Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nezahrávej si se mnou! 6. kapitola

23.01.2011 (12:45) • Iva • FanFiction na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 3992×

Nezahrávej si se mnou! 6. kapitola

Rosalie

Jen co strýc zahájil ples, nahrnula se ke mně kupa upíru, kteří se mnou chtěli tančit. Já je všechny vehementně odmítala, ale bylo mi to k ničemu. Stále přicházeli další a další, ale ten, s kterým jsem chtěla tančit, si pro mě nepřišel.

 Toužila jsem se dostat ke Cullenovým, ale zástup nedočkavců o tanec se mnou mi v tom zabraňoval. 

Nakonec jsem se prodrala přes  ten zástup a dostala jsem se k Alice, která mě už odvedla ke zbytku její rodiny. Všichni se mi poklonili a já jim na oplátku pokývala hlavou a jemně se uklonila.

„Vítám vás zde, jak se vám líbí ples?“ zeptala jsem se jich. 

„Jsem rád, že mám tu čest Vám představit moji rodinu,“ ujal se slova Carlisle.

„Carlisle, na něčem jsme se domluvili,“ připomněla jsem mu naši úmluvu. 

„O jistě, mám Vám tykat,“ vzpomněl si, ale nedělal tak.

„Tak mi tykejte jako zbytek tvojí rodiny, Carlisle. Pro vás jen Rose nebo Rosalie,“ řekla jsem mile, ale očima jsem vyhledávala jen jednu osobu. To se mi poštěstilo, ale byl opět ve společnosti nějaké blonďaté upírky. Bože, kdy on nebude mít u sebe nějakou ženskou? 

„Ehm, Rose, toto je moje žena Esmé,“ upozornil na sebe Carlisle.

„Velice ráda tě poznávám, Esmé,“ řekla jsem a mile se usmála na mile vypadající hnědovlasou upírku, která měla něco dobrosrdečného ve tváři. Měla na sobě nádherné stříbrné šaty s elegantní broží na boku šatů. Vypadala nádherně. Všimla jsem si, že barva šatů a barva kravaty u pánů mají stejnou barvu jako šaty jejich manželek. Nejvíce mě překvapilo, že Emmett má stejnou barvu kravaty jako je můj odstín červené na šatech. 

„Bellu a Alice už znáš,“ poznamenal Carlisle. Bella měla na sobě jednoduché, ale elegantní červené šaty a Alice nádherně žluté, které ladily s její barvou vlasů.

„Toto je Edward, Bellin manžel. A toto je Jasper, manžel Alice. A toto je Emmett,“ představil mi Carlisle mužskou část jeho rodiny. Koukala jsem do tváře mladého chlapce, který asi není tak mladý, jak vypadá. Měl bronzové vlasy a tiskl si k tělu Bellu. Takovou lásku bych chtěla zažít. Potom jsem přešla pohledem na muže s blonďatým odstínem, jako mám já, a s nedůvěrou v očích mě skenoval. Zřejmě mi nevěřil kvůli tomu, že jsem Volturi. Objímal kolem pasu Alice, která pod jeho pohledem doslova roztékala. 

„Ráda vás poznávám,“ opět jsem poznamenala a na posledním jmenovaném jsem raději ani pohledem nezavadila.

„Omluvte mě, prosím, moje lidské já se ozvalo,“ řekla jsem se smíchem a odebrala jsem se k pultu s jídlem, které bylo jen moje. 

Nádherně voněly ty lososové taštičky, ale po těch mi moc páchne z pusy, takže toto jsem zamítla, ale potom tam bylo ovocné jednohubky a taky jsem nemohla odolat pařížskému dortu se šlehačkou, který tak miluji.

„Nějaká nenajedená,“ poznamenal Alec, který se objevil vedle mě. 

„Když ono to vypadá tak pěkně,“ zaskuhrala jsem.

„Tančí se tango, tvůj nejoblíbenější tanec,“ poznamenal a nastavil svoje rámě. 

„Chyba, můj nejoblíbenější tanec je čača - a potom až tango,“ řekla jsem žertovně a přijala jsem jeho nabízené rámě.

„No jo, ty naše divoško,“ řekl, cestou na parket čapnul jednu růži, strčil mi ji do pusy a začal tančit. 

Alec je nejlepší tanečník na hradě. A já byla vždy považována za nejlepší tanečnici. Byli jsme vždy nádherný pár a dobře se nám tančilo. Celý sál nám udělal místo, abychom měli prostor na naši hru o růži, která byla vždy vtipná, když já ji měla v puse, tak mi ji vzal a u toho jsme se jemně políbili a naopak. Celý náš divoký tanec skončil velkou úklonou a růží v mé puse.

Celý sál nám tleskal a Alec měl zase ten jeho blažený úsměv, který jsem na něm milovala. Potom se tančil valčík a já doufala, že budu moct si dojíst svůj dort, ale nezdařilo se mi ani k němu přijít, protože mi moji cestu zazdil Cullen, tedy Emmett. 

„Smím prosit tanec, slečno Rosalie?“ otázal se mě až převelice laskavě.

„Smíte,“ vypadlo ze mě, a hned jsem toho litovala. Nabídl mi rámě a já ho přijala a šli jsme tančit. 

Tančili jsme mlčky a já se pokoušela vyhnout jeho spalujícímu pohledu, ale nezdařilo se. Pak mě napadl nápad.

„Jak se ti líbí náš zásnubní ples?“ vypálila jsem na něj a ten v tu chvíli zmrzl na místě. 

„Jak náš?“ vykoktal ze sebe.

„Copak ty to nevíš, že se budeme brát?“ dělala jsem hloupou. 

„Omluv mě,“ řekl tiše a nechal mě stát uprostřed tanečního parketu. 

Emmett

To musí být špatný vtip, musí. Já nejsem zasnoubený. Přece ke svatbě a zásnubám musí být dva a ne jeden. Ne, beztak si ze mě jenom vystřelila, ale co když…

„Carlisle,“ oslovil jsem otce. 

„Ano, synu,“ odpověděl mi a zrovna koštoval mufloní krev.

„Co je na tom pravdy, že si mám brát tu pyšnou princezničku,“ vypálil jsem na něj a on vyprskl všechnu krev, kterou měl v puse. Takže je to pravda.

„Děkuji za odpověď,“ řekl jsem ironicky a rázným krokem jsem se vydal od něj, od celé této rodiny, která mě zradila. Viděl jsem jen smutný obličej Esmé. 

„Promiň, synu, ale nebylo vyhnutí,“ pokoušel se mi omlouvat Carlisle.

 „Nechci omluvu, Carlisle, zklamali jste mě. Já si ji stejně nevezmu,“ řekl jsem rozhodně, ale v tom mě chytil Carlisle za paži a to hodně silně.

„Tak to brzdi, chlapče, ty si ji vezmeš a nebudeš mít námitky. Přes padesát let snáším tvůj lehkomyslný život, stěhujeme se poslušně z místa na místo, abychom nebyli tak často obtěžováni tvými společnicemi na jednu nebo dvě noci. Říkám ti, že si ji vezmeš a tím splatíš svůj dluh rodině, jasné?“ Takto nabroušeného jsem Carlisla ještě neviděl.

Bezmocně jsem kývl na souhlas. 

„Hodný chlapec,“ pochválil mě Carlisle, poplácal mě po rameni a v tu chvíli přiběhla Alice a vtiskla mi do dlaně malou červenou krabičku. Když jsem ji otevřel, našel jsem v ní malý prstýnek, který byl bohatě zdoben diamanty a musel být velice drahý. Kývl jsem jí na poděkování.

Tak, chlape, máš po radostech. Budeš ženáč. Ale můžeš si užívat života i s ženou, šeptal mi můj druhý hlásek v hlavě. 

A má pravdu. Proč já bych se měl zbavovat svých radovánek kvůli ní. Z mého toku myšlenek mě vytrhlo až zatleskání od Ara.

„Můj bratr by vám chtěl něco říci,“ řekl Aro a v tu chvíli vstal Caius a ujal se slova. 

„Vážení, tento ples je chystán na počest zasnoubení mé dcery Rosalie Volturi a Emmetta Cullena, který je synem mého drahého přítele Carlislea Cullena. Ať je jim věčnost nakloněna,“ řekl a já si uvědomil, že přišla chvíle na nandání prstýnku Rosalii, moji budoucí ženě. Zní to tak blbě.

Pomalu jsem šel k ní a bezmocně jsem se podíval po mamince, která na mě koukala mateřským pohledem. Došel jsem k Rosalii, poklekl jsem před ni jako v nějakém dojáku a vzal jsem jemně její ručku do své a navlékl jsem jí prstýnek.

Po sále se rozezněl potlesk a já věděl, že jsem ztracen.

_____________________________________________________________________-

Líbilo se Vám to? Teď se pokusím hodně psát, abyste se co nejrychleji dozvěděli, jak se vyvíjí vztah mezi Emmettem a Rose. Vaše Iva...

Autor: Iva (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nezahrávej si se mnou! 6. kapitola: