kdyby se to moje zlato samo chystalo pryč z hotelu. S tím už beze slova souhlasila. Peníze samozřejmě velmi ochotně shrábla a už i věděla, za co je utratí… Ts! Divní lidé.

Možná jsem byl opravdu nechutný, sebestředný upír, když jsem si mazlíčka dovezl až sem, Arovi téměř pod nos, jenomže při představě, že ji oblétá zamilovaný Edwin nebo ohrožuje nevypočitatelný Defton, jsem zkrátka neměl zbytí. A pak… patřila ke mně!

S pochmurnou náladou jsem zabouchl vchodové dveře a v tu ránu se na mě jak Alice, tak moje matka slétly doslova jak vosy na bonbón. Jo, neviděly mě sice dlouho, ale taky to kvůli jednomu měsíci nemusely takhle přehánět.

„Edwarde, tak moc jsi nám chyběl!“ vzlykla Esmé a nahoře si Jasper pomyslel, ať laskavě mluví sama za sebe a nabručeně si odfrknul. Pořád mi nedokázal odpustit to moje poslední laškování s jeho ženuškou těsně předtím, než jsem odjel hledat Elizabeth.

„No, jak komu,“ zabrblal na oko naštvaně Emmett, který postával opodál, přitom mu ale dost viditelně cukaly koutky.

„Taky vás rád vidím, ale… Zatraceně, to mě chcete hned udusit?!“ postěžoval jsem si nakvašeně a Esmé jen protočila oči. Přemýšlela nad tím, jak se mnou ta lidská dívka může vůbec vydržet, aniž by ode mě už neutekla. Snadno! Vím, jak si ji udržet a kdyby náhodou měla zaječí úmysly, dřív nebo později bych si ji našel a polapil.

„Pořád stejný bručoun a neřád?“ polichotila mi moje rozdrbaná sestřička. Když jsem ji tak najednou uviděl, sám jsem nedokázal pochopit, co se mi na ní kdysi líbilo nebo proč jsem ji tak posedle chtěl…

„Snad jste nečekali nějakou výraznou změnu?“ odseknul jsem zostra. Nechtěl jsem být hned zlý, jenomže Bella byla sama a já se prostě nedokázal uklidnit. Všechno mi okamžitě lezlo na nervy a nehodlalo se jich pustit.

„Trochu snad ano, ale jak tak koukám, žádné důležité progresy se v tvém chování neuskutečnily,“ obohatil nás kulturní perličkou můj tatíček. Atmosféra tu byla tak hustá, že by se možná dala i krájet. Všichni svorně a v tiché nervozitě očekávali příchod jižanů, mě nevyjímaje.

„Hezky voníš,“ poznamenal ještě ten drzý elf, než se ozvalo lehké zaklepání na dveře. Z hrdla se mi vydralo výstražné zavrčení, které bylo adresované jen mojí dotěrné sestřičce, přesto po mně Carlisle, než otevřel, hodil nazlobený pohled. V předsíni jsme najednou stáli všichni, i Rosalie.

Ani ona už mi nepřipadala tak dokonalá a nádherná jako dřív. Vlastně… Vůbec jsem po ní netoužil.

„Zdravím vás, mí drazí,“ vítal se s námi rozjařený Aro. Rozpřáhl náruč, jako by nás chtěl všechny na dálku obejmout, a v tom dlouhém plášti teď vypadal jak vyšinutý Batman. Mohl jsem jen číst ty znechucené myšlenky mých sourozenců, kteří se svorně snažili nešklebit. Carlisle a Esmé byli jako obvykle unikátní diplomaté. Ani na nic odsuzujícího nepomysleli. Jen Esmé zapřemýšlela nad tím, že takhle se možná projevuje upíří senilita. Očkem pak uklouzla k jejímu muži. Povzbudivě jsem jí položil dlaň na rameno a jemně ho zmáčknul.

Jakmile byl ten hrůzostrašný průvod uvnitř a my se směstnali do toho ne moc velkého prostoru haly, můj otec ihned pozval Ara do obrovského obývacího pokoje. Bylo to tu zařízeno skutečně elegantně a s mnoha kusy historického nábytku, který měl nevyčíslitelnou hodnotu. Kolikrát jsem to jen mojí matce rozmlouval, aby si tyhle věci raději dala do domu za hradbami a ne sem, kam se dostane každý hladový nomád. Nicméně ona trvala na tom, že nás většina upírů zná a tudíž se budou i podle toho chovat. Zkuste jí to rozmlouvat. Esmé měla téměř o každém vysoké mínění.

„Carlisle, caro amico, jak se máš?“ optal se úlisně Aro, když si velmi opatrně sedal do jedné barokní židličky. Asi mu přišlo zbytečné používat jen jeden jazyk, musel do svých vět motat i tu Italštinu. Zkrátka byl hrdý na svoje kořeny…

„Velmi dobře, děkuji za optání a ty, drahý příteli?“ oplatil zdvořilost můj otec, který zabral místo hned naproti.

„Magnificamente,“ odpověděl spokojeně a pak mu ten klaun nabídl pravici, kterou Carlisle bez prodlení přijal.

„Hm… Interessante. Vskutku zajímavé,“ blábolil si pro sebe ten pošuk a já téměř skřípal zuby o sebe. Samozřejmě, že všichni věděli, že jsem se vydal hledat moji sestřenku, takže to teď věděl i on. A jak mi Elizabeth pověděla, Aro se ji všemožně snažil vystopovat. Sakra! Jeho oči se na vteřinku zaměřily na mně, pak se ale opět věnoval svému příteli.

Garda ho obklopovala jako těsný štít, kdyby se někdo o něco pokusil, ale tohle jsme v plánu rozhodně neměli. Pohled mi ulítnul k Jane, která na mě vyzývavě mrkla a jeden koutek jí přitom vyskočil výš v tom jejím nezaměnitelně laškovném úsměvu. Mě už ale nebral. Naopak, nechal mě naprosto chladným, a tak jsem jí ho oplatil jedním zdvořilým, aby to nakonec nebylo příliš podezřelé. Ta malá potvora to však pochopila moc dobře a nesmlouvavě se na mě zamračila. Já už jí ale nevěnoval ani drobet pozornosti, byl jsem koncentrovaný na jejich vůdce a jeho myšlenky.

„Takže se tu od mojí poslední návštěvy skoro nic nezměnilo?“ vyptával se dál, i když už stejnak všechno viděl.

„Ne, až na mého syna, který se pokoušel pátrat po svojí sestřence Elizabeth. Sice ji nenašel, zato ale spojil svůj život s jednou lidskou dívkou,“ povídal mu Carlisle to, co mu už dřív řekla Alice. Stejně by se to nakonec všichni dozvěděli, protože to ze mě bylo cítit. A tím myslím nejen to, že mám smíchané vůně, ale i to, že mojí partnerkou je člověk.

„Ano, ano, tak i poslední člen tvého klanu se konečně spároval?“ zachechtal se potěšeně ten upíří pošuk, div si od radosti ještě netlesknul rukama. „Edwarde?“ oslovil mě najednou jeho slizký hlas. Neměl jsem nic proti tomuhle kašpárkovi, přece jen ukazovat těm drzým ovcím, kde je jejich místo, nebylo až tak strašné. Jenomže on to dělal způsobem, se kterým jsem nechtěl mít nic společného ani já.

„Jo,“ odvětil jsem mírně nakysle, ten tón ovšem nesouvisel s mojí Bellou, ale s naší dotěrnou návštěvou. „Teď už jsem pod pantoflem i já,“ zavtipkoval jsem suše a všichni mě oblažili spokojeným úsměvem. Tedy až na Jane, ta se momentálně tvářila, že snad bude trhat.

„Nevypadáš nadšeně,“ konstatoval Aro. „Smím?“ Natáhl ke mně ruku.

„Myslím, že budu nucený odmítnout. Svoje intimní záležitosti si raději nechám jen pro sebe,“ pověděl jsem neoblomně a ten šmírák se trochu zamračil. Přitáhnul si tu svoji pravici opět k tělu a pokusil se vyhrabat ztracený úsměv.

„No dobrá, ale… Neodpustím si jednu všetečnou otázku,“ dodal znovu s tím jeho úšklebkem. „Opravdu jsi se spojil s lidskou ženou, aniž bys jí ublížil?“ vypadlo z něj zaujatě.

„Ano,“ odpověděl jsem bez zaváhání.

„Hm… To je vskutku zajímavé,“ zopakoval to, co na začátku a z jeho dotěrných myšlenek jsem pochopil, jak moc rád by se mě dotknul. Byl příliš starý na to, aby pochopil, jak může upír spát s člověkem. Vždyť jsou to jen obyčejná zvířata… S tím jsem souhlasil, i pro mě pořád zůstanou jen obyčejnými ovcemi, ale Bella? To je úplně něco jiného… Věděl jsem, že i kdyby byla lidská, zamiloval bych se do ní stejně. Bylo to prostě tam.

Osud.

Aro společně s Carlislem a Esmé mluvili další hodinu o úplných blbostech a my ostatní postávali okolo. Obě strany se velmi okatě vyhýbaly zmínce o líhních v Africe, což bylo téma, které například zajímalo mě. Pokud někdo hledal synonymum ke slovům bezcitný upír, mohlo by mu odpovídat i slovíčko Aro. Ano, byl to ten nejhorší upíří odpad, co kdy po téhle planetě chodil. A že já podobných týpků poznal, i když mu ani jeden svým chorobným myšlením nesahal ani po okraje pláště.

„Edwarde?“ zavolal na mě už podruhé úlisný hlásek. „Nechci být neslušný, ale voníš příliš dokonale. Nechtěl bys raději vzít Jane s Heidi do města na nákupy? Obě si už stěžovaly, že nemají pořádně co na sebe. Vidíš, jak jsou ženy marnotratné? I moje děvčata, aby občas mohly do civilizace na nákup, jsou už dva roky na zvířecí krvi...“ To určitě. Podle myšlenek jim to nařídil. Lidské zdroje se totiž tam dole neustále ztenčovaly a mizely.

„Ale pane,“ přerušila ho vystrašená Jane.

„V pořádku,“ uklidnil ji Aro mile. „Mám tu přeci Felixe, Demetriho, Aleca a další. Nemusíš mít o mě strach. Běžte a užijte si dnešní odpoledne. V sedm odsud ale odcházíme, tak na to nezapomeňte,“ pověděl blahosklonně a pak už se opět otočil na mé rodiče.

Nechutí se mi skoro zkřivil horní ret, ale ovládl jsem se. Tohle přece nemůže být tak špatné, když budu z dosahu jeho chtivého doteku bažícím po vševědění. Pořád jsem mu totiž v mysli četl, jak rád by se mi podíval do hlavy na to, jak ta moje člověčina (při tom slově jsem málem výhružně zavrčel, ale ovládl jsem to) vypadá a jestli jsem skutečně sestřenku nenašel, jak tvrdí Carlisle nebo prostě jen lžu.

Taky jsem netušil, jestli tyhle dvě nádhery do města vůbec pustí, když se přihlásí pod jménem Volturi. Možná že se mnou to nebude až takový problém, ale… Komu tady chci k čertu lhát do kapsy? Jistě že ty nejobávanější upíry za hradby nevpustí, i když je jejich pohled sebevíc karamelový. To by nechtěl riskovat nikdo. Už tak jsme měli pošramocenou pověst jen proto, že se Carlisle občas vídal s těmihle lidožrouty z jihu, co si o nás pomyslí, když jim je dovedu přímo do města?

„Aro, nemyslím, že to půjde. Pochybuji, že dvě upírky z Volterry budou chtít pustit za hradby,“ skočil jsem do řeči tomu kašparovi. Mluvil jsem sice uctivě, ale on se na mé vyrušení moc přívětivě netvářil.

„Neboj se, Edwarde, obě moje děvčata mají falešné doklady,“ pověděl namyšleně a opět se otočil ke Carlisleovi. Tím to tedy uzavřel, fajn!

Rozhodl jsem se strčit ocas mezi nohy a obě dvě nány bez dalších řečí a průtahů doprovodit do města a samozřejmě i po obchodech, teda v tom případě, že je dovnitř vůbec vpustí. Přece jen Janina tvář byla docela známá…

Bylo mi taky dost nanic, že se budu celé odpoledne věnovat těmhle zrůdám, zatímco bych mohl trávit daleko příjemnější chvilky s mým sladkým mazlíčkem. Naštěstí je tohle naposledy, alespoň pro mě. Ať to dopadne, jak chce, s Arem a jeho patolízalskou gardou se už nemíním nikdy vidět, i kdybych kvůli tomu musel odejít od mojí rodiny. Pro mě byla na prvním místě Isabell a naše společná budoucnost. To bylo vše, co jsem v mém nesmrtelném bytí chtěl. Ji.

 

 

Bella

 

Bylo už po jedné, když jsem celá svěží a najedená opouštěla pohodlí hotelového pokoje. Vyrazila jsem okamžitě do garáží, kde mi pikolík po delších dohadech o tom, že to Audi není moje ale pana Edwarda Cullena, nakonec po vytažení příslušných dokladů o vlastnictví, autíčko zaparkoval před vchod. Jakmile vystoupil, pokorně se mi několikrát omluvil, tak jsem mu dala i nějaké to dýško.

Recepční po mně tak divně pokukovala, když jsem kolem ní procházela. Sice mi popřála příjemný den, ale tak divně si mě prohlížela. Že bych byla někde špinavá? Nenápadně jsem si zkontrolovala oblečení, ale všechno bylo v pořádku. I vlasy a obličej, který jsem zhodnotila ve zpětném zrcátku ihned, jakmile jsem nasedla na místo řidiče, vypadal dobře. Vážně mi bylo záhadou, co měla…

Nebo možná ani nebylo, přece jen jsem tu byla ubytovaná s upírem. A kdo ví, co jim náš nosič kufrů včera navyprávěl? Vlastně snad ani nemusel, ty moje hlasité projevy jistě mluvily samy o sobě dost jasně, jaký druh vztahu mezi mnou a Edwardem je. Tváře se mi automaticky začervenaly a já raději vyjela.

 

Do města mě s autem pustit nechtěli, takže jsem zaparkovala opodál a vydala se na delší procházku podél řeky, která tu proplouvala přímo centrem. Byla to nádhera. Měla sice široké koryto, ale středem protékal jen téměř skomírající pramen, který sotva smáčel vršky oblých kamínků, které se válely na jeho dně. Všechno bylo z obou stran ovinuté tepaným zábradlím a z každé strany lemované alejí stromů a laviček. Prostě dokonalost. Do toho ještě teplé sluneční paprsky, které se tu podle slov obyvatel, co jsem míjela, ukazovaly jen zřídka.

Procházela jsem se na pravém břehu, cestičkou mezi lavičkami a stromy, když mě na druhé straně silnice upoutal jeden obchůdek. Lékárna. I dneska mi nebylo nejlíp, a tak jsem se rozhodla se tam jen tak mrknout. Třeba mi lékárnice poradí, tím přece nemůžu nic pokazit.

Vešla jsem tedy nesměle dovnitř a okamžitě mě uvítala usměvavá prodavačka kolem čtyřiceti s jemně prošedivělými vlasy a baculatou postavou.

„Copak si přejete?“ optala se zdvořile.

„Nevím, potřebovala bych poradit. Poslední dobou mi ráno bývá nějak divně, vlastně…“

„Byla jste s tím u doktora?“ vyzvídala dál a úplně mě tak přerušila, což mě trochu naštvalo. Nesouhlasně jsem zakroutila hlavou a ona se zeptala, jestli bych prvně nechtěla vyšetřit, než si koupím nějaké léky, které by mi stejně nemusely pomoct. Další nesouhlasné pokroucení hlavy. Paní za pultem si jen povzdechla. „A jaké tedy máte symptomy?“ ptala se.

„Občas mi bývá nevolno, většinou ráno, ale…“

„Neměla jste v posledním měsíci pohlavní styk?“ přerušila mě okamžitě.

„P-prosím? Na tom ale nezáleží,“ vykoktala jsem s obličejem, který mi pod návalem horké krve musel okamžitě zrudnout.

„No jistě že záleží. Zvracíte?“ Prohlížela si mě jako nějakou opožděnou holčičku…

„Ale já těhotná být nemůžu, to nejspíš nejde…“ V jiném stavu a s upírem? To sotva… „Těhotenství to být nemůže,“ dostala jsem ze sebe nejistě.

„To si myslí všechny, ale pokud je to zdravé a nechráněné spojení, věřte mi, že to možné je,“ mluvila na mě pořád tím vševědoucím tónem, jenomže vyprávějte jí, že otěhotnět s upírem prostě nejde.

„Vy mě necháp -“

„Jistě, zlatíčko, ale být vámi, prvně, než si koupíte jakékoliv pastilky proti bolesti nebo podobně, raději bych zkusila těhotenský test,“ radila mi zřejmě podle ní chytře. To bylo vážně marné…

„Fajn,“ vybrblala jsem kysele. Natáhla se za sebe a chvilku v regálu něco hledala, když se pak otáčela zpátky, v ruce už držela podlouhlou papírovou krabičku, na které se velkým písmem skvěl jednoduchý a snadno pochopitelný název Těhotenský test.

„Osm dolarů a padesát pět centů,“ oznámila mi zvesela a jistě si právě myslela, jak hloupá a naivní jsem. Podala jsem jí peníze, ona mi vrátila zbytek a ještě mi do sáčku s logem lékárny strčila tu hloupou krabičku s ještě hloupějším obsahem. Já a těhotná? Jednou jsem sice byla, ale to bylo s člověkem. S upírem jsem přece do jiného stavu přijít nemohla, ačkoliv… Ne, to nešlo, až po proměně, ne před ní! Jenomže ten divný pocit, že ta ježibaba za pultem by přece jen mohla mít pravdu, mi nebezpečně sevřel jak žaludek, tak krk.

Můj nákup jsem si strčila na dno kabelky a raději v cuku letu opustila tuhle zpropadenou lékárnu. S tichým „nashledanou“ jsem odtamtud doslova vyletěla, jako by mi za patami hořelo. Myšlenky mi zahltily hlavu a já netušila, čím se dřív zaobírat a co odsunout na vedlejší kolej.

Může to být pravda?

Mohla bych být skutečně znovu těhotná? A navíc s upírem?

Procházela jsem se dál po chodníčku a míjela obchody s oblečením, botami a dalšími blbostmi, když mi do oka padla jedna překrásná kavárna. Aniž bych si to uvědomila, naprosto jsem vypnula veškeré přebytečné a otravné myšlenky a zalezla dovnitř, jako by to byla moje záchranná loď. Za rozlehlým proskleným pultem bylo tolik zákusků, až se mi z nich automaticky začaly sbíhat sliny.

Nakonec jsem si objednala obrovský zmrzlinový pohár se šlehačkou a horkou čokoládu ozdobenou tou samou bílou pochutinou a byla jsem na vrcholu blaha, když to přede mě číšník postavil. Musely mi snad zářit i oči, tak lahodně to vypadalo a já rozhodně neváhala ani setinu a ihned se do toho pustila.

 

Měla jsem v sobě už celý ten vynikající pohár a šťastně a naprosto bezmyšlenkovitě usrkávala z šálku horkou čokoládu, když kolem kavárny prošel On. Edward. Z každé strany se k němu vinula blondýna. První, co mě zachvátilo, byl vztek a panika, protože jsem si uvědomila, že ani jedna není jeho sestra. Další pocit byl jen těžké zklamání… A pak jsem tu menší poznala a tělem se mi prohnal děs. To ona pomáhala Volturiovým zabít moje rodiče… Ona musí patřit k té jejich gardě.

Nepředstavitelná hrůza mi bolestivě sevřela všechny útroby a lepkavý chlad mi stoupal po páteři vzhůru. A úplně mě ochromil. Tak proto jsem měla zůstat v hotelu a čekat? Chtěl mě prodat těmhle?

Z očí mi naprosto samovolně vyhrkly hořké slzy zklamání.

Pokud mě chtěl zničit, podařilo se mu to…

A co když jsem s ním, sakra, těhotná?!?

 


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Nikdy neříkej nikdy 35. kapitola - Zrada?:

 1 2 3 4   Další »
36. Petronela webmaster
21.08.2013 [6:08]

PetronelaTak tohle bude ještě mazec. Belle se v hlavě honí nebezpečné myšlenky a Edward o tom asi nebude mít ani páru, jelikož podle mě zrovna nedokáže číst její myšlenky.
A to těhotenství? To by byl ještě větší mazec. Teď bych se vůbec nedivila, kdyby se, kvůli těm Belliným myšlenkám, Edward vrátil do hotelu a ona tam už nebyla. Zároveň se toho ale i bojím. Tak jdu honem dál, abych věděla, co jim hodláš provést Emoticon

35. Roxi
11.04.2012 [15:43]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

34. vever
11.04.2012 [8:32]

podle mě se Bella na konci chová jako hrozny sobec, hned myslí na sebe a že ji chce Edward prodat, ale vůbec ji nenapadla možnost, že je třeba on v nebezpečí...

33. katy
10.04.2012 [20:25]

Proč to nemůže jít lehce? A co ten konec? Emoticon Moc pěkná kapitolka Emoticon a slituj se prosím a co nejdříve přidej další Emoticon

32. Wera
10.04.2012 [10:50]

Weranaprosto úžasné nemám slov snad jen honem pokračování Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

31. Dana S.
10.04.2012 [9:35]

Říkala jsem si, jak jim to asi ještě zkomplikuješ. Emoticon A už je to tady. Netrpělivě budu vyhlížet další kapitolu!!! Emoticon

30. DyDy
09.04.2012 [20:55]

Krásná kapitola:). Těším se na to, jak situaci vyřešíš:). Asi bych Edwarda moc netrápila, ale lhát se přece nemá, ne?:). Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

09.04.2012 [19:37]

Danka2830 Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon
No pekne!!!! Tu toho bolo toooolko, že až až.... Emoticon Emoticon Emoticon
Dúfam, že Bella mu teraz ujde a on ju nebude moct najst Emoticon Emoticon Emoticon
No ale verim, ze v dalsej casti sa to vyjasni.... Dufam!!! Inak krasa, krasa, krasa.....

28. Faninka
09.04.2012 [19:35]

A sakra Emoticon Já tušila, že se něco stane. I když, se to setkání s Arem vyvíjelo dobře, nebo právě proto, jsem pořád měla divný pocit, že se něco stane.
Prosíííííím, že se pokusíš nám sem hodit další kapitolku co nejdřív. Protože já to nevidržím. To jak Bella má ty svoje nálady a vážně až teď si připouští to, že by mohla být těhotná. Nejvíc mě trápí, ne bojím, toho jaký bláznivý myšlenky jí zase napadají. Edward a zaprodat ji? Ne to vážně dlouho nevydržím. Emoticon Emoticon No hlavně je Edward pěkný vůl, že jí prostě neřekl pravdu. A to ji zná, jak svý boty a předpokládal, že by šla do města. Emoticon Nejraději bych je oba propleskla Emoticon Emoticon Vydíš co ve mě zbuzuješ? - násilné sklony Emoticon Emoticon
Taky jsem soptila, když Aro "cukroval" s Carleilem. To jsem si jen říkala - "jen počkej až se dozví pravdu" nebo "bože, at už ten slizoun vypadne a dozví se že má neteř".
Skvělá kapitolka, a vážně prosííím a doufám v brzké přidání další kapitolky. A ted jdu vstřebávat nabité pocity.

09.04.2012 [19:19]

anissskaTa kapitolka byla úžasná a bylo toho tolik ke čtení!! Prostě bomba!! Emoticon Emoticon Emoticon
Jinak ti musím pogratulovat k tomu, jak se ti to povedlo to všechno zaplést dohromady... Prosím, ať to dopadne nějak dobře!! Mazlík těhotnej, Éďa chudák, chtěl ochraňovat a ještě víc to pohnojil... Emoticon Emoticon A když už za ním Bella nepůjde hned, tak od něj uteče? No, já nevím... je to zapeklitá situace...
Uááá! Já se z toho zvencnu! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1 2 3 4   Další »

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!