Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nezahrávej si se mnou! 7. kapitola

06.02.2011 (11:00) • Iva • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 2057×

Nezahrávej si se mnou! 7. kapitola

Rose

Přes noc jsem ani oka nezamhouřila. Myslela jsem si, že se Emmett bude vzpírat, ale on udělal pravý opak. Velice mě překvapil, když ke mně přistoupil s prstýnkem a normálně svolil se svatbou. Zbytek večera už proběhl s tradiční nudnosti, která byla ještě více nesnesitelná kvůli tomu, že nám všichni gratulovali. Šli jsme vedle sebe po sále a pokoušeli jsme se hrát na šťastný pár. Mně se to dařilo mnohem více, protože jsem i občas vykouzlila měnší úsměv, ale Emmett se ani o to nepokoušel. Byli jsme jako úplně cizí lidé.

Ležela jsem ve své měkoučké postýlce a prohlížela si svůj zásnubní prsten. Byl nádherný, stejně jako i jeho dárce, ale ten byl stále více nepřístupný.

Mně ten sňatek taky hned nepřišel jako nejlepší věc na světě, dokonce jsem se ze začátku na otce hněvala, ale vzala jsem to jako svoji povinnost vůči rodině. S pokorou jsem vše přijala a budu muset snášet.

Někdo zaklepal a já vyletěla do sedu. „Ano?“ zakňučela jsem jemně chraplavým hláskem po noci.

„Tady Alice,“ odpověděla mi.

„Pojď dál,“ řekla jsem a znovu jsem padla do postele.

„Co ještě děláš v posteli? Šup, oblékat, umývat a musí se plánovat,“ začala mě komandovat Alice.

„Je moc brzo,“ zakňučela jsem do peřin.

„Je spíše moc pozdě. Nákupů tě ušetřím, protože tě chci překvapit, ale potřebuji s tebou vybrat květinovou výzdobu, jídelníček, ale ten nebude tolik potřeba, potom musíte s Emmettem probrat svatební cestu a mnoho a mnoho dalšího,“ mluvila dál a dál.

„Dobře, dobře,“ řekla jsem, vstala jsem a váhavým krokem jsem se vydala do koupelny. Umyla jsem se, a když jsem vylezla z koupelny, čekal na mě na stolku komínek oblečení, které si mám vybrat.

Čekalo tam na mě oblečení sladěné do žluté barvy. Top byl jiskřivě žlutý ze saténu. Sukně byla trochu kratší než obvykle mívám, ale co, změna je život. Měla jsem u toho i nějaké doplňky jako náramek a další věci, ale nevím, na co mi chystala i kabelku, ale tu jsem si nebrala. Boty byly úplně skvostné.

Oblékla jsem si to a ještě učesala vlasy a mohla jsem za Alice.

„Vypadáš skvostně,“ složila mi kompliment.

„Děkuji,“ řekla jsem zdvořile a usadila jsem se vedle ní na pohovku.

„Takže, Rose, musíme tady probrat mnoho závažných bodů. Jaká květinová výzdoba?“ začala na mě chrlit typy květin, a já ani nepostřehla, jaký je mezi nimi rozdíl.

„Alice, já chci rudé růže kombinované s růžemi bílé barvy a v nějakém jednoduchém vázání,“ řekla jsem jednoduše.

„Dobře, potom tady máme jídelníček. Co chceš mít v jídelníčku?“

„Pařížský dort se šlehačkou,“ vydechla jsem.

„Dobře, píšu si. Výběr krve necháš na Emmettovi nebo to chceš taky vybrat?“ zajímala se.

„Ať to vybere můj nastávající,“ řekla jsem a pohrdavě jsem vyslovila to poslední slovo.

„Rose,“ zasténala Alice a upírala na mě ty svoje zlatavé oči.

„Co?“ byla jsem nevrlá.

„Radši nic. V knihovně tě čeká Emm a budete si vybírat svatební cestu,“ řekla, zaklapla knihu šla směrem ke dveřím, které vedly do knihovny. Následovala jsem ji a opravdu, v knihovně na mě čekal Emmett, jemně se uklonil, když mě viděl a opět mu to slušelo. Šedé přiléhavé tílko tvarovalo jeho mužnou hruď a toto vše podtrhávaly bílé kalhoty, které mu bezvadně padly.

„Já vás tady nechám,“ řekla Alice a v tu chvíli nás opustila. Šla jsem tedy ke křeslu a posadila jsem se.

„Ty se neposadíš?“ zeptala jsem se po dlouhé době, kdy stál přede mnou.

„Jistě,“ odpověděl mi stroze a posadil se.

„Tak kam ty navrhuješ?“ zeptala jsem se po další dlouhé trapné chvíli ticha.

„Mně je to jedno,“ řekl lhostejně.

„Emmette,“ zasténala jsem.

„Co?“ obořil se do mě nevrle.

„Proč si teď hraješ na malého nevychovaného chlapečka, když sám víš, že ti to nepomůže,“ řekla jsem po pravdě.

„V tom případě mně je jedno, kam pojedeme,“ řekl.

„Tak něco navrhni, k moři nepojedu a do hor se mi taky nechce, tak někam do města?“

„Mám dům v Londýně, tak bychom tam mohli jet na tří týdenní svatební cestu. Mám tam i nějaké přátele, takže by mi to vyhovovalo,“ řekl a trochu po chvíli ožil.

„Tak je tedy ujednáno, v Londýně jsem ještě nebyla, ale proč ne,“ řekla a zvedla jsem se k odchodu.

Odešla jsem z té místnosti plné napětí a nenávisti. Stojí mi to za to? Já s tímto člověkem zůstanu až do konce své existence! Z jedné strany jsem ho milovala a z druhé bych ho nejraději uškrtila.

Zalezla jsem do svého pokoje a padla do postele. Alice vzala Jane a Bellu na nákupy a já tu zůstala dočista sama. Bolela mě jeho chladnost i jeho chování, ale byl nádherný, ale to nezaručuje doživotní lásku. Miluji ho, nebo ne? Sama v sobě se nevyznám. Další problém bude svatební noc. Panna už dávno nejsem, o to jsem se už postarala v mé upíří pubertě, ale když půjde do tuhého, tak si nevím rady.

Kluci budou dneska dělat nějakou rozlučku se svobodou a já žádnou nechci. Emmett si ji určitě užije, protože podle zvěstí má rád divoké holky. Někdy o tom přemýšlím, jestli mě v manželství podvede. Jestli se do mě zamiluje nebo bude stále takto chladný.

Měla jsem takové nutkání nechat ty ošklivé svatební šaty být a vzít si normálně ty nádherné krajkové, ale u tohoto se nenechám zvrtkat.

„Už jsme zpátky,“ zakřičely skoro na celý hrad holky. Já ležela dál v posteli a nevnímala okolí.

„Rose,“ zakřičel někdo na mě těsně u ucha a já málem nadskočila úlekem metr vysoko.

„Co blbnete?“ zavrčela jsem na ně.

„Máme nakoupeno, kde máš kufry?“ začala Alice.

„V šatně,“ zamručela jsem na ně a opět padla do peřin.

„Tak kam bude ta svatební cesta?“ začala vyzvídat Jane a Bella se k ní hned přidala.

„Do Londýna,“ zamručela jsem.

„Ty se máš, Londýn je nádherný,“ básnila Jane.

„Mohu vidět aspoň něco, co jste mi koupily?“

„Ne.“ Trojhlasná odpověď.

„Dobře,“ zamručela jsem a zalezla jsem do koupelny. Osprchovala jsem se, umyla vlasy, oblékla si moji noční košilku, vyfoukala vlasy a jako překvapení mě čekalo za dveřmi. Přímo se na mě smál talíř plný vaflí pokapaných čokoládou a šlehačkou. S chutí jsem se na to vrhla a snědla celý talíř. Oblízla jsem se a plná jsem vlezla do postýlky.

Myslela jsem si, že všude bude klid, ale až teď jsem si všimla toho, že vedle v pokoji je ten mejdan na počest Emmetta. Hudba duněla celým hradem. Já se to pokoušela ignorovat a podařilo se mi to až po necelé půl hodině.

___________________________________________________________

Jak se vám to líbí? Doufám, že mi zanecháte aspoň malinkého smajlíka. Vaše Iva...

Autor: Iva (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nezahrávej si se mnou! 7. kapitola: