Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Neznámý anděl - 9. kapitola

11.06.2010 (07:00) • AlizieCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1961×

9. kapitola :

Než jsem poznala Edwarda, zdával se mi takový strašidelný sen. Krásnou černovlasou dívku s rudýma očima roztrhal na kusy vlkodlak. A teď tu ona krásná dívka stojí před námi, Rosalie. To přece není možný. Přišlo mi to hodně zvláštní, ale řekla jsem si, že na to rychle zapomenu. Je to přece jenom náhoda, nic víc.

Než jsem se vzpamatovala, tak už se všichni vzájemně představovali a já se k nim rychle přidala. Jasper byl hrozně milý, akorát se ode mě držel trošku dál. Chápala jsem to, byla jsem člověk a v mých žilách kolovala jeho bývalá potrava. Na Alice bylo vidět, že už je zamilovaná až po uši. A Emmett? To by nikdo neuvěřil. Pobíhal okolo Rosalie jako poslušný pejsek a dělal, co jí na očích uviděl. Zdálo se, že je z toho Rosalie krapet nesvá a kdyby mohla, určitě by se červenala. S Edwardem jsme to sledovali a upřímně se při tom bavili. Byl to úžasný pohled. Cítila jsem se moc šťastná, když jsem viděla své dva nejlepší kamarády, jak jsou šťastní a jistě už i zaláskovaní.

K večeru už se mi klížily oči. Edward si toho rychle všiml a s přáním hezkého večera ostatním mě odnesl do jeho pokoje. Položil mě do postele a poslední, co si pamatuju, jsou studené paže, které se mi ovinuly kolem pasu.

Druhý den ráno jsem se probudila úplně sama. Rozhlížela jsem se a Edward nikde nebyl, ani v koupelně jsem ho nenašla, a tak jsem zaplula do sprchového koutu. Když jsem vylezla ze sprchy, zabalila jsem se do tlusté osušky a vrátila se do ložnice. Tam už seděl na posteli Edward a hned ke mě přiběhl.

„Moc se ti omlouvám, lásko. Šel jsem ti udělat snídani a chtěl se vrátit, než se vzbudíš, ale zdržel mě Emmett,“ začal se hned omlouvat. Umlčela jsem jeho ústa polibkem a omotala mu ruce kolem krku. Jeho tělo se ke mě přitisklo a příjemně chladilo. Náš polibek se prohluboval a byl čím dál tím vášnivější. Edward mi odmotal osušku a jeho ruce spočinuly na mých nahých zádech. Z jeho dotyku jsem hořela, hořela touhou až to bylo k nevydržení. Najednou se Edward odtrhl a už mě zamotával zpátky do osušky. Jen jsem vzrušením popadala dech a opírala se hlavou o jeho hruď. Věděla jsem, proč to udělal. Už několikrát jsme to probírali a došli ke stejnému závěru. Jeho síla je pro mě zatím hodně nebezpečná a na tyhle věci si musíme počkat, dokud nebude jeho sebeovládání dokonalé. Hrozně jsem tím trpěla, protože mě vzrušovala i jeho pouhá přítomnost, natož pak dotek, ale věděla jsem, že je to pro mé dobro. Potichu jsem si vzdychla.

„Já vím, zlatíčko. Ještě není ten správný čas, ale slibuju, že už to bude brzy,“ slíbil mi.

„Beru tě za slovo,“ usmála jsem se na něj. Ten jeho omluvný výraz ve tváři, mě vždycky odboural. V tu chvíli mi připadal jako malej kluk a milovala jsem ho snad ještě víc.

„Alice ti připravila oblečení. Právě je s Jasperem na „lovu“ a Emmett s Rosalie taky. Celou noc je nikdo neviděl,“ pobaveně se usmíval. Bylo mi jasné, že z toho má velikou radost. On a teď i jeho sourozenci mají své protějšky.

„Tak já se jdu převlíct a pak si dám nějakou tu snídani, ju?“

„Dobře. Počkám na tebe dole. Miluju tě,“ rozloučil se se mnou.

„A já tebe.“

Jen co za ním zaklaply dveře, shodila jsem ze sebe osušku a došla k hromádce prádla, která na mě čekala na posteli. Nejdřív jsme si oblékla spodní prádlo a potom krásné černé džíny, ale pak mi zmrzl úsměv. To si snad Alice dělá srandu! Copak já můžu nosit takový výstřih a ještě ke všemu růžový! Tak to ne. Růžové tričko s výstřihem až na břicho jsem nechala ležet a přešla ke svojí tašce. Vytáhla jsem své modré a hned mi bylo líp. Zbytek oblečení od mé drahé kamarádky už byl v pořádku, tak jsem se vydala dolů za Edwardem. Ten už na mě čekal pod schody s tácem plným nejrůznějších dobrot.

„Edwarde, tohle všechno přece nesním,“ bránila jsem se, když mě posadil do křesla a položil mi tác na klín.

„Ale sníš a dokonce ti to bude i chutnat,“ usmál se na mě tím svým vševědoucím úsměvem. Někdy mě opravdu štvalo, že ví všechno dopředu. Málokdy jsem měla něco pro sebe.

Po snídani jsme si vyběhli na procházku. Vyběhli, protože Edward chtěl na nějaké hodně vzdálené místo, takže mě skoro celou cestu držel v náručí a utíkal s námi svojí upíří rychlostí. Měla jsem takové výlety ráda. Líbila se mi ta úžasná rychlost a vítr, který mi rozfoukával vlasy do všech stran. Dorazili jsme kousek od onoho místa a Edward mě postavil na zem. Vzal mě něžně za ruku a společně jsme vyšli do lesa. Neustále jsme se zastavovali a líbali se, takže nám cesta trvala snad věčnost, ale nám to nevadilo. Konečně jsme dorazili na nádhernou louku. Rostly na ní všelijaké polní kvítky a celou ji obklopoval les. Posadili jsme se a Edward mě objímal. Opřela jsem si hlavu o jeho rameno a chtěla zavřít oči, jenže najednou se jeho tělo napjalo. Koukla jsem se Edwardovi do tváře a ztuhla jsem. Jeho oči byly jako mrtvé, koukaly někam do dálky, ale bez jakýchkoli emocí. Měl vizi. Vize trvala jen pár vteřin a najednou už byl Edward na nohou. Koukal na mě s neskutečnou bolestí a děsem. Pak jsem uslyšela vrčení za svými zády. Otočila jsem se a koukala do černých očí Jaspera. Edward stál okamžitě mezi mnou a Jasperem, ale ten ho odhodil někam stranou. Jediné, co jsem zaregistrovala, byla ohlušující rána a praskání dřeva. Skoro v ten samý okamžik jsem ležela na zemi a Jasper se mi zakousl do krku. Do mého těla začal vstupovat jed a já vykřikla bolestí. Krk mě příšerně pálil a z mého těla pomalu vyprchával život. Uslyšela jsem výkřik Edwarda a Alice a pak mě pohltila tma.

Touhle další kapitoulkou jsem vás chtěla trošku navnadit. Děj mojí povídky začne být už konečně napínavější, takže doufám, že mi zachováte svou přízeň i v dalších dílečcích.