Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nikdy neříkej nikdy 18. kapitola - Mizerné rozhodnutí?

Official poster - Cullens and Bella


Nikdy neříkej nikdy 18. kapitola - Mizerné rozhodnutí?Po dlouhé době je tu další kapitolka. Snad vás nezklame, ale jmenuje se - Špatné rozhodnutí?
Asi si dovedete představit, čí bude.

 

18. kapitola

Mizerné rozhodnutí?

 

 

 

Bella

 

Cesta zpátky do města trvala o dost déle, než by bylo zdrávo, protože moje hlava si sama od sebe odcházela na procházky minulostí a já nechtěla, aby v ní Edward četl. Marně. Pořád se mi v mysli dokolečka promítalo dnešní odpoledne.

To místo bylo naprosto pohádkové, jako by do tohohle násilného světa ani nepatřilo. Voda v jezeře byla křišťálově čistá a průzračná, i když studená, ale přesto kouzelná. Okolí jakbysmet. Neměla jsem slov, tenhle den, třebaže docela zvláštní, byl nádherný… i s Edwardem.

Koutkem oka jsem zahlédla, jak se mu spokojeně vytáhl koutek úst a promnul volant. Myslím, že ani nepochyboval, že se mi tam nebude líbit. Věděl, co se mnou to dokonalé místo udělá… A z toho dalšího pokoutného pohledu mi okamžitě znovu poskočilo srdce a já hned tušila, že je zase v mojí hlavě.

Ach jo, to nemůžu mít nikdy žádné pořádné soukromí? Potřebu nějaké to místečko, kde můžu bez ostychu rozvíjet moje občas bláznovské myšlenky a nápady. Jenomže teď? Neměla jsem absolutně žádné soukromí a to znamenalo… být jako nahá. Obnažená před tímhle namyšleným upírem.

„Proč jak?“ zasmál se tím svým arogantním způsobem. Bože, kdyby to aspoň nebylo tak moc sexy. Stop! Přestaň okamžitě přemýšlet nad hovadinami a zaměstnej svou mysl jinak! Moment, takže… Koukla jsem se okolo sebe…, ale nic. Jediný předmět mého zájmu seděl na místě řidiče a věnoval se sledování cesty, i když mu pořád tak nebezpečně cukaly koutky.

Zatraceně! Tohle nejde. Když vím, že mi koukáš do hlavy, nedokážu se soustředit na jedinou kloudnou myšlenku. Nebo vlastně jo… Bohužel.

„Tak to máš zatracenou pravdu, Bello,“ odpověděl sladce a povytáhl jedno obočí. „Z toho, co jsem pochytil, vím, že ti myšlenky okupuju pořád jenom já, takže… je to vlastně v naprostém pořádku. Naopak, bylo by dost divný, kdybys na mě potom dnešnímu odpoledni nemyslela, ne?“ Zasmál se pěkně nahlas a já si vzdorovitě založila ruce na hrudi. Do nebe volající sebestřednost… Jak mě to jeho povýšenecké chování vytáčelo. Jako by snad byl něco víc.

To si myslíš, že jsi středem vesmíru? Jo, zajímalo by mě, co teď panáček odpoví. Podívala jsem se po něm nazlobeným pohledem, ale Edwardův výsměšný úšklebek ne a ne se vypařit.

„Samozřejmě, ty o tom snad pochybuješ?“ Jo! Zase se mi vysmál. Bože, on si ze mě normálně dělá srandu! Před Edwardem prostě nešlo mít žádné pořádné tajemství, i když já ho vlastně měla… Pohotově se na mě otočil, přitom ale bezchybně řídil dál.

„Jaké tajemství?“ zeptal se nějak moc zvědavě. Ups… Sakra, Bello! Takhle hloupě se profláknout jsem se mohla zase jenom já.

„Žádné,“ zabrblala jsem skoro nesrozumitelně a masírovala si přitom paži, abych svoje myšlenky odvedla někam jinam. Nemohl se to dozvědět. Nikdo nesměl.

„Sama moc dobře víš, že to nakonec zjistím,“ nahodil sebevědomě s nosem nahoru. „Řekni mi to,“ rozkázal a přitom nedočkavě klepal prsty o volant. To jeho bubnování mi pořádně masírovalo nervy. Na jeho tváři se rýsovalo soustředění, jak se snažil zachytit byť jen náznak čehokoliv podezřelého v mojí hlavince.

„Nemůžu ti to říct, Edwarde,“ promluvila jsem odhodlaně. „Nebo alespoň teď ne, možná… časem?“ vypadlo ze mě hodně optimisticky, třebaže on se netvářil vůbec nadšeně. Snad by to později šlo a i Elli by to dovolila. Při vzpomínce na moji kamarádku mnou projelo jedno bolavé rozhodnutí. Ano, i to budu muset brzy udělat. Moc času mi už nezbývalo.

„Jak dlouho myslíš, že s vámi zůstanu?“ optal se arogantně a sjel mě rychlým pohledem. Tohle jsem vážně nečekala.

„Nevím,“ vydechla jsem rezignovaně. Bylo tedy zřejmé, že se chystá… odjet? Na jednu stranu by to nebylo špatné, ale na tu druhou… Jedna moje část prostě už nechtěla, aby se ode mě tenhle samolibý upír vzdálil. Nechápala jsem proč, ale bylo to uvnitř a bylo to hodně intenzivní. Proč jen jsem tak hloupá? Už mě začínaly štvát ty trapné představy mě a Edwarda. I jeho jistě otravovaly, ale doufala jsem, že ho to donutí z mojí mysli utéct. Znala jsem jeho charakter, takže mu to muselo připadat opravdu ubohé… No, alespoň mám hlavu jen pro sebe. Alespoň v to doufám.

„Bello,“ vyhrkl soustředěně, „už jsi někdy přemýšlela o tom, že by se z tebe stala upírka?“ Odlepil oči od silnice a jeho očekávající pohled zůstal zakleslý v tom mém.

„Co?“ vypadlo ze mě překvapeně. Snad mě nebude chtít přeměnit… hned tady. Ne, to je jasné, že ne! Klid! „Proč? Proč se ptáš?“ Netušila jsem, co se mu honí hlavou, ale jak ráda bych to věděla…

„Tak, protože mě to zajímá. Líbil by se ti život upírky? Vlastně, přemýšlela jsi o tom někdy?“ Jeho hlas zněl nějak moc vážně a to se mi přestávalo líbit. Proč to chce vědět? Moje srdce nadějí poskočilo kupředu a rozbubnovalo se na celé auto. Že by nakonec chtěl být Edward se mnou? Huso! Žádné podobné…

„Víš, že můžu číst myšlenky, takže taky vím, že tě Defton chce co nejdřív nechat přeměnit,“ vypadlo z něj bez zájmu právě tak, jako by mi vykládal o svém dnešním nudném ránu.

„Co…“ Mně málem z téhle novinky zaskočilo. Tohle byl opravdu šok. Takže můj bývalý ze mě chce udělat novopečenou upírku a já o tom nemám ani potuchy. Tak to je opravdu pěkné překvapení. Ne, že by mu to ale mohlo vyjít… Kdyby jen věděl! Edward se na mě překvapeně podíval.

„Takže, chceš být jako já, nebo ne?“ Intenzita jeho pohledu mnou doslova zacloumala. Nikdy jsem o tom skutečně nepřemýšlela, protože vlastně ani ne… Ups. Stop. Dost. Nechci být jako ty, Edwarde. Stačí?

„Chceš raději zestárnout a zemřít?“ prsknul na mě posměšně. Jako by snad byla urážka chtít žít lidský život se vším všudy. Co na tom ale záleželo mně, že?

Jenom ta jeho nálada byla opravdu zvláštní. Co mu to zase přelétlo přes nos… Stejně se tu nechce zdržet, tak nechápu tu ublíženou a naštvanou tvář.

„Netušil jsem, že jsi tak hloupá!“ Nadával mi? „Že zahodíš možnost být nesmrtelná kvůli špinavé lidskosti…“ poslední dvě slůvka doslova vyplivnul, jako by to bylo něco odporného. Pro Edwarda zřejmě ano, pro mě to bylo něco jiného.

„Nejsem hloupá,“ ohradila jsem se stejně hnusně, jako na mě zaútočil on. „Prostě… nemůže ze mě být upír, nikdy. Nemůže, rozumíš?“

„Ne. Nechápu,“ odfrkl odměřeně a dál už mi nevěnoval jediný pohled. Smutně jsem se posadila, vytočila tělo směrem k oknu a sledovala krajinu. Moje podvědomí se raději pokusilo zavzpomínat na časy, kdy mi ještě bylo nádherně. Kdy jsem byla malá…

Ten čas klidu a pohody už se nikdy nevrátí. Napořád dospělá a uvězněná mezi nespočty překážek, u kterých se pokaždé musím seriózně rozhodnout. Nikdy už si nebudu moct jen tak bezstarostně hrát. Vždycky už tu bude strašit tenhle úděl dospělosti a já jsem navíc úplně jiná…

 

 

 

Edward

 

Pokoušel jsem se skousnout všechny novinky, které jsem se od mazlíka dozvěděl. A vytáčely mě. Neskutečně mě naštvala. Bohužel, jakmile jsem byl v tomhle stádiu, nedokázal jsem se chovat hezky.

Tohle lidské děvče nechtělo být upír, a ještě nás brala jako nějakou špatnost. A přitom by to bylo to nejlepší, co by ji kdy mohlo potkat. Jako by nalezla poklad, ale rozhodla se ho nechat tam, kde je, protože je lepší život v chudobě.

Nedokázal jsem to absolutně pochopit a pěnil jsem, že mi takhle lehce proplouvá mezi prsty. Já prostě s člověkem být nemůžu. Lidi a upíři se nasnáší…, teda až na nějaké ty výjimky samozřejmě, ale pořád je tam ta vrozená nenávist. Byla tam už od pradávna a bude tam neustále. Navíc já jako upír nemůžu chytit Bellu za ruku a procházet se s ní po parku jako zamilovaný páreček. Nebo snad ano? Abych pravdu řekl, asi bych se styděl. Ne, že by nebyla krásná, to ani náhodou… Bella je neskutečně nádherná a okouzlující bytost, jen je prostě podřadná…

Líbily se mi její myšlenky ohledně naší budoucnosti. Musím ale taky přiznat, že mě to i značně vyděsilo, prozatím jsem nikdy žádný vážný vztah neměl, přesto však její představy byly opravdu víc jak příjemné, což mě částečně uklidňovalo. Jak rád bych ji měl alespoň na čas po svém boku, jenomže když odmítá proměnu, je to naprosto nereálné. Nejde to. Nechci mít nic dlouhodobého s člověkem, a i kdybych se přemohl, nedokázal bych se koukat na to, jak stárne. Jak se mění a nakonec umírá.

Dostala se mi tak hluboce pod kůži, že jsem tak nějak pochyboval, že bych se jí teď dokázal vzdát. Ale nechat ji žít lidský život? Možná bych Bellu mohl zkusit přesvědčit… Však být upírem není absolutně zlý, naopak, je to pohádka. Můžeme všechno a jsme až neskutečně silní. Jediná věc, která tak trochu kazí naši bezchybnost, je stříbro. Ten odporný kov dokáže až neskutečně ublížit…

„Vážně mě chce Dý nechat přeměnit?“ pípla tichounce a podívala se na mě tím svým ublíženým pohledem. Přesně tím, z kterého se mi bolestivě stáhnul žaludek a zabrnělo u srdce. Bože, tohle je opravdu vážné. Navíc ty její odzbrojující myšlenky ohledně naší budoucnosti… Tak sladce přemýšlela nad tím, že pokud bych ji chtěl proměnit já, asi by řekla ano, i když to podle ní bylo nereálné. To jsem opravdu nechápal. Stačí jeden kousanec, trocha jedu v jejím krevním oběhu a jde všechno. Ano, asi nejhorší část by byla proměna, ale i to by mazlík přestál. Tři dny...

Pravdou je, že jsem upírem už dost dlouho, přesto jsem nikdy nezapomněl na tuhle až neskutečně bolestivou část mého nového narození. Je to jako by vás někdo stáhl do pekla a zaživa vám spaloval celé tělo… Raději jsem urychleně zatřepal hlavou a staré vzpomínky opět zamknul do trezoru. Tam patří, pod zámek!

„Jo,“ procedil jsem skrz zuby. Nedokázal jsem být přátelský, odmítala nesmrtelnost a tím vlastně i mě, což mě pořád dokola jen štvalo. A možná víc jak cokoliv jiného mě i vytáčela moje reakce na její odmítnutí. Faktem ale taky zůstává, že jsem Belle nikdy neřekl, že bych ji chtěl proměnit pro sebe, a třebaže její myšlenky mluvily naprosto jasně, já prostě nedokázal udělat ten krok a zeptat se. Co kdyby mě taky odmítla? Nechtěl jsem být hrubý.

Nezkřivil bych jí ani vlásek, to ne, jenomže to samé se nedalo říct o okolí. A já nechtěl být nebezpečný… Moje vznětlivá povaha nebyla v žádném případě pro slabé žaludky.

„Já ale vážně nemůžu být proměněná,“ vzdychla rezignovaně a mě tím zase pořádně vytočila. Všichni můžou být přeměněni, jenomže jen málokdo má to štěstí toho dosáhnout. Nechal jsem si uniknout jedno tiché zavrčení. Když nemůže, ať je po jejím!

 

 

 

Bella

 

„Možná bude nejlepší, když už se o tom nebudeme bavit,“ odsekl znovu povýšeně a zbytek cesty na mě už ani nemrkl. A přestože ho jistě moje myšlenky otravovaly, já prostě nedokázala přestat myslet na to dnešní odpoledne. Moje hlava byla jako v oblacích, a i když jsem věděla, jak se věci mají, odmítala jsem to. Nechtěla jsem si nic z toho, co mi kroužilo uvnitř, připustit.

Zaparkoval před domem, vystoupil a obešel auto, aby mi otevřel dveře. Jak galantní, jako by to ani nebyl ten arogantní zmetek.

„Ale prosím tě, mazlíku. S tím prvním naprosto souhlasím, ale to druhé slovíčko mě uráží. Přece nechceš, abychom byli nepřátelé, že ne?“ Jeho hlas zněl melodicky a svádivě, a to mě teda pěkně znovu nakrklo. Prvně se celou cestu, kdo ví proč, tváří uraženě a teď tohle. Edwardovy nálady by mu opravdu mohla závidět i těhotná ženská…

„Tak mi nelez do hlavy!“ zavrčela jsem mu naštvaně do tváře, pohodila vlasy a s bradou vzhůru odkráčela k domovním dveřím. Odemkla a stejně energicky vydupala schody až do druhého patra k našemu bytu. Strčila jsem klíč do zámku, ale nic víc už jsem nestihla, protože mi pohotově otevřela naštvaná Elli.

„Kde jsi byla tak dlouho?“ spustila okamžitě ten svůj vyčítavý maminkovský tón. Kdybych už nebyla vytočená, tak touhle otázkou by se jí povedlo mě nakopnout. Teď jsem byla nasraná doslova na druhou.

„Venku!“ prskla jsem jedovatě.

„S kým?“ vyjela na mě stejným způsobem. Nelíbilo se mi, když na mě někdo posvítil imaginární lampou a spustil příval otázek. Nejsem pod dozorem a vyslýchaná…, nebo snad ano? Jsem už dospělá, tak co je jí po tom, kde nebo s kým jsem?

„Do toho ti nic není,“ štěkla jsem a moje nervy byly doslova na pochodu. Edward a jeho divné chování… Jo, vážně to bylo až moc zvláštní. Prvně na mě a Edwina vyjede jak neurvalý, pak mě odveze ‚bůh ví kam‘, kde si to se mnou nezapomene rozdat a nakonec se v autě tváří naprosto odtažitě. Nesmím mu už podlehnout! Nikdy! Jemu na mně nezáleží, pro něj budu vždy jen obyčejný člověk, a navíc ani nemíní tady zůstat nijak dlouho.

„Jak mi do toho nic není… Zodpovídám za tebe. Jsi jako moje sestra, navíc… Však ty víš, že nejsi úplně normální, a klidně venku riskuješ. S Edwardem!“ štěkala po mně Elli vytočeně.

„Jak to víš?“ Podupávala jsem si podrážděně nohou.

„Volal mi Edwin a všechno mi pověděl. Měl o tebe strach. Tvrdil, že Edward se vůbec neovládal a choval se jak nějaký psychopat.“ Dívala se na mě skrz přivřené oči. Tichounce jsem si povzdechla a do tváří se mi nahnala červeň. Ach jo, proč se pokaždé tak snadno prozradím? „Tak jak to bylo? Protože tady se Edward choval jak magor, a to doslova. Zničil mi sprchu, ale to už jsem ti říkala, takže co chtěl po tobě?“

„Nic, jenom mi vynadal, že jsem neopatrná a scházím se s tak mladým upírem, jako je Edwin, když nemám žádnou stříbrnou ochranu,“ sklopila jsem poraženecky ramena. Na jednu stranu to byla pravda… Jenomže Edwin byl i milý klučina a mě by ani ve snu nenapadlo, že by snad byl schopný mi nějak ublížit. Ale Edward měl bohužel pravdu, byl taky hodně mladý, a tak měl i slabší ovládání…

„To ti nadával několik hodin?“ Elli vyskočilo obočí vzhůru a založila si ruce v bok. Nevěřila mi.

„Musela jsem do práce.“ Zkusila jsem bezostyšně zalhat.

„Zvláštní, že mi to v květinářství vzala tvoje kolegyně,“ vyhrkla na mě v rychlosti Elli a spokojeně si mlaskla pod fousy. Přichycená, vysmívalo se mi moje podvědomí.

„Jsem doma a v pořádku, takže nechápu, co máš zatraceně ještě za problém… Ale abys byla v klidu, tak potom, co mě tvůj bratránek tak zdupal, mě vzal na oběd, a nakonec jsme se už jen tak procházeli městem. Teď mě přivezl a někam odfičel… Zřejmě uspokojit svůj apetit, a tím nemyslím žízeň,“ odfrkla jsem a naštvaně se zamračila.

„Proč by to Edward dělal? Sama víš, že lidi nesnáší… Řekla jsi mu snad něco?“ zeptala se vystrašeně.

„Ne, nejsem blbá. A proč by to dělal? Řekl mi, že nechce, abys kdy trpěla. Prý kdybys mě ztratila… Vážně bych už ráda zalezla do pokoje,“ povzdechla jsem si jak nezbedná patnáctka, kterou matka načapala, jak se vrací ve dvě ráno z tahu…, až na to, že já byla naprosto dospělá a Elizabeth nebyla moje máma.

„A co ty vlhké vlasy?“ nepřestávala s výslechem. No, já byla jiného názoru. Vyzula jsem se a nadrzo odpochodovala. Byla bych příjemně unavená a spokojená, kdyby se ten hlupák a samolibý blbec Edward nechoval tak, jak se choval, a kdyby se teď ještě ke všemu nedobíjel s nějakou jinou. Pak taky Elli… To byla další rána pod pás. Opravdu bych odtud měla asi co nejdřív vypadnout.

 

 

 

Edward

 

Zastavil jsem před obchodem, kde prodávali mobilní telefony. Potřeboval jsem nahradit ten starý šrot. Jakmile jsem vlezl do dveří, prodavač nevěřícně a vystrašeně zamrkal a čapl svůj stříbrný křížek, který mu visel na řetízku okolo krku, do ruky.

„Rád bych si koupil telefon,“ štěkl jsem arogantně. Jak mě tihle vystrašení lidští červi štvali. Proč jen tady nemohl prodávat upír?

„Samozřejmě, ovšem. Jaký typ nebo model by to měl být?“

„To je celkem jedno, když bude nový a drahý,“ arogantně jsem se ušklíbl a prodavači poskočilo strachy srdce.

„A-ano pane, hned…“ Začal na pult skládat to nejlepší a nejnovější, přitom ale nepřestal mluvit. Neustále vynášel tohle, a pak zase tamhle to, ale jeho myšlenky neustále mluvily jasně. Měl strach a nechtěl mi doporučit nic, co by mě posléze mohlo zklamat. Nechtěl umřít. A já musel uznat, že byl i celkem chytrý… na člověka.

Nakonec jsem se rozhodl pro to nejlepší a vzal rovnou dva přístroje. Poslední pohled na dotykový displej, po kterém se proháněly rybičky, což bylo celkem kýčovité, a může zpět do krabice.

„Můžete mi ten druhý zabalit?“

„Z-zabalit? Jako jak zabalit…“

„Jako dar,“ vyštěknul jsem na něj. To jeho vystrašené koktání mě doslova vytáčelo a budilo ve mně jen hlad.

„Ovšem, h-hned to b-bude,“ vydoloval ze sebe, přičemž mu už pocukávalo v pravém horním víčku.

Začal tam cosi šmudlat a válčil jak s papírem, tak izolepou. Já mezitím alespoň vytáhl peněženku, napočítal přesnou sumu a položil mu to na pult.

„M-může to být takhle? N-nemáme tady ž-žádné ozdoby.“

„To je v pořádku, takhle to úplně stačí. Díky.“ Popostrčil jsem mu bankovky po pultu a on si je v okamžiku, kdy jsem stáhl ruku, vzal. Nenáviděl jsem lidi, a co bylo ještě horší… Jednoho jsem dokonce miloval. Moje hlava pořád nedokázala přijít na to, jak se to mohlo stát...

Bella nechtěla být upír, a já pořád nebyl přesvědčený, jestli bych s ní kdy dokázal pár let zůstat. Ona by byla člověk a…

Defton to dokázal, možná bych mohl taky. Jenomže ten bídák ji taky chce co nejdřív přeměnit. V mém skoro klidném pohledu se začínala objevovat rudá. Stačilo si představit, co s ní ten parchant všechno dělal. Jo, sex! To už nikdy nedovolím! Nesáhne na ni!

Myslí mi prolítla Bella celá dolámaná a zničená po sexu s Deftonem, tedy po tom, co by s ní chtěl dělat on… Vytočeně jsem zavrčel.

„V-v-všechno v po-pořádku?“ zašeptal vyjukaně prodavač s očima na vrch hlavy.

„Jo. A nějakou tašku?“

„H-hned!“ Zašmátral urychleně pod pultem a vytáhl jednu firemní igelitku. Nacpal do ní můj nákup a já si to od něj konečně převzal a co nejrychleji vypadl.

Posadil jsem se do auta, vytáhl moji krabičku s novým telefonem, jestli se teda tahle novinka dá ještě pořád nazývat mobilem, a pořádně si jej prohlédnul. Už žádné promáčknuté klávesnice… Pousmál jsem se nad obrázkem mého starého telefonu, teda spíš nad zbytky, které se jednu chvíli válely na zemi u zdi. Opravdu z něj moc nezbylo. Na tohohle drobka budu muset být daleko opatrnější, aby mi vydržel alespoň půl roku. Díky mojí náladovosti a prudké povaze se u mě tyhle přístroje s velkou rychlostí střídaly…

Opět jsem ho uložil do jeho papírové krabice a vyrazil domů. No, to bylo taky docela silné slovo. Jediné místo, které se mi do duše vrylo jako takové rodinné zázemí, bylo u Carlislea a Esmé. Teď už pro mě byli nepostradatelní. Jediní rodiče, které jsem za svou dlouhou existenci měl. Přesto tu bylo ještě něco. Isabella. Mazlík. Můj mazlík. Moje tělo po ní neustále toužilo i přesto, že byla pouhým člověkem.

Moje dlaně zmáčkly surověji volant a nervy začaly znovu pracovat. Netušil jsem, co dělat. Jedno bylo naprosto jasné… Bella pro mě byla důležitější jak Cullenovi a Elli, což znamenalo, že ji mám bohužel vážně rád. Možná víc. Určitě víc! Dokonce radši jak rodinu. Věděl jsem, že moji bratři by se mi teď vysmáli, nebo vlastně počkat… Možná se mi právě smějí, protože jim ta střapatá potvora Alice všechno prozradila… Navztekaně jsem si zavrčel.

Má hlava horečně přemýšlela, jestli by se z tohohle průseru nedalo ještě nějak rozumě vybruslit. Možná, že kdybych skutečně zkusil vyhnat Bellu nějakou jinou… Někým neznámým, ale hlavní je, že to bude někdo jako já. Můj druh, ne člověk.

Cestou domů jsem se rozhlížel po okolí a hledal vhodnou oběť, jenomže jako naschvál nebyl nikde nikdo. Tedy žádná sexy upírka, která by vyhovovala mým vytříbeným kritériím. Ne, počkat, jedna ano.

Dlouhonohá blondýnka s očima stejně karamelovýma, jako byly ty moje. Pozadí výstavní a předek to samé. Nebyla to sice Bella, ale na jedno dostaveníčko byla jako dělaná. Možná by se mi v jejím pevném objetí a vášnivém sexu podařilo zapomenout na neuhasínající chtíč po té malé hnědovlasé lidské potvoře. Zajel jsem ke krajnici a vydal se konat můj plán.

Doběh jsem slečnu a dal se s ní do řeči. Jmenovala se Nancy, ale co mně na tom sešlo? Nepotřeboval jsem znát její jméno, jediné, co jsem po ní chtěl, bylo zapomenout. A ne že by se věci mezi ní a mnou vyvíjely nějak špatně, to ne, právě naopak, jen můj entuziasmus, že s touhle sladce převoněnou slečnou dokážu z hlavy vyhnat nebeskou svěžest, bylo asi jaksi mylné a navíc i nad moje síly.

„Co kdybychom zašli někam, kde budeme mít víc pohodlí?“ zašeptala smyslně mým směrem a vypnula bujné poprsí, které se v tu chvíli téměř dostalo z uvěznění fialového tílka. Dřív bych nad tímhle obrázkem div nezaslintal…, teď jsem měl hlavu plnou mazlíka a jejího předního dílu. Nebylo tak plné, přesto dokonalé… jako její vůně.

Naštvaně jsem zavrčel nad tokem mých posedlých myšlenek. Jak mě jen mohla během pár dnů takhle pobláznit? Odpověď jsem bohužel neznal, ale začínal jsem být vážně vytočený. Jediné, co jsem věděl jistě, bylo to, že jsem se do ní zamiloval. To by došlo i tomu nejnatvrdlejšímu a nejsebestřednějšímu upířímu jedinci. V hlavě jsem viděl jen samou oříškovou. Žádná blond nebo jakákoliv jiná, a to ani jiná hnědovlasá mě nedokázala zviklat.

Ne, tohle ne! Nedovolím, aby jeden obyčejný člověk nade mnou měl jakoukoliv moc!

„To není špatný nápad,“ zašvitořil jsem sladce a stejně přesládle, jako voněla, se i usmál.

„Co kdybychom šli ke mně?“

„Klidně, žádný problém.“ Znovu jsem falešně pozvedl koutky a nechal se vést Nancy do pekla… Věděl jsem, že toho později asi budu litovat, ale přece nepropásnu jediný pokus zjistit, jestli ještě dokážu zničit to svazující a zamilované pouto mezi mnou a Bellou. Ona ani nechce být upír…

 

 

 

Bella

 

Zavřela, teda lépe, zamknula jsem se v pokoji a nechala plané hrozby a výhružky, kterými mě Elli přes dveře zasypávala tam, odkud přicházely. Vypnula jsem hlavu, což bylo v téhle chvíli asi to nejlepší, co jsem mohla udělat, a šla si dát osvěžující sprchu. Musela jsem mít Edwardovu vůni všude, takže vymlouvat se, že jsem se s ním ani neviděla, stejně nemělo nejmenší cenu. A třebaže se ten zrádný sval v mém hrudníku trápil nad tím, co asi teď dělá ten zmetek, byla jsem částečně i ráda za to, že moje myšlenky jsou momentálně jen moje.

Potřebovala jsem popřemýšlet, co dělat dál. Zbýval mi necelý rok a pak… proměna. Budu se muset opravdu připravit na odchod. Kdo ví, jestli by i Elli dokázala odolat vábení mojí krve během proměny. A jestli ona ano, všichni ostatní ne, což by ji dostalo zas a znovu do nebezpečí. Bože, ještěže mám můj závěs, ten mě přinejhorším během proměny ochrání.

V mojí mysli se zjevil obrázek, jak ležím na jakési pláži a procházím proměnou. Nikde nikdo… Co to? Kus ode mě klečel Edward a smutně mě pozoroval a něco držel… Něco. Dítě? Čí? Ty bronzové vlásky, které tak sladce vykukovaly z peřinky společně s hlavičkou, byly naprosto dokonalé jako ty Edwardovy. Počkat? Co to má znamenat? Moje hlava už skutečně není v pořádku. Pohrávají si se mnou falešné vidiny. Sním za bílého dne. Tohle skutečně není zdravé… Smutně jsem si povzdechla.

Co asi teď dělá Edward? Nechtěla jsem se do toho bídáka zamilovat, ale bohužel už bylo pozdě. I moje mysl si představovala nás dva jako zamilovaný páreček. Nereálné, nepředstavitelné a hlavně nemožné. Ano, absolutně nemožné! Edward nikdy nebude chtít mít nic s člověkem, vlastně já ani lidská nejsem. Kdo ví, jak by vůbec ten arogantní náfuka přijal tuhle novinku…

Vymáčkla jsem šampon a vmasírovala si ho do vlasů. Snažila jsem se vyhnat Edwarda z mojí hlavy, a přestože to byl skoro nadlidský úkol, nakonec se mi to podařilo. Potřebovala jsem se soustředit na plánování jiného… útěku. To bylo jediné slovo, které mělo momentálně právo okupovat moje myšlenky. Musela jsem začít organizovat a připravovat se dřív, než bude pozdě. Než se Edward vrátí a bude mít moji hlavu zase pod svým dozorem, což znamenalo i pod tím Elliným. I když… Mohla bych ho vydírat, že pokud cokoliv prozradí, i já nezůstanu potichu a klidně řeknu, co se mezi mnou a jím poslední dny dělo. Spokojeně jsem si mlaskla, protože ten arogantní Edward by nikdy nepřipustil, aby se kdokoliv dozvěděl, že měl něco s člověkem. Na to jsem ho znala moc dobře.

Smyla jsem ze sebe gel i šampón a vylezla ze sprchy. Oblékla se do županu a ručníkem co nejvíc vysušila vlasy. Další mojí zaslouženou metou byla postel. Jen jsem do ní dopadla, moje oči se okamžitě spokojeně zavřely a já se ocitla v říši snů.

Kdybych byla vzhůru, asi bych se vztekala jak malá, ale vzhledem k tomu, že jsem snila, bylo všechno v pořádku. Hlavou mi běhal zase a jenom Edward a… já. My dva společně ve všech možných i nemožných pozicích. Uf… A právě, když se mi konečně chystal sladce vyznat, tak mě z toho dokonalého snu vytrhlo jediné silné bouchnutí dveří.

„Co?“ Prudce jsem se posadila na posteli. Stále ještě v županu jsem mžourala do tmy. Jak dlouho jsem spala? Moje hlava se automaticky otočila na budík na nočním stolku, který tvrdil, že je teprve jedenáct večer. Můj pokoj byl stále zamčený, takže to třísknutí mohlo být od vchodových dveří?

Co to? Kdo? Elli? Ne, touhle dobou byla asi v klubu. Ten byl teď nejživější, plný lidí a upírů… Jediné místo, kde jsou všichni společně a bez protestů. Každý za svojí zábavou.

Znovu jsem se položila a lehla si na bok. Ruce jsem složila pod hlavu a pozorovala hodiny… Doufala jsem, že se zase ponořím do říše snů, ale nestalo se tak. Někdo totiž zaťukal na dveře od mého pokoje. Znovu jsem vystřelila do sedu.


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Nikdy neříkej nikdy 18. kapitola - Mizerné rozhodnutí?:

 1 2 3 4 5   Další »
50. Petronela webmaster
19.08.2013 [20:42]

PetronelaŽe by šel Edík dolézat? Jo, zní to hrozně, ale je to první slovo, co mě napadlo Emoticon. S nečistým svědomím se vrací ke svému mazlíkovi, na kterého nemohl přestat myslet po celou tu dobu, co byl s blonckou. Aspoň tak to vidím - teď jdu ale dál, abych věděla, jak to vidíš ty Emoticon

08.03.2012 [17:30]

klarushaNo to jsem zvědavá, jak tohle dopadne... Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

12.12.2011 [18:02]

kikuska Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

47. Wera
14.10.2011 [12:03]

Wera Emoticon Emoticon

08.10.2011 [7:47]

ForevergirlTak,obaja sú zaľúbení, ale ako to Edward vôbec zvládne? Tipujem, že to on klopal na dvere... hm, že by mu to nevyšlo s tou upírkou a šiel radšej za Bellou, lebo len ona ho priťahuje?
Opäť dokonalosť. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

45. van
22.08.2011 [22:46]

van Emoticon Emoticon

44. MarHlb
22.08.2011 [22:35]

Skvělé, skvělé!!! Jdu na další Emoticon

43. AMO
18.08.2011 [8:44]

AMOUf, to je horká povídka... A to lítání z extrému do extrému Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon
Problém teprve přijde, ale moc se mi líbí, jak píšeš. Už teď jsem natěšená, na to co Edward "nezvládl" s tou jinou upírkou Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Teda v to věřím, jenže si musíme zase dlouho počkat. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

42. vesper
16.08.2011 [15:33]

vesperách, já toho Edwarda úplně vidím!!!
Jak spokojeně vytáhl koutek úst a promnul volant, když byl spokojený sám se sebou a s tím, jak na něj Bella myslí...
Jsem moc spokojená, že v této povídce čte Eda Belle myšlenky! Maximálně mi to do toho příběhu sedí!!!
Zajímalo by mě, jestli to byl jeden z původních nápadů a zamýšlela jsi to tak od začátku, nebo ses pro to rozhodla až v poslední chvíli...? Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon
Rozhodně to, že Belle vidí do hlavy vidím jako mooc dobrou situaci Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon a v Edovi to jen přiživuje jeho ego a sebevědomí!!! a dělá ho to ještě víc k pomilování!!! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

a jak Belle rozkazuje: "řekni mi to!" - ach, Eda... Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon a ty jeho dialogy s Bellou. Úplně přetékají chlapskou silou a ... hvězdička ...Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

miluju, jak Eda reaguje na Belliny myšlenky! jak jej vždycky nazve zmetkem nebo něčím takovým a on se rozkošně ohradí Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

No a jak je to teda s tou Bellou? Proč říká, že nemůže být přeměněná??? Já myslela, že s tím i Elli počítá... vždyť, když její otec byl upír, tak to ona v sobě má trochu upířího jedu a je zčásti upír... takže, co máš v plánu???
Ty jo, to bude Eda kulit oči... Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon že Bella není jen "obyčejný člověk"

Ale jak jej vztekla, chudáčka malého! Jak zuřil, že nechce být přeměněná - ani kvůli němu Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon
Ješita ješitný!!! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

Ty jo a ta scéna v obchodě - ten vystrašený prodavač Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon jj, jsem ráda, že se Eda ukázal ve světle opravdového upírství Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon
že z něj šel děs a hrůza!!! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon tak s emi to líbí... a možná by mohl Eda děsit ty podřadné postavy víc a dýl Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Bella se ho nebojí, tak na někoho jiného by mohl pouštět hrůzu Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

A k čemu dva mobily? to dá jeden Belle,??? Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon aby ji mohl pořád kontrolovat a aby mu mohla kdykoli volat, kdyby ji někdo obtěžoval? Emoticon Emoticon Emoticon -to by bylo sladké Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

A ta vidina? co to má znamenat??? Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon
tak zaprvé - ta její přeměna bude asi pěkná drasťárna... kdy se s tím Edovi svěří???
Mohla by klidně hned Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon určitě by jej velmi potěšilo, že se mu svěřila a pak by měl velkou radost, že z ní bude upír... ale ty mu asi ještě nechceš udělat radost, že?
ale určitě by se mu líbilo, kdyby to věděl Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon
a - co to dítě??? - je fakt, že žádnou ochranu ti dva nepoužívají - aspoň si to myslím... no a to teda... téda, fíha... hmmmm... tak to hořím nedočkavostí...
Já toho Edu miluju!!! slint!!! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon
Kikky, jsi božská!!! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

14.08.2011 [4:12]

simi1918ach, to je idiot, to snad není možný Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticonať se s ní nevyspí, prosím, ať je to on, dko zaklepal u belly, proté co mu došlo, že vyspat se s upírkou není řešení Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon moc prosím Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1 2 3 4 5   Další »

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!