Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nikdy neříkej nikdy 10. kapitola - Arogantní milenec

25.02.2011 (07:30) • Kikketka • FanFiction na pokračování • komentováno 6× • zobrazeno 9709×

EDIT: Článek neprošel korekcí.

 10. kapitola

Arogantní milenec

Bella

Díval se po mně jako nějaké zatraceně vzrušené zvíře. Jeho tvář byla absolutně nehybná, pohled neustále intenzivně soustředěný jen na můj obličej a já cítila, jak se mi z tohoto v klíně rozlévá další vlhké horko. Jeho potemnělé oči neopouštěly ty moje, a jakmile už stál zase až u mě, nesmyslně vzrušeně jsem se roztřásla. Nevím proč, ale opravdu jsem se nemohla dočkat, kdy spolu skončíme na té měkké matraci za mými zády. Dokonce jsem si za tyhle stupidní myšlenky ani nijak nenadávala. Moje mysl byla naprosto mimo provoz a můj výhled mezi Edwardovy nohy našeptával, že by to skutečně mohl být nezapomenutelný zážitek. Potěšilo mě, že už ani nehází ty hloupé šklebící úsměvy, kterými mě normálně  zasypával za všechny moje rozházené myšlenky.

A než jsem se nadála, už jsem ležela na posteli a Edward samozřejmě pohodlně mezi mýma nohama.

Čekala jsem, kdy do mě jednoduše a rychle vstoupí a odbude si tak to, proč tu vlastně jsme, ale nestalo se. Jeho rty vyhledaly ty moje a on nás opět spojil v hladovém polibku. Nemohla jsem se bránit… fajn, stejně bych se o to ani nepokoušela, protože moje tělo momentálně chtělo jenom to jeho, a i kdyby do mě vniknul teď okamžitě, stejně by mi to asi nevadilo. Byla jsem na to připravená… Jo, přesně tak, jsem naprosto pitomá, jenomže jsem s tím v tomhle náruživém rozpoložení stejně nemohla nic dělat. Taky už to bylo opravdu vcelku dlouho, kdy jsem naposledy s někým spala.

Edward mi držel jednu nohu pokrčenou a přitisknutou k jeho boku a druhá ruka si našla cestičku k mojí šíji, za kterou mě tlačil proti svojí hlavě, a těm jeho neskutečně vášnivým polibkům. Nečekala bych od někoho, kdo takhle moc pohrdal lidmi, že si bude později takhle žádostivě pohrávat právě s jedním z nich. Když už musel splnit tuhle prohranou sázku, očekávala bych, že si to prostě bude chtít odbít co nejrychleji a ne si to vychutnávat zrovna tak, jak to právě předváděl.

Ale nechtěla jsem se tím dál zabývat. Místo toho jsem se pokusila zkoncentrovat jen na Edwardovo chladné tělo v místech, kde se naše pokožka dotýkala. Stejně mi ale v hlavě pořád bloudila jedna jediná hloupá myšlenka… Jednoduše jsem doufala, že nepředstírá, nebo že mu to alespoň není až tak odporné, jak jsem si bláznivě představovala. Jenomže z mého hlubokomyslného přemítání mě vyškubl právě ten, nad kterým jsem momentálně přemýšlela. Opustil moje ústa a mírně pozvedl hlavu.

„Bello, můžeš s tím konečně laskavě přestat? Nebaví mě poslouchat tyhle hovadiny… Ale jestli tě to teda uklidní, tak rozhodně netrpím,“ posledních pár slov vypustil opět vzrušeně, „protože voníš naprosto úžasně,“ přejel mi špičkou nosu po hrdle a v klíně se mi znovu žádostivě rozhořelo, „a chutnáš ještě líp,“ šeptal do kůže, „a tvoje tělo…“ vzdychnul a já zatoužila, aby už mě zatraceně nenechával čekat, aby mě přestal trápit a konečně se odhodlal k tomu hlavnímu. Vzrušeně jsem se prohnula, abych tak měla lepší kontakt s jeho příjemně studenou kůží.

„No… rozhodně ani v nejmenším netrpím,“ jeho ruka opustila stanoviště pod mým kolenem a pomalu se přesouvala mezi moje nohy, „tak si to prostě jen užívej i ty.“

Jeho prsty se poprvé dotkly mého už očekávajícího klína a šly na jistotu. Bože! Hlava se mi samovolně zabořila do polštáře, pod tou slastnou lavinou vzrušení, která se mi přehnala přes roztoužené tělo. Epicentrum bylo v místech, kde se pohybovaly Edwardovy rozhodné a šikovné prsty. Hladil mě naprosto suverénně a s jistotou, že mi neubližuje. No, rozhodně neubližoval. A pokračoval… tak, že zanořil dva prsty dovnitř mého středu a nechal je, aby se uvnitř naprosto celé ztratily, a já si přála jen jediné… mít je ještě hlouběji. Instinktivně jsem se pokusila roztáhnout nohy o něco víc, ale dál, než do toho určitého bodu se stejně nedostaly, na to měl Edward úplně něco jiného než prsty. Moje nažhavené tělo chtělo pořád víc a víc, nervová zakončení bláznila úplně na všech místech, kde jsme se s Edwardem dotýkali. Jenomže on byl asi jiného názoru, protože přestal s těmi promyšlenými pohyby uvnitř mého těla, vytáhl prsty ven, a když se pak přiblížily až k jeho obličeji, naprosto jsem ztuhla a krve by se ve mně v tu chvíli nedořezal.

Doufala jsem, že neudělá to, co se asi chystal povést… Udělal, strčil si je do pusy a… dál už jsem se rozhodně nekoukala. Raději jsem si obličej zakryla rukama, abych nemusela sladovat jeho zhnusený obličej! Zatraceně, co ho to vůbec popadlo? Ale další otázky ohledně jeho chování se mi z hlavy vykouřily v momentě, kdy se Edwardovy příjemně mrazivé rty dotkly mého krku, a já si dovolila sundat ten provizorní úkryt z mého překvapeného obličeje. Nechtěla jsem se hned podívat do jeho očí, jenže jsem se jim nevyhnula, protože mě bohužel se zalíbením pozoroval. Žádné znechucení nic, což bylo velice zvláštní, takže jsem se mohla opět, alespoň částečně uvolnit.

Pomalu klouzal směrem dolů a neopomněl mě přitom líbat na moji citlivou pokožku, která přímo toužila po každém následujícím… Edward byl ale naštěstí velmi štědrý. Byla tu však ještě jedna věc, která mě začínala znepokojovat a to, že se pomalu přesouval pořád níž a níž. Začal se mi nervozitou mírně stahovat žaludek, třebaže každý dotek jeho rtů ve mně znovu a znovu podpaloval žádostivost po jeho těle, po jeho prstech uvnitř a jednoznačně i po tom, co měl neustále schované ve spodním prádle.

Edwarde, oslovila jsem ho pouze v mysli, vysvlékni se! Jeho oči střelily směrem k mojí tváři, načež mi věnoval jeden přidrzlý úsměv, takový, u kterého tak obratně zvedl jenom jeden koutek úst. Jenže, proč by mi měl bránit spatřit ho úplně nahého, když já tu před ním právě takhle ležela?

Nečekala jsem to, ale skutečně se postavil, pomalu si ty boxerky sundal a mým očím se konečně naskytl pohled na to, co se mu tak kouzelně tyčilo v rozkroku. A že toho nebylo málo… Znovu si klekl mezi moje nohy, ale nepoložil se. Sklonil hlavu a pokračoval v líbání mých prsou, u kterých se na chvíli opravdu zdržel. Jeho jazyk si opatrně pohrával jak s jedním, tak v zápětí i s druhým, a ani prsty nezaostávaly v něžných dotycích. A pak se pomalu přesunul zase o něco jižněji, až k pupíku a ani tady nehodlal skončit, jenomže když se jeho rty poprvé objevily na mém podbřišku, okamžitě jsem zmobilizovala mysl a odtáhla se od něj. Posadila se a nohy držela pěkně u sebe.

„Bello,“ měřil si mě vcelku naštvaně.

„Tohle ne,“ rozhodla jsem, „tohle nemůžeš, není to správné,“ nechci, abys dělal něco, co je ti proti srsti. Vím, že upíři mají rádi jen krev, takže to prosím nedělej, pokračovala jsem jen v mysli, nahlas bych to asi nikdy nevyslovila. Vím, že se ti to nebude líbit… chutnat. A při tom posledním slově jsem se málem i začervenala. Edward si mě neustále překvapeně prohlížel, než se uráčil promluvit.

„Jsi upír? Že s takovou jistotou víš, co se mi líbí, a co ne? Co mi chutná nebo nechutná…“ tentokrát už jsem se opravdu začervenala. „Takže se okamžitě znovu natáhni, a nech mě to dokončit,“ rozkazoval mi mírně nakrknutým hlasem.

„Ne!“ odsekla jsem, načež se Edward zamračil. „Ne, jestli hodláš pokračovat v tom, co si měl v plánu,“ přimhouřila jsem výhružně oči. Co jsem ale opravdu nečekala, když po mně Edward hbitě chňapl a za kotníky mě opět natáhl do mojí dřívější pozice, a než jsem se stihla jakkoliv bránit, už mě zatěžoval vlastním tělem. No, alespoň se jeho hlava nepřibližovala k mému klínu.

Srdce mi v hrudníku doslova poskakovalo, a můj vyděšený pohled taky jistě mluvil sám za sebe, ale jeho stoprocentně neděsil ani malinko. Jeho ruka vystřelila k mému pohlaví a v okamžiku mi dovnitř opět obratně zasunul prsty, zatímco jeho ústa se přiblížila až k mému uchu.

„No tak, Bello,“ zašeptal mi vzrušeně a rozpohyboval ruku, mučil mě… neudržela jsem se a požitkářsky vzdychla, „dovol mi to, prosím,“ šveholil smyslně, a přitom se ty jeho prsty neustále dokonale činily uvnitř mého těla. „Myslíš, že bych to chtěl udělat, kdyby se mi to hnusilo?“ Nezmohla jsem se na odpověď, jenom na jedno polknutí, a tak zrychlil pracovní nasazení uvnitř mého žádostivého místečka. „Hm? Myslíš, že bych to udělal?“ opatrně mi skousl ušní lalůček, aniž by mi ublížil. Bože, tohle už bylo vážně moc. Měla jsem jen neurčitý pocit, že se každou chvilkou musím blahem rozpadnout. Ne, poslala jsem mu v myšlenkách, prohnula se a roztáhla nohy co nejvíc, abych mu tak umožnila snadnější přístup. Můj trhaný dech byl nekontrolovatelný, stejně tak jako touha, která se mi valila tělem. Jenomže než jsem se stihla znovu nadechnout, Edward měl najednou hlavu mezi mýma nohama.

Jak? Stihlo mi ještě blesknout hlavou, než jsem ucítila chladný dotek jeho jazyka v mém rozpáleném středu. Moje mysl chtěla být vyděšená, měla potřebu se stydět, ale tělo můj mozek s úspěchem blokovalo, což znamenalo žádné hloupé myšlenky. Ne, nedalo se myslet, když mě Edward tak obratně plenil svými ústy a jazykem. Neopomněl do svojí smyslné hry zapojit i ty jeho šikovné prsty.

Nevnímala jsem nic, jen ty slastné pohyby… Předváděl s ním naprosté divy a já už ani netušila, čí vlastně jsem. Mysl byla vypnutá a jen se oddávala náruživým pohybům jeho vynalézavého jazyka a zbytku.

 Edward

Nechtěl jsem poslouchat Belliny myšlenky, protože se to občas opravdu nedalo vystát. Přemýšlela nad takovými blbostmi, že by se mi z toho snad za chvíli vytratila veškerá touha po ní, a to jsem opravdu neměl zapotřebí. Pokoj voněl po horách a lučních květech, a já se utápěl ve své absurdní touze k téhle lidské ženě. Byla krásná, to ano, ale taky pouhý člověk. A přesto mě vzrušovala. Voněla mi. Chutnala.

Bylo okouzlující, když si nevěděla rady jak dál nebo když přemítala nad tím, jak šíleně moc mě chce mezi svýma nohama. Vážně roztomilé… Myslela, že to chci mít co nejdřív za sebou. No, ale já to takhle rozhodně neplánoval. Byly tu jisté věci, které jsem rozhodně chtěl vyzkoušet dřív, než přistoupíme k hlavnímu bodu večera, tedy odpoledne. Vrhl jsem se na ty její medově vyhlížející rty a znovu se s chutí pustil do jejich líbání. Sál je, ale i okusoval….

Nakonec vyplavala na povrch moje ohleduplnost a já se rozhodl upokojit toho hnědookého mazlíčka pode mnou, že se mi skutečně ani v nejmenším neprotiví nebo nehnusí. Voněla naprosto kouzelně a chutnala ještě líp. Nechápal jsem, jak je to vůbec možné, protože tenhle měkký druh ve mně nikdy nevyvolával víc, jak obyčejný hlad, a přesto teď po Belle toužila každá moje částečka. A už jsem se nemohl dočkat, jaké to bude, až se dostanu do jejího těla jinak než pomocí zubů nebo prstů.

Vím, jaký je sex s upírkami… vůbec ne špatný, přesto mě tohle hnědovlasé, vzrušeně se třesoucí a vzdychající stvoření, tak neskutečně rozpalovalo. Momentálně jsem si ale nechtěl přiznávat, jak zatraceně moc ji vlastně chci, a tak jsem přitvrdil v prstokladu uvnitř jejího těla a o příjemnou muziku se postarala sama Bella, která naprosto bez ostychu sténala rozkoší. Abych řekl pravdu, tak jsem nikdy nic podobného necítil, tím myslím tuhle zvláštní vlhkost… a začínala vonět čím dál tím víc… intensivněji.

Vytáhl jsem z ní prsy, přiblížil je až k obličeji a do nosu mě praštil její líbezný parfém. A musím uznat, že jsem se sice trochu zdráhal, ale nakonec stejně podlehl. Nedokázal bych odolat pokušení neokusit ji úplně celou, a tak jsem prostě ochutnal… a přestal vnímat.

Tohle ode mne bylo vážně chlípné, vzhledem k tomu, že já byl upír a neměl jsem po něčem takovém tak moc toužit. Jenže si nikdo nedokáže představit, jak nepřekonatelný pocit to je, když můžete po stoletích života, kdy vám chutná jedině krev, zakusit něco, co by vás mohlo vystřelit do nebe a nemělo to rudou barvu… Musel jsem co nejdřív dostat moji hlavu mezi její stehna a neměl jsem v plánu to nějak oddalovat, ale Bella si vyděšeně kryla obličej a na tom mém čekala znechucení. Ach jo!

Nebyl čas na vysvětlování, tak jsem ji políbil na hrdlo a pokračoval níž. Těm dvěma bledým kopečkům zakončeným růžovou perličkou jsem se věnoval o něco déle a Bella konečně přestala s těmi hovadinami a sundala ruce dolů. Stydlivě se po mě podívala, ale když neviděla nic zvláštního a znepokojujícího, hned si zase začala užívat moji náklonnost vůči jejímu rozkošnému tělu, a já se pouštěl pořád níž a níž, a to vcelku mrštně.

Edwarde, vysvlékni se! Rozkázala mi, a tak jsem ji poslechl, protože přece jen mi ten otravný kus spodního prádla začínal být na obtíž. Pomalinku jsem si je stáhnul, abych jí umožnil pořádně si mě prohlédnout a díky jejímu pohledu a uchvácenému obličeji mi bylo nad slunce jasné, co se jí na mě asi líbí nejvíc… no, já jí to neměl za zlé, protože jsem se opravdu nemusel ani v nejmenším stydět. Znovu jsem si lehl zpátky na toho teplého mazlíčka a nedalo mi to, abych se ještě jednou nepotěšil hrou s jejími půvabně smyslnými ňadry, než jsem znovu zamířil dolů. Tentokrát ale rychleji, nemohl jsem už déle čekat a odkládat to, ale když se moje rty dotkly jejího podbřišku a já byl málem u cíle, Bella se zděšeně odtáhla do sedu a znemožnila mi tak přístup k mému potěšení.

Nebudu nikomu vyprávět, jakou jsem měl chuť ji v záchvatu zuřivosti zakousnout, ale to opravdu nešlo, a tak jsem v mžiku dostal toho vytočeného Edwarda pod kontrolu a nechal napovrch vyplout jen mírný vztek.

„Bello,“ vyhrknul jsem rozčíleně.

„Tohle ne,“ stěžovala si, „tohle nemůžeš, není to správné,“ nechci, abys dělal něco, co je ti proti srsti. Vím, že upíři mají rádi jen krev, takže to prosím nedělej! Mluvila na mě jen v mysli. Vím, že se ti to nebude líbit… chutnat. Srdce v hrudi jí doslova mlátilo o žebra a já dostával chuť ji násilím natáhnout na postel, uvázat končetiny a pustit se znovu do mého potěšujícího díla. Ale nechtěl jsem se chovat jako hulvát, vlastně jsem to ani nikdy neměl zapotřebí… všechny totiž skákaly podle toho, jak jsem pískal a žádná mi nikdy neodepřela potěšení, ať už se jednalo o cokoliv.

„Jsi upír? Že s takovou jistotou víš, co se mi líbí, a co ne? Co mi chutná nebo nechutná…“ Bella v okamžiku zrudla. „Takže se okamžitě znovu natáhni, a nech mě to dokončit,“ nakázal jsem jí jen mírně nazlobeně, přestože bylo vážně těžké se ovládat. Moje nálada byla momentálně podobná té, kterou jsem měl obvykle poté, co mi Emmett vyrval moji kořist přímo z rukou.

„Ne!“ odsekla. „Ne, jestli hodláš pokračovat v tom, co si měl v plánu,“ výhružně se zamračila. Ucítil jsem takové zvláštní dloubnutí v místech, kde bych měl mít ten srdeční sval, který už ale několik století nefungoval. Přesto jsem ale měl dojem, že se uvnitř mě skutečně cosi stalo. No, snažil jsem se tomu nepřikládat příliš velkou pozornost a raději naprosto pohřbil trpělivost, chňapl po ní a opět si ji pěkně přišpendlil pod sebe.

Musel jsem na to jinak, protože dostat se do jejího klína násilím jsem neměl v plánu, tak moje prsty opět začaly v důmyslném přemlouvání. Šeptal jsem jí vášnivě, ale i naléhavě, aby mě konečně pustila k místu, které mi mohlo poskytnout tolik radosti… Moje ruka se opravdu činila a já chtěl, aby i ona cítila tu neodkladnou potřebu po mém těle. Přemlouval jsem ji a přitom vášnivě trýznil… A když mi konečně v myšlenkách odpověděla na mou jedinou otázku, nemusel jsem už déle otálet a v okamžiku jsem se mojí normální rychlostí přesunul mezi její nohy. Naskytl se mi naprosto neodolatelný pohled, třebaže ten rozkošný mazlíček se po mně kouknul naprosto vyděšeně. Zhluboka jsem nasál vzduch a málem se slastně roztřásl. Na nic jsem už nedokázal čekat a pustil se do taktického uspokojování Belliny nejsladší… líbezné propasti.

Mrskala sebou naprosto neovladatelně a zběsile. Zakláněla hlavu a přetáčela ji zprava doleva, jako by snad hledala místo, kde by se dalo lépe nadechnout. Jedinou volnou ruku jsem jí položil na břicho a snažil se krotit ty divoké pohyby a udržet její pánev na místě.

„Edwarde,“ zaúpěla, ale já ji nehodlal jen tak pustit nebo přestat v tom, čemu jsem se právě s takovou chutí věnoval. Roztáhla nohy ještě víc, popadla mě za vlasy a pokoušela se mě natlačit do svého klína, přičemž nezapomínala sténat tak hlasitě, že byla slyšet až k sousedům. Ne, že by mi to nějak vadilo.

Postupně jsem zrychlil nasazení a užíval si přitom její smyslně delikátní chuť. Kdyby to šlo, asi bych tu zůstal napořád, ale to nebylo možné. Belliny ruce se opět přesunuly z prostěradla do mých vlasů, drtila mi je v zatnutých pěstičkách a nazývala mě bohem… Vzdychala, sténala a kroutila se, když jsem najednou uslyšel sykavý nádech, stahování jejího pohlaví okolo mých prstů a pak dlouhý výdech. Srdce zuřivě poskakovalo a dýchala, jako by právě oběhla celý svět naráz, přitom se ale tvářila absolutně blaženě.

Nedal jsem jí však žádný oddech, ani čas, aby se mohla v klidu vydýchat. V jedné nepostřehnutelné chvilce jsem se znovu přesunul na ni. Zatěžkal ji mým tělem. Oči jí naprosto zářily, alespoň to tak vypadalo a její myšlenky mi prozradily, že jí to takhle ještě nikdo nikdy neudělal. Nikdo nikdy? Chudák, tak to přicházela o hodně, ale ne že by to byla moje starost. Samozřejmě byl naprosto blbý i ten, kdo se o tohle ochudil, protože se úplně hloupě okradl o hodně zajímavého. Vím to, už teď jsem se chtěl vrátit zpátky a pokračovat tam, kde jsem přestal, ale nešlo to, musel jsem se pustit do plnění sázky. Navíc ten můj klenot dole už nebezpečně pulzoval a dožadoval se toho, aby byl co nejdříve pohřben v centru tohohle mazlíka. Musel jsem mu dát za pravdu, protože i já už chtěl být uvnitř toho temného středu, takže jsem nečekal, chopil se ho a navedl tam, kde se následně úplně celý ztratil. Přiznávám, že jsem ty hvězdičky rozkoše nečekal, ale byly tam…

Bella

Jakmile se ve mně začal pohybovat, čapla jsem ho za krk a přitáhla do polibku. Nedalo se, být si cizí v tak intimní chvíli. Chtěla jsem ho tak moc líbat a Edward naštěstí neprotestoval, naopak mi vycházel vstříc. Tušila jsem, že to bude nezapomenutelný zážitek, ale takovýhle naprostý a absolutní požitek jsem si nedokázala vysnít ani v těch nejerotičtějších snech. Edward je bohužel všechny předčil. Tím „bohužel“ jsem nemyslela jen ty sny, ale i realitu. Byl zkrátka nejlepší, ale alespoň jsem měla možnost lépe pochopit tu jeho do nebe volající aroganci. Když se teď ve mně tak žádostivě pohyboval, směroval mě k dalšímu naprosto zničujícímu orgasmu a nemůžu říct, že bych se netěšila.

Bože, znovu mi držel nohu u těla a naprosto živočišně mi drancoval klín. A já myslela, že už to lepší než před chvílí být nemůže, ale jak ostudně jsem se jen spletla…

Edward

Zatraceně! Takhle to opravdu dlouho nevydržím… Řítil jsem se nebezpečným a smrtonosným tempem do ráje, u jehož bran mě čekalo naprosto nepředstavitelné vyvrcholení. Ale koho by to zajímalo, prostě až na to přijde, tak ať. Nechtěl jsem čekat i na Bellu, důležité bylo se s ní vyspat a splnit tak tu zatracenou sázku. Ovšem nečekal jsem, že to bude takhle jednoduché, ba přímo pekelně příjemné.

Neustále jsem zrychloval tempo a soustředil se jen na sebe, když jsem ale zacítil Belliny nehtíky v mých ramenou, nešlo odolat a já se na ni prostě musel kouknout. Hlavu měla zvrácenou dozadu, svraštěné obočí, nestačil jí dech… a pak to přišlo. Můj obličej se z té náhlé a nečekané slasti překvapeně proměnil, když ucítil to měkké sevření jejího pohlaví okolo toho mého. Začalo mě mírně mravenčit okolo srdce, což by mělo být nanejvýš znepokojivé, ale nepolevoval jsem a konečně se dopracoval do extáze i já.

Opatrně jsem se na ni zhroutil a chvíli oddechoval, i když bych to neměl potřebovat… ale z jakéhosi neznámého důvodu to po mně moje tělo vyžadovalo. Má mysl byla čím dál zmatenější, a tak jsem se mojí obvyklou rychlostí dostal z Bellina ještě pulzujícího klína a v mžiku si oblékl alespoň trenýrky.

Měl jsem chuť trhat a zuřivě vrčet, když jsem nás rozpojil. Zatraceně! Řval jsem na sebe v duchu a nebyl schopný poslouchat, co si myslí ona. Podíval jsem se do jejích zmatených očí.

„Takže díky,“ posbíral jsem chvatně moje oblečení. Mé tělo i mysl se musela co nejdřív dostat z její nádherně voňavé a vzrušivé přítomnosti, protože už teď jsem měl potřebu znovu se zanořit do jejího teplého středu, který mě přímo vábně volal. Sakra, sarka! Zatraceně! Znovu se můj pohled střetl s tím jejím nechápavým, a tak jsem vykouzlil úsměv.

Bella

„Měla by ses připravit, ani ne za hodinu se tu staví ten tvůj... přítel?“ nevím proč, ale připadalo mi, že to poslední slovo mu nějak hezky z úst nevylétlo. Stop! Zastavila jsem včas svoje hloupé myšlenky, nechtěla jsem si malovat žádnou budoucnost, ať už čehokoliv… Nešlo to. Jak smutné bylo, že to nejdokonalejší milování jsem zažila s takovým namyšleným blbcem a navíc upírem?

„Ale prosím,“ drze se usmál a hned na to odpochodoval pryč…

Bylo dobře, že odešel, protože ani já neměla už času nazbyt. Moje příjemně unavené tělo vyletělo z postele rovnou směrem do koupelny, kde jsem si dopřála dlouhou a teplou sprchu, při které jsem se pokoušela nemyslet, třebaže to nešlo. V hlavě mi neustále poletovaly obrázky toho, co se odehrálo ani ne před pár minutami v mojí posteli.

Bohužel pocity ani touhy se prostě tak jednoduše pohřbít nedaly, ale stejně to budu muset dokázat. Pro mé vlastní dobro…   

Autor: Kikketka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nikdy neříkej nikdy 10. kapitola - Arogantní milenec: