Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nikdy 8. kapitola

09.08.2011 (17:00) • N1I1K1O1L • FanFiction na pokračování • komentováno 16× • zobrazeno 3651×

Alice:

„Copak? Nějaký problém?“ zeptala jsem se Jaspera a měla jsem co dělat, abych se nezačala smát.

Vzpomněla jsem si totiž na Jasperův výraz, když vešel do svého pokoje. Pohled k nezaplacení, to vám povídám.

„Nedělej ze sebe blbou, trpaslíku. I když ty možná blbá jseš a ani to nepředstíráš. Ty pokoje se samy neuklidí. Takže v první řadě to chceme od vás uklidit. A dále. Musíme si ještě promyslet, jestli si na vás něco nenachystáme. A teď dobře poslouchejte. Jestli byste nám chtěly zase něco udělat, bylo by to to poslední, čeho byste se v tom vašem proradném životě dopustily,“ skončil svou řeč Jasper a já s Bells jsme na něj zůstaly zírat.

„Neříkej mi trpaslíku,“ zachraptěla jsem. Nějak mě zradily hlasivky. A to jsem si myslela, že tohle se ani upírovi stát nemůže.

Pořád jsem se z té jeho řeči nedokázala vzpamatovat. Naštěstí se Bella vzpamatovala téměř hned.

„To jste opravdu tak naivní, že si tohle myslíte? My vám žádné pokoje uklízet nebudeme. Taky jsme si ty pokoje po vás musely uklidit samy. A k tomu jsme si musely koupit i nový nábytek. Tomuhle jsme vás ušetřily, nemýlím se?“ zavrčela Bella a svým vraždícím pohledem skákala z Jaspera na Edwarda.

„To jste opravdu tak naivní, že si tohle myslíte? My vám žádné pokoje uklízet nebudeme. Taky jsme si ty pokoje po vás musely uklidit samy,“ začal Edward napodobovat Bellu a u toho dělal různé grimasy. Dorazil to písklavým hlasem. Ten je tak ubohý.

„Nesnáším tě,“ zavrčela Bella a při tom mu zabodla prst do hrudi.

Já s Jasperem jsme jen mlčky přihlíželi.

„Já tě nesnáším tak, že to snad ani není možný! Kdybych mohl pohledem zabít byť jen jediného tvora na celém světě, třeba i ve vesmíru, podíval bych se na tebe,“ zavrčel Edward nazpátek a zhnuseně odstrčil Bellin prst z jeho hrudi.

„Ó, budu brečet. Nebuď na mě tak krutý,“ zasmála se nazpátek Bella.

Nechtěla jsem být pozadu, a tak jsem se otočila na Jaspera.

„Taky tě nesnáším, abys věděl,“ řekla jsem mu.

„Jsme na tom stejně, neboj.“

Přestávka skončila a do třídy vešel učitel. A tak jsme se všichni otočili k tabuli a soustředili se na hodinu.

V půlce hodiny jsem dostala vizi.

Rosalie byla kvůli Emmettovi po škole. Ach jo. Takže jedem domů samy.

Celý den uběhl nějak rychle. Ani nevím jak a už jsme seděly v autě a mířily domů.

V televizi akorát začínala módní přehlídka. Přemluvila jsem tedy Bellu a společně jsme se dívaly.

A pak jsem dnes už podruhé dostala vizi.

Rosalie se v ní držela s Emmettem za ruce a procházeli se nějakým parkem. Každou chvilku se zastavili a políbili se. Rose vypadala šťastně, ale to nic nemění na tom, že byla šťastná s mužem.

Pak vize skončila.

„Alice, co jsi viděla?“ zeptala se mě Bella, které moje změna chování samozřejmě neunikla. Nestačila jsem jí ani odpovědět, protože jsem dostala třetí vizi.

Rosalie ve třídě uklízela nějaké krámy. Pak si chvilku s Emmettem povídali a ona ho nakonec políbila. Ona políbila jeho! Panebože, to je ještě horší, než jsem si myslela!

„Alice?“

„Jo?“

„Co jsi viděla?“ zeptala se mě znovu Bells.

„Jen jsem viděla nějakou novou kolekci od Prady. Byla příšerná.“ Zatloukat! Zatloukat! Zatloukat!

„Alice, znám tě dlouho. Vím, že mi lžeš. Co jsi viděla tak hrozného, že mi to nemůžeš říct?“ Sakra! Co teď? Pravdu jí rozhodně říct nemůžu.

„Možná ti to řeknu později, Bells.“ Otočila jsem se zpět k televizi a dala jí jasně najevo, že se o tom nehodlám bavit.

„Fajn,“ odsekla a taky se otočila k televizi.

Když Rosalie přijela a Bella šla na lov, rozhodla jsem se k vážnému kroku.

Šla jsem k pokoji Rose a po krátkém váhání zaklepala.

Žádné vyzvání jsem neslyšela, a tak jsem pomalu otevřela dveře a nakoukla do pokoje.

Rosalie seděla na posteli s připitomělým úsměvem a v ruce držela mobil. Nebylo těžké odhadnout, s kým si psala.

„Rose? Můžu si s tebou promluvit? Bella šla na lov.“ Přikývla, a tak jsem si k ní sedla na postel.

„Myslíš, že děláš dobře? Zapomněla jsi, že všichni muži jsou stejní? Rose, mám tě ráda. Nechci, aby ti ten magor zlomil srdce,“ skončila jsem svou řeč a podívala se Rosalii do očí.

„Já… Já ho mám asi ráda,“ řekla a sklopila oči k zemi.

„A já ti to přeju. Jen nechci, abys byla smutná. Může si s tebou jenom hrát. Bude ti říkat, jak tě miluje, a pak tě nechá a začne si užívat s jinýma.“

„Ty ho neznáš!“ zakřičela na mě. Evidentně byla naštvaná.

„A ty snad jo?“ S těmi slovy jsem se zvedla a opustila její pokoj.

Mám ji ráda.

Všichni muži jsou stejní. Užijou si a pak tě odkopnou. Nechci, aby se to stalo i nám. Myslela jsem, že Rose bude ta poslední, co si začne s mužským. Vážně moc jsem se sekla.

Rosalie:

Páni. Tak tohle jsem nečekala. Možná má Al pravdu.

Jsem fakt blondýna. Takhle naletět.

V tom mi přišla další sms.

Co děláš? To tak, už ti nenaletím. Vypnula jsem mobil a šla si dát sprchu.

Celá noc uběhla hrozně rychle. Rozhodla jsem se, že budu Emmetta ignorovat. Sice to půjde těžce, ale já jsem Rosalie Haleová a ta se nevzdává.

Když jsem vcházela do třídy a uviděla Emmetta sedět na svém místě, začala jsem být nervózní.

Jak mě uviděl, začal se usmívat. Měla jsem co dělat, abych mu neskočila do náruče. Celou dobu jsem si tedy opakovala, co na mě zkoušel a co je zač.

„Ahoj,“ pozdravil mě, když jsem přišla k lavici.

„Nazdar,“ odsekla jsem. Viděla jsem, jak se na mě šokovaně podíval.

„Stalo se něco?“ zeptal se mě. Vypadal tak nevinně, škoda, že to je jenom maska.

„Nic. Nech mě být. Ten včerejšek byla chyba, nebude se to opakovat,“ řekla jsem tvrdě a dívala se před sebe.

„Jasně, takže sis se mnou jenom hrála. To jsem si mohl myslet,“ odfrkl si a tentokrát jsem se na něj šokovaně podívala já.

Než jsem ale stačila něco říct, do třídy vešel učitel. Byl to ten starý dědek, který nás nechal po škole. Raději jsem ho nepokoušela a otočila se k tabuli.

Jak si dovoluje mi říkat, že já si hrála s ním?! Nebylo to náhodou naopak?

V téhle výborné náladě jsem došla do jídelny. Alice raději sklopila oči k jídlu. A Bella když mě viděla se rozhodla na nic se neptat. To jsem asi musela vypadat vážně dobře.

Jelikož už jsme neměly žádné hodiny, vyrazily jsme domů.

Doma na sedačce na nás však čekalo veliké překvapení…

7. kapitola ↔ 9. kapitola

Autor: N1I1K1O1L (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nikdy 8. kapitola: